Souborné dílo Bohuslava Martinů bude mít 106 svazků, popisuje ředitel Institutu BM Aleš Březina

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Paralela osudů Charlotte Martinů a Zuzany Růžičkové je Vám jistě blízká i proto, že právě Viktor Kalabis jako předseda Správní rady Nadace Bohuslava Martinů byl otcem myšlenky založení Institutu BM a vyzval Vás k jeho vedení. Je to závazek, jemuž se věnujete již 25 let naplno – badatelsky, ale také péčí o provozování Martinů skladeb a neméně i o šíření informací o životě skladatele. Vraťme se tedy ještě k chystanému filmu.
Jak určitě víte, dokumentárních filmů o Martinů je celá řada, hodně jich vzniklo ještě vlastně v minulém režimu. Já jsem se mohl podílet na dvou, které dělala Česká televize s Jiřím Nekvasilem v letech 1998 a 2000, Návrat z exilu a Martinů a Amerika. Dokumenty zachytily všechny tehdy ještě žijící přátele Bohuslava Martinů, z nichž dneska nikdo nežije, a my jsme je zachytili na samém sklonku jejich života. Před několika roky se v České televizi v tvůrčí skupině Jiřího Hubače zrodil nápad natočit hraný dokumentární film, což je trošku jiná záležitost, než ty mluvící hlavy, které jen suše sdělují fakta.

Jiří Hubač oslovil Jakuba Sommera, což je jednak talentovaný filmař a za druhé je to syn hudebního skladatele Vladimíra Sommera a dokumentaristky Olgy Sommerové, takže kombinace dokumentaristy a člověka, který má blízko hudbě. Jakub se do toho pustil velmi intenzivně a základem jeho uvažování byly paměti paní Charlotte. Film se jmenuje Můj život s Bohuslavem Martinů podle její knihy a paní Charlotte je hlavní vypravěčkou i ve filmu, který je hraný, takže se vlastně fakta sdělují v rovině emocionální. Obsazení je velice pěkné: Petr Stach hraje Bohuslava Martinů a Tereza Hofová hraje Charlotte Martinů. Momentálně má ČT natočenou už přes polovinu filmu a zarím to vypadá velice hezky.

Aleš Březina s rodinou (archiv respondenta)

Jako odborný poradce tohoto filmu máte určitě úzkou vazbu na přípravu i na realizaci?
Určitě, od prvních fází práce na scénáři až po natáčení. Vlastně i třeba s herci konzultuji hudební záležitosti, jakým způsobem mají uvěřitelně vypadat, když hrají třeba na klavír nebo jak mají vypadat při komponování. Jde ale čistě jenom o ty odborné věci, ne herecké. To je samozřejmě plně v kompetenci Jakuba Sommera.

Jaký je časový horizont dokončení, respektive také vysílání tohoto hraného dokumentu?
Nyní je dotočeno něco přes polovinu. Druhá fáze natáčení má být v lednu a pak už se přidá jenom postprodukce. Zatím doufám, že dokument vyjde někdy příští rok na podzim, osobně bych si třeba uměl představit, že by to bylo 8. prosince na výročí narození Martinů. Samozřejmě záleží na panu Hubačovi a na České televizi, ale podle mě příští rok, pokud tomu nezabrání pandemicka situace, bude film hotov.

Právě současná situace ovlivnila zřejmě i možnost dostat se s natáčením do zahraničí. Nabízí se otázka, podařilo se natáčet přímo ve Švýcarsku?
Švýcarsko v plánu natáčení samozřejmě bylo a původní úvahy dokonce zahrnovaly i Spojené státy americké, aby tam nechyběla kapitola newyorská a potom ten pád z balkonu, v téhle souvislosti velmi zásadní. New York padl z finančních důvodů, opravdu ten film by prodražil nad rámec a Evropa padla z důvodu, že se momentálně nesmí cestovat. Nastal tedy přesun především do studia, trošku se změnil způsob vyprávění příběhu, ale myslím si, že to není na úkor, protože je to stylizovaný hraný dokument a ta stylizace tomu nesmírně pomohla. Kdyby se náhodou situace vylepšila natolik, že by se třeba mohlo odjet do Basileje, samozřejmě by to bylo výborné, ale není to nezbytné. Já si myslím, že teď už je toho tolik natočeno takovým způsobem, že už by se to nedalo měnit, prostě buď film bude stylizovaný, nebo realistický. A jestliže tu první polovinu mají natočenou stylizovaně, tak osobně se domnívám – ale nechci mluvit za Jakuba Sommera – že teď už by to mělo zůstat v nastaveném tvaru.

Pane řediteli, moc děkuji za rozhovor a přeji vám, abyste působil v Institutu BM ještě dlouhá léta. Měl byste pro nás nějaké závěrečné slovo?
Uvažoval jsem speciálně k tomu letošnímu podivnému roku a napadl mně citát z dopisu Bohuslava Martinů Vítězslavě Kaprálové z října 1938:
“Ty nevíš, jakou oporou mi byla v poslední době hudba! Snad bez ní bych se byl utrápil, ačkoliv je tu tak krásně a božský klid a srnky už chodí až k domu a nebe všechno je tak čisté a velké, že není možno myslet, že všechno krásné už zmizelo nadobro ze světa. A přece i zde, když se nadevším zamyslím, je mi jako bych byl někde ve stratosféře, to jest nelze dýchat, a to si hned vyhledám nějaké partitury a zabořím se do nich až po uši.
A tak si představuji, jací to byli lidé, jak žili, co mysleli, v jaké době žili a nebylo to vždy nejhezčí a přece nechali po sobě takový krásný obraz světa i života a tak honem potom chytnu péro do ruky a začnu mazat ty malé notičky.”

Svatební foto Charlotte a Bohuslava Martinů (zdroj Centrum Bohuslava
Martinů Polička)

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat


5 1 vote
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments