Spitfire Company mezi tancem a výtvarnem. Nejen o tom v Týdnu s tancem

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Fragmenty milostných obrazů
Koncept, režie, scénografie: Petr Boháč, Miřenka Čechová
Hudba: Eliška Cílková, Alice Bauer
Kostýmy: Miřenka Čechová
Light design: Martin Špetlík
Zvuk: Miroslav Hvizdoš
Zpěv: Alice Bauer
Autoři uměleckých objektů: Paulina Skavová, Klára Jirková, Michal Pěchouček, Jan Miko, Jakub Tauš, Jan Zdvořák, Pavel Příkaský, Takao Kanemachi, Tereza Fišerová, Mariana Jůdová, Eva Chudomelová, Zuzana Šrámková a Lukáš Houdek
Dramaturgie: Dominika Špalková
Stage manager: Jindřich Fejfar

Performeři: Roman Zotov, Inga Mikshina, Petr Boháč, Miřenka Čechová, Eliška Cílková, Alice Bauer

 

Do Archy se vrací Ultima Vez
Slavný vlámský soubor Ultima Vez hostoval v Praze naposledy v říjnu a už teď se vrací s dalším projektem, který české publikum uvidí jako jedno z prvních. Krátce po premiéře v Královském vlámském divadle v Bruselu uvede Divadlo Archa novou inscenaci Wima Vandekeybuse: divadelně-taneční „mockument“ o novodobém mesiáši představí Vandekeybus prostřednictvím sedmi postav obraz imaginární postavy mesiáše. Slovo mockument si Wim Vandekeybus vypůjčil z kinematografie, kde označuje zobrazení nereálných události formou dokumentárního filmu. Mockument o novodobém spasiteli se bude hrát 27., 28. a 29. května.

Mockumentary of a Contemporary Saviour – choreografie Wim Vandekeybus (zdroj Ultima Vez / foto ©Danny Willems)

Inscenace je zasazena do daleké budoucnosti lidstva, které dospělo do kritického okamžiku, do doby, kdy je zničen téměř všechen život na Zemi. Jedno dítě pomůže hrstce lidí do bezpečného úkrytu, kde ale život není jednoduchý. „Přeživší jsou lidské bytosti, tím pádem si neustále navzájem překážejí. A co hůř, tito vyvolení dokonce ani nemohou uniknout životu. Stali se nesmrtelnými, takže ani sebevražda už nenabízí cestu ven. Nejasný vztah s dítětem ve vnějším světě, vnitřní rozpory, kulturní rozdíly a charakteristicky lidské pudy a potřeby vytvářejí prostředí neutuchajícího zmatku. Nade všemi se navíc vznáší stín touhy poddat se ničivému běsnění venku. Stojí vůbec lidstvo za záchranu?“ Zasazením tématu do budoucnosti se autor zbavuje nutnosti respektovat čas a prostor tak, jak je známe, získává tvůrčí volnost a divákům slibuje futuristickou sci-fi výpravu. Zabývá se tématem svobody a nesvobody, ohrožení a iluzorního bezpečí, jeho ceny a pochybností, které se honí hlavou všem myslícím bytostem. Tanečníci v inscenaci jsou nejen umělci, ale i symbolickými zástupci kultur a národů, ale nikoli výkvětem toho nejlepšího, ale naopak ztělesněním těch nejhorších lidských vlastností.

Postapokalyptickým tématům se většinou věnuje populární film a literatura, zejména oblast „young adult“ literatury, která je stále na vzestupu. Pokud se objeví v divadle, jde spíš o výjimku, a stejně tak v tanci. A spojení s apokryfním tématem odkazujícím se k Bibli je ještě neobvyklejší. Prvotním impulsem autorovi totiž byl film Poslední pokušení Ježíše Krista, který viděl na konci osmdesátých let a od té doby uvažoval o začlenění náboženského tématu do některé inscenace. Zabýval se čím dál více dějinami náboženství i texty a našel jeden společný rys – ve většině náboženství se objevuje fenomén spasitele, vykupitele. V rozhovoru pro Divadlo Archa o této své fascinaci říká:

„Samotná představa někoho, kdo se považuje za zprostředkovatele božské vůle a zvěstovatele všeho vědění, je přítomná ve všech časech. Ve světě, v němž lidé hledají smysl života, se vždycky najdou lidé, kteří budou prosazovat konečnou odpověď. V západním světě jsme v tom pravděpodobně méně zapojeni v náboženském smyslu, nicméně vidíte, že v dnešní době se opět vynořuje strach a beznaděj a že náboženství také získává více stoupenců. Protože: Kdy máme Boha rádi? Když ho potřebujeme. Přesně v takových krizových obdobích se vždycky najde několik lidí, kteří využijí situace a sami se dosadí do pozice evangelizátora, který má odpovědi na všechno. Falešné proroctví smíchané s nemožností splnit sliby a pravdy. Takoví Mesiášové manipulují lidstvem v okamžicích, kdy je nejslabší. V Mockumentary of a Contemporary Saviour je to jedním z hlavních témat.“

 

Tanec Praha začíná v neděli
Již dvacátý devátý ročník festivalu Tanec Praha začne v neděli 28. května v Hudebním divadle Karlín a bude v Praze i v dalších městech probíhat přesně měsíc. O zahájení se postará se svým souborem vlámský choreograf Sidi Larbi Cherkaoui, který se do Prahy vrací po šesti letech (v roce 2011 uvedl inscenaci Sutra s mnichy ze šaolinského kláštera). Inscenace Fractus V slibuje být mostem mezi kulturami, kromě samotného choreografa Cherkaouia v ní vystupují čtyři tanečníci a čtyři muzikanti se znalostí hudby Japonska, Koreje, Konga a Indie. Background tanečníků je také pestrý: francouzský nový cirkus, americký Lindy Hop, španělské flamenko, německý break dance a hip hop. Sidi Larbi Cherkaoui se nechal inspirovat populárním filozofem Noamem Chomskym a jeho obhajobou svobody řeči.

Fractus V – choreografie Sidi Larbi Cherkaoui – Eastman (zdroj Tanec Praha / foto Filip van Roe)

Sidi Larbi Cherkaoui v rámci festivalu letos uvede v premiéře projekt, který vytvořil společně s českým souborem 420PEOPLE: 4. a 5. června v prostoru Jatka78. 420PEOPLE letos oslavili deset let existence a spolupráce s významným zahraničním choreografem korunuje první dekádu jejich činnosti. V rámci toho bude uvedena Cherkaouiho inscenace Faun, která zpracovává proslulé dílo Václava Nižinského Faunovo odpoledne, a to v interpretaci Václava Kuneše a Nikoly Leahey.

Faun – choreografie Sidi Larbi Cherkaoui – 420PEOPLE 2017 (zdroj Tanec Praha / foto Koen Bross)

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Hodnocení

Vaše hodnocení - Fragmenty milostných obrazů -Boháč/Čechová (Spitfire Company)

[yasr_visitor_votes postid="255749" size="small"]

Mohlo by vás zajímat