Spor o zrušenou inscenaci Jihočeského divadla

Inscenace operety Polská krev Oskara Nedbala, kterou jsem režijně nastudoval pro Jihočeské divadlo, měla mít minulý týden premiéru.

Od počátku zkoušek v roce 2020 jsme zažívali odvolávání sólistů pro nutnou karanténu v souvislosti s covidem, poté také nemožností zkoušek celého operního sboru i orchestru (toho zcela). Přesto jsme dovedli celou operetu před nerealizované orchestrální zkoušky – tedy teoreticky, dva až tři týdny před premiéru. Divadla se však uzavřela.

Videozáznam z poslední zkoušky, která byla vedena jako „streamovaná online premiéra“ mám k dispozici, stejně tak i zkouškový videozáznam celé inscenace – a to je také to, co mi po shlédnutí těchto záznamů, dává morální právo toto vyjádření s klidným uměleckým a hlavně lidským svědomím napsat: Odvedli jsme výbornou práci.

Na začátku prosince 2021 mi volal nastupující šéf opery Jihočeského divadla, pan Tomáš Pilař, že inscenaci Polské krve dodělá namísto mě sám se svým týmem (nově přijatí spolupracovníci), respektive opráší v únoru 2022, neb má divadlo na to pouze jeden týden. Režii ode mě údajně převzalo Jihočeské divadlo (sporná smluvní věc – honorář jsem obdržel) a pan Pilař mi oznámil, že je zkušenější než já. Sdělil jsem mu, že trvám na zachování mého režijního záměru, a že chci být přítomen všech zkoušek – i přes časově náročný nový muzikálový projekt v Praze, na kterém nyní pracuji.

Pan Pilař Polskou krev uvedl před několika málo lety v Národním divadle Brno, dle odborné kritiky bez většího úspěchu (60%). Nejsem kritik, ale jeho výtvarně akcentované inscenace uznávám, ovšem aplikovat tyto postupy i na operety a jiné hudební žánry se mi nejeví jako jeho umělecká doména.

Následoval oficiální email pana Pilaře, že se inscenace ruší. Zarazilo mě však, že jsem se již předtím o údajném zrušení projektu dozvěděl od jiného člena realizačního týmu, který mu volal s dotazem ohledně termínů oprašovacích zkoušek v lednu 2022.

Před měsícem jsem si proto vyžádal schůzku s ředitelem Jihočeského divadla Lukášem Průdkem, kde mi po oficiálním ,,covidovém“ důvodu sdělil, že Polskou krev chtěl cituji „za každou cenu zachovat“, avšak pan Pilař s tím nesouhlasil a prosadil si svůj koncept cesty repertoáru operního souboru JD – (odmítá tradiční inscenační přístupy a chce z repertoáru divadla vymýtit muzikál, nově nasadil operetu Slečna vdova namísto Polské krve, v době kdy Polská krev již měla vytvořenou scénu i kostýmy).

Pan ředitel Průdek podpořil jeho umělecký názor, což z profesního a kolegiálního hlediska chápu. Jistě, statisíce vynaložené na nákladnou a výpravnou inscenaci zaplatili daňoví poplatníci – tedy my všichni. Kladu si otázku: je v pořádku, aby státem dotované divadlo takto zacházelo s veřejnými financemi jen proto, že ambiciózní šéf jednoho souboru má jiné představy o pojetí operety, toho správného stylu inscenování a má své ,,koně“ k realizaci svých představ a upřednostnění jím plánovaných inscenací? Já jsem osobně podepsal smlouvu s Jihočeským divadlem v době, kdy pan Pilař ještě v této instituci nepůsobil. Je to pro mě zvrácené a dehonestující, zvlášť i pro diváky. Opět se covid stává dobrou zástěrkou prosazování osobní moci.

To vše svědčí o účelovém chování, mrhání prostředky daňových poplatníků a hlavně aroganci vůči tvůrcům i celému týmu.

Z mého pohledu je to sebestředné uplatnění vedoucí funkce, o to smutnější pro mě, protože v Jihočeském divadle jsem umělecky vyrůstal a nechci ho stavět do této hraniční a před zřizovatelem nebezpečné pozice špatného dotovaného hospodáře.

Jihočeské divadlo za to nemůže, divadlo tvoří vždy jen lidé … lidem.

Redakčně kráceno

Poznámka: Jako vyjádření jsme obdrželi 10. března v 17:15 hodin dopis pana Tomáše Pilaře, který stejný text vložil v 17:52 hodin do sekce komentářů pod tímto článkem.