Státní opera Praha: Oliver Dohnányi v. Radim Dolanský

Byl jsem rozhodnut udělat za svým působením ve Státní opeře Praha tlustou čáru, ale na takovou snůšku pomluv, nesmyslů a lží, se kterou přišel Radim Dolanský na serveru Opera Plus, nemohu nereagovat.

Po nástupu do funkce ředitele Státní opery Praha jsem hledal vhodné spolupracovníky nejdříve ze stávajících zaměstnanců. Snažil jsem se zefektivnit systém řízení: zrušil jsem proto například tři pozice a většinu jejich kompetencí soustředil do nově vytvořené funkce manažera opery, do které jsem jmenoval dosavadního produkčního Radima Dolanského. Přimhouřil jsem oko nad faktem, že z Národního divadla musel na hodinu odejít pro pohrdavé a povýšenecké jednání s významnými umělci (Miloš Forman, Eva Urbanová, Daniel Dvořák, atd), ocenil jsem jeho kvality jako produkčního, důvěřoval jsem mu a očekával jsem od něj spolupráci při stabilizování nelehké situace v souboru a pomoc při řízení opery. Na jeho zákeřnost jsem přicházel postupně, například jsem zjistil, že si tajně pořídil klíče od sekretariátu ředitele a chodil slídit do mé kanceláře. Mám podezření, že se naboural i do mého počítače a sledoval mojí poštu. Jak přiznal i ministr kultury Jiří Besser, chodil navíc denodenně na Ministerstvo kultury „mydlit panu Dohnányimu schody“.

Po mém nástupu mi hlavní ekonomka písemně doložila, že v SOP není žádný dluh. Během prázdnin jsme se dostali do ztráty, mj. kvůli fakturám za předchozí sezónu (Tristan a Isolda, Spící krasavice atd.), nicméně byl jsem ujišťován o tom, že jde o normální vývoj v rozpočtu s ohledem na výpadek tržeb v době prázdnin. Když se však v prvních poprázdninových měsících rozpočet nevyrovnával, začal jsem maximálně šetřit. Zrušil jsem představení Tristana a Isoldy, ve kterém pouze hlavní sólisté a dirigent představovali státisícovou položku. Omezil jsem hostování, které Radim Dolanský domluvil, a za dva měsíce jsem korekcí v obsazení ušetřil zhruba 890.000,- Kč. Právě Radim Dolanský se přitom snažil pod nejrůznějšími záminkami vpašovat do obsazení své oblíbené zpěváky a dirigenty, jejichž honoráře se často pohybovaly v řádech tisíců eur. Zrušil jsem nesmyslně naplánované premiéry. Růžového kavalíra, na kterého v té době v Státní opeře Praha prakticky nebyli až na výjimky domácí sólisté, a proto by musela být obsazena téměř výhradně hosty. Premiéru Tří Pintů jsem odsunul na některou z dalších sezón, až pro operu najdu koprodukční partnery. V dané situaci a podobě by inscenace pro Státní operu Praha znamenala přílišnou finanční zátěž.

Nevím, o co opírá Radim Dolanský tvrzení, že se mi ve Státní opeře Praha umělecky nedařilo. Vzhledem k finanční situaci Státní opery Praha jsem nemohl udělat více než snažit se zlepšovat kvalitu repríz. Sám jsem mohl uskutečnit pouze koncert k poctě Angelo Neumanna, na který diváci i odborná veřejnost reagovali velmi pozitivně. Na mé další umělecké plány už nedošlo.

Rozhodně jsem neplánoval pro rok 2011 šest až sedm premiér, jak tvrdí Radim Dolanský. Do konce sezóny se měly uskutečnit pouze premiéry Rigoletta a Giselle, na podzim byla plánována jedna další premiéra. K tomu jsem měl domluveny zahraniční i domácí sponzory a možnosti koprodukce.

Lži a nesmysly typu zákaz používání výtahu směrem dolů, královské odměny či zrušení nákupu toaletního papíru by snad ani nestály za komentář, kdyby nebyly součástí demagogické kampaně proti mé osobě i mým spolupracovníkům. Zatímco odborné kvality Radima Dolanského možná spočívají spíše v budoucnosti, pak jím napadaní členové mého strategického týmu Luděk Golat, Josef Herman a další již své odborné kvality mnohokrát prokázali. Jsem ostatně přesvědčen, že zřizovatel nemá mnoho jiných šancí, nežli přijmout a realizovat podstatnou část strategie, kterou jsem mu předložil jako výsledek několikaměsíční denodenní práce mého vysmívaného strategického týmu.

Dotyčný rozhovor s Radimem Dolanským najdete zde