Káťa Kabanová

Káťa Kabanová je opera o třech dějstvích. Hudbu i libreto napsal Leoš Janáček podle dramatu Alexandra Nikolajeviče Ostrovského Bouře (1860) v překladu Vincence Červinky. Dílo vznikalo v letech 1920 až 1921 a revidováno roku 1927. Premiéra proběhla 23. listopadu 1921 v brněnském Národním divadle.

Dílo a jeho vznik

Leoš Janáček byl velkým obdivovatelem ruské kultury a literatury, jak o tom svědčí i náměty několika jeho děl: slovanská rapsodie podle povídky N. V. Gogola Taras Bulba, Smyčcový kvartet č. 1 („z podnětu Kreutzerovy sonáty“ L. N. Tolstého), poslední opera Z mrtvého domu podle autobiografického románu F. M. Dostojevského Zápisky z mrtvého domu. Janáček navíc uvažoval mimo jiné i o operách podle Tolstého románu Anna Kareninová nebo podle jeho dramatu Živá mrtvola.

Také jeho šestá opera (z celkem devíti) Káťa Kabanová má námět z ruské literatury, je totiž adaptací vrcholného díla ruského dramatika A. N. Ostrovského Bouře z roku 1860. Libreto si Janáček upravil zkrácením a některými změnami českého překladu dramatu podobně jako v případě Její pastorkyně, kterou skládal na zkrácený a zhuštěný prozaický text dramatu Gabriely Preissové; stejně pak postupoval i při opeře Věc Makropulos podle hry Karla Čapka.

Janáček viděl Ostrovského Bouři v Brně v březnu 1919. Na radu Gustava Schmoranze zvolil jako název opery jméno hlavní hrdinky. Lyrická opera o tragickém osudu mladé ženy, která trpí v tuhém maloměstském prostředí kupecké rodiny, citově nenaplněná v manželství se slabochem, ovládaným tyranskou matkou, je realistickou baladou se smyslem pro vyklenutí melodického oblouku. Když se Káťa zamiluje do Borise, který ji nakonec opustí, protože je slabý a nerozhodný, utopí se nešťastná žena raději ve vlnách řeky Volhy…

Synopse opery

První dějství

Opera se odehrává v ruském maloměstě na břehu řeky Volhy v 60. letech 19. století. V uzavřeném a omezeném světě vládne kupec Dikoj a svou rodinu zde tyranizuje vdova Kabanicha. Nesmyslně útočí na svoji snachu Káťu, v čemž jí nedokáže zabránit ani slabošský syn Tichon, Kátin manžel. Ten se matce nevzepře v ničem, opíjí se a Káťu zanedbává. Schovanka Kabanových Varvara miluje učitele Kudrjáše a životu v rodině se přizpůsobuje po svém.

Něžná Káťa se trápí, vzpomíná na dětství, trpí v nelaskavém světě, svého manžela nemůže milovat, ale po lásce touží velmi. Zamiluje se do tichého a nevýrazného mladíka z Moskvy Borise, který je synovcem kupce Dikoje a trpí v jeho despotickém područí podobně jako Káťa. Káťa má aspoň malé zastání jen u chápavé Varvary. – Tichon odjíždí na trh do Kazaně a Káťa trpí ještě víc, protože ví, že až manžel odjede, ona půjde za Borisem, což bude nejen hřích, ale i její neštěstí. Marně prosí Tichona, aby neodjížděl, ten však musí poslechnout matku. Kabanicha poníží Káťu tím, že musí slíbit manželovi věrnost a jí poslušnost.

Druhé dějství

Kabanicha dráží Káťu, její hoře dojímá Varvaru, která ví, že Tichon si takovou ženu nezaslouží. Varvara vzala matce klíč od zadních vrátek do zahrady, aby Kátě umožnila setkání s Borisem. V noci se pak za zahradou u Volhy sejdou obě dvojice, Káťa s Borisem a Varvara s Kudrjášem. Káťa má strach z hříchu, Borise nejdřív zahání a brání se svému citu, nakonec mu ale padne do náruče.

Třetí dějství

Po celou dobu manželovy nepřítomnosti se Káťa setkává s Borisem. Když se Tichon vrátí, její svědomí se ale neúprosně ozývá. Neumí lhát a přizpůsobit se přetvářce a pokrytectví Kabanichy a Dikoje nechce. A není to tedy jen strach před bouří, co ji nutí ke všemu se přiznat. Ani Varvara a Kudrjáš nechtějí zůstat a rozhodnou se utéct do Moskvy. Boris je ale slabý a nerozhodný a nemůže Kátě pomoct. Strýc jej vyhání na Sibiř. Osamělá Káťa už nemůže dál a nemá jiné východisko než smrt, loučí se se životem a utopí se ve vlnách rozbouřené řeky Volhy. Kabanicha jejího života nelituje a nad mrtvým tělem se uklání před zděšenými lidmi na všechny strany: „Děkuji vám, dobří lidé, za úslužnost.“

Hudba

Ostrovského předloha „znamenitě vyhovovala jeho /Janáčkovu/ stylu krátkých, expresívně pojatých ploch a smyslu pro barevnou atmosféru. V Kátě se tato montážní metoda soustředila v převažující lyrické orientaci. Janáček posílil své umění katarze a souběžně rozvíjel všechny tři příznačné tendence, které v jeho operní poetice po roce 1900 nalézáme – je to smysl pro veristické klenutí melodického oblouku, expresionistický katalog řečových situací, opírajících se o studium melodie a rytmu lidské řeči v tzv. nápěvcích mluvy a cit pro jednotnou zvukovou atmosféru a témbr, který do opery přináší prostředí (v Kátě hlas řeky, použitý současně v symfonii Dunaj, v pozdějších Příhodách lišky Bystroušky imaginární hudba lesa). […] Při vší ruskosti námětu jde Janáček k jeho univerzální podstatě.“ (Miloš Štedroň)

Janáček pojal „námět jako dusnou baladu realistického rázu. Dal Kátě a Borisovi rozezpívat se v širokých milostných zpěvech, promítl do příběhu i několik popěvkových ruských intonací a tvrdé postavy bohatců zachytil v celé jejich drsnosti, zejména ve staré Kabaniše. Nokturnový ráz celého příběhu dostává i řadu přírodních ozvuků. Ostrovského povolžské drama roste v Janáčkově zhudebnění do temného obrazu starého světa.“ (Anna Hostomská)

„…Janáčkových ,ruských‘ skladeb si zvlášť vážím především proto, že jsou dokonale prosté vnější ,ruskosti‘. Janáček svou hudbou vyjadřuje sám duch děl, jejich vnitřní sílu a internacionalismus takových autorů jako jsou Gogol, Ostrovskij a Dostojevskij…“ (Gennadij Rožděstvenskij)

K vrcholným místům opery patří Kátin dlouhý monolog v druhé scéně prvního dějství, přerušovaný vstupy schovanky Varvary, která jediná se snaží nešťastnou ženu chápat a pomáhá jí, když se chce později sejít s milencem Borisem. Káťa v monologu vzpomíná na dětství a odkrývá svoji duši toužící po lásce a po svobodě, když se ptá, proč lidé nelétají jako ptáci; teď ale docela uvadla a zároveň má výčitky, že myslí na jiného muže, na nevěru a neví, co si počít…

Premiéra a další provedení

Káťa Kabanová měla premiéru v brněnském Národním divadle dne 23. 11. 1921, dirigentem byl František Neumann. O rok později, 30. 11. 1922, byla poprvé uvedena v pražském Národním divadle v nastudování dirigenta Otakara Ostrčila.

Německá premiéra (libreto přeložil Max Brod) se konala v listopadu 1922 v Kolíně nad Rýnem, kde ale zcela propadla (dirigent Otto Klemperer).

Naopak velký úspěch měla berlínská premiéra v květnu 1926 v nastudování Fritze Zweiga. O tomto provedení Janáček napsal: „…Měkkost, lyričnost díla s akcenty dramatickými, jež i srdce tep zastavovaly, byla zachráněna… Taková provedení oslňují. Dokořán otvírají dílu bránu do světa…“ Duchovní pouto s představiteli německé moderny a avantgardy popsal Janáček takto: „My všichni tu: Schreker a Schönberg, Kleiber a Zweig, Jeritza, Jurjevskaja a Helmová a řada jiných…“

V Metropolitní opeře v New Yorku byla Káťa Kabanová poprvé uvedena 25. 2. 1991 v českém originále, dirigoval Sir Charles Mackerras, hlavní role zpívaly Gabriela Beňačková (Káťa), Leonie Rysanek (Kabanicha), Wieslaw Ochman (Boris), Peter Straka (Kudrjáš) a Susan Quittmeyer (Varvara). Pozdější nastudování s Karitou Mattilou v titulní roli dirigoval v Met Jiří Bělohlávek (2004).

Opera se u nás i ve světě hraje často a patří k nejoblíbenějším Janáčkovým dílům.

V roce 1988 byla uvedena na festivalu v Glyndebourne a v roce 1998 na festivalu v Salcburku.

Velký ohlas vzbudila například inscenace „na vodě“ režiséra Roberta Carsena, která byla v roce 2016 uvedena i v Národním divadle Brno. V roce 2010 inscenoval Káťu Kabanovou v pražském Národním divadle režisér Robert Wilson.

Postavy a obsazení světové premiéry

Savel Prokofjevič Dikoj, kupec (bas) – Rudolf Kaulfus

Boris Grigorjevič, jeho synovec (tenor) – Karel Zavřel

Marfa Ignatěvna Kabanová (Kabanicha), bohatá kupcová, vdova (alt) – Marie Hladíková

Tichon Ivanyč Kabanov, její syn (tenor) – Pavel Jeral

Káťa (Katěrina), Tichonova manželka (soprán) – Marie Veselá

Váňa Kudrjáš, učitel ( tenor) – Valentin Šindler

Varvara, schovanka v domě Kabanových (mezzosoprán) – Jarmila Pustinská

Kuligin, přítel Váni Kudrjáše (baryton) – René Milan

Glaša, služebná (mezzosoprán) – Lidka Šebestlová

Fekluša, služebná (mezzosoprán) – Ludmila Kvapilová (-Kudláčková)

Žena (alt) – Růžena Horká

Pozdní chodec (tenor) – Josef Tupý

Obyvatelé města

Noty a libreto

Universal Edition, Vídeň 1922 (partitura a klavírní výtah)

Universal Edition, Vídeň 1992, 1993 (partitura a klavírní výtah, ed. Charles Mackerras, verze 1927)

Notové materiály na IMSLP.

Durata

Opera trvá cca 95 minut.

Slavní interpreti

Káťa Kabanová

Titulní roli Káti zpívaly například Kamila Ungrová (první pražská Káťa), Marie Šponarová, Ludmila Červinková, Ludmila Dvořáková, Libuše Domanínská, Drahomíra Tikalová, Alena Míková, Eva Zikmundová, Antonie Denygrová, Gabriela Beňačková, Zora Jehličková, Magdaléna Hajóssyová, Jiřina Marková, Elisabeth Söderström, Hildegard Behrens, Angela Denoke, Nancy Gustafson, Catherine Malfitano, Karita Mattila.

Kabanicha

Kabanichu zpívaly například Marie Rejholcová, Marta Krásová, Ivana Mixová, Naděžda Kniplová, Eva Randová, Věra Soukupová, Eva Zikmundová, Eva Urbanová, Yvona Škvárová, Leonie Rysanek, Judith Forst, Felicity Palmer.

Boris Grigorjevič

Představiteli Borise byli mimo jiné Beno Blachut, Peter Dvorský, Ivo Žídek, Vilém Přibyl, Miroslav Kopp, Leo Marian Vodička, Peter Straka, Aleš Briscein, Wieslaw Ochman či Jorma Silvasti.

Varvara

Varvaru zpívaly například Štěpánka Štěpánová, Ivana Mixová, Libuše Márová, Dagmar Pecková, Magdalena Kožená či Katarina Karnéus.

Nejznámější nahrávky

Supraphon, 1960, dirigent: Jaroslav Krombholc, Orchestr Národního divadla v Praze, hlavní role: Drahomíra Tikalová, Ludmila Komancová, Beno Blachut, Viktor Kočí, Zdeněk Kroupa.

Decca, 1981, dirigent: Sir Charles Mackerras, Wiener Philharmoniker, hlavní role: Elisabeth Söderström, Naděžda Kniplová, Peter Dvorský, Dalibor Jedlička, Vladimír Krejčík, Libuše Márová.

Supraphon, 1997, dirigent: Sir Charles Mackerras, Česká filharmonie, hlavní role: Gabriela Beňačková, Eva Randová, Peter Straka, Dagmar Pecková.

Filmové zpracování

Opera byla zfilmována roku 1977 Československou televizí v režii Václava Hudečka. Dirigoval Jaroslav Krombholc, hrají: Kateřina Macháčková, Slávka Budínová, Petr Skarke, Eva Hudečková; zpívají: Drahomíra Tikalová, Ludmila Komancová, Beno Blachut, Ivana Mixová.

Odkazy

Káťa Kabanová (Orchestr Národního divadla v Praze, Jaroslav Krombholc
Praha, Domovina studio, 9-13.III.1959) – YouTube.

 

(autorem textu je MILAN VALDEN)