Příhody lišky Bystroušky

Příhody lišky Bystroušky je opera o třech dějstvích. Hudbu složil Leoš Janáček na vlastní libreto podle předlohy Rudolfa Těsnohlídka, lyrické bajky Liška Bystrouška z roku 1920. Opera vznikala v letech 1922 až 1924 a měla premiéru v brněnském Národní divadlo 6. listopadu 1924.

Dílo a jeho vznik

Sedmá opera Leoše Janáčka Příhody lišky Bystroušky patří k nejoriginálnějším operním dílům vůbec. Svět lidí je tu propojen se světem zvířat; zvířata jako v bajkách mají lidské vlastnosti a zároveň se dívají na lidské mravy a způsoby a posuzují je ze svého stanoviska. Rozhodně to však není opera pro děti, protože se tu řeší otázky daleko hlubší.

Mnohé lidské postavy navíc splývají s postavami zvířat, což využívá i inscenační praxe, kdy jeden zpěvák nebo zpěvačka zpívají postavu lidskou a zvířecí, například farář/jezevec, rechtor/komár, paní revírníková/sova, paní Pásková/datel apod. Je to i z praktických důvodů, aby se zmenšil velký počet sólistů, které tato opera vyžaduje. Po hudební stránce patří Bystrouška k nejkrásnějším a nejbohatším Janáčkovým partiturám.

Předloha

Předloha Rudolfa Těsnohlídka Liška Bystrouška vznikla jako lyrická bajka pro děti podle obrázků a náčrtků malíře Stanislava Lolka a vycházela nejdříve v Lidových novinách v roce 1920, roku 1921 vyšla i knižně. Liška se původně jmenovala Bystronožka, ale při první publikaci došlo v textu k chybnému čtení ze strany sazeče v tiskárně a zrodilo se tak jméno Bystrouška, které již zůstalo.

Seriál četla v novinách Janáčkova hospodyně Marie Stejskalová a velmi se jím bavila. Jednou vyrušila hlasitým smíchem Janáčka, který se přišel zeptat, co ji tak pobavilo, a hospodyně mu odpověděla: „Milostpane, oni přece tak dobře znají, co si zvířátka povídají, pořád ty hlasy ptáků zapisujou – z toho by byla, panečku, opera!“ A tak v Janáčkovi začala klíčit myšlenka na novou operu…

Libreto

Libreto si podle Těsnohlídkovy prózy upravil skladatel sám. Oproti původní předloze, v níž hlavní postava chytré lišky neumírá, však liška Bystrouška v posledním dějství opery tragicky zahyne. Zastřelí ji pytlák Harašta, který posléze v den své svatby s Terynkou, láskou rechtora, nevěstě věnuje nový štucel, který je z ocasu lišky Bystroušky.

Janáčkova práce na opeře

Na opeře pracoval Janáček od února 1922 do podzimu 1923, další změny prováděl v následujícím roce. Premiéra díla v Brně v listopadu 1924 měla velký úspěch.

Synopse opery

První dějství

Lesní hmyz se před bouřkou rojí na lesním paloučku. Z lesa přichází unavený revírník, posadí se a usne. Z mlází pozoruje hmyz mladá liška Bystrouška. Chce chytit skokánka, který uskočí rovnou na nos revírníka. Ten se probere a když uvidí lišku, opatrně ji chytne, aby ji odnesl do myslivny dětem. Palouk osiří, modrá vážka marně hledá Bystroušku.

Bystrouška na dvoře myslivny naříká v zajetí, snaží se ji utěšit pes Lapák; Bystrouška pookřeje a vypráví mu o milostných záletech špačků, což Lapáka rozvášní a začne na lišku dorážet. Ta mu uteče. Pak ji proutkem pokoušejí dva výrostci Frantík a Pepík. Liška se rozzlobí a kousne Pepíka do lýtka, za což je uvázána na řetěz. Stýská se jí. Po usnutí se jí zdá o zvířatech a jejich svobodě.

Když se probudí, leží tu vedle boudy již jako dospělá liška, pokořená, nesvobodná. – Lapák poučuje Bystroušku, jak se měla chovat, aby ji revírník neuvázal na řetěz. Bystrouška s opovržením pozoruje hloupé slepice a jejich naparujícího se kohouta. Pak dostane nápad: začne slepicím kázat o tom, že žádného kohouta nepotřebují, že ten je jen využívá a nic nedělá. Slepice ji ale neposlouchají a tak liška prohlásí, že se radši zahrabe, aby se na ně nemusela dívat. Zvědavé slepice se jdou přesvědčit, zda je liška mrtvá, ona vyskočí a všechny je postupně zardousí. Na dvůr vletí revírník a nabíjí pušku. Bystrouška si musí zachránit holý život, přetrhne řetěz a uteče do lesa.

Druhé dějství

Bystrouška si hledá nové bydlení. Zalíbí se jí doupě jezevce. Mrzutý jezevec lišce hubuje a vyhrožuje soudem. Hluk přivolá lesní havěť, která se postaví na stranu Bystroušky, protože jezevec je nabubřelý. Bystrouška nad vchodem do doupěte nadzdvihne oháňku a spustí dolů mokrou spršku. To už je na jezevce moc, za posměchu všech odejde a liška má své bydlení.

V hospodě U Pásků popíjejí a hrají karty revírník, farář a rechtor. Revírník si dobírá rechtora, který se na stará kolena zamiloval do mladé Terynky. Rechtor mu oplatí vzpomínkou na Bystroušku, o jejíchž kouscích v myslivně si všichni povídají.

Rechtor se vrací v noci domů z hospody. Je opilý a vrávorá. Přes cestu mu přeběhne Bystrouška a schová se za slunečnicí u plotu. Rechtor si v opilosti splete slunečnici s Terynkou a začne jí vyznávat lásku. Pak přes plot upadne. Objeví se tu i farář a oči Bystroušky zářící do tmy mu připomenou dívku, za níž docházel ještě jako student. Nostalgicky na ni vzpomíná. Vtom se ozve výstřel – revírník uviděl lišku, ale ta utekla. Domů se rychle rozutečou i rechtor a farář.

Je letní noc a Bystrouška lenoší na palouku. Najednou se objeví krásný lišák a Bystrouška neodolá jeho nabídce na doprovod. Vypráví mu o sobě, o myslivně a o tom, že má vlastní bydlení. Lišák je udiven a představí se: Zlatohřbítek z Hluboké Zmoly. Rozloučí se a běží pro svou vyvolenou ulovit králíka. Mezitím se Bystrouška parádí. Když se lišák vrátí s kořistí, vyznají si při hostině lásku. Klepny sojka a sova hned všechno rozhlásí po lese. Lišák pak Bystroušku odvede k datlovi, aby je oddal. Svatbu s nimi slaví všechna lesní havěť.

Třetí dějství

Revírník potká v lese obchodníka s drůbeží Haraštu. Ten rád pytlačí, ale nyní se dušuje, že na pytlačení nemá ani pomyšlení, protože chystá svatbu s Terynkou. Malá liščátka objeví past a skotačí kolem ní. Bystrouška s lišákem plánují další přírůstek do početné rodiny. Zdálky dolehne Haraštova písnička. Bystrouška se jím nechá honit, liščátka se starají o jeho nůši plnou kuřat. Rozčilený Harašta vystřelí, liščata se rozutečou, ale Bystrouška zůstane ležet zasažená střelou…

V hospodě U Pásků je smutno. Farář je přeložen jinam a rechtor běduje, že jeho kdysi milovaná Terynka dnes slaví svatbu s Haraštou. Prý dostala nový kabátek z liščí kožešiny. Revírník v hospodě dlouho nezůstane, už zestárl.

Revírník se vrací domů z hospody. Posadí se na louce a usíná. Seběhnou se k němu lesní zvířátka. V polospánku revírníka zamrzí, že už tu není Bystrouška. Poohlédne se a vidí malou lišku, která je podobná Bystroušce. Chce ji chytit, ale tu se objeví skokánek, který je podobný tomu, který ho tenkrát probudil. Revírník se ptá, kde se tu bere, a skokánek koktavě odpovídá: „Totok nésem já, totok beli dědóšek, oni mně o vás ve-ve-vekládali.“ Revírník je ohromený všemocným řádem přírody a z ramene mu padá puška…

Citáty

„Janáčkova hudba vychází ze silných přírodních nálad, zachycujících všechny světelné i zvukové zákmity lesních houštin. Postihuje přírodní hlasy, vytváří charakteristiku přírody i všeho tvorstva, jež žije svým životem. Mísí se přitom do života lidí a lidé zase poznávají, jak se sami mění a stárnou. Janáčkova partitura objevuje množství nových zvukových i intonačních hodnot a navíc se do ní promítne i několik silných ohlasů lidové hudby, ať už je to v Haraštových písních, nebo i v imitaci kolovrátkové muziky cvrčka a kobylky. Bohatství hudebního výrazu zcela jedinečné tvoří z tohoto díla zvláštní útvar, tím podivuhodnější, že v něm mnohé lidské postavy splývají s postavami zvířat.“ (Anna Hostomská)

„Příroda zde vůbec nadchla Janáčka k hudební kyprosti, jakou se může mezi jeho operami pochlubit už jedině Pastorkyně a Káťa. Mezi všemi operami mistrovými bude nám však Liška Bystrouška vždy obzvláště milá jako ztělesnění životního optimismu a jasu, jako blaživě bezstarostný výlet fantasie – jako český Sen noci svatojanské.“ (Jaroslav Vogel)

Premiéra opery a její další provedení

Recepce v Česku

Příhody lišky Bystroušky měly premiéru 6. 11. 1924 v brněnském Divadle Na hradbách (dnešní Mahenovo divadlo – Národní divadlo Brno). Operu režíroval Ota Zídek, dirigentem byl František Neumann, výtvarníkem Eduard Milén.

Národní divadlo v Praze uvedlo Příhody lišky Bystroušky poprvé 18. 5. 1925. Režii měl Ferdinand Pujman, dirigoval Otakar Ostrčil, scénu vytvořil Josef Čapek, hlavní role Míla Kočová (Bystrouška), Emma Miřiovská, alternace Anna Kejřová (Lišák), Emil Burian (Revírník), Jan Konstantin (Harašta).

U nás patří k nejhranějším operám, například v Národním divadle v Praze byla uvedena v již devíti inscenacích a nastudováních, naposledy v roce 2014 v režii Ondřeje Havelky, předtím mimo jiné v roce 2002 v režii Michala a Šimona Cabanových či v roce 1995 v režii Ctibora Turby.

Recepce opery ve světě

Italskou premiéru měla v milánské La Scale v roce 1958. V roce 1961 byla uvedena v Londýně v Sadler’s Wells Opera Company (nyní English National Opera). V 80. letech měla velký úspěch inscenace režiséra Davida Pountneyho, která měla premiéru na festivalu v Edinburghu a prošla pak dalšími scénami v Londýně či Cardiffu. V roce 1981 uvedla Lišku Bystroušku New York City Opera. Na festivalu v Glyndebourne byla uvedena v roce 2012 a znovu pak v roce 2016, kdy ji dirigoval Jakub Hrůša.

Do německy mluvících zemí pronikala opera nejprve v problematickém překladu Maxe Broda, který zásadním způsobem bohužel změnil smysl velké části dialogů a narušil jedinečnou poetiku libreta. V roce 1954 mělo triumfální úspěch nastudování Bystroušky v Komické opeře v Berlíně v novém překladu, který se vrátil k původnímu smyslu díla; režisérem byl Walter Felsenstein a dirigentem Václav Neumann a představení mělo celkem 218 repríz.

Liška Bystrouška ve filmu

V roce 2003 byl natočen britský animovaný film The Cunning Little Vixen režiséra Geoffa Dunbara se zkrácenou verzí opery; dirigent nahrávky: Kent Nagano, scénář: David Pountney (koprodukce BBC a České televize).

Galerie

Postavy a obsazení světové premiéry

Revírník (baryton) – Arnold Flögl

Paní revírníková (alt) – Marie Hloušková

Rechtor (tenor) – Antonín Pelz (Pelc)

Harašta, obchodník s drůbeží (baryton) – Ferdinand Pour

Pásek, hostinský (tenor) – Bedřich Zavadil

Paní Pásková (soprán) – Jelena Ježićová

Liška Bystrouška (soprán) – Hana Hrdličková

Lišák Zlatohřbítek (soprán) – Božena Snopková

Frantík (soprán) – Milada Rabasová

Pepík (soprán) – Božena Poláková

Lapák, pes (mezzosoprán) – Marta Dobruská

Kohout (soprán) – Karla Tichá

Chocholka, slípka (soprán) – Vlasta Kubíková

Cvrček (dětský hlas sopránový) – Marie Novotná

Kobylka (dětský hlas sopránový) – Marie Svídová

Skokánek (dětský hlas sopránový) – Božena Zouharová

Farář / Jezevec (bas) – Jaroslav Tyl

Datel (alt) – Marie Hloušková

Komár (tenor) – Václav Šindler

Sova (alt) – Marta Dobruská

Sojka (soprán) – Božena Poláková

Modrá vážka – Marie Zavadilová

Mladá lištička – Libuše Smolová ml.

Stará liška – Marie Poláková

Malý skokánek – Marie Novotná

Sluníčko – M. Napravilová

První slípka – Amálie Šindlerová (Hečková)

Druhá slípka – Růžena Kyšperská

Třetí slípka – Anna Jeřábová

Čtvrtá slípka – Milada Šarapatková

Pavouk křižák – Emilie Beyerová

Rosnička – Marie Šíšová

Ropucha – Růžena Kolingerová

Ježek – Karel Mikulášek

Chrobák – Helena Kořímská

Noty a libreto

Universal Edition, Vídeň 1924 (klavírní výtah), 1961 (partitura)

Editio Peters, Lipsko 1984 (ed. Miroslav Barvík a Reiner Zimmermann)

Universal Edition, Vídeň 2010 (klavírní výtah, partitura, ed. Jiří Zahrádka, kritická edice)

Notový materiál na IMSLP.

Durata

Opera trvá cca 95 minut.

Slavní interpreti

Bystrouška

Lišku Bystroušku zpívaly mimo jiné Míla Kočová, Maria Tauberová, Milada Musilová, Helena Tattermuschová, Naďa Šormová, Jaroslava Janská, Jana Jonášová, Jiřina Marková, Zdena Kloubová, Alžběta Poláčková, Lucia Popp.

Lišák

Lišáka zpívaly mimo jiné Milada Šubrtová, Libuše Domanínská, Zdenka Hrnčířová, Eva Zikmundová, Alena Míková, Antonie Denygrová, Jitka Soběhartová, Kateřina Jalovcová, Michaela Kapustová Zajmi, Gabriela Beňačková, Eva Randová.

Revírník

Revírníka zpívali mimo jiné Emil Burian, Rudolf Asmus, Václav Bednář, Přemysl Kočí, Jindřich Jindrák, Richard Novák, Karel Berman, Dalibor Jedlička, Luděk Vele, Svatopluk Sem.

Harašta

Haraštu zpívali mimo jiné Jan Konstantin, Jiří Joran, René Tuček, Jiří Brückler, Jiří Hájek.

Významné nahrávky

Supraphon, 1958, dirigent: Václav Neumann, Orchestr a sbor Národního divadla v Praze, Kühnův dětský sbor, hlavní role: Hana Böhmová, Libuše Domanínská, Rudolf Asmus, Jiří Joran, Milada Čadikovičová, Antonín Votava.

Supraphon, 1972, dirigent: Bohumil Gregor, Orchestr a sbor Národního divadla v Praze, hlavní role: Helena Tattermuschová, Eva Zikmundová, Zdeněk Kroupa, Jan Hlavsa, Dalibor Jedlička, Josef Heriban, Jaroslava Dobrá, Eva Hlobilová.

Supraphon, 1982, dirigent: Václav Neumann, Česká filharmonie, Pražský filharmonický sbor, hlavní role: Magdalena Hajóssyová, Gabriela Beňačková, Richard Novák, Helena Buldrová, Miroslav Frydlewicz, Karel Průša, Karel Hanuš, Drahomíra Tikalová, Jaroslav Souček.

Decca, 1982, dirigent: Sir Charles Mackerras, Wiener Philharmoniker, Sbor Vídeňské státní opery, hlavní role: Lucia Popp, Eva Randová, Dalibor Jedlička, Václav Zítek, Libuše Márová, Ivana Mixová, Beno Blachut, Richard Novák.

Odkazy

Příhody lišky Bystroušky (Sólisté a Chor des Bayerischen Rundfunks Symphonieorchester des Bayerischen Rundfunks, Franz Welser-Möst 2018) – YouTube.

(autorem textu je MILAN VALDEN)