Triptych NDT 1 odráží symbiózu tance a hudby

  1. 1
  2. 2
  3. 3
Komponovaným programem Traces left within zahájili tanečníci Nederlands Dans Theatre 1 osmnáctý ročník Holland Dance Festival. Tři představení od 3. do 5. února jsou přenášena každý večer živě, takže je může zhlédnout publikum po celém světě. Znovunastudovaný kus Jiřího Kyliána a dvě díla dalších autorů vytvořená na tělo současnému souboru tvoří triptych, jenž má společný znak: úzký vztah k hudbě, hru s notami, roztančení tónů v souladu se strukturou skladeb. Ani jedna nejde proti, každá svým vlastním způsobem následuje její tok, odpovídá nebo se jím nechá unášet, ale v každém případě se pohybuje v souladu s melodikou i dynamikou, přitom by se nedalo říci, že hudbu opisují či ilustrují, spíše jsou vyznáním úcty k jejímu duchu a významu...


NDT 1 ‚Toss of a Dice‘ (2022), chor. Jiří Kylián (foto Joris-Jan Bos)

Choreografie Jiřího Kyliána Toss of a Dice (Hod kostkou) pochází sice z roku 2005, ale zub času na ní příliš nezahlodal, obzvlášť pro oko diváka naší provenience. Kylián ji vytvořil pro své tanečníky pro zvitřnění pocitu náhody, nahodilosti, neuspořádanosti všech událostí, které provázejí život, nejistotu provázející každé rozhodnutí – třeba rozhodnutí vstoupit do NDT. Formálně čistá a estetický krásná je doslova balzámem na pohled.

Báseň Stéphana Mallarmého Vrh kostek nikdy nevyloučí náhodou je takovou literární aleatorikou, ve která básník osvobodil slova od zákonitostí a skutečně nechal kostky, popsané však slovy místo číslicemi, a prostou náhodu vytvořit vizuální poezii. Právě slova z básně, kterou píše náhoda sama a kterou je možné číst z kteréhokoli směru, podkreslují důležitou část choreografie. Její atmosféra však není ta bezstarostná jako radostné experimentování s jazykem v čase rané moderny. Dvanáct tanečníků vbíhá do prostoru vymezeného na tmavé scéně jediným pruhem světla, staví se do řady a snaží se zabránit srážce s předchozími. Vzápětí se můžeme začít nořit do „obvyklého“ koncertu choreografické invence Jiřího Kyliána, který modeluje tvárná těla tanečníků jako sochař a požaduje po nich synkopické záchvěvy jako po hudebních tónech.

NDT 1 ‚Toss of a Dice‘ (2022), chor. Jiří Kylián (foto Joris-Jan Bos)

Naprosto minimalistická hudba jeho dvorního skladatele Dirka Haubricha (nové choreografie ostatních dvou autorů nepracují s autorskými skladbami, ale s kompilacemi) jednotlivými tóny rozprostřenými v tichu pracuje také s jistou neuspořádaností, která provokuje pozornost a postřeh. V kompozici vycházel ze zvuku kapky, jednoduchého akustického prvku. Není v ní nic, co by ukolébávalo, ačkoli je nesmírně tichá a subtilní. Propojení hudby s těly tanečníků je téměř instinktivní a předjímající, každý zvuk se odrazí v některém pohybovém akcentu, choreografie zároveň plyne bez přestání, ačkoli se tanečníci setkávají ve dvojicích a skupinových formacích. Jejich postřeh je přesný, přesto provedení lehké jakoby mimochodem. Diváka jistě napadne, že mnohé principy přeci v tvorbě Jiřího Kyliána zná, okamžiky akcentu v pózách zdůrazňujících stranovou symetrii, snad i některé oblíbené přechody, anebo závěrečný okamžik, kdy tanečníci postupují zády k publiku, působí dosti klasicky a evokuje jiné scény.

Mnoho je známé, a přeci má jedna každá charakteristika místa, jež překvapí a jež vyvolávají neutuchající zvědavost, co přinese další minuta. Jsou i jiní choreografové, jejichž slovník si časem divák nesplete s paletou nikoho jiného, třeba Mats Ek se svými zcela charakteristickými gesty a s nohama tanečníků v pravém úhlu a flexovanými chodidly – přesto by stěží někdo řekl, že se opakuje. Rozdíl mezi choreografy, kteří se ve svém slovníku zacyklili, a tvůrci Kyliánovy fantazie spočívá v šíři hravosti a otevřenosti novým kombinacím, akcentům a podnětům, které nedovolí, aby v některé choreografii vznikla stejná vazba, jakkoli může být styl po určité období jednotný nebo jeho znaky trvalé. Vždy najdeme jiné přelévání energie pohybu v těle i mezi tančícími těly navzájem, nové akcenty a synkopy, drobná překvapující gesta, množství nejnápaditějších detailů, které tvoří unikát, a vždy něčím novou inspiraci výtvarným uměním a hudbou. I to je cesta k jisté nadčasovosti, u Jiřího Kyliána je navíc mimořádně zajímavé, že je stále světově uznávanou ikonou současného tance, přestože nikdy neodvrhl estetiku krásy, které se mnoho tvůrců štítivě straní. V jeho podání křehkost, ladnost, jemnost a lahodná symetrie nebyly, nejsou a jistě ještě dlouho nebudou přežitkem. (Že k naplnění takového ideálu je potřeba i perfektně trénované tělo tanečníka, oddaného zcela svému umění, netřeba zdůrazňovat.)

Nicméně, choreografie Toss of a Dice není jen o okouzlujícím pohybu. Slova z Mallarmého náhodné básně předčítá hlas, jehož nositelku nevidíme. Pronášena jsou nijak důrazně, zato soustavně, takže se vkrádá pocit, že jde ve skutečnosti o pokyny, které pohyb tanečníků na scéně nějakým způsobem řídí. Navíc se objevuje záhy další aktér – kinetická skulptura, která představuje veškerou scénografii, ale spíše než jí je tu spoluhráčem a postavou. Ze své podstaty: je kinetická, tedy se pohybuje, byť nad zemí vysoko nad tanečníky. V prostoru zavěšena lanku, které na kameře je vůbec neviditelné, takže se zdá, že jde o objekt nadaný vlastní silou a mocí, a tak též působí. Struktura ocelově lesklého stvoření připomíná nohy kovového pavouka nebo modlící se kudlanky.

Pohybuje jimi nepochybně podle naprogramovaného vzorce (jejím autorem je japonský sochař Susumu Shingu, který se na kinetické sochy specializuje), ale zjevně s předem neurčenou sestavou, transferována pomalým pohybem nad hlavami umělců, vyvolává pocit dohledu, dozoru, číhavého nebezpečí. Pod jejími nabroušenými ostny se zatím rozehrávají ony opojné variace, v kruzích tvořených bodovými reflektory. Nakonec zůstává poslední tanečnice, která již uhýbá hrotům blýskavým jako skalpel, tvorovi, který ovládl jeviště. Tento dojem však je možná mocný tím, jak je v poslední době diskutováno téma umělé inteligence a autonomních strojů, jinak by třeba zafungovala socha pouze jako výtvarný objekt. I ona je však zdrojem nepředvídatelnosti, tedy nikoli náhodně použitou rekvizitou. Účelnost prostředků tvoří dílo s dlouhotrvající sdělností.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat


0 0 vote
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments