Týden s tancem

Večer pro současné taneční umění na festivalu Prague Pride: diptych tvorby polského autora Macieje Kuźmińskeho
V pátek 6. srpna se od 21:00 na Střeleckém ostrově vystoupení představující angažovanou tvorbu polského choreografa Macieje Kuźmińskeho, díla I fought Piranhas a Dominque. Vystoupení probíhá v rámci festivalu Prague Pride.

I fought Piranhas (Bojovala jsem s piraňou):
Na motivy polských pouličních protestů představuje choreografie nerovný boj jedné ženy s celospolečenským šovinismem poháněným prominentními politiky. Svým tvrzením v Evropském parlamentu, že „ženy musí samozřejmě vydělávat méně než muži, protože jsou slabší, jsou menší a jsou méně inteligentní,“ představil podobu nového světového řádu. Toto dílo se dnes jeví ve světle současných pouličních protestů v Polsku stále více aktuální. V představení jsou citovány slova prominentních polských politiků.

Dominique (Dominik):
Význam slova feminismus by měl být rozšířen tak, aby zahrnoval i muže. Dominik je silným a osobním společensko-politickým vyjádřením, koherentní na všech úrovních, podaný vrstevnatě.

Podle Macieje Kuźmińskeho si v zahraničí Prague Pride vytvořil, jako jeden z nejvýznamnějších festivalů v České republice, pověst události podporující diverzitu, aktivismus a myšlení vpřed. Tváří v tvář blížícím se pravicově-konzervativním transformacím v Polsku si nedokáže představit lepší místo, kde by mohl prezentovat svoje angažované umění jako formu ARTivismu. „Jsme sousedé – dejme najevo, co nás spojuje, a to navzdory určitým (politickým) rozdílům!“

Maciej Kuźmiński (1985) je choreograf, pedagog, producent, umělecký ředitel Maciej Kuźmiński Company a ředitel Polish Dance Network. Časopis English Dance Tabs popsal jedno z jeho představení jako „koncept překlenutí a krásy“. Jeho díla, formálně odvážná s uzemněným, dynamickým pohybem, se zabývají existenciálními a filozofickými koncepty. Za posledních pět let byla jeho díla představena ve 20 zemích. Je držitelem několika významných ocenění za choreografii, včetně ocenění Platformy polského tance z roku 2014 nebo Festivalu choreografických miniatur v Bělehradě z roku 2018. Dominique obdrželo Cenu diváků a 2. místo ceny poroty na Sólo taneční přehlídce gdaňského tanečního festivalu (2015) a 2. cenu na 30. Mezinárodní soutěži v Hannoveru (2016).

Premiéra taneční performance Absolutně nepřijatelné! rovněž v rámci Prague Pride
Premiéra unikátní česko-německé venkovní taneční performance s názvem Absolutně nepřijatelné! se koná 5. srpna od 18:00, 18:30, 19:00 a 19:30 hodin. Představení, které zahrnuje sociologický experiment, proběhne na rušném veřejném místě, a sice na ulici Sokolovská před supermarketem Billa a vstupem do stanice metra Florenc.

Taneční performance Absolutně nepřijatelné! vznikla jako česko-německá spolupráce v rámci mezinárodního projektu s názvem Inovace a umění: cesta k inkluzi LGBT+ osob pod záštitou Erasmus+ (2021–2022) ve spolupráci s Prague Pride a za podpory Česko-německého fondu budoucnosti. Předcházel jí průzkum zaměřený na téma různých typů partnerství a na rozdíly v jejich přijímání v ČR a v Německu. Producentem je Prague Pulsar.

Anotace hovoří za vše:
Proč se říká „jiná sexuální orientace“? Někdo mě přitahuje, chci cítit jeho blízkost. A je to riziko? Musím se zodpovídat z toho, kdo mě přitahuje? Když mě budete omezovat, tak se vám vysměju!
Čím dál tím víc věřím gestům. Dokážou sdělit něco, co se slovy nedá. A hlavně – nikdo si je „nebude brát do úst“! (Je to moje / tvoje tajná řeč.)
Všichni jsme ve svém životě zažili moment, kdy jsme nebyli přijati. Všichni jsme zažili moment, kdy jsme totálně ztratili hlavu. Všichni víme, jak moc nás utvářejí naše jistoty. Všichni víme, že tě to pak někdy sežere. A všichni jsme zažili ten pocit… lásky… A stejně jsme občas tak ostří.
Hmmm…
Trpělivost prosím! Lásku je třeba pěstovat a prohlubovat.

Koncept projektu: Honza Malík, Tereza Krčálová, choreografie Petr Hastík (DE–CZ), taneční dramaturgie Tereza Krčálová, hudba Nikolas Kretz (DE), tvorba, interpretace, kostýmy: Jakub Kolpek, Šárka Říhová a Jolana Šturmová.

Petr Hastík je choreograf, tanečník a performer. Vystudoval taneční divadlo a taneční pedagogiku na Konzervatoři Duncan Centre v Praze (2008) a moderní tanec na Folkwang University of the Arts v německém Essenu. V roce 2011 se stal členem Neuer Tanz/VA Wölfl v Düsseldorfu, pravidelně vystupoval v Německu, dále ve Francii, Mexiku a Portugalsku. V roce 2014 zahájil spolupráci s choreografem Tino Sehgalem. Od roku 2013 začal rozvíjet vlastní práci s Montserrat Gardó Castillo. V současné době pracuje s umělci ze Severního Porýní-Vestfálska, jako jsou Reuth Shemesh, Ben J. Riepe, Michael Schmidt, Morgan Nardi a další. Od roku 2019 se pravidelně účastní tvůrčích uměleckých setkání Ulov realitu!, které pořádá Pulsar, a s tímto uskupením se také podílel na performance Manifest tance (4+4 dny v pohybu 2020).

La Traviata na Stalinovi | RUN OPERUN & PLAYboyz
RUN OPERUN opět po roce servíruje pod bývalým Stalinovým pomníkem dávku operního undergroundu s hodně třpytkami, špetkou drama a třešničkou na dortu ve formě love story století: čtvrtek 5. srpna od 21:00 a zadarmo. Ve středu veřejná generálka.

Umělecký kolektiv v opeře La Traviata zkoumá, co je ve vztazích ještě přijatelná společenská norma a co už není. Jak by se tvářili vaši známí a rodina, kdybyste mezi ně přivedli člověka, který není z vaší sociální bubliny? Autoři uměleckého konceptu Veronika Loulová a Martin Talaga hledají hranice lidské tolerance, dotýkají se zranitelných míst a nejhlubšího nitra mysli, a to vše zabalují do flitrů, krásy, a hlavně nespoutané párty! Nabízejí tak divákovi novou perspektivu drsnějšího, avšak daleko svobodnějšího světa názorové plurality a sexuální svobody.

Inscenace vzniká ve spolupráci s Containall a PLAYboyz, představení je zařazené do programu Prague Pride 2021 a festivalu Wild.

V Táboře proběhne třídenní festival Komedianti v ulicích

Od 6. do 8. srpna se v Táboře uskuteční další ročník open air festivalu Komedianti v ulicích. Do Tábora zavítají například soubory Losers Cirque Company, Teatro Novogo Fronta, Holektiv, Cirk La Putyka, Studio Damúza a další. Představení pro dospělé i pro děti, workshopy a koncerty, program festivalu najdete ZDE.

Mezinárodní festival Komedianti v ulicích ve městě Tábor vznikl v roce 2011. Svou poetikou je jedním z mála českých festivalů, který prezentuje moderní pouliční divadlo v centru památkové rezervace. Nabízí dramaturgii zaměřující se na trendy reflektující současné pouliční umění doma, ale i v zahraničí. Jeho doménou jsou cirkusová umění, klauni, pantomima, loutky, pohybové divadlo, interaktivní představení, dílny nebo hudba.

Během posledních ročníků na festivalu vystoupili přední soubory a umělci z České republiky, např. La Putyka, Farma v jeskyni, Tantehorse, Teatr Novogo Fronta, Iva Bittová, Lenka Dusilová, Xavier Baumaxa, Monika Načeva s Michalem Pavlíčkem atd. Zároveň zde vystoupili zahraniční soubory a umělci ze Slovenska, Polska, Německa, Francie, Švýcarska, Belgie, Ruska, Slovinska, Kuby, Jižní Koreje nebo i Afriky.

Hlavním pořadatelem je město Tábor a spolupořadatelem Mime Prague. Dramaturgii programu pravidelně připravuje Radim Vizváry.

Primabalerína Olga Borisová-Pračiková převzala medaili za šíření české kultury
Medaili Artis Bohemiae Amicis (Přátelé českého umění) za šíření dobrého jména české kultury obdržela z rukou ministra kultury Lubomíra Zaorálka primabalerína Olga Borisová-Pračiková. Resortní ocenění laureátka dostala za systematickou uměleckou činnost a šíření dobrého jména české kultury v tuzemsku i v zahraničí. „Olga Borisová-Pračiková je výraznou osobností ostravské taneční scény, umělkyní, která svůj život zasvětila baletu. Úspěšně vystoupila na celé řadě zahraničních pódií a nyní své zkušenosti předává začínajícím tanečníkům,“ řekl ministr kultury Zaorálek.

Olga Borisová-Pračiková se narodila v Rusku. V sedmi letech začala studovat balet a posléze se stala členkou Kyjevského národního divadla opery a baletu. V roce 1993 nastoupila do divadla v Českých Budějovicích jako sólistka baletu. Od roku 1995 je sólistkou baletu Národního divadla moravskoslezského v Ostravě a od roku 1998 vyučuje na ostravské Janáčkově konzervatoři. V průběhu své taneční kariéry hostovala v Japonsku, Francii, Dánsku, Německu, Itálii, Švýcarsku, Polsku, Rakousku, Maďarsku, Kanadě i USA.

V Národním divadle moravskoslezském za dobu svého působení ztvárnila většinu hlavních rolí baletního repertoáru. Bez komplikací zvládá klasiku, neoklasiku i modernu. Spolupracovala s řadou významných žijících choreografů a nastudovala role v baletech slavných choreografů baletního kánonu. Mimořádný úspěch slavila například v roli Máši v Louskáčkovi Petra Iljiče Čajkovského.

Ministerstvo kultury udílí medaili Artis Bohemiae Amicis od roku 2000. Jejími laureáty se v minulosti stali například česko-americký výtvarník a spisovatel Petr Sís, mecenáška a galeristka Meda Mládková, výtvarník Jiří Anderle, spisovatel Jiří Stránský nebo choreograf Pavel Šmok.

V letošním roce ji obdržela rovněž choreografka Hana Machová Jureczková. Ta převzala ocenění v červnu tohoto roku. Nestává se často, aby v tak krátké době byly oceněny hned dvě osobnosti tanečního světa. Připomeňme, že Hana Machová byla choreografkou s výrazným, osobitým a racionálním pohybovým slovníkem, velmi brzy obohacovala klasickou techniku prvky novodobých tanečních směrů. Její působení je spojeno především s baletem v Ústí nad Labem. Dramaturgii přizpůsobovala stavu souboru, orientovala se na původní česká díla a novinky, dbala na režijní proporce a herecké dotváření rolí. Za svou uměleckou činnost byla oceněna tvůrčími prémiemi Českého literárního fondu (1967 a 1981) a Pamětní medailí Ministerstva kultury (1983). Do vysokého věku si uchovává neobyčejnou duševní i fyzickou svěžest (* 1930).

Patřila do prvého ročníku nově otevřeného tanečního oddělení Státní konzervatoře v Praze, kterou absolvovala v roce 1949. Choreografickou odbornost si doplňovala během taneční kariéry stážemi v Kolíně nad Rýnem. Její první sólové angažmá bylo v Ústí nad Labem (1949–1958), kde prošla dráhou od lyrických partů, přes dramatické k charakterním a komickým rolím v choreografiích Laurette Hrdinové a Josefa Judla; např. Smrt ve Špalíčku, Zerbinetta v Maškarádě, Čarodějka v Labutím jezeře, Zarema v Bachčisarajské fontáně, Primaballerina v. v. v Plesu kadetů, titulní role v Šeherezádě, Královna ve Sněhurce.

Během dalších let se pak plně soustředila na choreografii. Nejprve jako šéfka baletu v Opavě (1958–1962), pak v Hudebním divadle Karlín (1963–1970) a opět v Ústí nad Labem (1977–1988). V letech 1970–1977 působila ve svobodném povolání. V Opavě nastudovala např. Coppélii, Louskáčka, původní premiéru Nové Odyssey V. Brunse, Nikotinu, Lašské tance, Dona Juana V. Kašlíka, Prométhea. V Karlíně se věnovala, s velkým citem pro swingový a jazzový tanec především muzikálům: Kiss me Kate, Hello Dolly! V Brně uvedla např. muzikál Malá noční hudba H. Macourka, v Liberci pohostinsky choreografovala Vola na střeše a Pulcinellu. Spolupracovala i s dalšími operními i činoherními divadly, např. v Brně, Plzni, pražském Semaforu, a podílela se také na velké řadě televizních pořadů.