Týden s tancem
Plzeň – 30 let Konzervatoře Duncan centre
Ve čtvrtek 6. října mohou plzeňští diváci od 19 hodin v kulturním prostoru Moving Station oslavit výročí 30 let od založení Konzervatoře Duncan centre, jehož hlavní část již proběhla v Praze. Na programu:
Duncan ve filmu | tanec a kamera – projekce studentských filmů | 19.00
Duncan tančí | představení autorských choreografií studentů | 20.00
Debata s absolventy školy (Jitka Čechová, Petra Hauerová, Honza Malík)
Duncan ve filmu je filmová předehra autorské tvorby studentů a absolventů Konzervatoře Duncan centre. Krátké filmy v žánru tanec a kamera: Celeritas Ludum, Mýtina!, All in, Za Bohyní, Lo meno.
Duncan Centre je renomovanou a mezinárodně uznávanou školou, jedinou svého zaměření ve střední Evropě (současný tanec a tvorba). Během letošního podzimu oslavuje v Praze a v regionech (Děčín, Jablonec nad Nisou, Jihlava, Litoměřice, Pardubice, Plzeň) třicet let od založení v r. 1992. Za tři dekády svojí existence prokázala vysoké odborné a umělecké kvality – drtivá většina umělců, choreografů, tanečníků a pedagogů na české taneční scéně jsou právě bývalí studenti nebo absolventi školy. Vytváří nivó současného tanečního oboru v rámci naší země i celé Evropy.
Derniéra oblíbeného představení Spitfire Company Constellations II. Time for Sharing
Ve čtvrtek 6. října v divadle PONEC proběhne od 20 hodin derniéra představení Constellations II. / Time for Sharing. V jádru inscenace je symbióza tance, působivého vizuálna a podmanivé hudby spojené s prostorovým zvukem; soužití na hranici reality, magie a imaginárna. Je poslední možnost vidět společně performerky a tanečnice Cecile Da Costa, Markétu Vacovskou a Kristýnu Šajtošovou v tomto projektu z dílny Spitfire Company.
Pátek: Hudební a taneční fakulta Akademie múzických umění v Praze pořádá konferenci o tanečním výzkumu
Hudební a taneční fakulta Akademie múzických umění v Praze v pátek 7. června hostí Conference on Dance Research, konferenci o tanečním výzkumu. Konference se zaměřuje na otázky ekonomických aspektů existence a provozování tance a jeho výzkumu v historické i soudobé perspektivě, na problematiku institucionálního zázemí taneční vědy a formativní roli konkrétních badatelů. Je dedikována prof. Boženě Brodské, taneční historičce a zakladatelské osobnosti české taneční vědy, při příležitosti stého výročí jejího narození.
Ústav pro taneční vědu konferenci pořádá v rámci výzkumného projektu Ekonomické aspekty tance (řešitelka Mgr. MgA. Lucie Hayashi, Ph.D). V posledních letech v souvislosti s proměnami umělecké scény, s digitalizací a snahami o dokumentaci, uchování a rozvíjení kulturního dědictví stále více vystupuje do popředí potřeba tanečního výzkumu opřeného o institucionální zázemí garantující jeho profesionální podmínky a kvality, a tím jeho ukotvení v odborné sféře. Porozumění ekonomickým procesům spojeným s tancem a jeho výzkumem se při tom jeví jako jeden z určujících faktorů ovlivňujících začlenění obou těchto sfér do organizačních a ekonomických struktur kulturní politiky současných států. Sdílení odborných pohledů na tuto problematiku v mezinárodním kontextu může odhalit vedle lokálních specifik také obecné rysy utváření vztahu tance, jeho vědecké reflexe a ekonomických a kulturně politických struktur, a tím poskytnout vodítka pro strategii formování vztahu těchto sfér v praxi.
Přihlášku najdete na webu AMU i pro hosty.
Pozvánka na příští týden: Talk o tanci a filmu
Vzácným hostem večera Talk o tanci a filmu – Věnováno Janu Minaříkovi 10. října 2022 ve Studiu Maiselovka, který patří vzpomínce na Jana Minaříka, bude jeho manželka – paní Beatrice Libonati. Spolu s Janem tvořili manželský a umělecký pár více než 40 let a stejně jako Jan Minařík byla blízkou spolupracovnicí Piny Bausch. Od sezony 1978/79 byla členkou souboru TanzTheater Wuppertal a tančila v legendárních choreografiích Piny Bausch jako Café Müller, Svěcení jara, Kontakthof, Walzer a mnoha dalších.
„Požádali jsme paní Libonati, aby s námi sdílela své umělecké i osobní vzpomínky na bohatý společný život s Janem Minaříkem. V rámci večera kromě premiéry krátkého filmu Schránky, který byl posledním filmem s Janem Minaříkem, bude promítat i záznam choreografie Piny Bausch – Café Müller,“ zvou organizátoři z Festivalu tanečních filmů.
Vstupenky k dostání na stránkách GoOut.cz
V sobotu od 16:15 hod. začíná v Praze na Žvahově: tektoparty – performativní procházka v krajině a s krajinou, kterou pořádá sdružení Ostružina.
„U příležitosti prvního Mezinárodního dne geodiverzity vás zveme k Hlubočepským plotnám v Prokopském údolí na druhou premiéru performativní procházky v krajině a s krajinou: tektoparty.“
Tělo Země je jako nepřetržitá taneční choreografie odvíjející se v čase a prostoru, putující napříč zeměkoulí. Její výsledné pohyby a tance jsou vepsány do krajiny. Dokážeme je vidět a číst? Jak se do nich zapojujeme? Tektoparty je participativní exkurze, která propojuje geologické a umělecké disciplíny a aktivuje nové pohledy na fungování našich těl, těla společnosti a těla Země. Partnerem této choreografické procházky je proto Země sama a naše lidské poznání o ní, stejně jako i poznání o současném tanci.
„V roce 2022 jsem chtěla dokončit jednu etapu svého dlouhodobého výzkumu a ze série menších partitur vytvořit jednu finální, V krajině a s krajinou. Konečnou vizí je geologicko-choreografický naučný chodník, kde se místo informačních panelů setkáte s návody a pozvánkami k bytí, propojování, objevování a tvorbě. Smysluplných spojení.“ ZBS
„V ekologickém performativním umění jsou umělci společně s diváky a životním prostředím v emancipovaném tvůrčím dialogu, který je prototypem narušování hierarchických struktur společnosti, jako i antropocentrického pohledu na svět.“ MS
Kapacita účastníků je limitovaná. Vstupenky zde.
Praktické informace:
SRAZ: 8. 10. o 16.15h
vlaková zastávka Praha-Žvahov
GPS: 50.0456617N, 14.4023681E
TRASA:
začátek: vlaková zastávka Praha-Žvahov
konec: Hlubočepy a následně restaurace U Škopů
délka cca 2,5 km
náročnost trasy: střední
SEBOU:
oblečení podle počasí
pevné kotníkové boty s dobrou podrážkou
termoska s teplým nápojem
(drobnou sváču zajistíme)
pláštěnka
DOPRAVA:
TAM:
Vlak (OS 25920) v 15:47h z Hlavního nádraží nebo v 16:00 z Praha – Smíchov, severní nástupiště. Vlak projíždí železničním mostem označovaným jako Pražským Semmering.
Tramvaj č. 4, 5, 12, 20 do zastávky Zlíchov, pak cca 15 min pěšky ulicí Nad Zlíchovem do vlakové zastávky Praha-Žvahov
Autobus č. 128 ze zastávky Zlíchov na zastávku Nádraží Žvahov – Prosluněná a pak 5 min pěšky do vlakové zastávky Praha-Žvahov
NÁVRAT: do centra Prahy
autobus 120 ze zastávky Nádraží Hlubočepy
linka S6 ze zastávky Praha-Hlubočepy
kontakt: +420 608 893 399
Mezinárodní den geodiverzity se slaví 6.10.2022. Vyhlásilo jej UNESCO na 41. generální konferenci v roce 2021. Geodiverzita zahrnuje celou šíři zemských rysů, včetně geologických, geomorfologických, paleontologických, půdních, hydrologických a atmosférických prvků, systémů a procesů.
Australian Natural Heritage Charter, 1997
koncepce: Zden Brungot Svíteková | pohybový a choreografický výzkum: Zden Brungot Svíteková, Matthew Rogers | scénář a dramaturgie: Marika Smreková | účinkující: Marek Menšík, Marika Smreková, Martina Hajdyla Lacová, Matthew Rogers, Zden Brungot Svíteková | kostýmová spolupráce a produkce: Lucia Račková | konzultant: Mário Olšavský | producent: OSTRUŽINA z.s. | za podpory: MK ČR, MHMP, The Nature of Us and Visegrad Fund | děkujeme: výzkumníkům a pracovníkům České geologické služby, Centru choreografického rozvoje SE.S.TA, Polka Dot, SKOK!, Studio ALTA, Katarzyně Kanii, Michaele Zemkové, Benjaminu Richterovi, Janě Ryšlavé, Richardovi Wetterovi, Daniele Hazukové a všem, kteří se k cestě připojili
Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky
[mc4wp_form id="339371"]
Něco se mně líbilo moc, třeba Turiddu, něco vůbec – třeba Florestan. Takhle jsem ho tedy ještě nikdy neslyšel zpívat a třeba s těmi ppppp to přeháněl. Jsem zvědav, jak Kaufmann dlouho vydrží zpívat, druhá půle mně přišla sestavená včetně přídavků tak, jakoby chtěl stavět na odiv, co všechno jeho hlas vydrží. Myslím ale, že to svědčilo spíš o nerozvážnosti a hlasovém kaskadérství. Kdyby nedej Bože ve Smetance hořelo, pak pořadatelezcela jistě zavřou, protože by se lidi ušlapali.
Kaufmann je veliký trémista, to ostatně autorka odhadla dobře. Navíc není typem člověka, který by měl zpívání a rytmus v těle, takže se hodně soustřeďuje a z toho vyplývá jakási “topornost” jeho herectví. Na jevišti ještě více patrná. Nicménéně podle mne se za poslední roky vypracoval na vyšší kvalitu. Když si odpustí italský repertoár, který mu opravdu nesedí, pak v německém a klasickém veristickém repertoáru je skvělý.
Ano velmi se zlepšil zejména ve wagnerovském repertoáru, ale souhlasím s Richardem, Florestan je pro jiný typ hlasu. Jinak to byla ale skvělý i když trochu snoby zavalený večer
Nezasloužila by si Praha pořádný nový koncertní sál? Vadila mně také klimatizace, která byla slyšet i při tišší hře orchestru.
Souhlasím s tím, že Kaufmanův výkon byl trochu nevyrovnaný (možná vlivem menší indispozice). Některá čísla programu mu asi celkově nevyšla podle představ (úvodní árie, árie Florestana, první přídavek). Podle mne byly na jeho pěveckém projevu znát jisté (drobné) nedokonalosti: ne všechny výšky byly tak kvalitní a intonačně přesné, jak by asi člověk od něj čekal. Jako kdyby mu místy trochu scházely síly (či jistota) – odtud pak možná ta absence “nadhledu”, o které se zmiňuje autorka recenze. Rovněž třeba náročné crescendo na začátku árie Florestana nebylo úplně zdařilé (na jeho poměry, nakolik mohu soudit). Celá tato árie se mi pak zdála poznamenána určitými problémy v souhře orchestru a pěvce. Některé árie ovšem Kaufmann zazpíval bravurně, cose týče pěvecké techniky i frázování a výrazu. To, že při koncertních vystoupeních šetří dramatickými gesty a má celkově neokázalý projev mi vůbec nevadí, ba naopak. Celkově bych za sebe řekl, že při loňském koncertě podal asi lepší, suverénnější výkon; včerejší koncert zase měl zajímavější program. Orchestr mne nezklamal ani nenadchl, občas hrál tak trochu přibližně, jako kdyby úplně nefungovalo spojení mezi ním a dirigentem. Každopádně koncert byl pro mne mimořádným zážitkem a jeho návštěva stála za to (mimochodem cena některých míst se oproti loňsku až zdvojnásobila!). Kaufmann, přestože asi nepodal optimální výkon, opět ukázal, že je vynikající pěvec, který patrně nemá nyní ve svém oboru konkurenci.
Fotografie prřložené ke výše uvedénému článku nejsou z koncertu osmého ledna v Praze.Jonas Kaufmann neměl na sobě frak.Koncert se nám velice líbil aco se týče výrazu tak arie z Cavaleria Rusticana byla jeste lepší než na cd Verismo arias.Takový nádherný a velký hlas není možno na místních operních scénách slyset, kromě přenosů z MET.Pojedeme na něho do Vídně a doufame že někdy na něho dostaneme lístky. Jeho hlas nám vůbec nepřipadá,že by zněl dutě to se může tak napsat o místních tenoristech,kteří jsou zde v různých kritikách tak chváleni.
Valná část publika byla děsivá, lidi se bavili polohlasně při orchestrálních čislech, při přídavku si polohlasně sdělovali, že to je z Carmen atd. Samotný výkon Kaufmanna byl nevyrovnaný, například Florestan se nedal poslouchat. Kaufmann je marketingem uměle vyhnaná hvězda, určitě stojí za poslech, ale nejpřísnější měřítka odhalí spoustu nedostkatků. Osobně mně nejvíc vadí ten jeho knedlík v krku. – Ad předchozí: To jako jste myslel (spíš se mi ale zdá, že myslela), že Kaufmanna bude kvůli vám recenzentka na místě fotit, případně ty fotky kupovat? Lidovky nebo Hospodářky (teď nevím přesně, stačí se ale podívat) mají tyhle fotky taky. A na domuácí tenoristy tak přísný/přísná nebuďte, nikdo o nich narozdíl od promotérů Kaufmanna netvrdí, že jsou superstar:-)
Velice mě těší komentáře pod recenzí. Jsem mile překvapený, že lidé, kteří se koncertu účastnili, rozpoznali zpěvákovy silné i slabé stránky. Dokázali tak odlišit rozdíly a vývoj zpěváka mezi dvěma koncerty. Jsem opravdu potěšen, jak mnoho stouply znalosti a cit pro hodnocení hudebního projevu u komentujících. Jonas Kaufmann je rozhodně výjimečná pěvecká osobnost. Sedí mu především německý repertoár. Stojí za to ho slyšet spíše v divadle, než na koncertě. Ten, kdo tu možnost měl nebo má (a není nedosažitelná – Vídeň nebo Mnichov) ví, jak jeho tmavěji zabarvený hlas dobře zní třeba v Mistrech pěvcích. A proto bych si přál, aby se držel oboru, který mu sedí a nepouštěl se do italského repertoáru nebo do Verdiho. Hodnotil bych za 4 hvězdy a co se týče trvalého sporu ohledně označení “superstar”. Kaufmann je superstar a má dobrý marketing a tím se vymezuje už hodnocení a kritika pohledu na jeho projev. To je daň za popularitu. Tedy nelze ho srovnávat s nikým jiným, než se stejnou nebo obdobnou superstar. A pak je nasnadě, že se odhalují i chyby, které by jinému méně hvězdnému pěvci “prošly” bez povšimnutí.
Italský repertoár a Verdi určitě ne, souhlas. Ale přitom teď v jednom rozhovoru JK mluvil o tom, jak se ohromně těší na svoji novou roli – Richarda v Maškarním plese:-))
Verdi není součástí italského repertoáru?
K panu JP :Když nemá recenzentka k dispozici příslušné fotografie nemusí ukazovat žádné ještě k výkonu zásadně si děláme úsudek podle toho co slyšíme a ne podle marketingu naposledy jsme slyšeli zde takový hlas pana Viléma Přibyla živě v Carmen,Lohengrinovi i v italském repertoáru .Podobná super star je Robert Alagna,který se nám v Cidovi líbil podstatně méně.
Pro mě klidně ještě nějaké fotografie přidejte, ráda se podívám:-) I bez fotek ale tady občas u některých komentářů nestačím žasnout…
Opět se ukazuje, jak hodně je hodnocení pěveckého výkonu subjektivní; jak hodně se projevují osobní sympatie či antipatie hodnotících. Mně např. Kaufmann ve svých italských rolích vůbec nevadí, velmi se mi líbí jeho Cavaradossi a Maurizio v Adrianě Lecouvreur, nebyl špatný ani jako Don Carlos. Podle CD (Verismo) nelze dost dobře soudit, ale mohl by být dobrým Chenierem nebo Turiddem. Že barva jeho hlasu není “typicky italská” neznamená, že nemůže daný repertoár zpívat dobře. Nicméně francouzský repertoár (Werther, Faust, don José) mu, dle mého názoru, sedí ještě lépe.
Co se týče scénického projevu, topornost bych mu nevyčítal. Emoce lze vyjádřit dobře hlasem, není třeba máchat rukama a “vlát ve větru”. Např. Alfredo Kraus působil na scéně velmi staticky, ale těžko někdo může tvrdit, že své role dostatečně neprožíval.
Osobně jsem byla z koncertu nadšená, ani v nižších polohách mi Kaufmannův hlas nepřipadal “utopený”. S čím ovšem souhlasím, je jistý odstup, který si zpěvák na pódiu zachovával, a to nejen ve srovnání s “šoumeny” typu Bryna Terfela, ale např. i v porovnání s Josephem Callejou, který v Praze zpíval na podzim – ten se nepouštěl do žádných legrácek, přesto se mi zdálo, že s diváky navázal vřelejší kontakt (a to neměl publikum předem připravené utleskat si ruce). Celkově mi Kaufmannův projev připomněl Juana-Diega Floreze: oba jsou výborní zpěváci, profesionálové dokonale soustředění na výkon, a navíc velmi hezcí muži, ale přes všechny úsměvy – aspoň na mě – působí studeně.
Nicméně to byl krásný večer a jen takových houšť.