Týden s tancem

Tento týden od 5. března 2019 vás pozveme především na brněnskou premiéru Romea a Julie. V Praze bude ve stejnou dobu hostovat s pozoruhodným projektem vlámský soubor současného tance Ultima Vez. Další pozvánky najdete v našem tanečním týdeníku.

Národní divadlo Brno bude premiéru baletu Romeo a Julie i streamovat
Prokofjevovo baletní drama Romeo a Julie mělo světovou premiéru v Národním divadle Brno 30. prosince 1938 v choreografii legendy brněnského baletu Iva Váni Psoty. Málokterý baletní soubor se může pochlubit skutečností, že uvedl ve své historii ve světové premiéře dílo, které se stalo jedním z nejhranějších baletů na světě. Balet NdB takovýto titul má a právem i povinností patří k nejuváděnějším v jeho repertoáru, aktuální uvedení bude již sedmou premiérovou inscenací od roku 1938. Taneční zpracování Shakespearova dramatu je velmi oblíbené a mnozí proslulí choreografové vytvořili během 20. století legendární inscenace hrané po celém světě dodnes. Důvod, proč tomu tak je, lze hledat nejen ve věčně rezonujícím tématu tragické lásky, ale i v nádherné hudbě Sergeje Prokofjeva, která je považována za jeden z nejkrásnějších baletních opusů vůbec.

Premiéra v choreografii šéfa souboru Mária Radačovského se uskuteční 8. března v Janáčkově divadle. Režie se ujal Martin Glaser, scénu vytvořil Marek Hollý, kostýmy Alexandra Grusková. Orchestr bude dirigovat Pavel Šnajdr. Na internetu se bude moci kdokoli připojit k živému vysílání z premiéry na adrese www.romeoajulie80.cz/live.

Přestože se nové brněnské zpracování neodehrává v historických kulisách a kostýmech renesanční Verony, inscenátoři ujišťují, že ctili Shakespearovo drama a jeho hlavní motiv prvního vzplanutí lásky dvou mladých lidí. Dominantním tématem baletu je nepřátelské rozdělení společnosti, z jejichž protipólů oba milenci pocházejí. Téma, aktuální v době vzniku dramatu, zrodu Prokofjevova baletu a snad ještě více i dnes, přinese obraz společnosti rozdělené na my a oni, obraz střetu mezi svobodou a totalitou. „Vždyť v celém světě jsme dnes svědky stejného dění. Je to pokušení současných elit pod rouškou disciplíny, uniformity, dodržování vlastních vnitřních pravidel, řádu a formálního pořádku směřovat k totalitě v konfrontaci se svobodomyslnou částí společnosti, vyznávající hodnoty osobní svobody, lidskosti, tolerance a myšlenkové kreativity. Záměrem tvůrců je zpracovat předlohu jako současné taneční drama, aktuální, rezonující dobou i se vkusem dnešního baletního diváka. Ambicí inscenace postavené na klasických hodnotách, ale inscenované současným uměleckým jazykem, je oslovit široké spektrum diváků zaměřených jak na klasickou baletní tvorbu, tak i na současné inscenační trendy v moderním tanci,“ slibuje Balet NdB.

Na projektu Romeo a Julie spojili své tvůrčí síly umělci střední generace, jejichž cesty se v několika případech již v minulosti protnuly. A právě zjištění, že u těchto osobností existuje společný umělecký názor a souznění, stálo u zrodu myšlenky, jak zkomponovat kreativní tým pro projekt Romeo a Julie. Tři slovenští umělci, Mário Radačovský jako choreograf, Alexandra Grusková jako kostýmní výtvarnice a Marek Hollý jako scénograf se nedávno sešli při společné práci na světové premiéře taneční verze muzikálu West Side Story. Všichni jsou aktivními tvůrci působícími na Slovensku, v České republice i v zahraničí. K nim se pro inscenaci Romeo a Julie připojil český režisér Martin Glaser, jehož vklad do koncepce hudebně dramatického díla je klíčový. Nebývá obvyklé, že k baletnímu představení si choreograf přibírá režiséra, ale dlužno poznamenat, že v mnoha případech by to byl jen krok k úspěchu a záměr Mária Radačovského je správný.

„Světová premiéra tohoto fenomenálního baletu byla před osmdesáti lety zde v Brně. A bude to již sedmá inscenace tohoto jednoho z nejhranějších baletních titulů na světě. Snažím se nepřipouštět si tento zavazující a často svazující fakt, který nade mnou a celým týmem visí. Režijně choreografická koncepce baletu má dvě hlavní roviny. Tím prvním a snad i dominantním tématem baletu je nepřátelské rozdělení společnosti, z jejichž protipólů oba milenci pocházejí. Pro mne je ale důležitější téma druhé, a to věčné téma lásky dvou mladých lidí. Inscenace bude skvělá jen za předpokladu, že nebudeme hrát jen „jako“ o lásce, ale že bude opravdová, přesvědčivá. Spolu s interprety se budu snažit přesvědčit diváky, že láska je ten nejkrásnější cit, základní kámen vztahu muže a ženy, pro mě osobně symbol dobra. A protože jsem přesvědčený, že kdyby se láska ztratila, tak by to znamenalo konec pro lidstvo. Chci, aby si každý uvědomil, že je nekonečná a neztratí se, pokud ji budeme pěstovat a bojovat za ni. Stejně jako Romeo s Julií. Pak bude náš svět určitě lepším místem pro život,“ říká k nové inscenaci Mário Radačovský.

Martin Glaser dodává svůj pohled: „Vyprávět znovu archetypální příběh… Ale jak? Mělo by to být snadné – říkáme, že příběh Romea a Julie je věčný. Proto označujeme situace, které hrdinové prožijí, jako archetypální. Je to skutečně tak snadné a samozřejmé? Není příliš pohodlné, dát si jako premisu, že “tomu přeci musí rozumět každý”? Jak vyprávět v době, kdy nevěříme slovům. V časech, kdy neumíme naslouchat a nevydržíme poslouchat. Ve chvíli, kdy začínáme být otupělí v záplavě obrazů? Univerzální jazyk tance a pohybu se zdá být ideálním nositelem sdělení. Pokusit se o nové vyprávění v místě, kde se taneční Romeo a Julie narodili, se jeví jako ideální. Ale i v případě tance je třeba se tázat, co je skutečně schopné komunikovat s dnešním člověkem. Nespolehnout se na tradici, ale odrazit se od ní. Je třeba pokusit se najít nový taneční jazyk pro věčný příběh, pro nesmrtelnou hudbu, ale pro Romea a Julii 21. století. Hledat jazyk těla, který nahradí jazyk slov. Hledat čistotu archetypu pod vrstvou tradice. Odhalit tělesnou dřeň situací, vztahů, postav. Tančit drama srdce, krve, dechu, snu…“

Obsazení premiéry 8. března 2019:
Julie, dcera Kapuletova: Klaudia Radačovská (první sólistka Baletu NdB)
Romeo, z rodu Monteků: Arthur Abram (sólista Baletu NdB)
Kapulet, hlava rodu, otec Julie: Ivan Popov (první sólista Baletu NdB)
Matka Julie, žena Kapuletova: Ivona Jeličová (první sólistka Baletu NdB)
Tybalt, bratranec Julie: Martin Svobodník (sólista Baletu NdB)
Merkucio, přítel Romea: Peter Lerant (demisólista Baletu NdB)
Benvolio, přítel Romea: Shoma Ogasawara (sbor Baletu NdB)
Paris, příbuzný vévody: Doychin Dochev (demisólista Baletu NdB)

 

V Divadle Archa bude opět hostovat Ultima Vez
Divadlo Archa v rámci oslav 25. výročí založení premiérově uvede choreografii Invited, která vznikla v produkci vlámského souboru Ultima Vez. Bude ale velmi odlišné od těch, která jsme zatím měli v pražské Arše možnost systematicky vídat. Poprvé se našemu publiku představí mladý choreograf Seppe Baeyens, který propojuje profesionální a amatérské tanečníky všech generací. Představení se koná 8. a 9. března, vždy od 17h a 20h.

Tanečník a choreograf Seppe Baeyens s uskupením Ultima Vez úzce spolupracuje od roku 2011. V roce 2015 pod křídly skupiny Wima Vandekeybuse vytvořil svoje první velké taneční představení Tornar pro mnohogenerační sbor profesionálních a amatérských tanečníků. Představení mělo v Belgii i v zahraničí velmi dobrý ohlas. Baeyensovo nejnovější dílo stojí na intenzivním zkoumání jevištního prostoru a spoluautorství v současném tanci. V inscenaci Invited Baeyens formuluje svoji uměleckou odpověď na otázku, jak se diváci mohou podílet na choreografii představení. V jeho pojetí je tanec společným jazykem, který umožňuje nové druhy soužití, a tím stírá hranice mezi performery a diváky.

„Snažím se propojovat generace. Tanec přitom slouží jako dorozumívací prostředek. V tom vidím jeho velkou sílu,“ říká Baeyens, v jehož obsazení vedle pětadevadesátiletého muže figurují i teenageři z bruselské čtvrti Molenbeek. Nepostradatelnou roli hraje publikum. „Neukazujeme divákům, co mají dělat; zveme je, pomáháme jim a podporujeme je v tom, aby zariskovali a vytvořili něco sami,“ doplňuje choreograf. Stírání hranic mezi diváky a účinkujícími, jevištěm a hledištěm usnadňuje otevřená scéna sdíleného prostoru bez klasické elevace. Obsazení je velmi různorodé: „Moje představení nejsou o rolích, naopak: jsou hyperrealistická. Jsme v nich sami sebou. Takže nehledám herce, ale velmi upřímné, skutečné osobnosti. Také jsem chtěl vytvořit skupinu, která by byla vyvážená co do věku, původu, různých jazyků. Diverzita je pro mě velmi důležitá, protože různorodí lidé vytvářejí zajímavé kompozice a přinášejí různé impulzy.“

O spolupráci s performery Baeyens říká: „Už šest let vedu workshopy v bruselském studiu skupiny Ultima Vez. Naše sobotní ateliéry – to jsou otevřené workshopy, které pořádáme každý týden a chodí na ně lidi všech možných věkových skupin, různého původu, hovořící různými jazyky a s různou zkušeností s tancem. Takže tam jsem se seznámil se spoustou lidí. Taky jsem během příprav na Invited prošel čtyřmi nebo pěti rezidencemi, mimo jiné v Gentu, Ostende a Lovani, kde jsem testoval různá obsazení a spoustu různých prvků a na konci jsem je vždycky vyzkoušel na místních divácích. Z těch rezidencí, kde jsem pracoval celkem asi s 200 lidmi, jsem pak vybral skupinu 20, se kterými jsem začal tvořit představení. Nakonec hrajeme vždycky v patnácti lidech, a navíc máme čtyři performery v alternaci. Představení tvořím v tříletém cyklu – rok výzkumu a dva roky tvůrčího procesu. Pro moji práci je to dlouhé období zásadní právě proto, že nepracuji s profesionály. Čas je pro mě důležitá kvalita. Potřebuji čas, abych našel ty správné lidi a mohl prozkoumat různé možnosti. Hledání společného jazyka prostě nějakou dobu trvá.“

Seppe Baeyens (1981) začal jako mladý tanečník s fABULEUS a později spolupracoval s Kopergietery, Kabinet k, Productiehuis Brabant, Ontroerend Goed, Miet Warlop a dalšími. Od začátku své kariéry Seppe vnímá mezigenerační práci jako nezbytnou pro svou tvorbu. Nedokonalost tance a způsob, jakým se k němu vztahují různé generace, jsou neoddělitelně spojeny se všemi jeho uměleckými projekty.

Fotovýstava zachycuje umělce Laterny magiky
Od 1. března je k vidění na Nové scéně ND v kavárně NONA výstava portrétů umělců Laterny magiky, které v letech 2016–2017 se souborem vytvořil fotograf Martin Beck. Zachytil repertoár Laterny magiky skrze podobizny tanečníků a herců v jejich rolích a část této série vyšla na podzim také v knižní podobě. Před objektivem Martina Becka se objevili hrdinové inscenacíMalý princ, Podivuhodné cesty Julese Verna, Human Locomotion, Cocktail 012 – The Best of a Kouzelný cirkus. Vernisáž se uskuteční ve středu 6. března 2019 v 18:30 hodin, před večerním představením Laterny magiky, která má na programu inscenaci Human Locomotion. I hlavní postavy této inscenace jsou na ní zachyceny a právě za fotografie z této série – portrét herce Marka Daniela v roli Eadwearda Muybridge a portrét tanečnice s maskou koně – získaly Čestné uznání na soutěžní přehlídce O nejlepší divadelní fotografii / Best Theatre Photography. Ta byla pořádána v rámci výstavy Česká divadelní fotografie 1859–2017 v Obecním domě. Fotografie byly zařazeny v kategorii profesionálů Portrét v roli. Výstava v Café NONA potrvá do 31. března 2019.

Další taneční projekt v rámci festivalu Spectaculare
Jak jsme již informovali, v rámci festivalu Spectaculare se letos intenzivněji objevuje tanečně divadelní program. Ve studiu ALTA se 7. března uskuteční vystoupení performera Stanislava Genadieva Synchronicity. Bulharský choreograf a hudebník zkoumá ve světelné instalaci geometrických linií složitý vztah člověka k okolnímu světu. Klade si otázky, zda se věci ve světě dějí záměrně nebo jestli nejsou některé souvislosti jen hříčkou osudu. V interakci s hypnotickými audiovizuálními efekty rozehraje Genadiev svou taneční variaci na teorii synchronicity C. G. Junga. Po skončení performance představí autor performance, pod pseudonymem DJ Genda, hudební set, ve kterém se pomocí vlastních terénních nahrávek věnuje stylům jako je UK bass, dub, breakbeat i jazz.