Týden s tancem
Geiko – komorní premiéra baletu Divadla J. K. Tyla
Choreograf Richard Ševčík a hudebník Jan Matásek připravili pro balet Divadla J. K. Tyla inscenaci Geiko, která má v sobotu 25. května premiéru na Malé scéně DJKT. Balet je inspirovaný životem skutečné gejši Mineko Iwasaki a její autobiografií Geisha of Gion.
„Chci, abyste věděli, jaké to doopravdy je, žít život gejši. Byl to život, ve kterém jsem byla mimořádně úspěšná, mnozí říkají nejlepší z mé generace. A přesto to byl život, který jsem považovala za příliš omezující, než abych v něm mohla pokračovat. Život, který jsem nakonec musela opustit. Tohle je příběh, který jsem dlouho chtěla vyprávět. Jmenuji se Mineko…“ Po více než čtyři desetiletí žila Mineko Iwasaki v mezích mocných, ale neviditelných restrikcí. Vázaná prastarým, nepsaným kodexem – „rouchem tradice a posvátností tohoto exkluzivního povolání“ – chránily ona a tisíce dalších žen v průběhu tří století japonské historie své mimořádné životy před zrakem veřejnosti.
„Podmanivý a dojímavý příběh Mineko zachycuje její nejranější vzpomínky, počínaje přestěhováním do domu gejš v pouhých čtyřech letech a jejím zasvěcením do profese, kterou chtěla zdokonalit. Když sledujeme postupný rozkvět Mineko v průběhu let od malé ‚princezny‘ po ‚nejjasnější z hvězd‘, dozvídáme se více o složité výuce a celém vzdělávacím systému, díky němuž se dívky stávají gejšami,“ říkají tvůrci. Kniha Geisha of Gion nebo také Geisha, a Life od Mineko Iwasaki a Rande Gail Brown, která se stala přímou inspirací pro inscenaci baletního souboru, vypráví příběh „někdy srdcervoucí, vždy vzbuzující úctu a naprosto pravdivý“. V hlavní roli vystoupí Mami Mołoniewicz, v alternaci Afroditi Vasilakopoulou.
Divadelní svět Brno: Taneční představení v „brněnském moři“
Doprovodný program na Moravském náměstí – choreografie Pláč nymfy a nejen ta. V rámci open air programu festivalu diváky na tomto místě čeká mnoho lákadel: ranní jóga, unikátní divadelní hřiště nebo pohádky pro nejmenší. Ale navečer bude prostor parku patřit i juniorskému Baletu NdB 2. Pláč nymfy je choreografie Uladzimira Ivanoua, která čerpá inspiraci z Monteverdiho stejnojmenné skladby, hudební interpretace hudebníka Murcofa i z atmosféry „jezera“ na Moravském náměstí. Skladba přináší hluboké lidské emoce a zkušenosti, jako jsou ztráta a touha, a reflexi síly lásky, která může člověka povznést i ponořit do hluboké bolesti. První uvedení proběhlo v pondělí, druhé bude dnes v 19:00 hodin. Kompletní open-air program DSB na divadelnisvet.cz/open-air.
Workshop Institutu Pavla Šmoka: „Jak zachytit paměť tance“
Nadační fond a Institut Pavla Šmoka připravil dvoudenní workshop s odborníky pracujícími v tanečních a divadelních archivech, který proběhne ve dnech 27. a 28. května v Domě tanečního umění v Braníku. Svou praxi představí specialisté na tvorbu a správu divadelních a tanečních archivů a o své postupy a příklady se podělí.
Přijedou hosté ze Slovenska, Německa a Nizozemí, kteří představí fungování sbírek Divadelného ústavu v Bratislavě, Deutsches Tanzarchiv Köln nebo systematizaci sbírek Akademie der Künste v Berlíně. Program bude koncipovaný jako přednášky a prezentace, důležité však je se vzájemně setkat, seznámit a sdílet svou práci. „Zabýváme se podobnými problémy, proto se chceme inspirovat u zkušených výzkumníků. Našimi tématy jsou například systémy katalogizace, digitalizace a uchovávání digitálních dat, kybernetická bezpečnost nebo softwarová řešení databází,“ uvádí koordinátorka aktivit IPŠ, Lucie Kocourková. Program bude probíhat po oba dny od 9:00 do 16:00 hodin.
Pokud máte zájem se s odborníky setkat a poslechnout si příklady z praxe, můžete se registrovat na e-mailu [email protected] – účast je pro registrované zdarma. Můžete se zúčastnit jednoho či dvou dnů, IPŠ ale doporučuje přijít na oba dny. Projekt je realizován za finanční podpory Národního plánu obnovy.
Pozvánky Studia ALTA, které předáváme bez úprav:
Je tu něco k smíchu? Mělo by. Umělkyně Antoinette Helbing bude v Libni zkoumat smích od A do Z. Od radosti k slzám a od štěstí k nenávisti. Nakažlivá performance, která prodlužuje život.
20. – 22.5. / 10:00 – 11:30 Ranní tréninky somatiky smíchu
Somatika smíchu je formát ranní lekce, ve které choreografka, performerka, pedagožka a praktikující Feldenkrais Antoinette Helbingová sdílí svůj somatický přístup ke smíchu jako spojovací fyzické praxi. Antoinette vyvinula tuto praxi během posledních 7 let spolu se svým výzkumem smíchu.
Workshopy jsou doporučené především pro profesní komunitu. Vstup zdarma. Netřeba předchozí rezervace.
ČT 23. 05. 2024 / 18:00 / venku před Studiem ALTA
Antoinette Helbing: The Laughing Crowd / *PF (Parent Friendly)
Taneční inscenace o smíchu a sounáležitosti. The Laughing Crowd je oslavou smíchu ve všech jeho podobách. Přírodní síly, která se dokáže zmocnit našeho těla, mysli i vztahů s ostatními. Možná se jím nakazíte i vy…
Během představení nabízíme bezplatné hlídání dětí. Je pro nás důležité, aby se v publiku setkávali lidé s různorodou životní zkušeností a víme, že pro rodiče malých dětí je přístup k živé kultuře často komplikovaný. V rámci programu Parent-Friendly Culture se snažíme alespoň částečně probourávat různorodé bariéry, které mezi sebou ve společnosti máme, umožnit rodičům nerušený divadelní zážitek a přímou účast na kulturním dění.
Více informací ZDE.
PÁ 24.05.2024 / 19:30 / venku před Studiem ALTA
Antoinette Helbing: The Laughing Crowd
Taneční inscenace o smíchu a sounáležitosti. The Laughing Crowd je oslavou smíchu ve všech jeho podobách. Přírodní síly, která se dokáže zmocnit našeho těla, mysli i vztahů s ostatními. Možná se jím nakazíte i vy…
Smích dokáže sbližovat – být osvobozující, lehký a hravý, ale také nekontrolovatelný a nepříjemný. Může být ale i nástrojem k odhalení moci a hierarchie. Co se stane, když ztratíme kontrolu a dáme prostor divokému, ošklivému smíchu bez filtru?
The Laughing Crowd oslavuje radost a společenství, která ze smíchu pramení a jeho dechberoucí a sjednocující energii. Je společenským tancem v základní lidskosti smíchu, kde se diváci vydávají na cestu skrze afektivní projevy těla. A prochází celou škálu emocí, které smích vyvolává.
Více informací ZDE.
Smetana 200 _ Ogoun 100 _ ProART 20: premiéry v Brně i v Praze
ProART Company pod vedením choreografa a režiséra Martina Dvořáka připravila nový projekt k Roku české hudby 2024 a jeho třem výročím: 200 let od narození skladatele Bedřicha Smetany, 100 let od narození choreografa Luboše Ogouna a 20 let činnosti ProART. Jubilující ProART se v roce 2024 inspiroval Rokem české hudby a dvěma výročími. Dílo skladatele Bedřicha Smetany je v roce 2024 v centru hudebního dění, kdy si připomínáme 200. výročí skladatelova narození. Současně si připomínáme 100. výročí narození významného československého choreografa Luboše Ogouna. Podobnou motivaci nesl již projekt deseti mezinárodních choreografů k Roku české hudby v roce 2014 s názvem Motion Scores. Obě části dvoudílného projektu Smetana 200 a Ogoun 100, budou mít premiéru jako společný program SNY_SVĚDOMÍ / Smetana200_Ogoun100 21. května v Brně (Uměleckoprůmyslové muzeum) a 28. května v Praze v Českém muzeu hudby. Charakter programu dovoluje uvádět obě části v jednom večeru i samostatně.
Dvoudílný program SNY_SVĚDOMÍ / Smetana200_Ogoun100 lze označit jako komponovaný večer pro dvě odlišné taneční generace – tu začínající (studenty tanečních škol) a tu končící (osobnosti s uzavírající se taneční dráhou). První část večera vychází ze Smetanova klavírního cyklu hraného živě(!) a současně rozvinutého současnou hudbou skladatelky Beaty Hlavenkové na něj reagující. Šestidílný hudební cyklus je zpracován choreografy-tanečníky Martinem Dvořákem, Danielou Hanelovou a Kristýnou Vébr a současně zapojuje i studenty ZUŠ.
„Cílem je nabídnout tvůrcům i interpretům možnost tvořit na živou hudbu a reagovat zcela současným pohybovým slovníkem na ‚starou hudbu‘, která v dnešní době již není choreograficky trendová, ale klade na choreografy i interprety nemalé nároky. Pracovat s hudbou – s takty, frázemi, hudebním zadáním. Jde nám o to vytvořit 6 zcela odlišných krátkých kusů v různých tanečních stylech, které budou mít jednotící prvek hudbu Bedřicha Smetany a jeho klavírní cyklus Sny,“ uvádí k nové premiéře Martin Dvořák.
Šesti charakteristickými skladbami nazvanými Reves (Sny) se Bedřich Smetana roku 1875 vrátil po více než deseti letech ke svému nejbližšímu nástroji – klavíru. Do skladatelovy koncepce se promítly dva určující kompoziční typy: klavírní charakteristická skladba a velká virtuózní kompozice, kterou se Smetana zabýval zejména ve švédském období. Důležitá byla také autorova zkušenost s prací na symfonických básních Mé vlasti, vznikajících ve stejné době jako Sny. Pevné myšlenkové sepětí cyklu zajišťuje téma první skladby (Le Bonheur éteint / Zaniklé štěstí), které prochází s logickou důsledností celým dílem a vrací se nejnápadněji v závěrečné skladbě.
Odkaz Luboše Ogouna ožívá
Druhá polovina večera bude patřit tanečníkům – „seniorům“. Těm, kteří nezačínají, ale naopak se blíží svému uměleckému odcházení. Tématem choreografie je ikonické dílo choreografa Luboše Ogouna – Hirošima – Svědomí, Rozkaz z éry (nejen) Baletu Praha. Osobnost Luboše Ogouna je pro vývoj českého moderního tance a baletu zcela zásadní. Vedle Pavla Šmoka to byl právě on, který vnesl do baletních souborů kamenných divadel prvky modernismu. Luboš Ogoun byl všestranným choreografem, který vynikal značnou pohybovou invencí a režijními dovednostmi. Zejména narativní část jeho díla patří k nejlepšímu, co v historii českého tance vzniklo. Za zmínku stojí také jeho zásluhy při uvádění původních nebo málo hraných inscenací (Balada o námořníku, Hirošima, Podivuhodný mandarín, Paní mezi stíny, Škrtič a mnohé další). Vždy se hlásil k odkazu Saši Machova, který ho naučil, jak vytvářet taneční divadlo se všemi atributy dramatu. Umělec jeho velikosti českému tanečnímu světu chybí dodnes.
Koncept choreografie vychází z dostupných materiálů o Luboši Ogounovi a z hudební předlohy Wiliama Bukového Hirošima/Svědomí/Rozkaz. Propojuje tedy dvě linie: život L. Ogouna a současně pozadí jeho ikonického díla. Ogounův život je mapován autorským textem ze záznamu (hlas již zemřelého Ogouna komentujícího svůj život).
„Choreografie reagující na jeho dílo vychází z dostupných vzpomínek, fotografií a videonahrávek. Zkoumá choreografický odkaz původního uvedení Luboše Ogouna, ale podrobí jej aktualizaci a rozvinutí do dalších rovin formálních, obsahových, estetických nebo emociálních,“ doplňuje Martin Dvořák.
Jde o jistý experiment, kde se choreografie více než padesát let stará podrobí novému tvoření a zkoumání s invencí tvůrců a interpretů Martina Dvořáka a mj. Jany Kosíkové (Přibylové) nebo Renaty Poláčkové. Autorem nové hudby je Jan Hanák alias DJ Sonority.
Cílem projektu je přivést na jeviště několik tanečních generací a připomenout dvě významná výročí, současně však reagovat na oboje novým konceptuálním přístupem a hledáním. To vše jako oslava dvacetiletého působení ProART na české umělecké scéně. Uveden bude v omezeném počtu repríz mj. v Českém muzeu hudby či Werichově vile v Praze a v Brně v Uměleckoprůmyslovém muzeu MG nebo vilách Loew Beer a Engelsmann.
O víkendu Symposium Dancetopia
Připomínáme, že ve dnech 24. – 26. května proběhne v Praze první ročník Symposia Dancetopia. Za vznikem nové vzdělávací platformy určené profesionálům*kám z oblasti tance, performance a divadelního umění stojí mezinárodní tým profesionálů*ek, kteří*ré chtějí společně s kolegy*němi z Česka a zahraničí diskutovat a zkoumat, co přesně taneční tvorba reprezentuje a řeší v globálně propojeném světě současného tance. „Domnívám se, že důkladná debata na domácí scéně stále chybí,“ komentuje událost Hana Polanská, která se na přípravách akce podílí. Událost bude zahájena 24. května v Přístavu 18600. Hlavní program poběží 25. května v divadle Paláce Akropolis a 26. května v tanečním klubu Fuchs2. Zahraničními hostkami jsou světově známé taneční expertky Anne Juren a Maria F. Scaroni. Kromě workshopů a panelových diskusí pro odborníky*ice proběhnou každý večer umělecká představení pro veřejnost.
Symposium otevírá dvě témata. První s titulem Fantazie & Realita zkoumá vztah mezi fantazií jako základním stavebním kamenem tvorby a realitou spojenou s praktickým uvedením díla na scénu. „Zaujalo nás pojetí expertky Anne Juren, podle které to funguje tak, že když si něco dokážete představit, stává se to realitou,“ říká choreografka, pedagožka a tanečnice Breeanne Saxton z Berlína. Druhé téma Důvěra & Sounáležitost ukazuje tanec nejen jako umělecké dílo, ale i společenský fenomén. Tento pohled zdůrazňuje schopnost tance nejen jako formy sebevyjádření, ale také jako prostředku pro interakci, komunikaci, sdílení a budování vztahů mezi lidmi. „Budeme se zabývat tím, jak současný tanec, který souvisí s dědictvím postmoderního tance a poststrukturalistickým myšlením, integruje somatické přístupy nebo různé umělecké praxe, komunitní praxe a vytváří vztah mezi uměním a společností. Budeme se ptát, jak taneční postupy ukazují nové vztahy, uvědomění, poznání světa, společnosti, těla i tance samotného, přibližuje Hana Polanská, která s dalšími osobnostmi, které stojí za událostí Symposium Dancetopia, natočila podcast. Více info také zde.
Taneční učitelé roku – proběhl 15. ročník přehlídky
Ve čtvrtek byly slavnostně vyhlášeni finalisté jubilejního 15. ročníku přehlídky Taneční učitelé roku. Program proběhl ve Velkém sále Městské knihovny v Praze. Do letošního ročníku přehlídky choreografií pro mládež se zapojili tvůrci ze základních uměleckých škol a tanečních studií z celé České republiky, podmínkou byla věková kategorie jejich interpretů 6–15 let. Dohromady bylo přihlášeno 36 choreografií od 17 ZUŠ, nominováno 22 pedagogů, z nichž 15 bylo vybráno do finále v Městské knihovně, programu se zúčastnilo na 150 účinkujících.
„Kvalita taneční výchovy v žákovských věkových kategoriích má pro náš žánr výjimečný – doslova existenční – význam,“ uvádí Pavla Königsmarková z vedení konzervatoře Taneční centrum Praha, školy, která soutěžní přehlídku organizuje. „Proto musíme o tyto taneční učitele, a většinou současně tvůrce, výjimečně pečovat. V této oblasti sledujeme také řadu problémů, nejasností a předsudků, které můžeme odstraňovat pouze neustálou konfrontací a diskusí. Musíme zajistit prostor pro tato ‚setkávání při práci‘, naučit se vést odborný a otevřený dialog a také společně chránit základní kvality tanečního žánru a jeho školství před negativními vlivy komerce, konzumu a amaterismu.“
Cílem soutěžní přehlídky Taneční učitelé roku je ukázat to nejlepší z tvorby jednotlivých škol. Její pořadatel, Taneční centrum Praha, konzervatoř – gymnázium, má také možnost každoročně objevovat nejen nové tvůrce, ale i mimořádné talenty z řad nadaných dívek i chlapců ze základního školství. Přitom nepoměr je znatelný i na letošní účasti – ze 150 účinkujících pouze 11 chlapců(!). „Chceme se důsledně zaměřit na vyhledávání a správnou motivaci chlapecké, resp. klukovské populace pro taneční vzdělávání. Důraz budeme klást také na kvalitní prezentaci pedagogické práce – nestačí mít pouze skvělý soubor a zajímavý repertoár, veřejnosti to také musíme inteligentně, vkusně sdělit. Pro tyto cíle chceme vytvořit potřebné odborné, produkční a společenské podmínky,“ uzavírá Königsmarková.
Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky
[mc4wp_form id="339371"]
