V Mahenově divadle vystoupí ve středu taneční uskupeníBaletu Národního divadla Brno NdB 3
Po úspěchu projektu NdB 3 na Světové výstavě EXPO v japonské Ósace vystoupí zkušení tanečníci, z nichž je tato komorní skupina složena, v Mahenově divadle. Ve středu 10. prosince 2025 od 19:00 hodin uvedou večer tří choreografií na hudbu Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů. Klavírní skladbu Po zarostlém chodníčku zahraje přední český pianistaIvo Kahánek. S obdobným programem vystoupí NdB 3 také na podzim roku 2026 v rámci Festivalu Janáček Brno.
Projekt NdB 3 sdružuje zralé tanečníky po konci jejich profesionální kariéry, kteří mají stále co nabídnout. Jedná se především o bývalé sólisty Baletu NdB (Ivona Jeličová, Martin Svobodník, Petr Hos, Ilia Mironov, Nashua Mironova) ale také prestižních souborů v Bratislavě (Andrej Szabo, první sólista SND) a Praze (Nikola Márová, primabalerína Baletu ND).
Balet NdB 3 premiérově uvedl pro EXPO 2025 ve spolupráci s Filharmonií Brno a českým klavírním virtuosem Ivem Kahánkem Janáčkovy opusy Po zarostlém chodníčku a Capriccio pro levou ruku v původních choreografiích Mária Radačovského a japonské choreografky Megumi Nakamury. Tyto choreografie společně s choreografií La Jolla nyní uvedeme také v Brně.
Choreografii La Jolla vytvrořil radačovský na skladbu Bohuslava Martinů Sinfonietta La Jolla: „Dvě postavy, muž a žena, chystají slavnostní večeři. Neočekávaná zpráva náhle změní atmosféru příprav – co se jeví jako dobrá novinka, skrývá pro jednoho z nich možná opačný význam. Hosté jsou za dveřmi, je nutné udržet zdání pohody a společenských konvencí… Kam situace dospěje?“
Capriccio Leoše Janáčka si již pro světovou výstavu vybrala choreografka Megumi Nakamura a hlavními tématy pro ni jsou vzdor a pomíjivost. Inspirovala se Janáčkovou hudbou psanou pro levou ruku a vytvořila choreografii o překonávání překážek. „Její motto ‚proti‘ vystihuje sílu, s níž se člověk dokáže postavit nepřízni osudu a těžkým životním situacím. Janáčkova nezvyklá kompozice jí pomohla uchopit téma odvahy ve chvílích, kdy čelíme zoufalství,“ doplňuje NdB.
Mário Radačovský pak ve svém zpracování Po zarostlém chodníčku přináší na jeviště příběhy o křehkosti života. Sedm tanečníků v jeho pojetí ztvárňuje drobné příběhy o čase, který nám všem neúprosně plyne, a o momentech, kdy se přítomnost může náhle proměnit ve věčnost. „Janáčkova nadčasová hudba se svou zdánlivou jednoduchostí skvěle podtrhuje choreografii, která nám připomíná důležitou pravdu – že každý konec s sebou přináší i naději nového začátku.“
Tři choreografie (třetí skladbou bude neméně slavná V mlhách) na hudbu Leoše Janáčka pak tanečníci NdB 3 uvedou také v rámci jubilejního 10. ročníku Festivalu Janáček Brno, a to opět společně s pianistou Ivo Kahánkem. Více informací k dispozici zde.
Dramox uvádí Louskáčka z English National Ballet
Online knihovna divadelních záznamů Dramox zařadila na předvánoční období do své nabídky balet Louskáček z aktuálního repertoáru English National Ballet. Inscenace v nastudování Aarona S. Watkina a Arielle Smith je k dispozici od úterý 9. prosince 2025. English National Ballet patří k předním světovým baletním souborům, ale na rozdíl od Royal Opera House svůj repertoár nenabízí tak často v přenosech do kin, proto je vítanou možností zhlédnout některé z jeho děl na online platformě.
Britská inscenace strhla kritiky z The Telegraph, The Guardianu, The Standard, The Stage i dalších renomovaných titulů a patří k nejúspěšnějším nastudováním Louskáčka posledních let. Drží se západoevropské tradice, v níž je hlavní hrdinkou dívka Klára a příběh se odehrává v edwardiánském Londýně. Návštěva cukrárny Drosselmeyer’s Sweets & Delights Emporium přivádí v této verzi Claru k okouzlující hračce Louskáčkovi, s níž prožívá svá dobrodružství: vánoční oslavy, bitvu s Myším králem a návštěvu oslnivého ledového království a Země sladkostí, kde Cukrová víla pořádá na její počest velkolepou oslavu.
Aaron S. Watkina se ve spolupráci s choreografkou Arielle Smith pokusil zachovat nároky na vysokou techniku akademického klasického tance a zároveň inscenaci vystavět vizuálně přitažlivou, téměř filmově současnou. Autorem výpravy je Dick Bird, Čajkovského ikonická hudba zaznívá v interpretaci vynikajícího orchestru English National Ballet Philharmonic.
Příběh dívky, která o Štědrém večeru vstoupí do fantastického světa hraček, dobrodružství a zázraků, ať už je to Klárka nebo Máša, vyprodává po desetiletí divadla na všech světadílech, návštěva Louskáčka se stala tradicí již několika generací diváků po celém světě, ačkoliv zlatá éra pro Louskáčka nastala vlastně až po druhé světové válce. Vyprodává divadle v zahraničí i v tuzemsku. A pokud diváci propásli nákup vstupenek, mohou se nyní podívat z pohodlí svých domovů na londýnskou inscenaci.
Ikonická jízda Becky McFadden v Praze ve Venuši ve Švehlovce a tanec na ledu
Nová inscenace choreografky Becky McFadden Iconic Program / Ikonická jízda bude mít svou pražskou premiéru a 11. prosince 2025 od 20:00 hodin ve Venuši ve Švehlovce. Autorská performance, která vzniká u příležitosti Zimních olympijských her v Miláně a Mistrovství světa v krasobruslení 2026, otevírá nejen téma celoživotní fascinace jedním sportovním odvětvím, které má blízko k umění, ale také téma honby za prvenstvím a dokonalostí nebo přijetí selhání jako osvobození.
„Sama jsem začala bruslit ve dvanácti letech, což je na začátek pozdě, ale díky baletu jsem postupovala rychle. Krasobruslení se zničehonic stalo středobodem mého života, milovala jsem choreografii, hudbu i kostýmy. Jenže při závodech mě svazovala nervozita a nikdy jsem nedokázala ukázat to, co během tréninku. Ten pocit nedokončené práce a sebesabotáže ve mně zůstal, a vrací se v různých podobách po celý život,“ říkala Becka McFadden k premiéře.
Jako umělkyně už s odstupem zkoumá, jaké stopy zanechá zklamání v těle, paměti a ve vlastní identitě. I po více než 20 letech od chvíle, kdy nezvládla své krasobruslařské zkoušky, má stále pocit, že ji tato zkušenost poznamenala, a to nejen jako bruslařku, ale především jako člověka. Právě v tom ale spočívá síla hlubokého vztahu k něčemu, co jsme kdysi milovali, nelze ho vysvětlit logikou. Vede nás do míst, která jsou chaotická, bolestná i směšná, a přesto zůstávají naší součástí. V Ikonické jízdě se proto ptá, jak lze tuto zkušenost proměnit umělecky i lidsky.
Pokud jde o strukturu inscenace, jednotlivé části pojí úryvky z televizních reportáží devadesátých let, které představovaly krasobruslařky a krasobruslaře ve spojení s dramatickým narativem. Spojením videa, pohybu a vyprávění zkoumá choreografka a interpretka jednom, jak se sport může stát metaforou nevyřešené minulosti, dětských snů i sebesabotáže. Iconic Program / Ikonická jízda je experimentem, který propojuje osobní vzpomínku s kolektivním prožitkem a zkoumá, jak se výkon mění v poezii a selhání v osvobození.
„Nikdy jsem nepřestala přemýšlet nad bruslením, i po dvaceti letech po ukončení kariéry jsem si občas zabruslila na rybnících kolem Prahy. Zlom nastal, když mě Petr Dlouhý pozval na první ročník akce ALTA na ledu. Tam jsem se seznámila s Katjou Grohmann z IceLabu Leipzig a její pojetí ‘současného bruslení’ mi ukázalo, že tento sport může být o něčem jiném, než o pocitu zklamání z neúspěchů na soutěžích a myšlenkách na všechno, čeho jsem nedosáhla. Byla jsem tak nadšená, že jsem si vzala taxík, dojela pro brusle a vrátila se, abych si s ní mohla po představení zabruslit. Po dlouhé době jsem měla pocit, že se k bruslení mohu vrátit – radostně a tvořivě, ne s bolestí,“ popisovala Becka McFadden před premiérou impulzy, které vedly k tvorbě.
Iconic Program je poctou tomu, co tělo dokáže, ale také nedokonalosti, propojuje sport s uměním a humor s melancholií. „Iconic Program je zčásti návratem ke kořenům a intimním pokusem o smíření se svými dřívějšími verzemi a zároveň hledá možnosti, jak se od nich osvobodit.“ Absence ledu, místo kterého pokrývá jeviště koberec, staví performerku a priori do pozice neúspěchu, zároveň nezáměrně poukazuje na klimatickou krizi, kvůli které ledu na venkovní sport skutečně ubývá.
Záměrem choreografky je především sdílení zkušenosti selhání i proměny a diváky vyzývá, aby si připomněli, jaké to je zkoušet něco znovu. Hledá rovnováha mezi disciplínou, radostí z pohybu, krásou a trapností. „Nejde o představení pro fanoušky krasobruslení. Je to příběh o tom, jak pracujeme s neuzavřenými kapitolami svého života. Krasobruslení je jen moje posedlost, moje zrcadlo. Ale věřím, že každý má svou vlastní arénu, do které se občas musí vrátit.“
Po pražské premiéře Iconic Program zvou tvůrci v pátek 12. prosince 2025 k návštěvě představení Wie wir sind od IceLab Company, které se bude také konat ve Venuši ve Švehlovce, a to od 19:30 hodin. Choreografku Katju Grohmann, průkopnicí současného krasobruslení a držitelku Ricky Harris Award 2025, mohou diváci znát z mezinárodních projektů IceLabu Leipzig. S IceLab Company představí v Praze moderní tanec na ledu. Jedná se o současný taneční kus, který se zabývá tématy lidských práv a lidskosti. Inscenace měla premiéru v německém Lipsku v rámci zahájení Grünauer Kultursommer. Pražští diváci mají nyní možnost zhlédnout toto neobvyklé spojení moderního tance a bruslení. Po představení bude následovat krátký workshop IceLabu (propojení prvků z tance i bruslení) ve vedení Katji Grohman a tanečníků. V neformální atmosféře bude následovat jam session na bruslích a syntetickém ledu. Více informací zde.
Premiéra Bohemia Baletu s hostujícím choreografem ve čtvrtek
Bohemia Balet uvádí již tradičně svou novou premiéru v Divadle Komedie. Ve čtvrtek 11. prosince 2025 od 19:00 hodin to tentokrát bude komponovaný program s názvem Místo na zemi. Vstupenky jsou k dostání na webu divadla.
„Každý z nás hledá své místo na zemi – prostor, kde může být sám sebou, kde se dotýká druhých, aniž by ztratil sebe. Taneční večer Bohemia Baletu spojuje čtyři choreografie, které z různých úhlů zkoumají, co znamená být svobodný, milovat, patřit i odejít. V dílech Mariky Blahoutové, Luisy Brychcínové a Tareka Assama se setkávají různé generace, kultury i pohybový slovník,“ uvádí soubor na stránkách inscenace.„Od intimní poezie a živé hudby (Múzy ze mě), přes emotivní partnerské drama (V kleci), po společenskou reflexi a touhu po svobodě (Akce – reakce) až k nové choreografii (Zelené noty), která celý večer propojuje tématem naděje. Místo na zemije tanečním obrazem o hledání rovnováhy, lidskosti a vnitřního klidu.“
Bohemia Balet je soubor mladých tanečníků, kteří pracují již jako profesionální umělci, absolventi našich i zahraničních škol a konzervatoří. Uměleckým šéfem souboru je Jaroslav Slavický. Bohemia balet existuje již 20. sezonu. Cílem je vytvářet jakýsi most mezi taneční konzervatoří a angažmá v divadle. Se svým širokým a rozmanitým repertoárem umožňuje tanečníkům zdokonalit svou techniku a získat jevištní zkušenosti. Vystupuje na mnoha českých scénách a reprezentuje českou tvorbu na festivalech a gala v zahraničí (Japonsko, Kolumbie, Německo, Polsko, Španělsko a další).
Tarek Assam studoval a absolvoval na Konzervatoři v Kolíně nad Rýnem. Po dokončení studií tančil v baletních souborech Deutsche Oper am Rhein Düsseldorf, Staatstheater Wiesbaden a Stadttheater Pforzheim (Německo). V roce 1991 začal pro soubor choreografovat. V roce 1993 pracoval jako hostující choreograf pro Národní divadlo v Salvadoru a úspěšně se zúčastnil několika mezinárodních choreografických soutěží. Jeho kariéra baletního ředitele a choreografa začala v roce 1995 v Nordharzer Städtebundtheater Halberstadt/Quedlinburg. Nadace Johna Cage ho pověřila choreografií multimediálních akcí pro první (2001) i druhé (2002) vydání John Cage’s Organ Project ORGAN II / ASLSP. Jako hostující choreograf pravidelně spolupracoval s baletním souborem Opery ve Varně. Po obnovení inscenace THE WALL ve Varně mu byla udělena Varnská kulturní cena.
Od roku 2002 do roku 2022 byl baletním ředitelem a rezidentním choreografem Stadttheater Giessen. Zde vytvořil rozsáhlý repertoár celovečerních inscenací a spolupracoval s mezinárodními choreografy, umělci a soubory. Po umělecké reorientaci se v létě 2022 vrátil do Nordharzer Städtebundtheater Halberstadt/Quedlinburg na stejnou pozici, nyní jako umělecký ředitel TANZ HARZ.
Tarek Assam uvádí již řadu let svá díla v Německu i v zahraničí, např. v Polsku, Belgii, Bulharsku, na Slovensku, v České republice, Švýcarsku, Rakousku, Itálii a Číně. Kromě toho podporuje dynamický dialog s různými tanečními jazyky a žánry, výtvarným uměním a technologiemi a mezi nimi, aby mohl vyvíjet a zkoumat nové techniky představení a choreografické přístupy. Než v roce 2001 spoluzaložil festival TanzArt ostwest, byl uměleckým ředitelem Internationale Tanzwoche Eisenhüttenstadt (Německo). Pod jeho uměleckým vedením se od roku 2003 koná každoroční TanzArt ostwest-Festival ve městě Gießen. V rámci tohoto festivalu inicioval a podporoval četné umělecké výměny a společné projekty s mezinárodními tanečními soubory, divadly, vzdělávacími institucemi a kulturními organizacemi, které pokračují dodnes.
Vánoční taneční scéna roztančí v pondělí pražské Kongresové centrum
Více než 150 mladých tanečníků, desítky choreografií a jeden společný cíl – připomenout, že tanec může být prostorem setkávání i v době přehlcené komercí. Konzervatoř Taneční centrum Praha uvede 15. prosince 2025 už 32. ročníkVánoční taneční scény, největší taneční akce svého druhu v Česku, která se po několika letech vrací do Kongresového centra Praha. Dvě představení od 14:00 a 18:00 hodin nabídnou komponovaný program spojující klasický i současný tanec „a hodnoty, jež dávají Vánocům jejich skutečnou podstatu: vzájemnost, respekt a schopnost zastavit se,“ jak dodávají organizátoři.
K návratu akce do Kongresového centra přispěla nejen jeho centrální poloha a zázemí, ale i možnost poskytnout prostor stovkám účinkujících. Sál disponuje kapacitou cca 660 míst, což z něj činí ideální místo pro projekt tohoto rozsahu. „Na Vánoční taneční scéně pracujeme už od října. Ne proto, abychom soutěžili s výzdobou nákupních center, ale abychom tancem hledali, co nás spojuje. Vánoce nejsou dekorací, ale stavem mysli, který si chceme uchovat po celý rok,“ říká Václav Janeček, ředitel Tanečního centra Praha. Naráží tak na citát amerického prezidenta Calvina Coolidge, který řekl: „Vánoce nejsou čas ani období, ale stav mysli. Uchovávat si mír a dobrou vůli, to je pravý duch Vánoc.“
Na jevišti se představí studenti všech ročníků Konzervatoře Taneční centrum Praha, soubory Balet Praha Junior a Balet Praha Junior 2 i přípravné oddělení Terpsichore. Program nabídne pestrou škálu choreografií, které připravili zkušení choreografové a pedagogové, a desítkám mladých interpretů umožní společně vytvořit živý a dynamický večer. Publikum se může těšit na mix klasického i současného tance, tematické etudy a stylová taneční pásma, jež reflektují široký záběr konzervatoře a profilují její studenty jako budoucí osobnosti českého tanečního umění. Večer zakončí vystoupení školního pěveckého sboru a společný zpěv vánočních koled, který tradičně promění Kongresové centrum v místo skutečného setkání – nikoliv konzumu, ale sdílené radosti. Vstupenky jsou k dispozici v síti GoOut.
Centrum současného umění DOX uvede dva večery italského choreografa Gioele Coccii: Never So Close, Never So Far
Centrum současného umění DOX zve divák opět na současný tanec. Ve dnech 16. a 17. prosince 2025 zde svou tvorbu představí italský choreograf a tanečník Gioele Coccii. Oba večery uvede od 19:00 hodin inscenaci Never So Close, Never So Far.
„Jedno tělo. Mnoho tváří. O samotě na očích všem. Roztříštěni do tisíců verzí marně hledáme svoji podstatu. Jsme vidět víc než kdy dřív, přitom zpoza masky hladovíme po kontaktu. A každý marný pokus se zarývá hlouběji do nitra,“ říká motto večera. Inscenace představuje průřez tvorbou choreografa, tanečníka a autora tanečních filmů Gioela Coccii. Budou se stírat hranice mezi obrazem a performancí, projekce expresivních tanečních filmů se prolnou s pohybem samotného autora a živou hudbou v podání Berarda Di Mattia.
Gioele Coccia je italský umělec, který propojuje současný tanec, fyzické divadlo, videoart a audiovizuální experimenty. Působí jako tanečník, performer, choreograf a pedagog. V posledních letech se zaměřuje na průnik umění a angažovaností ve společenských problémech, se zvláštním důrazem na témata identity a rovnosti pohlaví. Mezi klíčové počiny v této oblasti patří Maschile Ausiliare, choreografické dílo zkoumající křehkost a sociální tlaky obklopující mužskou identitu (ve spolupráci s filozofem Lorenzem Gasparrinim), a maskiA!. Oba projekty byly prezentovány mezinárodně. Dlouhodobě také spolupracuje s italským souborem Ritmi Sotterranei a dalšími renomovanými umělci. Je zakladatelem a uměleckým ředitelem Mapigo Project, sociální inovační iniciativy se sídlem v Tanzanii. Projekt se věnuje zachování a propagaci tradičního tance jako mocného prostředku mezikulturního dialogu a sociální transformace. Gioele Coccia žije mezi Římem a Prahou, kde působí jako performer v mezinárodním souboru Farma v jeskyni. S jeho uměleckým ředitelem a režisérem Viliamem Dočolomanským spolupracoval mimo jiné na filmu Efeméry (2021).
Sympozium Přicházení: Vize tance bilancuje a připomíná důležitost práce s umělci na prahu profesionální kariéry
Stovky talentovaných studentů konzervatoří vstupují každý rok do světa tance, do svého profesního života. Přechod z baletních sálů a školních lavic do praxe však bývá složitý – a často bez jasné mapy. Právě tu letos nabídlo studentské sympozium Přicházení, které proběhlo ve dnech 24.–27. září 2025 v rámci festivalu MOVE Fest v Ostravě. Konalo ve spolupráci organizátora festivalu, MOVE Ostrava, s profesní organizací Vize tance, která sdružuje a podporuje nezávislé umělce z oblasti tanečního a pohybového divadla.
Sympozia Přicházení, které bylo prakticky zaměřeno, se zúčastnily přibližně tři desítky studentů ze tří českých a slovenských uměleckých škol. Během čtyř dnů čekal na účastníky intenzivní program složený z prezentací, workshopů, mentoringu i networkingu pod vedením profesionálních lektorů z domova i ze zahraničí. Výběr festivalového prostředí přitom nebyl náhodný. Studenti se setkali s komunitou umělců i festivalových diváků, vyzkoušeli si společně produkci vystoupení Fresh Dance, setkali se s kurátory, produkčními, vyzkoušeli si prezentaci svých projektů v reálném kontextu (tzv. pitching). Mezinárodní konference proběhla na půdě Ostravské univerzity.
„Díky mnohaleté praxi ve výuce i pořádání tanečního festivalu vidím obrovskou propast mezi tím, co se studenti konzervatoří naučí během studia, a tím, jaké požadavky na ně klade praxe. Skvěle zvládají techniku i choreografii, ale chybí jim zkušenosti s produkcí, financováním či komunikací s publikem,“ vysvětluje ředitelka MOVE Ostrava Jana Ryšlavá. Jako aktivní performerka i lektorka s pedagogickou zkušeností z Janáčkovy konzervatoře Ostrava má zmapovaný sektor tance a pohybového divadla v regionu zmapován a s ním i výzvy, kterým taneční školství při přípravě absolventů do profesního života čelí.
Právě proto MOVE Ostrava spojil síly s Vizí tance a společně připravili sympozium Přicházení pro studenty českých a slovenských konzervatoří. Do programu se zapojili studenti z Janáčkovy konzervatoře v Ostravě, pražského Duncan centra a Konzervatória J. L. Bellu z Banské Bystrice. Společně připravili také participativní projekt Jáma lvová Unlimited, který volně navazuje na původní inscenaci Jáma lvová autorek Sabiny Bočkové a Johany Pockové z roku 2019. Inscenace reflektuje vliv médií a politického populismu, přičemž do verze Unlimited choreografky zapojují právě interprety z řad studentů.
„Prezentace studentské tvorby Fresh Dance umožnila mladým tvůrcům vystoupit před publikem a získat okamžitou zpětnou vazbu. Takový typ zkušenosti v nich posiluje jistotu, že jejich práce už není jen školním úkolem, ale součástí širšího kulturního prostoru. Z kolektivního talentu tak může vyrůstat síť mladých umělců, kteří se propojují s festivaly a učí se nejen tvořit, ale také prezentovat, prosazovat a spolupracovat,“ říká Blanka Marková, strategická konzultantka Vize tance a dramaturgyně sympozia.
V rámci mezinárodní konference studenty seznámila s možnostmi profesního uplatnění v oblasti tance. Jaan Ulst, performer a kulturní manažer z Estonska, představil evropské možnosti financování navazujících studií a rezidencí. Lucia Kašiarová, ředitelka Divadla Štúdio tanca v Banské Bystrici, srovnala podmínky práce v nezřizované a institucionální sféře a Lenka Dřímalová z Národního divadla moravskoslezského Ostrava přiblížila studentům možnosti angažmá v souborech ve zřizovaných divadlech.
„Když se na jednom místě potkají studenti zaměření na současný tanec z různých škol, mohou si konkrétně uvědomit, jak rozdílné jsou metody výuky i umělecké priority. Takové setkání jim umožňuje nahlédnout za hranice vlastního studijního kontextu a porozumět širším souvislostem tanečního vzdělávání,“ upozorňuje Lucia Kašiarová. Neprostupnost tanečních komunit, která vzniká už v době, kdy se mladí umělci identifikují jen s kolektivem konzervatoře, kterou studují, je jedním z problémů české taneční scény, který vede k vnitřní roztříštěnosti celé komunity. I proti tomuto fenoménu chtějí Vize tance a MOVE Ostrava bojovat a projekty, jako je sympozium Přicházení, jsou pro to ideálním nástrojem.
Sympozia se neúčastnili jen studenti konzervatoří, ale také další mladí zájemci z oboru. Jaké si odnášejí zkušenosti? Například Petra Skalíková, již absolventka Vysoké školy múzických umění v Bratislavě byla překvapena otevřeným formátem Přicházení: „Jako studentka jsem měla pocit, že konference jsou jen pro ředitele firem. Teď vidím, že jsou běžné i v tanečním světě a že principy pitch sessions můžeme využít třeba i při psaní grantů. Dozvěděli jsme se věci, které nám ve škole nikdo neřekl – jak komunikovat, jak o sobě mluvit, jak se uplatnit po studiu.“
Organizátoři zdůrazňují, že sympozium nemá být jednorázovou událostí. Naopak – cílem je vytvořit dlouhodobý vzdělávací a síťovací cyklus, který studenty provede prvním obdobím po maturitě či absolutoriu a pomůže jim vstoupit do praxe s větší jistotou. „Snažíme se především představit široké spektrum uplatnitelnosti v oblasti tance a pohybu. Zároveň MOVE Ostrava aktivním vytvářením příležitostí brání odlivu talentovaných mladých lidí z Moravskoslezského kraje,“ říká Blanka Marková.
„Z aktivit jako je MOVE Fest a sympozium těží i město, které je hostí. Ostrava se díky MOVE Festu profiluje jako centrum současného tance a propojuje vzdělávání s kulturou ve veřejném prostoru – od industriálních hal až po městské parky,“ potvrzuje její slova Jana Ryšlavá. Propojení s festivalem stimuluje rozvoj oboru v Moravskoslezském kraji, Vize tance však chce dosah Sympozia rozšířit i do jiných krajů či Prahy, kde proběhlo předběžné jednání s konzervatoří Duncan Centre.
„Pro kulturní sektor znamená projekt Přicházení jednoznačnou investici do budoucnosti, proto bychom ho chtěli v roce 2026 zopakovat a v ideálním případě i rozšířit,“ potvrzuje předsedkyně Vize tance Markéta Hrdlička Málková, „Program sympozia vzniká v úzkém kontaktu s Janou Ryšlavou, MOVE Ostrava je pro nás klíčovým partnerem. Příští rok bude součástí programu i moderovaná debata, kam budou přizvaní odborníci z praxe, pedagogické sféry a zástupci regionálních institucí. Proběhne zmapování potřeb v oblasti vzdělávacího kurikula a také debata nad připravovaným Hubem pro taneční a pohybovou výchovu v rámci projektu CUKR (Centra umělecké kreativity v regionech) v Moravskoslezském kraji.
Poselství a smysl Sympozia Přicházení jsou jednoznačné: Studenti, kteří získají přehled, kontakty a odvahu, v oboru zůstávají, přinášejí nové projekty, inovace a nové publikum. A to je pro český tanec klíčové – nejen pro jeho udržitelnost, ale i pro jeho další rozvoj.
Centrum choreografického rozvoje SE.S.TA zve na work in progress nového projektu Agáty Jarošové
Entre (Mezi) je novým projektem tanečnice a choreografky Agáty Jarošové, která je Associate Artist Centra choreografického rozvoje SE.S.TA a v rámci aktuálního rezidenčního programu na své nové premiéře právě pracuje spolu s Larou Gouix. Stále častěji se soubory a umělci vydávají za divákem ještě před premiérou s díly, která jsou v procesu tvorby, aby se o ni podělili a zároveň diskutovali a získávali zpětnou vazbu. S Agátou Jarošovou se setkáme v úterý 16. prosince 2025 v 19:00 hodin ve Fortně, klášteru bosých karmelitánů v Praze (Hradčanské nám. 3/184, 118 00 Praha 1). Ukázka work in progress je spojena nejen s diskusí, ale pro zájemce i s workshopem.
Entre (Mezi) je „kontemplativním, smyslovým zážitkem, v němž se pozornost nepřetržitě přesouvá od celku k mikrodetailům. V proměnlivých živých obrazech se odkrývají příběhy tekoucího života a vytvářejí krajinu, prostor imaginativní otevřenosti, kde se linie mezi člověkem a krajinou někdy rozpouštějí a jindy se kladou do kontrastu. Publikum je zváno nechat se vést percepcí, fantazii a tělesnou empatií. Zkoumáme, jak tělo a hmota skrze citlivou kompozici otevírají dveře do nové krajiny, prostoru pro představivost a příběhy rozvíjející se v mnohotvárné škále pohledů,“ říká choreografka.
Ukázce předchází pohybový workshop s rezidentkou Agátou Jarošovou s názvem Naladění. Po představení následuje moderovaná diskuse ve formátu MeetUP, která umožní nahlédnout do procesu tvorby uměleckého díla. Krátký pohybový workshop bude naopak sloužit jako naladění na tvůrčí proces. „Společně prostřednictvím pohybu a tance prozkoumáme detailní, drobné pohyby, tak i velké tělesné přesuny v prostoru. Budeme vnímat vlastní tělo a jeho propojení s okolím a objevovat, jak se v prostoru rodí tvary, které otevírají nové tělesné příběhy a imaginaci. Budeme se pohybovat samostatně i ve skupinách, na základě jednoduchých zadání, a především v improvizaci. Vždy se špetkou představivosti, která dodá právě to, co nám ve všedním životě občas chybí.“ Workshop proběhne od 18:30 hodin.
Vstupné činí200 Kč (100 Kč pro studenty), platba na místě v hotovosti či přes QR kód. Rezervace míst na [email protected]
Nová taneční produkce vzniká pod hlavičkou spolku Lusk. Rezidence Associate Artists SE.S.TA 2025 nabízí prostor pro výzkum, experiment a tvorbu v oblasti současného tance a performance. Agáta Jarošová spolupracuje na projektu s klášterem bosých karmelitánů Fortna, který poskytuje inspirativní prostředí pro hlubokou práci s tělem, prostorem a přítomností.
Work in progress uvádí také Temporary Collective s mladou generací – ve stejný den
Temporary Collective přichází s novou inscenací, kterou uvede mladé autorstvo Temporary YOUNG David Králík, Natálie Tun a Emma Fiala pod vedením choreografky a performerky Terezy Ondrové a režisérky Petry Tejnorové. Společně otevírají prostor, kde se umělecký čas nemusí řídit linií kariérních milníků, ani tlakem na výkon. Nový autorský projekt s názvem One Gesture bude poprvé uveden formou work in progress 16. prosince 2025 od 19:30 hodin v žižkovském Paláci Akropolis. Premiéra pak proběhne v únoru 2026 v Kulturní stanici Galaxie.
Podle teoretičky a profesorky anglické literatury Elizabeth Freemanové jsme formováni tzv. chrononormativitou, tedy tlakem žít podle lineárního scénáře. V umění se tento model proměňuje v neviditelný diktát v následujícím formátu – debut v mládí, vrchol v půli života a následný ústup ze scény. Praxe Temporary YOUNG se vůči této představě staví s jemnou, ale pevnou vzpourou. Umožňuje mladému autorstvu tvořit bez předpokladu „správného okamžiku“, bez nutnosti stihnout cokoliv včas.
Tento princip se otiskuje i do nové chystané inscenace One Gesture, která vzniká jako hravý remix a tvůrčí „copy-paste“. Remix zde není jen technikou, ale i filozofií celého tvůrčího procesu. Jak vysvětluje mluvčí souboru, tvůrci skládají dohromady existující fragmenty, pohybové nápady, texty i vizuální odkazy a vytvářejí z nich nové celky, kde se minulost přirozeně setkává s přítomností. Digitální gesta tak mají získat skutečnou tělesnost a online fragmenty se proměňují v přítomném okamžiku v něco úplně nového.
Choreografie se inspiruje širokou škálou estetických zdrojů, od streetu a popových videoklipů až po ikonická gesta, sportovní pohyb nebo vizuální jazyk digitálního světa a mashupu. V hudební rovině se prolínají pop, rock, trance, folk i další žánry: „Zkoušíme, jak se digitální pohyby mění v tělesnou realitu, jak a co lze znovu použít a přetvořit – jak se kulturní fragmenty vrství jako glitch, který se nebojí vlastního opakování. Zaměřujeme se také na společnou praxi i skrze vlastní sny. Čteme hodně poezii, třeba právě Kae Tempest je pro nás inspirací v tom, jak může být rytmus jazykem těla, jak se beat přelévá do pohybu a jak se poezie stává fyzickou událostí. Je v tom autenticita, která se nebojí upřímnosti ani zranitelnosti. Slovo je tu gesto, které se šíří prostorem podobně jako pohyb. Kae Tempest také propojuje každodennost s mýtem, intimitu s kolektivní zkušeností – což je pro tanec výzvou i příležitostí, ve které lze hledat, kde se choreografie může stát básní a kde báseň může začít tancovat,“ říká choreografka inscenace Tereza Ondrová.
Formát Temporary YOUNG je dlouhodobým experimentem Temporary Collective. Nedefinuje ideální start kariéry ani nevyhledává „mladé talenty“. Staví na důvěře v proces, který je sdílený napříč generacemi. Tři sóla vytvořená z pohybového materiálu Terezy Ondrové, uvedená v Galerii Rudolfinum v červnu 2025 a poté v novém kulturním prostoru Galaxie na festivalu 4+4 dny v pohybu, se stala živým dialogem mezi minulostí a přítomností. One Gesture tento dialog rozvíjí do nové inscenační podoby. V One Gesture se potkává Generace Z s generací mileniálů, vyrůstající na přelomu analogové a online éry. V jejich setkání se objevuje nový společný čas — ani lineární, ani zrychlený, ale čas sdíleného pohybu, kde se digitální impulsy prolínají s dlouhodobou zkušeností a vzniká tak prostor pro gesto, které je současně věcí přítomnosti i paměti. „Temporary YOUNG tak funguje jako alternativní platforma, místo lineárních kariérních drah legitimizuje nepravidelné osobní rytmy, pauzy, návraty i nové začátky. Jde o prostor, kde radikální něha není slabostí, ale strategií,“ definují se.
Obnovená premiéra Cirku La Putyka Up End Down
InscenaceCirku La Putyka Up End Down, jedno z nejoceňovanějších děl tohoto souboru, se vrací v nové hudební podobě 16. prosince 2025 na jeviště. Dílo s přepracovanou hudební složkou, kterou pro jedenáctičlenný orchestr připravili autoři původní hudby Jan Maxián a Jan Balcar, soubor uvede v pražském prostoru Jatka78 v sedmi reprízách. Na programu bude ještě od 18. do 21. prosince a příští rok od 10. do 14. června.
Po původním uvedení se symfonickým orchestrem se autor hudby Maxián tentokrát vydal cestou spolupráce s rozšířenou sestavou kapely Cirku La Putyka. Klasickou tříčlennou sestavu (klávesy, perkuse, zpěv) tentokrát doplní bicí a basa a příběh doprovodí i tóny smyčcového kvartetu a dechové sekce. „Hudba je pro nás velmi důležitou složkou, pomáhá nám sdílet s diváky emoce a v různých momentech je posílit, akcelerovat nebo akcentovat,“ uvádí režisér inscenace Rostislav Novák ml. „To představení se samo vyvíjí tím, jak ho hrajeme, tím, jak nabíráme zkušenosti, ale také tím, jak stárneme,“ dodává.
Inscenace inspirovaná filmem Wima Wenderse Nebe nad Berlínem měla premiéru 19. prosince 2010. Příběh odehrávající se na křižovatce mezi ulicemi, která je zároveň křižovatkou mezi nebem a zemí, zaujme odvážnou akrobacií. Soubor tehdy svou druhou inscenací vysoko zabodoval. Herci, akrobaté a tanečníci si osvojili nové disciplíny (závěsná akrobacie, teeterboard) a po úspěchu La Putyky naplnil vysoká očekávání divadelní veřejnosti. Potvrdil schopnost kombinovat činohru s novým cirkusem a překvapil výtvarným zpracováním a scénografií na míru tehdy ještě prostoru pražské La Fabriky. Soubor za Up End Down získal Cenu Divadelních novin. „Je to naše druhé představení, které stále drží ten zakládající tým pohromadě. Hrát ho je pro nás vždycky takový svátek,“ podotýká Rostislav Novák. Jednu z hlavních rolí v představení hraje od premiéry i jeho otec Rostislav Novák starší. „V Up End Down jsme se s tátou poprvé potkali na jevišti. Vidět, jak s tou rolí 14 let žije, je pro mě vždycky fascinující zážitek,“ říká režisér.
Novocirkusový soubor Cirk La Putyka ve svých inscenacích kombinuje akrobacii, tanec, loutky a sportovní výkony s živou hudbou. Jeho první inscenace, show La Putyka, měla premiéru 30. září 2009 v pražské La Fabrice. Nyní soubor působí v pražské Holešovické tržnici v prostoru Jatka78, který je jeho domácí scénou od listopadu 2014. Přes léto Cirk La Putyka provozuje také v prostorách pražského Výstaviště divadelní stan Azyl78, který původně vznikl během covidové pandemie. Cirk La Putyka, který mimo jiné půl roku hostoval v berlínském Chamäleonu či podnikl tour po USA, je držitelem řady ocenění a nominací, například byl v anketě divadelních kritiků vyhlášen Divadlem roku 2020.
