Týden s tancem
Baletní přípravka Národního divadla zachycena v nové publikaci
Baletní přípravka Baletu Národního divadla vydala publikaci mapující historii, osobnosti a působení této tradiční instituce od roku 1835 do současnosti. Čtenáře na svých stránkách přehledným způsobem seznamuje se svou historií, představuje vůdčí osobnosti a významné pedagogy. Neschází ani přehled repertoárových a výročních představení, ve kterých účinkovali žáci přípravky. V neposlední řadě obsahuje krátké profesní životopisy baletních hvězd, které svoji kariéru zahájily jako malé děti v řadách přípravky. Jedná se o první publikaci věnovanou této instituci, které byla vůbec zpracována a publikována. Oficiálně se v uplynulé sezoně jednalo o 66. sezonu Baletní přípravky ND tak, jak ji známe.
Zemřel tanečník a choreograf Johann Kresnik
V sobotu 27. června 2019 zemřel ve věku 79 let významný německý tanečník, choreograf a režisér Johann Kresnik. Patřil k výrazným představitelům německého tanečního divadla. Narodil se 12. prosince 1939 v Korutanech, umělecké vzdělání získal v Grazu. V roce 1960 byl členem Theater Bremen a v letech 1964–1968 byl sólistou Opery v Kolíně nad Rýnem. Navázal na předválečný výrazový tanec a spolu s Pinou Bausch a Gerhardem Bohnerem se stal pionýrem a čelním představitelem specificky německého tanečního divadla.
Tvořit začal na konci šedesátých let, výrazným debutem byla choreografie Paradies? reagující na aktuální politické téma, neúspěšný atentát na známého levicového aktivistu a představitele studentského hnutí Rudi Dutschkeho (na konci 60. let se mládež na západě vesměs radikalizovala levicovým směrem, k atentátu na německého představitele studentského svazu byl spáchán atentát v roce 1968, politik zemřel předčasně o devět let později na dlouhodobé následky zranění). Prvotinu vytvořil jako spoluautor s Jochenem Ulrichem.
V témže roce se stal uměleckým šéfem baletu v Theater Bremen, kde rozvíjel svou koncepci „choreografického divadla“. Spojoval tanec s činohrou a snažil se taneční divadlo politizovat. V Brémách vznikly choreografie jako Kriegsanleitung für jedermann (Návod na válku pro každého), Schwanensee AG, Traktate. V 80. letech působil v divadle v Heidelbergu, kde začala také jeho mezinárodní kariéra. V sezoně 1994/1995 byl se svým vlastním souborem angažován v Berlíně, v letech 2003–2008 byl šéfem baletu v Bonnu. Jeho choreografie stále oplývaly politickými a politickými tématy, otázkou oběti, zločinu a viny. Mezi nejznámější patří např. Familiendialog, osobnostmi inspirované Ulrike Meinhof, Leni Reifenstahl, Hannelore Kohl nebo Sammlung Prinzhorn.
Johann Kresnik zemřel nečekaně na srdeční infarkt. Ještě 11. července při zahájení festivalu ImPulzTanz ve Vídni obdržel zemské vyznamenání Goldene Verdienstzeichen des Landes Wien. Festival byl uveden jeho baletem Macbeth na prknech vídeňského Volkstheater.
https://www.youtube.com/watch?v=64eUS0N74yI
Zemřel dlouholetý sólista baletu Jihočeského divadla Jiří Hájek
Jihočeské divadlo oznámilo, že 22. července 2019 zemřel dlouholetý člen a od roku 1968 první sólista baletního souboru Jiří Hájek. Do angažmá v JD vstoupil jako mladý tanečník v sezóně 1964/1965, oficiální angažmá zde ukončil v roce 1990, ale na baletní prkna Jihočeského divadla se pravidelně vracel. Mezi jeho první zdejší úlohou v legendárním nastudování Čajkovského Labutího jezera v choreografii Milana Hojdyse a rolí poslední – v tanečním zpracování dramatu Tramvaj do stanice Touha v choreografii Libora Vaculíka s premiérou v listopadu 2018 – měl na svém kontě na 40 velkých tanečních postav. Poslední rozloučení s Jiřím Hájkem proběhne v úterý 30. července 2019 v 10.30 hodin v obřadní síni českobudějovického krematoria.
S Jiřím Hájkem (13. 11. 1943 – 22. 7. 2019), rodákem z Ořechova u Brna a od roku 1968 prvním sólistou baletu Jihočeského divadla, pojilo s touto scénou letos 55 let. Do angažmá zde vstoupil jako absolvent tanečního oddělení Konzervatoře v Brně již v sezoně 1964/1965. Oficiální angažmá ukončil v roce 1990, ale na baletní prkna „svého divadla“ se přesto vracel doslova do posledních dnů.
Jeho mužné jevištní vzezření, elegance, dokonalá taneční technika a spolehlivost v partnerských duetech jej předurčovaly převážně k milovnickým a později i k dramatickým úlohám, např. role Václava i Gireje v Asafjevově Bachčisarajské fontáně, Mandarína v Bartókově Podivuhodném mandarínovi, Prince v Prokofjevově Popelce, básníka Villona v baletu V. Soukupa Francois Villon, Dona Juana ve stejnojmenném baletu Ch. W. Glucka či Kreonta v tanečním zpracování Bendova melodramatu Médea. Vedle celovečerních baletů zcela samozřejmě a s grácií účinkoval v dlouhé galerii tanečních postav v operách, operetách i muzikálech (My fair Lady, Kiss Me Kate, Kabaret) a rovněž v oblíbených tanečních zpracováních symfonických skladeb (Pátá symfonie P. I. Čajkovského, Slovanské tance Antonína Dvořáka, Taras Bulba Leoše Janáčka).
S úspěchem se představil i v soudobých tanečních opusech (Plameny Paříže B. V. Asafjeva, Hirošima V. Bukového, Šťastný návrat J. Kosiny, Viktorka Z. Vostřáka). Spolu s tanečnicí a životní partnerkou Radmilou Hájkovou patřil k hlavním hvězdám baletu Jihočeského divadla v šéfovském období choreografa a tanečníka Milana Hojdyse.
Festival 4 + 4 dny v pohybu představil letošní program
Již 24. ročník mezinárodního festivalu současného umění 4+4 dny v pohybu proběhne od 4. do 12. října 2019 v Praze. Více než 60 současných umělců oživí Desfourský palác na Florenci v rámci hlavního výstavního projektu Místa činu s podtitulem Nikdo nemá nic. Divadelní část festivalu zahájí americký performer Jeremy Wade s novým představením The Clearing. „Návštěvníci se mohou těšit na aktuální, provokativní a novátorské divadelní a taneční projekty z Belgie, Egyptu, Finska, Francie, Íránu, Izraele, Jihoafrické republiky či USA, které budou uvedeny v divadlech Archa, Ponec a Centru současného umění DOX,“ uvádějí organizátoři. Kompletní program festivalu bude zveřejněn v září 2019.
Desfourský palác na Florenci se opět stane centrem hlavního výstavního projektu Místa činu. Kurátorem je český výtvarný umělec, publicista a pedagog Milan Mikuláštík, který představí 60 umělců především ze Slovenska. „Název výstavní části Nikdo nemá nic je odpovědí na společenské, environmentální a ekonomické změny, které prožíváme a na které bychom měli reagovat. Místa činu v Desfourském paláci představí také instalace zahraničních umělců oceněných na letošním Biennale v Québecu, celkem čtyři české divadelní premiéry od Wariot Ideal, Spitfire Company, Terezy Hradílkové a Viktora Černického. Nebude chybět ani symposium zaměřené na aktuální problematiku vodních zdrojů a řada doprovodných akcí,“ dodává organizátorka festivalu Denisa Václavová. Pro školy a dětské návštěvníky je připraven doprovodný program platformy Máš umělecké střevo? a pro umělecké profesionály bude opět připravena festivalová škola.
Letošní zahraniční divadelní program mapuje tvorbu mimoevropských scénických umělců. „Vybrali jsme několik originálních, špičkových performerů a tanečníků, kteří svou radikální a kritickou tvorbou boří zažité stereotypy. Většina z nich představí svou práci českému publiku úplně poprvé,“ říká dramaturg divadelního programu Pavel Štorek.
Organizátoři festivalu popisují projekty: Festival zahájí americký performer Jeremy Wade se svou provokativní show The Clearing. V novém sóle Wade tancem, fyzickou akcí, zpěvem, textovým apelem, ale i hudbou a scénografií, vyjadřuje hlubokou obavu o budoucnost. Finsko-egyptská umělkyně Samira Elagoz přiveze své úspěšné představení Cock, Cock.. Who’s There?, ve kterém kombinuje performativní postupy s videem, čímž vytváří unikátní styl „docu-fiction“. Francouzský hudebník a performer Gérald Kurdian představí ve svém stand-upu Hot Bodies metamorfózy sexuálních revolucí 20. a 21. století. Jeho smyslná koláž vychází z rozhovorů s lidmi, jejichž vnímání sexuality a/nebo genderu stojí mimo zažité stereotypy. Niv Sheinfeld a Oren Laor, výrazní tvůrci současného izraelského tance, přivezou do Prahy své nejosobnější představení The Third Dance, ve kterém reflektují 15 let společného života i tvorby. Belgický umělec Louis Vanhaverbeke prozkoumá hranice normality v performance Mikado Remix. V dokumentárním představení Mining Stories skrze svědectví o tragédii v brazilském těžebním regionu Minas Gerais rozeberou Silke Huysmans a Hannes Dereere témata jako paměť, politika či náboženství. Americký tanečník a choreograf Trajall Harell uvede své celovečerní dílo pro tři tanečníky Judson Church is Ringing in Harlem, ve kterém spojí dva vzdálené světy – minimalismus postmoderního tance s okázalostí stylu Vogue. Íránský non-binární umělec Sorour Darabi ve své ódě na zranitelnost Šavašun, vycházející ze stejnojmenného Šíitského svátku, osciluje mezi reálnou a symbolickou ztrátou, mezi komfortem a diskomfortem, toxickou maskulinitou a zranitelností vlastní identity. Jihoafrická herečka a performerka Ntando Cele se ve svém svérázném stand-upu Black Off pouští do ostré kritiky předsudků i přehlížení a nabízí publiku nové způsoby, jak přemýšlet o rasismu.
Kompletní programu bude zveřejněn v září 2019, více informací najdete na www.ctyridny.cz.
Cirk La Putyka se na podzim vrátí se třemi úspěšnými inscenacemi do původních prostor La Fabriky, Divadla Archa a na Novou scénu
Již pět let je domácí scénou souboru Cirk La Putyka prostor Jatka78 v pražské Holešovické tržnici. V rámci oslav 10. výročí však připravil na říjen a listopad principál Rosťa Novák ml. se svým týmem výjimečný projekt – tři dlouholeté úspěšné inscenace uvede v prostorách, kde původně vznikla a měla premiéru: Up End Down v La Fabrice, La Putyka v Divadle Archa a Slapstick Sonata jako derniéru na Nové scéně Národního divadla. „Jde vlastně o naše poděkování těmto scénám, že nás tehdy podpořily a viděly smysl v naší tvorbě,“ vysvětluje Rosťa Novák ml.
V prostoru La Fabrika soubor Cirk La Putyka strávil šest let – od dubna 2009 do května 2015 – a odehrál zde 355 představení, z toho 95 právě Up End Down. Tehdy se rozloučil představením La Pusa na rozloučenou. „La Fabrika je nám nejbližší divadelní prostor a to nejen vzdáleností – vzdušnou čarou asi 500 metrů,“ říká Rosťa Novák. Up End Down, inscenaci v Novákově režii oceněnou Cenou Divadelních novin a Inscenací roku 2010 v kategorii Tanec a balet, zde Cirk La Putyka uvede 9. a 10. října.
Do Divadla Archa, kde bude uvedena úplně první inscenace souboru La Putyka od 24. do 26. října, se soubor vrátí po deseti letech. Rosťa Novák zde asi rok po absolvování DAMU začínal společně s režijní dvojicí SKUTR. „Měli jsme možnost pracovat v nejlepším divadle – aspoň pro mě osobně. Setkal jsem se s fantastickým produkčním a technickým personálem, měli jsme svobodu pro naši tvorbu a každým hostujícím představením jsme byli inspirováni – viděli jsme zde poprvé DV8, Ultimu Vez, Cirkus Cirkör, Radoka, Mina Tanaku a další,“ vzpomíná Rosťa Novák.
Za několik let zde společně tito tvůrci realizovali představení Nickname, Understand, Plačky a 8 polib prdel kosům. „Mým hlavním projektem se pak stal nový cirkus a představení La Putyka. Díky Arše jsem dostal zázemí na jeho začátek,“ dodává Rosťa Novák. Tak vznikla inscenace La Putyka, po jejímž první uvedení začal Novák hledat nový prostor, který by technicky, ale i svou dramaturgií vyhovoval. „Takhle jsem se setkal s Richardem Balousem. Člověkem, který nám dal zelenou a který nám dal na šest let střechu nad hlavou. Oživovali jsme prostor Slévarny, Studia 1 i baru,” líčí Novák. Soubor v la Fabrice nazkoušel projekt Up End Down, jednorázovou La Revi, představení Risk a Airground a uváděl zde i Slapstick Sonatu a La Putyku. „Byl to důležitý moment, který trval nakonec šest let, během kterých se formovala naše company a vytvářela si cestu k osamostatnění,“ zdůrazňuje Novák.
Derniéra Slapstick Sonaty proběhne 25. listopadu na Nové scéně Národního divadla. Celkově měla inscenace zatím 158 repríz, z toho 65 mimo Českou republiku (Německo, Polsko, Chorvatsko, Finsko, USA, Nizozemí, Izrael a Itálie) – nejvíce ze všech projektů. Pro soubor to byla první zkušenost se zahraničním režisérem, Maksimem Komarem, a také první mezinárodní spolupráce – se souborem Circo Aereo. Představení spojilo Národní divadlo v Praze s Národním divadlem v Helsinkách. „Pro jádro našeho souboru je to srdcová záležitost a asi jedno z nejoblíbenějších představení vůbec. První, ve kterém jsme dostali volnou ruku a z velké části se o něj starali sami účinkující. Otevřelo nám dveře do cirkusového světa. Lidi z cirkusu nás začali více brát jako cirkusové umělce, co ovládají disciplíny, na které musí jiní chodit na univerzity. Do té doby jsme byli vnímáni spíš jako ti bývalí gymnasti, trampolinisti a tanečníci,“ zdůrazňuje Daniel Komarov. „A také nás naučilo pít gin s tonicem, což je dodnes nejoblíbenější drink souboru.”
Oslava 10. výročí souboru na podzim 2019 a jaře 2020 zahrne i další projekty: při vzniku nové inscenace Don’t Quijote, která bude mít premiéru 1. října v prostoru Jatka78, se po deseti letech znovu spojí spolužáci z DAMU a tehdejší spolupracovníci z Divadla Archa Rosťa Novák s režijním tandemem SKUTR, a navíc se zakládajícím členem souboru Jiřím Kohoutem. V říjnu a listopadu uvidí diváci v prostoru Jatka78 kompletní repertoár souboru. Od září kina v České republice, Slovensku a Polsku promítnou záznam představení Up End Down Symphony s živým hudebním doprovodem Filmové filharmonie z prosince loňského roku. A 7. listopadu na Jatkách78 proběhne premiéra dokumentu České televize Na krev, který mapuje pět let v životě rodiny Nováků i souboru Cirk La Putyka. Kromě uvedených projektů Cirk La Putyka uvádí v prostoru domácích Jatek78, ale i na domácích i zahraničních festivalech inscenace La Putyka, Up End Down, Slapstick Sonata, Airground, Batacchio (velké turné po České republice), Honey, ADHD (například účast na prestižním Biennale Internationale des Arts du Cirque v Marseille), Black Black Woods, Biograf. Jen v Jatkách78 tak půjde o 100 představení. Navíc členové souboru připravují novocirkusové a pohybové workshopy pro děti, mládež a seniory.
Termíny:
Up End Down: 9. a 10. října, 2019, La Fabrika
La Putyka: 24., 25., 26. října 2019, Divadlo Archa (bonus k představení 25. října – diskuse, výstava fotografií a DJ)
Slapstick Sonata: 25. listopadu 2019, Nová scéna Národní divadla – derniéra
Vstupenky: již nyní k dostání v síti GoOut.cz.
Christian Spuck držitelem Prix Benois de la Danse
Choreograf a ředitel Curyšského baletního souboru Christian Spuck se stal letos držitelem prestižního ocenění Prix Benois de la Danse 2019, a to za choreografii svého původního baletu Winterreise. Jedná se o jeho pátý autorský počin pro soubor Ballett Zürich, který měl premiéru v říjnu minulého roku. Balet vytvořil na písňový cyklus Franze Schuberta v úpravě německého skladatele Hanse Zendera. Christian Spuck byl na nejprestižnější taneční ocenění nominován už jednou za balet Die Kinder, který vytvořil pro Aalto Ballett Theater Essen. Letos byly v kategorii choreografie nominováni Juanjo Argués, Manuel Legris, Justin Peck, Frederik benke Rydman a Septime Webre. Předávání cen již proběhlo, 21. května v Bolšoj Teatru, na gala druhého dne připravil Spuck duet pro Elenu Vostrotinu a Cohena Aitchison-Dugase na hudbu Fredericka Chopina.
Zdroj zpráv ze zahraničí: Tanznetz.de
Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky
[mc4wp_form id="339371"]
