Týden s tancem
Tanečnice Markéta Vacovská v performanci pod záštitou PQ
Pražské Quadriennale, největší mezinárodní přehlídka divadla a scénografie, a Studio Hrdinů uvádějí v úterý 16. října performanci MUD v podání tanečnice Markéty Vacovské. Performance v koncepci Zuzany Formánkové a Ondřeje Kinského si dala za cíl prozkoumat podstatu kostýmu a významy, které s sebou na divadle může nést. Divadelní kostým se pro autory v režijní spolupráci s uměleckým šéfem Studia Hrdinů Janem Horákem stává samostatným scénickým prvkem, ale i architekturou, která propojuje jak samotného performera, tak i diváka s prostorem.
Společně nastiňují jedno z témat blížícího se Pražského Quadriennale 2019: znejistění hranice mezi akcí na scéně a manipulací s divákem. Prostor Studia Hrdinů je vzpomínkou na výstavu Extrémního kostýmu, kterou pro PQ 2011 koncipovala kostýmní výtvarnice Simona Rybáková. Performance MUD ve Studiu Hrdinů je pozvánkou na další ročník Pražského Quadriennale scénografie a divadelního prostoru. „Příští ročník Pražského Quadriennale se nebude věnovat jednotlivým částem scénografie odděleně, ale zaměří se naopak na spolupráci umělců a samotný kreativní proces otevřený novým vlivům. Právě díky odvážným krokům tvůrců, kteří se nebojí společně projít neustále se měnící krajinou lidské imaginace, přináší lehce extrémní zážitek performance MUD,“ dodává umělecká ředitelka Pražského Quadriennale Markéta Fantová.
Premiéra ve Studiu ALTA – vrací se choreograf Renan Martins
Studio ALTA uvede 18. října premiéru prvního celovečerního sóla brazilského choreografa Renana Martinse, které vytvořil v dialogu s DJ Dø√∑ Ç@K∑ a s dramaturgickou podporou Colline Etienne. Představení Saturno, a festa! je založeno na tranzitu Saturna – astrologickém tranzitu, který je mezi těmi, kdo astrologii uznávají, známý svou mocnou transformační silou působící jak po psychologické, tak po duchovní stránce.
Inscenace vychází z osobní zkušenosti performera, který dle svých vlastních slov procházel posledních pár let těžkým obdobím plným úzkosti a záchvatů paniky. Změna nastala až po tranzitu Saturna: „Inscenace je oslavou konce této éry a všeho, co jsem v ní objevil. Saturn má nesmírnou sílu, která vás donutí si sednout a pozorovat, změnit se,“ říká Renan Martins.
Vliv astronomických jevů na psychiku člověka rozehraje Renan Martins ve fiktivním hudebním klubu, kde motorem pohybu je pop music. Tu chápe jako zdroj všeobecně známých odkazů, které materiál inscenace zpřístupňují divákům. V intimním prostoru se autor snaží být médiem, zprostředkovat energii mezi diváky a sebou samým a reflektovat traumata nejen své, ale i všech přítomných. Ve víru neustálých proměn se přesouvá tam a zase zpět od niterných pocitů po hudební videa MTV, od folklórních tanců po dramaticky nabité obrazy. Nikdy se však neustálí v jedné, neměnné poloze.
Renan Martins vytvořil v roce 2015 choreografii Let Me Die in My Footsteps pro soubor ME-SA a v roce 2017 pro tutéž skupinu choreografii Replay. Pražskému publiku je tak jeho styl známý, ve vlastním sólovém projektu jej ovšem uvidí poprvé.
420PEOPLE s Janem Nebeským a Lucií Trmíkovou a scéna DUP39 se současným tancem.
Nová inscenace kreativního páru Jana Nebeského & Lucie Trmíkové ve spolupráci se 420PEOPLE spojí text a tanec v inscenaci Pustina, která bude mít premiéru 18. října v prostorách Divadla X10. V hlavní roli stejnojmenný text T. S. Eliota, který změnil poezii a především ukázal, že snoubit tradicionalismus a avantgardu je nejen možné, ale i krásné. Inspirací tvůrců je především básnická sbírka Waste Land (Pustina) a Four Quartets (Čtyři kvartety), básnické meditace o bytí v čase, jejímž tematickým materiálem je svět čtyř základních živlů (vzduch, země, voda a oheň). Dílem prostupuje motiv nezachytitelnosti přítomného okamžiku, který je i není a nemá začátek ani konec. V inscenaci hrají Lucie Trmíková, Petr Jeništa a Jan Mikušek, tančí Lukáš Nastišin a Filip Staněk v alternaci s Václavem Kunešem.
Divadlo X10 je provozovatelem také prostoru DUP39, kde se o víkendu odehrají dva tanečně pohybové večery. Dne 20. října Fillet of Soul, dle organizátorů propojení tance, pohybového divadla, lehké akrobacie a mluveného slova, choreografické prvotina tanečníků Lukáše Lepolda a Alexandra Volného pro 4 interprety. V neděli 21. října komponované představení z choreografií Johany Pockové: Spektrum, work in progress choreografie na téma lomu nejen světla (tančí choreografka) a Plné sklady citů, na které se podílejí tanečnice a performerky Ingrid Zotova-Mikshina, Karolína Šnajdrová, Pavla Vařáková, Sabina Bočková, Matilda Maio (8 let) a Jaroslava Pocková (88 let). Premiéra se konala ve Venuši ve Švehlovce 27. června letošního roku.
Premiéra Cirku La Putyka – ADHD
V neděli 21. října se v prostoru Jatka78 s novou premiérou hlásí soubor Cirk La Putyka. Téma a název inscenace jsou stejné – ADHD, porucha pozornosti s hyperaktivitou známá pod anglickou zkratkou sousloví Attention Deficit Hyperactivity Disorder. V inscenaci se v režii principála souboru Rostislava Nováka ml., kterému jako dítěti byla tato porucha diagnostikována, představí osm novocirkusových umělců z Finska, Venezuely, Kanady, Španělska, Belgie, Holandska a Francie. Soubor slibuje „nejnovocirkusovější“ podívanou za několik posledních let. Inscenace má divákům přinést poselství, že ADHD není onemocnění, ale nová kvalita života. Do konce října se bude nové představení, o které je velký zájem, hrát ještě osmkrát.
„Sám jsem byl jako dítě diagnostikován ADHD a jeden z mých synů je ADHD také. Když ho vidím, jak dospívá, jak bojuje sám se sebou, se svým okolím, jak hledá své sny. Jak jeho tělo a hlava někdy reagují samy od sebe a on to nedokáže ovládat nebo pochopit. Řekl jsem si, že pro něj udělám projekt. Chci, aby pochopil, že ADHD není onemocnění, jak mnozí tvrdí, ale je to přednost. Nová kvalita života,“ přibližuje téma Rostislav Novák ml.
Vedle vystupujících umělců se při vzniku představení sešel také specifický tvůrčí tým. Scénografka Pavla Kamanová, která sice zatím neměla žádné zkušenosti s novým cirkusem, ale její nezaujatý pohled se projevil v tom, o čem je ADHD – o hledání stability v nestabilitě. Autorkou kostýmů je Petra Ptáčková, módní návrhářka a zároveň kaskadérka, hudbu složil multiinstrumentalista Jan Balcar, choreografii vytvořil Thomas Steyaert, který se po představeních Risk, Family a Honey podílí na čtvrtém projektu souboru a diváci možná mají ještě v povědomí jeho spolupráci se souborem DOT504 (Hidden Landscape, 2008). Grafiku navrhl Martin “Vosa“ Sršeň.
Při přípravě tohoto projektu Rosťa Novák spolupracoval s psychology, terapeuty, psychiatry, neurology i s dětmi ze speciálních škol. K inscenaci už dříve poznamenal: „Půjde o příběh, který je inspirován skutečnými událostmi. Příběh autorský. Příběh, který se nechává inspirovat Torey Hayden, Emilem Zátopkem, Jean-Michel Basquiatem a lidmi s ADHD, kteří žijí právě teď a tady. Existují teorie, že díky lidem jako byl Kryštof Kolumbus, Albert Einstein, Wolfgang Amadeus Mozart, Winston Churchill, Leonardo da Vinci nebo Karel IV. se naše společnost dostala do bodu, ve kterém se právě teď nacházíme. Všichni byli hyperaktivní, jsme ve správném bodě.“ Sám o sobě tvrdí: „Kdybych neměl ADHD, nikdy bych nedokázal vytvořit náš soubor nebo založit Jatka78. Nikdy bych nezačal sportovat ani malovat.“
Na projekt ADHD navázala platforma „Hejbej se a tvoř“, v rámci které Rosťa Novák a členové souboru Cirk La Putyka navštěvovali dvě základní školy: Na Zlíchově, která je jedinou specializovanou základní školou pro děti s poruchami chování v České republice, a základní školu ve Dvoře Králové, kde mají několikaleté zkušenosti s integrováním dětí s poruchami chování do obyčejných tříd. „Děti navštívily naše představení, my jsme jim u nich ve školách ukázali, co děláme my. Pak jsme jim představili projekt ADHD, malovali jsme společně velká plátna. Platforma by měla pokračovat dále. Jejím cílem je ukázat rodičům a jejich dětem s ADHD nový cirkus jako příležitost k fyzické a myšlenkové kreativitě.“
Bavorský státní balet Mnichov chystá Balanchina
Premiéra jednoho z klenotů neoklasického repertoáru, Jewels George Balanchina, se uskuteční27. října v Mnichově. Bavorský státní balet nastudoval tento tříaktový abstraktní balet z roku 1967, o kterém Balanchin řekl: „Balet s klenoty (jewels) nemá nic společného. Tanečníci jsou jen jako klenoty oblečeni.“ Balanchine se prý inspiroval pohledem do výkladu klenotnictví na 4. Avenue. Tři části jsou odlišné, jako je odlišný oheň a jas drahých kamenů – smaragdů, rubínů a diamantů. Pro lyrickou část Smaragdů vybral hudbu Gabriela Fauré, k Rubínům s atmosférou broadwayské show Stravinského Capriccio pro klavír a orchestr, Diamanty tančí na 3. symfonii Petra Iljiče Čajkovského a oslavují klasický ruský výpravný baletní styl. Večer krystalicky čistého tance vyžaduje technickou dokonalost. A baletní klenot uvidí mnichovské publikum vůbec poprvé.
Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky
[mc4wp_form id="339371"]