Týden s tancem ve znamení festivalů: Praha, Brno, Olomouc – kdy a kam na tanec?

Týden s tancem (19) - od 10. do 16. května 2017. V dnešním vydání najdete: Festival tanečních filmů. Současný tanec na Divadelní Floře Olomouc. RespondART ve Studiu Alta. Divadelní svět Brno navštíví izraelský Kibbutz.

Přichází pomalu čas tanečních a divadelních festivalů. V některých případech nebude už v květnu milovník tance a pohybu ani vědět, „kam dřív skočit“, ale snad vám výběr usnadníme tady. Co nás čeká v Praze i mimo Prahu v nejbližší době?

 

Festival tanečních filmů
Od 11. do 13. května je v Kině Světozor připraven další ročník domácího bienále věnovaného tanci na filmovém plátně. Festival tanečních filmů představuje od roku 2009 zajímavé počiny na poli „dance for camera“ a jeho součástí je workshop pro mladé filmaře – studenty FAMU – a tanečníky a choreografy. Proběhl i letos, od února do dubna, a jeho mentorem byl už poněkolikáté David Hinton, který měl v rámci festivalu v roce 2013 i svou retrospektivu. Prezentace účastníků letošního workshopu festival také 11. května v šest hodin večer zahájí.

Velkým lákadlem je hlavní program úvodního večera – dokumentární film Mr. Gaga Tomera Heymanna o fenomenálním izraelském choreografovi Ohadu Naharinovi. Díky vystoupení jeho souboru na několika ročnících festivalu Tanec Praha, ale také dramaturgickým počinům některých českých souborů v posledních letech už není Ohad Naharin jen známé jméno, ale diváci jeho dílo skutečně znají na vlastní oči – zásluhou souboru 420PEOPLE, pražského Národního divadla nebo Národního divadla moravskoslezského. Veřejnost a tanečníci měli možnost se seznámit i s technikou Gaga, kterou Ohad Naharin vytvořil jako univerzální systém, který mohou využít jak profesionálové, tak amatéři, protože má i terapeutické účinky. Obě varianty, Gaga/dancer a Gaga/people měli zájemci možnost vyzkoušet si loni na sklonku prázdnin v Praze. Právě jako tvůrce nové metody si Ohad Naharin vysloužil přezdívku, již nese titul filmu, který publikum nyní uvidí v české premiéře. Režisér Tomer Heymann bude hostem festivalu a 12. května uspořádá o své práci praktickou přednášku na FAMU.

V pátek bude na programu mimo jiné film kanadský dokument věnovaný Shantale Shivalingappa, tanečnici klasického tance kuchipudi, která spolupracuje s choreografy současného tance, jako jsou Pina Bausch, Sidi Larbi Cherkaui nebo Akram Khan, a její činnost je tak typickou ukázkou dnešní propojenosti tanečních druhů, žánrů a stylů. Shantala Shivalingappa se narodila v Indii a vyrůstala v Paříži, je dítětem východu i západu. Svůj život zasvětila tanci kuchipudi, který chtěla přivést k západnímu publiku, což dalo základ její mezinárodní kariéře.

Další českou taneční premiérou bude dokument A Living Space natočený ve Watermill Center, moderním venkovském sídle, které vytvořil jako tvůrčí prostor pro umělce americký režisér Robert Wilson. Mladý režisér Jakub Jahn s kameramanem Davidem Markovičem měli možnost padesát dní zaznamenávat každodenní život ve Watermill a umělce při práci. Na plátně se objeví řecký choreograf Dimitris Papaioannou a choreografka Lucinda Childs, ale také filmoví režiséři, hudebníci a další umělci, kteří využívají tuto kreativní laboratoř.

Festival nabídne také několik sérií krátkých snímků z několika rozdílných tematických okruhů. Taneční dokumenty mohou přibližovat svět skrze tanec a pohyb, stejně jako to dokáže tanec na jevišti. Jestli to tak skutečně je, se mohou diváci přesvědčit v pátek v prvním tematickém bloku Tanec a skutečné příběhy. Sobota je pak krátkým filmům věnovaná celá. Program Best of the Best je dramaturgickým výběrem snímků, které uspěly na mezinárodních festivalech. Urban Dance Films je kolekcí, jež představuje tanec jako městský fenomén, tanec ve veřejném prostoru, který znamená nejen techniky street dance. Sekce Tanec. Móda. Film. opět představí okamžiky, kdy se tanec dostává do komerčního prostředí, což ale neznamená, že by nemohl dál zůstat estetickým a umělecky působivým. Tanec jako služebník módy či reklamy může být ohrožený trivializací, ale také to může být dobrá příležitost k popularizaci tance jako umění, záleží na přístupu a zpracování. I toto kontroverzní téma tedy vypadá poměrně lákavě.

 

Současný tanec na Divadelní Floře Olomouc
Divadelní Flora Olomouc letos načíná třetí dekádu své existence a dvacátý první ročník nabídne mnoho inscenací z oblasti tance a pohybového divadla. Festival začíná 12. května a potrvá až do 21. Kromě činoherních inscenací se dvě programové linie věnují tanečnímu a pohybovému divadlu – Pestré Nizozemsko a tradiční taneční platforma Visegrad Performing Arts.

Nizozemí je zemí, která je všeobecně vnímaná jako líheň choreografů, tanečníků a performerů. Festival představí tvorbu střední a mladší generace tvůrců, kteří ale tvoří pestrou směs i svými národnostmi – Nizozemí je spojuje jako region, kde našli tvůrčí zázemí, ale pocházejí z různých koutů světa. Hlavním mottem festivalu je Tekutá Evropa, metafora světa, ve kterém se lidé se svými osudy přelévají bez ohledu na hranice. Neverbálnímu umění se v takovém světě daří nejvíce.

Na Divadelní Floře se z nizozemské líhně představí japonské taneční trio, které pod vedením Jiji Sohn vytvořilo reflexi dnešního světa a v inscenaci Geisha’s Miracle (13. a 14. května) se zabývá tématem střetu kultur. Původem polská choreografka Ola Maciejewska se v Bombyx Mori (14. května) inspiruje tvorbou jedné z průkopnic moderního tance Loïe Fuller (její osud jsme si připomínali v lednu zde) a na jevišti rozvíjí pohybovou studii, ve které je lidské tělo konfrontováno s kostýmem. Brazilský choreograf Fernando Belfiore záměrně ponechává performerky na jevišti vedle mechanických objektů a provokuje divákovo vnímání ve futuristické D3US/X\ M4CHIN4, která odkazuje i na antické divadlo (16. a 17. května). Ještě otevřeněji se otázkou ženy ve světě formovaném muži zabývá izraelská choreografka Keren Levi, jež pracuje s nahotou v The Dry Piece (21. května), možnosti lidské fyzikality zkoumá i Brazilec Guilherme Miotto, v jehož inscenaci Rise Up (20. a 21. května) účinkuje mistr světa v breakdance Menno van Gorp. Od člověka dále k přírodním cyklům a k ekologii se posouvá chilský tvůrce Rodrigo Sobarzo, který v Prins of Networks (20. a 21. května) maže hranice mezi digitálním a analogovým světem a vše umělé nebo virtuální považuje za součást přírody.

Součástí Divadelní Flory je i letos sekce zaměřená na dění ve visegrádském regionu (Česko, Slovensko, Maďarsko, Polsko) v oblasti performing arts. Ze čtyř letos uvedených titulů vznikly dva v koprodukci s pořadatelskou olomouckou DW7 – kulturním a komunitním prostorem Wurmova 7 – v rámci rezidenčního programu Divadla na cucky. Maďarský tanečník Dániel Szász se v tanečním sólu Loop (12., 13. a 14. května) inspiroval mimo jiné knihou Srdce temnoty, která se tak v určité „reinkarnaci“ objeví již na třetím ročníku festivalu po sobě. Polskou scénu tentokrát zastoupí práce Oly Maciejewské, která je ale současně zařazena i do výše zmíněné nizozemské programové série. Je to umělkyně polského původu, která v současnosti působí střídavě ve Francii a Nizozemí. Česko-slovenské zázemí má inscenace, kterou tvůrci označují za „divadelní rituál“, Eau De Vie (13. a 14. května), v němž se tanečníci Lucia Kašiarová a Peter Šavel potkali s hudebníkem Tomášem Vtípilem. Projekt je jinak uváděn v pražském Studiu Alta. Konceptuální duo Táňa Švehlová a Jan Mocek uvádějí zvukovou performancí Zářící město, která se odehrává ve veřejném prostoru na panelovém sídlišti.

 

Víkend s RespondART ve Studiu Alta
O víkendu 12. – 14. května se v Praze v ALTĚ setkají němečtí a čeští umělci, aby společně s diváky hledali možnosti rozvíjení fyzického divadla do dalších dimenzí. Cyklus představení bude tradičně doplněn o diskuse. RespondART 2017 je dlouhodobý projekt, který našel ve Studiu Alta zázemí a pomáhá nalézt dialog mezi tvůrci a diváky, kteří se někdy zdají žít ve dvou oddělených sférách. Uvádění autorských představení je součástí aktivit Studia Alta i mnoha dalších scén. Projekt RespondART se zabývá některými otázkami, které je dobré alespoň položit, i když se nemusíme dobrat ke konečnému výsledku nebo k názorové shodě: Co ovšem znamená takové autorské představení zhlédnout? Je možné tancem předat nejen vjemy a pocity, ale i zřetelné myšlenky? Je o performanci možné mluvit, a nezničit tím její význam? Lze tanec rozvíjet slovem? Jde o soustavnější práci s publikem a s formátem diskuse, kterým se organizátoři snaží zapojit diváky a získat od nich zpětnou vazbu pro umělce, kteří zase mají možnost konfrontace nebo vysvětlení vlastních postupů. Pokud se publikum není ochotné do výměny zkušeností zapojit, je těžké prolomit některá tabu, která současný tanec stále obklopují. Pro část veřejnosti totiž stále představuje intelektuální hádanku pro jakousi blíže nedefinovanou elitu, což tanečnímu umění škodí a potenciální diváky ochuzuje.

V pátek se ve Studiu Alta představí německá choreografka Anna Konjetzky s projektem Chipping. Pracuje s neustálým pohybem prostoru a objektů, tanečníka i diváka dezorientuje pohyb světelného paprsku i předměty pohybující se na scéně. Autorka o své inscenaci píše: „Dle mého názoru je neklid velmi vzrušující aspekt výzkumu těla a pohybu. I společnost se stává rychlejší a rychlejší. Záplava informací, které jsou vždy v dosahu a k dispozici, naoko nekonečné odhodlání a snaha být neustále produktivní – tyto aspekty vytvářejí prostor, který nás nutí (anebo nám umožňuje) dělat určité kroky.“ Možná se jedná spíš o existenci v prostoru než tanec, na který bychom mohli vztáhnout nějaké estetické měřítko, ale zdá se, že půjde o zajímavý projekt.

V sobotu se uskuteční v rámci RespondARTu představení work in progress nového projektu Keep Calm dua Ufftenživot. Skupina sestává ze dvou kmenových členů Sáry Arnstein a Jiřího Šimka, kteří absolvovali Katedru alternativního a loutkového divadla pražské Divadelní fakulty v ateliéru herectví Petry Tejnorové. V jejich tvorbě má neverbální divadlo a tanec důležitý podíl. Program pokračuje v neděli otevřeným setkáním, jakousi neformální sousedskou snídaní, a workshopem „malování zvukem“ – sound painting. Malování zvukem je metoda živého komponování znakové řeči, kterou vytvořil newyorský skladatel Walter Thompson a která je určená hudebníkům, tanečníkům, hercům, básníkům i výtvarníkům. Odpoledne je pro děti určené interaktivní představení Povídej…, vhodné i pro nejmenší od dvou let: o non-verbální komunikaci a hledání různých cest k porozumění druhých.

 

Divadelní svět Brno navštíví izraelský Kibbutz
Již osmý ročník festivalu Divadelní svět Brno proběhne od 10. do 17. května. Představí projekty primárně činoherní, ale nebude chybět ani taneční a pohybové divadlo. V programu vystoupí 14. května v Městském divadle Brno (na Činoherní scéně) Radim Vizváry, letošní držitel Ceny Thálie v kategorii Balet, pantomima a jiné tanečně dramatické žánry, a to se svým sólovým vystoupením, za které ocenění právě získal. Ve stejný den, ale na jiné scéně, v Divadle na Orlí, se brněnskému publiku představí Lenka Vagnerová & Company také se svým nejaktuálnějším projektem – tanečním divadlem Lešanské jesličky. Soubor Laterny magiky bude na festivalu hostovat 15. května na Hudební scéně Městského divadla Brno se svou aktuální novinkou Cube, která spojuje projekce, videomapping a současnou taneční choreografii v hodinový kaleidoskop obrazů i situací.

Za zmínku stojí i vystoupení souboru Handa Gote 13. května v HaDivadle s inscenací Mutus Liber. Poslední festivalový den 17. května ještě přibude vystoupení Spitfire Company a Orchestru Berg s projektem Constellations I. Before I Say Yes v Redutě.

Ze zahraničních souborů pak tanec přiváží izraelská Kibbutz Contemporary Dance Company, která uvede 16. a 17. května v Janáčkově divadle inscenaci svého uměleckého šéfa, choreografa Rami Be’era Horses in the Sky. Vedle souboru Batsheva Dance Company Ohada Naharina je Kibbutz druhým nejznámějším izraelským tanečním tělesem. V Praze byl hlavním hostem festivalu Tanec Praha v roce 2008 a choreografická práce Rami Be’era se objevila i na repertoáru Národního divadla Brno. Horses in the Sky měli premiéru minulý rok, choreograf, pro kterého je charakteristická energická, zemitá, fyzická práce s lidským tělem, se podílel i na tvorbě scénografie, světelného designu a kostýmů. Recenze na představení nebude na Opeře Plus chybět.