V pražské Státní opeře zazní koncertní verze opery Lucie z Lammermooru

„Opera Lucie z Lammermooru je jednou z nejslavnějších belcantových oper historie,“ říká hudební ředitel Státní opery Andrij Jurkevyč, kterého tento repertoár okouzlil při uměleckém působení v Itálii. „Autoři jako Donizetti, Bellini či Rossini byli pro mě zjevením. Jejich svět hudebních obrazů, nápadů a hlasů jsem si zamiloval,“ přiznává Jurkevyč.

Samotná historie tohoto díla je ve vztahu k Praze velmi zajímavá: Lucie z Lammermooru byla hrána už ve Stavovském divadle v roce 1838 s Kateřinou Podhorskou Kometovou v titulní roli a od roku 1864 v Prozatímním divadle, kde ji dirigoval Bedřich Smetana. V proslulé scéně šílenství vystoupila na jevišti Nového německého divadla v dubnu 1900 legendární pěvkyně Nelie Melba, jedna z nejslavnějších představitelek Donizettiho hrdinky, která kolem roku 1880 začala zpívat na konci pomalé části árie šílenství rozsáhlou kadenci, neboli v tomto případě souboj flétny se sopránem.

Příběh opery je postaven na základě zápletky románu Waltera Scotta Nevěsta z Lammermooru. Pojednává o nešťastném osudu lásky Lucie a Edgarda, které brání Luciin bratr Enrico. Dočkáme se řady nedorozumění, vraždy i sebevraždy, ale také mnoha momentů lásky a něhy a krásných, dokonce virtuózních melodií a árií. Pověstnou je tzv. árie šílenství hlavní hrdinky, která se stala prubířským kamenem všech slavných koloraturních sopranistek.

„Pro mě v tomto hudebním dramatu vítězí hudba srdcí, která sní o zářné budoucnosti a přísahají si věrnost, což je obsaženo právě v duetu Lucie a Edgarda v 1. jednání,“ vysvětluje Andrij Jurkevyč.  „V této opeře na mě vždy zapůsobí jedna epizoda: tichý výkřik Luciiny duše, který předchází slavnému sextetu, jenž zastaví krvavý masakr. Ženská krása, upřímnost lásky, nezranitelnost citů a povinnost dokáží zastavit každé krveprolití, každou krutou bratrovraždu – jak kdysi, před mnoha lety, tak nyní, v našem 21. století. V to upřímně věřím,“ podtrhuje Jurkevyč.

Jako představitelku titulní role si Andrij Jurkevyč vybral Lucii Kaňkovou, o které říká: „Lucie je talentovaná, mladá česká zpěvačka, jejíž hlas a herecké schopnosti jsem znal už před příjezdem do Prahy. Její interpretace a hudebnost mi opravdu imponují. Navíc její hlas zní velmi italsky. Představitele Edgarda, kterým je italský tenorista Matteo Desole, jsme vybrali tak, aby odpovídal Lucii mládím, typem hlasu. Oplývá vřelou barvou hlasu a jeho muzikalita je na nejvyšší úrovni. Čeká nás také debut mladého, ale již zkušeného barytonisty v roli Enrica, kterým je Pavol Kubáň, jehož hlasový projev se k tomuto opernímu stylu skvěle hodí.“

V ostatních rolích se představí Daniel Matoušek jako Arturo, Iurie Maimescu jako Raimondo, Lucie Hilscherová jako Alisa a Ivan Kusnjer jako Normanno.

Lucie Kaňková, která v Praze pravidelně vystupuje zejména v roli Královny noci, Violetty Valéry nebo Gildy, o novém uměleckém úkolu říká: „Prozpívat se celou rolí je pro mě jako namalovat obraz. Tahy štětce nikdy nejsou strohé a pravidelné a konkrétně v belcantu a v roli Lucie z Lammermooru člověk musí neustále tvořit. Každá fráze má novou myšlenku, novou náladu, jiné tempo. Luciina osobnost je neskutečně rozvětvená. V poslední části přijde zcela o zdravou mysl a ponoří se do vlastních vizí, přičemž její narušená psychika je ale znát od začátku opery. Nepřestává mě překvapovat, kolik poloh se v této roli dá najít a jak se emoce promítají do rychlých běhů i krásných melodií. Finální scéna je zaslouženě nejslavnější scénou šílenství, kde realita mizí úplně a Lucie se oddá vlastnímu vnitřnímu světu. Je to pro mě nový interpretační rozměr, ve kterém nenalézám žádné hranice.“