Ve věku 77 let zemřel Jaroslav Šaroun, přední český korepetitor, skladatel a nadšený včelař

Jaroslav Šaroun se narodil v Dobrušce 22. července roku 1943. Jeho otec byl vyučený fotograf, nadšený včelař a houslista. Na klavír začal Jaroslav hrát v osmi letech, poté, co se s rodinou přestěhovali do Prahy, a už od mala ho bavilo skládat a improvizovat. Studoval kompozici nejprve na Pražské konzervatoři u profesora Miloslava Kabeláče a posléze na HAMU u Václava Dobiáše.

Přestože se jeho studia zaměřovala především na skladatelství a dirigování, po absolvování AMU nastoupil povinnou službu do Armádního uměleckého souboru Víta Nejedlého, kde díky svým improvizačním schopnostem a pohotovosti ve hře z listu brzy začal pracovat jako korepetitor v baletním oddělení. Posléze se úspěšně zúčastnil konkurzu na místo korepetitora tanečního oddělení Státní konzervatoře, kde působil až do roku 1982. Začal také – nejprve jako externista – korepetitovat v dirigentských třídách na AMU a zažil tak studijní začátky osobností jako Jiří Bělohlávek nebo Petr Vronský, a od roku 1976 začal na základě nabídky Václava Neumanna pracovat s Českou Filharmonií – po letech externí spolupráce se v roce 1990 stal stálým členem a hlavním korepetitorem orchestru.

V roce 1980 přišel vrcholný úspěch jeho skladatelské kariéry – hudba k tehdejšímu ročníku spartakiády s názvem Modré tepláky a bílé tričko. Podle Šarouna se k němu zakázka dostala naprostou shodou náhod: „Hudbu měl původně psát Jaroslav Mihule, jenomže nakonec to odmítl. Choreografové byli na rekreaci v Dobřichovicích a byli zoufalí, protože se termín již blížil. Svěřili se paní, co se o ně tehdy starala. Ona jim řekla, že mají v ulici skladatele, a tak ať se u mě zastaví. Kopal jsem zrovna jámu na septik, když přišli. Vcelku rychle jsme se dohodli.“

Jeho korepetitorské renomé postupně dosáhlo takové úrovně, že s ním chtěli spolupracovat nejen domácí instrumentalisté a orchestry, ale vyhledávaly ho i zahraniční hvězdy – za všechny můžeme jmenovat americkou sopranistku Reneé Fleming, které pomáhal studovat díla Antonína Dvořáka. V roce 1999 my byl udělen profesorský titul. S Českou filharmonií spolupracoval až do roku 2012, celkem tedy působivých 36 let. Podle rozhovoru, který nám v tomto roce poskytl, s orchestrem vystoupil až na 1500 koncertech.

Jaroslav Šaroun o podstatě korepetitorského řemesla

Mimo hudbu bylo jeho největší vášní včelařství – záliba, kterou podědil po otci. Žil ve středočeských Dobřichovicích, ke kterým cítil silný vztah. Ve spolupráci s městem pomáhal pořádat kulturní pořady a koncerty a více než čtyřicet let byl zapojený v místním včelařském spolku.

Jeho studenti a bývalí spolupracovníci na něj vzpomínají jako na vynikajícího muzikanta a skvělého, přívětivého člověka. Kromě jeho skladeb a vlivu na další generace nejen českých hudebníků bude jeho památka zvěčněna i ve formě planetky Šaroun (8557), kterou v roce 1995 objevila a pojmenovala jeho dcera, astronomka Lenka Kotková.