Aleš Bárta v Teplicích dokázal, že patří k varhanické špičce

V této pro umění tak kruté době je vítána každá aktivita, která pomocí jakéhokoli vysílání (televizního, internetového…) skýtá alespoň zprostředkovaný dotek živě provozované hudby. Severočeská filharmonie Teplice připravila 11. března 2021 „On-line koncert pro Vás“ s naším špičkovým varhaníkem Alešem Bártou.

Aleš Bárta (foto Severočeská filharmonie)
Aleš Bárta (foto Severočeská filharmonie)

Volba to byla výborná: všude, kde jsou k disposici koncertní varhany, je tento žánr pro vysílání asi nejvděčnější. Varhany, s laickou nadsázkou představující „orchestr o jednom člověku“ (a splňující tím i nejpřísnější karanténní požadavky), skýtají jedny z nejatraktivnějších pohledů na umělce „při práci“.

Koncert zahájil blok skladeb J.S.Bacha. Pohyblivé, radostné a brilantní Preludium a fuga G dur (BWV 541) ihned upozornilo na nejvýraznější interpretační devizu Aleše Bárty: absolutní technickou suverenitu a neochvějné rytmické cítění, dávající hudbě jasnost, přehlednost a rytmický „drive“. Ještě brilantněji zurčel pohyb v průhledně rejstříkované chorální předehře Nun freucht euch (BWV 734). Rejstříkování následující transkripce oblíbeného chorálu Jesus bleibet meine Freude ovšem zcela zdařilé nebylo: samotný chorál byl poněkud překryt sopránovou figurací.

Naopak slavnostní pléno Fugy na Magnificat se závěrečným uvedením chorálu v basu bylo naprosto přesvědčivé. Drobnou pochybnost občas budila jen artikulace, která by jistě skvěle vyzněla v chrámové akustice, ale pro „sušší“ koncertní sál byla někdy až zbytečně úsečná. Tuto poznámku lze ihned vztáhnout i na následující Ouverturu c moll W.A.Mozarta, jejíž pomalý úvod mohl být artikulován méně ostře, zatímco rychlá fugová část znamenitě „šlapala“.

Následovaly dvě zdařile podané skladby F.Liszta (v obou případech transkripce): převážně lyrická, barevná, zpěvná Consolazione E dur a poté efektní a pestrá Weimarer Volkslied, jdoucí svým výrazem až k hranici „vyššího populáru“. Následovaly dvě rané skladby Antonína Dvořáka (pohříchu ještě velmi „nedvořákovské“): Preludium D dur a Fuga g moll. S málo charakteristickým obsahem skladeb ovšem kontrastuje jejich technická náročnost –opět vděčný úkol pro Bártův umělecký naturel.

Nejméně působivě nakonec vyšla půvabná skladba Preludium, fuga a variace Césara Francka. Zatímco prostřední část – fuga – plasticky „dýchala“, zpěvné krajní díly zněly poněkud mechanicky. Zato efektní ToccataGotické suity Léona Boëllmanna v bravurním Bártově podání uzavřela koncert skvělou „tečkou“.

Aleš Bárta (foto Severočeská filharmonie)
Aleš Bárta (foto Severočeská filharmonie)

Určitě je na místě i pár poznámek ke zvukovému a obrazovému ztvárnění koncertu. Zvuk je snímán jasně a bez zřetelnějšího zkreslení – zde je znát nesporná výhoda koncertního sálu, jehož vlastnosti mají zvukaři dobře prověřené. Sálová akustika a vzdálenost hracího stolu varhan od píšťaliště umožňuje také bez problému a věrohodně koordinovat zvuk s obrazem (což může v chrámovém prostoru působit potíže). Obrazová režie je poměrně střídmá, leč účelná a logická: mnoha varhanním laikům dává pěkný pohled „do kuchyně“ varhaníka s dobrými záběry na hrající ruce i nohy. Jediná věc, která zde poněkud chybí, je jakýkoli sebestručnější komentář, kterého by se bez problému mohl zhostit i přizvaný moderátor. Pohled na samotného „mlčícího umělce“, naprosto přirozený při živém koncertě, působí v obrazovém přenosu poněkud neosobně…

Ve vztahu k akustice sálu a kvalitě přenosu si nemohu odpustit ani poznámku k samotným varhanám, které do sálu Severočeské filharmonie postavila firma Rieger-Kloss. V nedávné minulosti jsem několikrát četl (myslím, že i na těchto stránkách) doslova „likvidační“ odsudky varhan této firmy. Avšak právě pro koncertní sály vytvořil Rieger-Kloss určitý „universální“ typ nástroje na slušné umělecké úrovni, dostatečně vyhovující mnohostranným požadavkům koncertního provozu (zejména ve spojení s orchestrem). Usedne-li k takovému nástroji „Pan Varhaník“, může být umělecký výsledek velmi dobrý, jak dokazuje právě Bártův koncert. Ano, jsem pro maximalismus v případě všech současných projektů v oblasti varhan; mějme nekompromisní nároky na vše, co nově vzniká. Ale neodsuzujme šmahem existující nástroje, které jsou zkrátka „dětmi své doby“ i s pochopitelnými nedokonalostmi. Snažme se i z nich dostat maximum a těžit z těch jejich výhod, které se mohou uplatnit právě v této – pro hudbu tak těžké – době.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

Mohlo by vás zajímat


5 2 votes
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments