Vzhůru nohama i za zrcadlem – Cirkus Base v Praze

Na Praze 6, v jednom z cípů parku Ladronka, vyrostla před několika dny novocirkusová vesnička. O kvalitní zábavu a nabídku pohybových aktivit je potřeba pečovat, a obojího se návštěvníkům na Cirkus Base dostává. Je to skromné místo tak akorát pro setkání místních návštěvníků, kteří se odváží prvního kontaktu s pohybovou i divadelní formou nového cirkusu, ale neomylně sem vedou i kroky umělecké komunity. První etapa festivalu proběhla už v Chomutově, pražské publikum s ním vítá první skutečně teplé dny vrcholícího jara.

Osahávání nového místa je vždycky plné napětí, bez ohledu na to, jak zkušený tým za projektem stojí. Cirqueon vymyslel ambiciózní program, který zatím zdá se vychází. Minimálně se tu pod širým nebem mohou sejít ti, kteří se už nemohou dočkat srpnové Letné, i když tady panuje spíš atmosféra Rozmarného léta než velkého festivalu. Vesnička je tichá a také brzy usíná. Divákům představila několik stálic, o které se postarali třeba Bratři v tricku nebo Holektiv, i projektů, které tu mají svou pražskou nebo site specific premiéru.

K novinkám patří projekt akrobata Michala Mudráka, který už v Chomutově rozbil svůj vysněný stan pro one man show. Svou práci sólově vystupujícího stojkaře během posledního roku houževnatě přeměnil ve značku a vlastní šapitó, které ji hrdě nese – Cirko Hopley. První divadelní projekt pro celou rodinu, který v něm uvádí, je cirkusově kulinářská show Teacrobat, artistický žánrový obrázek, který zaujme mnoho smyslů a navodí útulnou atmosféru domácí kavárny. Projekt režíroval zkušený divadelník Vojta Švejda, dominantní je však jistě přirozenost a bezprostřednost samotného artisty. Publikum je z větší části dětské, představuje tak v malém prostoru stanu i určitý neřízený prvek napětí. Nejen s ohledem na reakce, které samozřejmě určují průběh i atmosféru představení, ale je potřeba počítat i s jeho živelností. Jsou to všechno proměnné, které je potřeba brát v potaz. Naštěstí většina i těch nejmenších diváků cítí napětí okamžiku a ví, kde jsou jejich hranice.

Jde totiž o reálně poctivé akrobatické představení, které využívá rekvizity z běžného života, jen v jiných souvislostech. Michal ve stanu vytvořil miniaturní starosvětskou kavárnu, v níž nechybí funkční trouba a zásobník horké vody na čaj, neboť kulinářské výstupy jsou zcela reálné. Dramaturgicky postupuje od jednodušších akcí s nábytkem a balančních triků s nádobím, které má správnou patinu zašlých časů, stejně jako oprýskaný stůl a další náčiní. Povykující děti nadšeně přihlížejí tomu, jak akrobat připravuje v závěsu hlavou dolů koláč ke svačině, který pak skutečně publiku i servíruje.

Nejzajímavější jsou různé kontrasty, jimiž je jeho počínání formováno. V pohybu přejímá něco z okázalé rozmáchlosti kouzelníka či artisty na velké scéně, který jako by se ukláněl tisícihlavému davu ve veliké aréně, přesto ale své hosty vítá v pantoflích. Z reproduktoru zní ryčná jazzová hudba z nahrávek interpretů ne menších, než je Laco Déczi a klavírista Marek Novotný, doprovod, který bychom čekali ve velkém varieté, nikoli v malé vesnické kavárničce. Užitné předměty maskují náročnost manipulace s nimi. A umělec, proslulý v novocirkusové komunitě především jako stojkař, překvapil i tím, že svou hlavní disciplínu zařadil až na konci představení a rozvíjel jinak spíš závěsnou akrobacii a balanční techniky. Nicméně svou specialitu si schoval až na místo, kde přirozeně vrcholí napětí a kdy si neznalý divák možná až zpětně s údivem uvědomí, jak náročnému vystoupení vlastně přihlížel.

Je to vděčná miniatura, která vznikla z radosti z povolání artisty a z upřímného zápalu. Je tedy nelíčeně optimistická a určitě bude vyhledávaným představením pro rodinné publikum na dalších festivalech, jen s podmínkou toho, že se odehrává ve stanu. Ne že by nešla modifikovat technicky, ale dramaturgii rámuje především to, že publikum přijímá pozvání na návštěvu, do prostoru, který si artista zařizuje, jako by to byl jeho domov. A v novém i tradičním cirkuse to domov skutečně je.

Outdoorová představení jsou také nejvděčnější pro dětské publikum, bývá ale o to těžší udržet jeho pozornost, když může být rušena tolika dalšími vjemy. Jonatán Vnouček a Michaela Stará, tedy duo Johnny & Jenny, připravili nové krátké představení pro nejmenší diváky J.O.E. Přiměřeně dlouhé vystoupení s jednoznačnou jednoduchou situací funguje pod širým nebem a přiměřenou mírou zapojení udrží malé diváky v plné pozornosti. A to není úkol jednoduchý nebo banální. Je třeba správné míry konkrétního zobrazení, vtipu, srozumitelné komunikace i odpovídající délky. Robot J.O.E. musí vystoupení přetrpět v objemném měkkém kostýmu, který dává prostor pro jednoduchou karikaturu izolovaného pohybu, který očekáváme od přerostlé mechanické hračky. Jeho kamarádka a majitelka má možnost svou postavu rozehrát jako rozjívené a trochu tvrdohlavé děvče.

Noční můra pohrávající si s myšlenkou robotů, kteří se budou řídit protokoly v zájmu štěstí lidstva tak doslovně, že své stvořitele připraví o všechno potěšení ze života, je klasickým atributem staré školy sci-fi a je asi nejoblíbenějším námětem. Pro mne byla asi vždycky nejsilnější a nejvíc určující povídka Jacka Williamsona S rukama v klíně, publikovaná v antologii Roboti a androidi. Žádné dítě by nechtělo robota, který mu bude zakazovat jíst sladkosti nebo odejít z výletu ve chvíli, kdy je hra v nejlepším. Když se bavíme o tvorbě pro dětského diváka, je určitá míra kanonických námětů na místě a tenhle bude fungovat vždycky. Publikum baví vynalézavé pokusy o oklamání robotovy pozornosti a „nevinné“ dětské lži, jimiž se ale nakonec ten, kdo je vymýšlí, napálí sám. Přehnanaá robotova starostlivost a snaha vše podnikat podle regulí, je vtipným odrazem dospělé touhy mít život pod kontrolou, proti nim stojí hravost a vynalézavost, která by jen neměla překračovat některé meze. Je otázka, jestli takové morality skutečně zanechávají trvalou stopu poznání, ale v každém případě tu zůstává smích nad řadou vtipně pojatých scén i robotím tancem, a dobrá nálada. Představení je univerzální jen potud, že vyžaduje profesionální nazvučení, ale s tím určitě tvůrci při jeho nabízení na další outdoorové festivaly budou počítat.