Vzpomínka na Miniatury a rozloučení se sezonou

Mladí tanečníci Baletu Národního divadla pojali letos konec sezony po svém – v Divadle Broadway se 1. července konalo (a dnes večer ještě bude konat) představení, na kterém si diváci mohli připomenout choreografie z workshopů, které vznikají pod hlavičkou Národních divadel v Praze v Brně. Pražské Miniatury mají už desetiletou tradici, brněnské Choreografické ateliéry jsou o něco mladší. Jsou otevřené všem členům souboru s tvůrčími ambicemi, ale jejich nevýhodou je, že jde o jednorázové akce, a až na několik výjimek se takto uvedené choreografie už nedočkají reprízy. Letos si tedy choreografické mládí vynahradilo tento nedostatek a v programu honosně nazvaném Letní Galavečer tanečníků a choreografů Národního divadla si zopakovali především novinky z posledních Miniatur. Sáhli ale i do archivu.

Program byl dlouhý a tanečníci se do něj snažili vybrat především humorné nebo alespoň optimisticky laděné kusy, ačkoli mají v zásobě i množství povedených choreografií vážnějšího ražení, které mají potenciál. Večer začal shodně jako letošní Miniatury, choreografií Down from Upside Alice Petit a Morgane Lanoue. Na rozjezd to byla jedna z mála vážných choreografií, kterou autorky uvedly citátem z Nového zákona, ale číst by se dala mnoha způsoby. Divadlo Broadway nemá zjevně dobrou akustiku pro reprodukci nahrávek, takže příjemná hudba Henryho Purcella zněla nepřirozeně a tvrdě. Choreografii dominuje motiv manipulace okatě symbolizovaný především silným lanem, kterým v závěru Aya Watanabe spoutává jednoho z tanečníků. Z choreografie utkví v paměti právě ona jako éterická bytost tančící duet, jako by se vznášela, a pohybující se po jevišti sama podobná zjevení z jiného světa.

V programu se opakovala choreografie 23:47 Benjamina Hussona zobrazující veselou a vážnou tvář kavárny pár minut před zavírací hodinou. V první části se snaží roztančit své kolegy Gianvita Attimonelliho a Sergeie Gherciu na slavnou skladbu In the Mood z repertoáru Glenna Millera. Ani na repríze jsem si nemohla pomoci od dojmu, že tahle nahrávka je podivně pomalá, pročež i choreografie ztrácí dynamiku. V provedení dominují prvky klasického tance spojené jen s několika málo náznaky jazzu, a to spíš vnějškově a ve snaze o pohybové vtípky. Klasickou variaci lze vystavět prakticky na jakoukoli hudbu, konec konců Petr Zuska to dokázal i na hip hop, ale tahle choreografie je nějak těžká… Druhou polovinu čísla tvoří neoklasický duet, kdy najednou mizí prostředí lokálu a dva mladí lidé se setkávají zřejmě jen v představách. Tančí Pauline Puicercus a Dmytro Tenytskyy a choreografie je sympaticky čistá, s množstvím zvedaček spojených s rotací, provedených s jistotou partnerské souhry.Zuzana Šimáková zařadila do programu duet pro Kristinu Kornovou a Jakuba Rašku Subway o dvou mladých lidech, kteří se potkají v zastavené soupravě metra. Jednoduchá struktura a jednoduchý nápad okořeněný mládím interpretů přesně vystihují radost z tance a chuť bavit se. Moderna s nádechem jazzu nebo streetu, ve které si nemůžeme nevšimnout dispozic tanečnice. Z „Miniaturového repertoáru“ pak v programu figurovala ještě společná choreografie Zuzany a Jonáše Dolníka Closed Memory, podstatně delší a vážnější. Jeden tanečník a tři dívky rozehrávají hru na setkání se vzpomínkami, které jsou symbolicky uzavřené do třístěnného paravánu. V duetech s Jonášem Dolníkem se dívky střídají jako partnerky z minulosti i přítomnosti, tančí spolu, tančí sóla. Choreografie je postavená na písních, které tematicky uvozují a usměrňují choreografii, která by jinak byla méně jednoznačná. Vzdávání se vzpomínek nebo jejich uchovávání je hlavním motivem. Píseň All of Me nezazněla živě jako na premiéře, kdy ji zpívala Kristina Kornová, ale z nahrávky, což je škoda, ale z organizačního hlediska pochopitelné. Čtveřice tanečníků na scéně působí křehce, dokáží přesvědčit o tom, že tančí skutečný příběh, profesionálně působí i práce se scénou a závěrečná stínohra.

Z choreografií, v nichž letos tanečníci dali přednost humoru, se tu objevila hříčka Wash It out Ondřeje Vikláta, ve které staví po bok dvě generace a těžko říci, jestli za humorem je nebo není něco víc. Choreograf Gustav Skála v ní sebeironicky vystavuje své již netaneční tělo, zatímco Ondřej Vinklát a Mythias Deneux vystřihnou několik silovějších variací. Tančí se s židlemi a trochu se dělá legrace ze stereotypů, z lelkování a ze života stráveného nicneděláním, ale tak nějak mírně a s porozuměním.Hříčka To Be… Continued Gianvita Attimonelliho a Riccarda de Nefrose, kterou tančí první z nich s Marinou Zhukovskayou, je prostší a staví na pohybovém humoru, který se snadno vyrobí převlekem a rozverným použitím klasické techniky v nedivadelním kontextu. „Postarší“ pár tanečníků se noří do vzpomínek a v nich se mění v rozjívené děti soupeřící o pozornost. Němá groteska na plátně a stejně tak přehrané herecké etudy před plátnem se divákům líbí. A proč ne, dokud to funguje, humoru v tanci publikum většinou mnoho neužije.

Marek Svobodník a Matěj Šust oživili letos svou fiktivní skupinu ND3 a nyní zopakovali hříčku Zemřeš smrtí bongo bongo. Většina choreografie by ale mohla klidně stát samostatně a nebyla by to ani prvoplánová zábava. Humor přichází se stínohrou, zvukovou stopou z filmu Někdo to rád horké a stepařským číslem Kristýny Kornové. První část choreografie, kdy na jevišti defilují tanečnice a tanečníci v business oblečení, proplétají se mezi plentami a předvádějí dynamické taneční sekvence, by mohla mít i docela vážnou stránku a trochu nám připomenout cosi o uniformitě a nezdravém stírání rozdílů způsobeném hyper-genderovou politikou pozitivní diskriminace. Rozhodně ačkoli tady tanečníci chtěli vytvořit humorné číslo, nerezignovali na kvalitu pohybu a choreograficky jde i o velké osvěžení v záplavě inspirace tradiční „modernou“.Marek Svobodník do programu ještě zařadil svou dřívější hříčku, která je míněna jako humor od začátku do konce, a to Petit Cord, parafrázi na Jiřího Kyliána. Velmi zdařile v ní před několika lety vytvořil jednak asi svoji zatím nejzábavnější choreografii, jednak v ní vyšel velmi uctivě z předlohy a parafrázoval ji kultivovanou rukou. Kordy z Petite Mort se změnily ve sklenky na sekt a tanečníci na jevišti se účastní společného mejdanu. Ale především se tu nakládá se zvládnutým pohybovým materiálem, který mají tanečníci technicky stále pod kůží, tudíž je opravdu s čím pracovat a na čem stavět, což povedená parodie také vyžaduje. Jiří Kylián by se nezlobil, protože jde spíš o hold jeho originálu. Číslo večer uzavíralo a mělo samozřejmě obrovský ohlas, ačkoli se v něm tančí s prázdnými sklenkami a lahve sektu už také žádnou tekutinu neskrývají. Kdo by si nevzpomněl na číšníka na kolečkových bruslích?

Dvě sóla z minulosti zatančil divákům Viktor Konvalinka, který opouští Národní divadlo, aby se od příští sezony stal členem švédské Norrdans Company. Rozloučil se choreografiemi Solo from Port 9 a Just Solo II. První je více elegantní, plynulá a s větším důrazem na gesta, druhá silovější a s několika ohromujícími skokovými prvky. Viktor Konvalinka se vypracoval v univerzálního tanečníka velkých pohybových kvalit, dokázal si vzít dobrý základ z klasické techniky, ale i současných stylů v šíři, ke které se propracuje málokdo. Je na vrcholu fyzických sil a není divu, že se rozhodl vyzkoušet štěstí ještě za hranicemi republiky.

Poslední známá choreografie, která se objevila před několika lety na Miniaturách, je duet First Snow, který vytvořil Štěpán Pechar a tančí jej Anna Knollová s Jakubem Raškou – vznikl ještě v době, kdy byli studenty konzervatoře. Ucelená pohybová variace zdůrazňuje křehkost tanečnice a skutečně navozuje pocit chladu a zimního spánku nebo umírání. Dobře působí kontaktní pasáže, kdy musí především tanečník pečlivě pracovat s vlastním těžištěm i s váhou partnerky v různě variovaných zvedačkách, které se pohybují po celé vertikální škále.Program ohlašoval také hosty z brněnského baletu. Jako choreograf a tanečník se představil člen souboru Národního divadla Brno Adam Sojka, který zatančil duet s Natasou Dudar, ukázku z choreografie s názvem Balance. Úryvek působil jako poměrně ucelené číslo s určitým dramaturgickým obloukem. Bylo cítit inspiraci moderními principy, spíše v držení těla a vedení pohybu, v používání napětí a uvolnění, pohybový slovník se ale formálně blížil i neoklasice. Dojem z tohoto čísla byl lehce melancholický a jako základní asociaci ve mně budil vzpomínku na Otčenáškův román Romeo, Julie a tma, snad také díky pomalému stmívání světel v závěru situace, kdy oba partneři zůstali stát na scéně osamoceni, jako kdyby se loučili.

To bylo tedy rozloučení tanečníků Baletu Národního divadla s uplynulou sezonou. O vznik představení se zasadil jako organizátor tanečník Filip Veverka, který ovšem zůstal jako šedá eminence v pozadí, netančil ani nezkoušel autorsky tvořit. Příjemný večer s převahou humorných choreografií si tanečníci užili, první večer bylo divadlo plné především diváků z oboru, přátel, členů souboru, přišli nejskalnější milovníci baletu a věrný kroužek recenzentů. Snad se podařilo nalákat dostatek publika, a především z širší veřejnosti, na druhé představení. Program tohoto typu by totiž byl velmi vhodný pro seznámení s tancem jako žánrem pro ty, kteří na něj v divadle nejsou zvyklí a děsí se celovečerních kusů. Užili by si oddychový program, ale přitom s profesionálními výkony.

Hodnocení autorky recenze: 80 %

Letní Galavečer tanečníků a choreografů ND
Režie: Filip Veverka
sólisté Baletu Národního divadla Praha a Národního divadla Brno
1. a 3. července 2015 Divadlo Broadway Praha
(psáno z představení 1. 7. 2015)

program:
Down from Upside
Choreografie: Alice Petit, Morgane Lanoue
Hudba: Henry Purcell – Cold Song, Abel Korzeniowski – Song of Time
Tančí – Alice Petit, Morgane Lanoue, Mathias Deneux, Jakub Rašek, Aya Watanabe, Patrik Holeček

Solo from Port 9
Choreografie: Viktor Konvalinka
Hudba: Asaf Avidan & the Mojos – Maybe You Are
Tančí – Viktor Konvalinka

23:47
Choreografie: Benjamin Husson
Hudba: Glenn Miller Orchestra, Sigur Rós
Tančí – Pauline Puicercus, Dmytro Tenytskyy, Gianvito Attimonelli, Sergei Gherciu

Subway
Choreografie: Zuzana Šimáková
Hudba: Goldfish
Tančí – Kristina Kornová, Jakub Rašek

Balance – duet z choreografie
Choreografie: Adam Sojka
Hudba: Petr Duchalik, Martin Svobodnik, Radek Hanaček, Adam Sojka
Tančí – Natasa Dudar, Adam Sojka
(Ukázka z choreografie Balance, která byla uvedena v listopadu 2014 v divadle Reduta v Brně v rámci večera mladých choreografů.)

ND3 – Zemřeš smrtí bongo-bongo
Choreografie: Matěj Šust, Marek Svobodník
Hudba: Funki Porcini – Incredible thing, 16 Megatons, Ekman – Antennas Overture
Tančí – Mathias Deneux, Marek Svobodník, Richard Hlinka, Vlastimil “Bocca” Hradil, Radka Slatinská, Andrea Kramešová, Lenka Hrabovská, Tereza Kučerová a Kristýna Kornová

Closed Memory
Choreografie: Zuzana Šimáková, Jonáš Dolník
Hudba: Ghost Dog, I origins, John Legend
Tančí – Leila Labiodová, Kristina Kornová, Zuzana Šimáková, Jonáš Dolník

Wash It out
Choreografie: Ondřej Vinklát
Hudba: Monkey Bussiness – Piece of My Life, Louis Armstrong – What a Wonderful World
Tančí – Ondřej Vinklát, Gustav Skála, Mathias Deneux

First Snow
Choreografie: Štěpán Pechar
Hudba: Max Richter
Tančí – Anna Knollová, Jakub Rašek

To Be… Continued
Choreografie: Gianvito Attimonelli, Riccardo de Negris
Hudba: The Barry Sisters – Chiribim Chiribom, Sydney Bechet – Si Tu Vois Ma Mere
Tančí – Marina Zhukovskaya, Gianvito Attimonelli

Just Solo II
Choreografie: Viktor Konvalinka
Hudba: Seal – Poeple get ready
Tančí – Viktor Konvalinka

ND3 „Petit Cord“
Choreografie: Marek Svobodník
Hudba: W. A. Mozart
Tančí – Mathias Deneux, Matěj Šust, Ondřej Vinklát, Marek Svobodník, Richard Hlinka, Vlastimil „Bocca” Hradil, Radka Slatinská, Andrea Kramešová, Lenka Hrabovská

www.divadlo-broadway.cz

Foto Anna Rasmussen