Zahájení Dvořákovy Prahy: Mnichovští filharmonici jako doma

Festivalová tradice Dvořákovy Prahy ustálila dramaturgii zahajovacího koncertu na provedení dvou stěžejních Dvořákových symfonických děl: Violoncellového koncertu h moll a Symfonie č. 9 Novosvětské. Opět tedy vyvstala otázka, jak se zahraniční orchestr a sólista vyrovnají na české půdě s provedením dvou tak ikonických děl. Poněkud se zdráhám akcentovat pojem zahraniční orchestr. Na pódium totiž nastoupili hudebníci, kteří s úsměvem dávali hned od začátku najevo, že se cítí jako doma mezi přáteli a že je pro ně příjemné se do Prahy vracet. Do nastolené nálady vplul snadno i dirigent a sólista.

Z interpretačních zkušeností všech protagonistů, které ve svých výkonech prokázali, lze konstatovat, že znalostmi pojetí těchto „národních skladeb“ by mohli konkurovat domácí scéně. Nejkvalitnější složkou mnichovského orchestru jsou dřevěná a žesťová sekce, které hrají své harmonie s citem pro vyrovnaný zvuk a velmi citlivě reagují i na preference hlasů stanovených v partituře. Na tomto koncertě se svými sóly přímo zaskvěl první flétnista.

Dirigent Myung-Whun Chung vedl orchestr do intenzivních, výrazově čitelných poloh a orchestr na jeho gesta citlivě reagoval. Tento jihokorejský dirigent práci tělesu rozhodně neulehčuje, bohatost agogických změn, které po orchestru požaduje, mnohdy dosahuje až na meze možností zkušeného orchestru. To se ukázalo jako velký vklad do provedení violoncellového koncertu, který sólista Pablo Farrández obohatil množstvím agogických nápadů a pevným, nosným tónem. Jeho Dvořák je extravertní, avšak nesklouzává do povrchnosti, ve druhé větě se jeho výraz propadá až do ztišeného ponoření do vlastního nitra. Provedení skladby mne utvrdilo opět ve zjištění, že zavedení citace autorovy písně Kéž duch můj sám (ze Čtyř písní, op. 82) funguje ve skladbě také ze strukturálních důvodů (tedy nejen jako pietní vzpomínka na zemřelou Josefinu Kounicovou, Dvořákovu lásku z mládí), protože komunikuje motivickou příbuzností s hlavním tématem první věty skladby. Sledovaný mechanismus vyplynul především na základě promyšlené tempové výstavby celku.

Další z vrcholů koncertu přinesla první věta z Novosvětské. V ní totiž dirigent ve své koncepci vystihl mnohokrát detailní obsahovou náplň jednotlivých frází, a tak vlastně nešlo jen o prezentaci mimořádné kompozice, ale navíc o defilé proměňujících se nálad, bez ohledu na to, jestli se právě hraje spojka nebo téma. Objevem bylo pro mne agogické řešení vedlejšího tématu G dur, které ve svém vývoji získalo až rokokový podtext. Provedení nástrojových sól dirigent ponechal do vysoké míry na kreativitě jednotlivých hráčů – tónově i technicky nadstandardně vybavených Mnichovanů, kteří průběh dané skladby obohatily niterností a obsahovou pestrostí (velmi účinně se to projevilo v Largu).

Zaplněné Rudolfinum si aplausem na konci vynutilo přídavek, což se na orchestrálních koncertech nestává často. Celkově by se mohlo zdát, že v duchu tradic festivalu koncert vlastně nevybočil ze zajetých kolejí, a že by se takto dramaturgicky běžné koncerty tedy nemusely ani podrobně popisovat v médiích. V atmosféře souznění duší, která mne obestírala ze všech stran, jsem si však najednou uvědomil význam koncertů, které opakují již po tisící hrané hity. Je tady totiž zpráva, kterou v hudbě dostanete s největší intenzitou jenom zde: Na všem záleží. Po zkušenosti z mnohonásobného poslechu i méně zasvěcený posluchač totiž pozná, kde něco nefunguje, nebo naopak, jaká složka je posvěcena invencí realizátora. A že na všem záleží, je vidět na každém kroku kolem nás. Zahajovací koncert Dvořákovy Prahy uvedený imperativ vyslal velmi výrazně.

Zahajovací koncert festivalu Dvořákova Praha
8. září 2022, 20:00 hodin
Rudolfinum, Dvořákova síň

Program:
Antonín Dvořák: Koncert pro violoncello a orchestr h moll, op. 104, B. 191
Antonín Dvořák: Symfonie č. 9 e moll, op. 95, B. 178, „Z Nového světa“

Účinkující:
Münchner Philharmoniker
Myung-Whun Chung – dirigent
Pablo Ferrández – violoncello