Zázrak (s)tvoření: Okouzlení papírem

Na začátku dobrodružství seděl chlapec na smotané roli papíru. Z jeho pohupování čišela nuda, ne však ta pasivní, ale těkavá s uvnitř skrytou touhou něco podniknout – jen přijít na to, co! V hlavní roli na Nové scéně Národního divadla debutoval Matěj Petrák, mladík s chlapeckou neposedností, flexibilitou akrobata a mimickou průpravou z Katedry nonverbálního divadla HAMU. Komunikoval celým svým tělem, jeho oči živě reagovaly na publikum i jevištní podněty a lehká herecká neohrabanost podpořená volným kostýmem se snoubila s trochu zbrklou a neposednou postavou. Dětské publikum, a s ním i sám sebe, uvedl do světa kouzel a nečekaných zvratů, jež se vrstvily díky využití principů černého divadla a interaktivní animace (Maria Procházková), vytvořené převážně z papírových útržků. Nástup tanečníků coby papírových lidí pak dodal ději příjemný spád a divák rád ztratil pojem o čase.

Celek se nesl na vlně objevování, co všechno dokáže papír z pásu vytočené role, nebo ve zmuchlané podobě, a zároveň poukázal na nevratnost tvaru jednou roztrženého listu. Zatímco kluk teprve poznával limity křehkého materiálu, pohádkové bytosti s parukami vyčesanými v afro stylu a v bílých kostýmech s výraznými černými knoflíky se směle nořily do papírových hald a lovily například tvary zvířecích partií a zbylé části dohrávaly vlastním tělem. „Papírníci“, často ve sborovém synchronu, tančili, neverbálně podporovali hrdinu na jeho cestě za přátelstvím, drželi pospolu jako jeden a pohybovými variacemi (choreografie Matyáš Ramba) dodávali ději sympatickou lehkost bytí. Umně kombinovali taneční styly, akrobatické triky a stylizované fyzické partitury, jako by si chvilkami odskočili z komedie dell´arte nebo jiné rozverné hry s maskami. Tři tanečnice (Pavlína Červíčková, Zuzana Herényiová, Tereza Kučerová) a tři muži (Patrik Čermák, Jindřich Panský, Alexandr Sadirov) vizuálně připomínali různá pojetí postavy Pierota.

Laterna magika zdárně vykročila vstříc rodinnému publiku. Vsadila na estetiku okouzlením, na postupné uvádění publika v údiv nad obyčejnými věcmi a úžas, jak se vše může propojit a sjednotit v líbivě přívětivém hávu pohádky, jenž pomohl překrýt i detaily několika nejistot. Matěj Petrák se díky mladistvému vzhledu a věku důvěryhodně ztotožnil s rolí Kluka. V oblasti mimické techniky však nezapřel předobraz nejvýznamnějšího představitele české pantomimy Radima Vizváryho, tj. ne vždy překonal technicistní nástrahy mimu svou osobitostí. Ostatně, Vizváryho inscenace Pejprbój se pro tento umělecký počin stala zásadním inspiračním východiskem, zejména v roli průvodce a dramaturgii. Zázrak (s)tvoření se však mnohem velkoryseji rozmáchl v užitých technologiích, počtu účinkujících a prostoru.

A zatímco ve Vizváryho sóle kráčel mim s naznačeným papírovým kamarádem bok po boku a odkazoval k bezpečí dětského světa, v Zázraku se Petrák za odměnu po překonání nebezpečných momentů, občas ale jen tušených, a po poznání, že podobně jako v Malém princi je nutné o věci – vztahy – rostliny pečovat, se seznámil s loutkou papírové slečny. Úskalí loutky zde ale spočívalo v její konkrétnosti oproti všem předchozím papírovým výrobkům, užitým v představení. Její obličej vykazoval charakterotvorné znaky a posouval příběh od dětských her k romantizujícím asociacím. Na účinkující jsou zde obecně kladeny vysoké nároky, vedle taneční virtuozity se prezentovali v artistních polohách a obstát museli i v pantomimě, herectví a při vedení vysoké figury.

Těžištěm Zázraku i navzdory dílčím otázkám je nepředvídatelná nápaditost, hravost Kluka a papírových lidiček, obrovské pole pro vlastní představivost a černo-bílá vizualita servírovaná v odstínech hravého světelného designu.

Zázrak (s)tvoření
Námět a režie: Radim Vizváry
Hudba: Ivo Sedláček
Choreografie: Matyáš Ramba
Výprava: Marek Cpin
Hrají: Matěj Petrák, Pavlína Červíčková, Zuzana Herényiová, Tereza Kučerová, Patrik Čermák, Jindřich Panský, Alexandr Sadirov

Psáno z premiéry dne 24. 6. 2021, Nová scéna ND.