V létě roku 1943 se ten nejlepší z mladých milánských skladatelů náhle odstěhoval do zaostalé jižní Itálie, kde strávil zbytek svého života. Dosud není jasné, co ho k tomu vedlo, ale Nino Rota se ve svých 32 letech rozhodl žít jako prostý učitel v Bari (později se stal ředitelem tamější konzervatoře). Nebýt jeho rozhodnutí trochu si přivydělat prací v římském filmovém průmyslu, dost možná bychom o něm už nikdy víc neslyšeli.
Rotovo umělecké partnerství s režisérem Federicem Fellini, které začalo prací na filmu Bílý šejk v roce 1952, z něj udělalo mezinárodní hvězdu a navždy změnilo svět filmové hudby. Pokud dnes o nějaké skladbě řekneme, že zní jako „filmová hudba“, znamená to, že nám připomíná buď hollywoodskou tvorbu Ericha Wolfganga Korngolda, nebo právě Rotovu práci ve studiu Cinecittà.
Stejně jako tomu bylo u Korngolda, i Rotova „vážná“ hudba je v porovnání s jeho soundtracky téměř neznámá. Riccardo Muti, jeden ze skladatelových studentů na konzervatoři v Bari, občas uvádí něco z Rotovy koncertní tvorby. Toto album, s hvězdným obsazením složeným ze sólistů Berlínské filharmonie a jejich přátel, obsahuje nahrávky dvou trií a jednoho nonetu, které Rota napsal v Bari v době, kdy byl nejvíce produktivní i ve filmovém světě.
Rota byl muž menšího vzrůstu, vždy si chránil své soukromí a šetřil slovy, zato měl však vzácný cit pro hudební introspekci. Fellini jej popsal následovně: „Jeho svět byl vnitřní, nosil ho v sobě a vnější realita v něm neměla co dělat.“ Rotova tria jsou rozverná a roztančená, ale kdesi v jejich hudební divočině je slyšet jeden tichý, nepatrný hlásek, jako by se tam ukrýval v dobrovolném exilu. Jeho nonet je ohromující a dosahuje dokonalosti vysoko nad úrovní většiny hudby z poloviny 20. století – je srovnatelný s mistrovským dílem Bohuslava Martinů. Emanuel Pahud, Daishin Kashimoto, Aurelien Pascal a jejich kolegové jsou neustále drženi ve střehu. Závěrečná dvojice preludií mi naprosto vzala řeč, tak, jak to normálně dokáže jen Bach.
Nino Rota: Chamber Music
Daishin Kashimoto – housle
Joaquín Riquelme García – viola
Claudio Bohórsquez – violoncello
Aurélien Pascal – violoncello
Emmanuel Pahud – flétna
Paul Meyer – klarinet
Fancois Meyer – hoboj
Gilbért Audin – fagot
Benoit de Barsony – lesní roh
Olivier Thiery – kontrabas
Éric le Sage – klavír
Label: Alpha Classics
Datum vydání: Červenec 2021
Hodnocení Normana Lebrechta: *****/*****
