Album týdne Normana Lebrechta: Nino Rota – Komorní hudba

Norman Lebrecht dnes v jedné ze svých vzácných pětihvězdičkových recenzí hodnotí album nahrávek komorní tvorby italského skladatele Nino Roty, proslulého především jako autora římské filmové hudby.

Nino Rota (foto Hulton Archive)
Nino Rota (foto Hulton Archive)

V létě roku 1943 se ten nejlepší z mladých milánských skladatelů náhle odstěhoval do zaostalé jižní Itálie, kde strávil zbytek svého života. Dosud není jasné, co ho k tomu vedlo, ale Nino Rota se ve svých 32 letech rozhodl žít jako prostý učitel v Bari (později se stal ředitelem tamější konzervatoře). Nebýt jeho rozhodnutí trochu si přivydělat prací v římském filmovém průmyslu, dost možná bychom o něm už nikdy víc neslyšeli.

Rotovo umělecké partnerství s režisérem Federicem Fellini, které začalo prací na filmu Bílý šejk v roce 1952, z něj udělalo mezinárodní hvězdu a navždy změnilo svět filmové hudby. Pokud dnes o nějaké skladbě řekneme, že zní jako „filmová hudba“, znamená to, že nám připomíná buď hollywoodskou tvorbu Ericha Wolfganga Korngolda, nebo právě Rotovu práci ve studiu Cinecittà.

Stejně jako tomu bylo u Korngolda, i Rotova „vážná“ hudba je v porovnání s jeho soundtracky téměř neznámá. Riccardo Muti, jeden ze skladatelových studentů na konzervatoři v Bari, občas uvádí něco z Rotovy koncertní tvorby. Toto album, s hvězdným obsazením složeným ze sólistů Berlínské filharmonie a jejich přátel, obsahuje nahrávky dvou trií a jednoho nonetu, které Rota napsal v Bari v době, kdy byl nejvíce produktivní i ve filmovém světě.

Rota byl muž menšího vzrůstu, vždy si chránil své soukromí a šetřil slovy, zato měl však vzácný cit pro hudební introspekci. Fellini jej popsal následovně: „Jeho svět byl vnitřní, nosil ho v sobě a vnější realita v něm neměla co dělat.“ Rotova tria jsou rozverná a roztančená, ale kdesi v jejich hudební divočině je slyšet jeden tichý, nepatrný hlásek, jako by se tam ukrýval v dobrovolném exilu. Jeho nonet je ohromující a dosahuje dokonalosti vysoko nad úrovní většiny hudby z poloviny 20. století – je srovnatelný s mistrovským dílem Bohuslava Martinů. Emanuel Pahud, Daishin Kashimoto, Aurelien Pascal a jejich kolegové jsou neustále drženi ve střehu. Závěrečná dvojice preludií mi naprosto vzala řeč, tak, jak to normálně dokáže jen Bach.

CD: Nino Rota - Chamber Music (foto Alpha Classics)
CD: Nino Rota – Chamber Music (foto Alpha Classics)

Nino Rota: Chamber Music
Daishin Kashimoto – housle
Joaquín Riquelme García – viola
Claudio Bohórsquez – violoncello
Aurélien Pascal – violoncello
Emmanuel Pahud – flétna
Paul Meyer – klarinet
Fancois Meyer – hoboj
Gilbért Audin – fagot
Benoit de Barsony – lesní roh
Olivier Thiery – kontrabas
Éric le Sage – klavír

Label: Alpha Classics
Datum vydání: Červenec 2021

Hodnocení Normana Lebrechta: *****/*****

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

Mohlo by vás zajímat


0 0 vote
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments