Sir Harrison Birtwistle se narodil 15. června 1934 v Accringtonu. Značnou část svého mládí strávil toulkami přírodou v okolí svého domova a frustrace z narušení přirozeného prostředí moderní dobou hluboce ovlivnila jeho pozdější tvorbu. Jeho hudební nadání podporovala především jeho matka, která mu k sedmým narozeninám koupila klarinet.
V roce 1952 nastoupil na Royal Manchester College of Music. Během studia se setkal se svými současníky jako Peter Maxwell Davies, Alexander Goehr, klavíristou John Ogdon a trumpetistou Elgar Howarth.
V letech 1962 až 1965 působil jako ředitel hudební školy v Cranborne Chase School. Poté se rozhodl věnovat skladbě, prodal svůj klarinet a odešel studovat na Princeton University, kde dokončil operu Punch a Judy, která měla premiéru na festivalu v Aldeburghu (Benjamin Britten údajně odešel již během přestávky). Finančně to pro jeho rodinu jedno z nejnáročnějších období, nějakou dobu žili na skotském ostrově Raasay, kde si mohli dovolit vytápět pouze jednu místnost.
V roce 1972 napsal hudbu k filmu Urážka se Seanem Connerym v hlavní roli. Během let 1971 až 1972 dokončil svou první velkou operu Triumf času (The Triumph of Time). Jeho druhá opera Orfeova maska (Mask of Orpheus) byla psaná na objednávku Covent Garden, ale trvalo celých šestnáct let, než se dostala na jeviště. V roce 1975 se stal na pozvání Petera Halla hudebním ředitelem nově založeného Royal National Theatre v Londýně. V roce 1988 obdržel rytířský titul a v letech 1994 až 2001 byl profesorem na King’s College v Londýně.
Mezi jeho další známé opery patří Gawain (1990), Poslední večeře (The Last Supper, 2000), či Mínotauros (2008) – právě ta byla hudebními kritiky deníku The Guardian v roce 2019 ohodnocena jako třetí nejlepší dílo 21. století.
Birtwistleova hudba není řazena k žádné konkrétní škole nebo směru – je psaná modernistickým způsobem a se zvuky popisovanými jako „drzé“. Jeho raná tvorba někdy evokuje Igora Stravinského a Oliviera Messiaena, o kterých sám přiznával, že jej ovlivnili. Jeho technika je někdy přirovnávána k technice Edgarda Varèse. Dalším zdrojem inspirace byl poslech Boulezových (Le Marteau sans maître) a Stockhausenových (Zeitmaße a Gruppen) děl v mládí. Jeho rané skladby často využívaly ostinato a často působily rituálním dojmem. Ty se v pozdějších desetiletích Birtwistleova života zmírnily, jak se vyvíjel jeho kompoziční styl. Nikdy jej však neopustila fascinace nejjednoduššími prvky hudební formy.
Birtwistle se v médiích příliš neobjevoval, příležitostně však poskytoval rozhovory. Jeho žena Sheila zemřela v roce 2012. V roce 2021 prodělal mrtvici a 18. dubna 2022 zemřel ve svém domě v Mere ve Wiltshire ve věku 87 let.
