Smutnou zprávu potvrdila dcera Libuše Váchalové, Jana Boušková, považovaná za nejlepší světovou harfistku současnosti. „Své matce a jejímu nejen pedagogickému vedení vděčím za to, kým dnes jsem, nejen jako umělkyně, ale především jako člověk“, řekla Boušková. „Vždycky mě učila, že úspěch přichází po opravdu tvrdé práci, která nikdy nekončí. Je to pro mě moc smutný den a pro hudební svět nenahraditelná ztráta“, dodala.
Libuše Váchalová byla známou harfistkou, profesorkou Pražské konzervatoře, matkou Jany Bouškové a ctěnou uměleckou osobností, která vychovala řadu sólových interpretů i orchestrálních hráčů, a to jak na Pražské, tak na Varšavské vysoké hudební škole nebo na Ostravské univerzitě. Po studiích u Bedřicha Dobrodinského byla přijata na konzervatoř do třídy profesorky Marie Zunové. Po uzavření studií se v roce 1952 stala harfistkou a klavírní korepetitorkou v Městských divadlech pražských. Působila tam pět let a v dalších letech (až do roku 1990) byla členkou Filmového symfonického orchestru. Mezitím hrála s flétnistou Václavem Žilkou, v komorním duu s hobojistou Františkem Hantákem, stala se sólistkou komorního orchestru Sebastian, který založil dirigent Libor Pešek. Ve spojení s tímto souborem setrvala po celou dobu jeho činnosti – hrála s ním na koncertech doma i v zahraničí. Po letech se stala sólistkou Tokijské filharmonie a hrála také s kvintetem Lyra nova, který sama založila. Od roku 1969 koncertovala Libuše Váchalová se svým manželem, flétnistou Jiřím Bouškem. Repertoár Libuše Váchalové obsahoval všechna stěžejní díla harfové literatury různých oblastí včetně hudby populární. Inspirovala též mnoho českých i zahraničních skladatelů k napsání několika desítek sólových i komorních opusů, které následně premiérovala.
