Anna Bolena: Edita Gruberova je stále královnou

9.6.2011 00:01 Pavel Šimáček

Po dlouhé době se Edita Gruberova vrátila v lednu tohoto roku k titulní roli Donizettiho Anny Boleny, z reprízy v barcelonském Gran Teatre del Liceu přinesl kolega Vít Dvořák recenzi, kterou si můžete přečíst zde. Začíná líčením nekonečných ovací po představení, které nelze popsat jinak než jako hold primadonně assolutě. 6. června mělo premiéru koncertní nastudování Anny Boleny v drážďanské Semperově opeře a situace se opakovala téměř „jako přes kopírák“: ihned po závěrečném fortissimu orchestru se sálem rozlehl ohlušující potlesk, opakované volání „bravi“ pro všechny účinkující, ovace ve stoje, vzkaz Editě Gruberové napsaný na transparentu, opakované příchody a děkování se, lidé tísnící se u rampy předávají divě květiny a sdělují své díky… Po dvaceti pěti minutách už zůstaly v hledišti jen skupinky, které neustále vytleskávaly svou hvězdu. Snad jen volávání „Edita! Edita!“ bylo v severnější saské metropoli o něco méně.

Anna Bolena stojí uprostřed Donizettiho kariéry. Třatřicetiletý skladatel měl za sebou v roce 1830 přes třicet oper a o něco víc měl ještě složit. Ohromné číslo za relativně krátký život! Však také operu napsal na libreto Felice Romaniho za pouhý měsíc, na zkoušky pak zbývalo jen čtrnáct dnů. Hlavní role při premiéře zpívaly skutečné superhvězdy tehdejší doby, sopranistka Giuditta Pasta a Giovanni Battista Rubini, a opera se dočkala nadšeného přijetí.

Děj pojednává o konci druhého manželství anglického krále Jindřicha VIII. (Enrico) a Anne Boleyn (Anna Bolena). Ta zjišťuje, že král ochladl ve svých citech k ní, neví však, že jeho novou láskou je její dvorní dáma Jane Seymour (Giovanna). Z vyhnanství se vrací Annin bývalý milenec Percy, miluje ji také páže Smeton. Oba dva poslouží Jindřichovi jako záminka k procesu, ve kterém jsou všichni tři (a Annin bratr) odsouzeni k smrti. Po hudební stránce dílo nepřináší nic, co by se vymykalo dobové produkci a Donizzetiho stylu. Obsahuje především krásné melodie a příležitosti, jak předvést pěvecké umění. A o to šlo tenkrát publiku nejvíc. Koncertní provedení pak tomu dnešnímu dalo možnost plně se soustředit na hudbu, myslím, že se nikdo necítil „ochuzeně“. Většina účinkujících totiž své party znala buď zpaměti, nebo noty používala jen jako oporu. Dokonalá znalost slova a hudby byla patrná z jejich gest, výrazů (mimických i hlasových), takže jsem měl chvíli pocit, jako bych sledoval skutečné divadlo.

Edita Gruberova, Riccardo Frizza, Markus Butter, Stephanie Atanasov, José Bros, Sonia Ganassi, Oren Gradus

Edita Gruberova. Co ještě psát? Téměř deset let (a lituji, že ne déle) ji sleduji na našich, německých a rakouských scénách a pokaždé mne dokáže něčím překvapit a nadchnout. V Boleně se uvádí cavatinou „Come, innocente giovane“, v níž vzpomíná na svou první lásku, a zpívala ji neuvěřitelně lehce s hlubokým ponorem do duše nešťastné Anny. Abych nebyl nařčen z naprosto nekritického obdivu ke Gruberové (což by všem byla téměř pravda), musím na tomto místě zmínit několik intonačně ne zcela přesných míst. Gruberova se v nedávném rozhovoru pro Opera Plus (naleznete ho zde) zmínila, že před čtyřmi roky objevila novou techniku zpěvu, neboť se jí zdávalo, že je nepatrně pod tónem. Musím říci, že v této scéně jsem při nasazení některých vysokých tónů měl podobný dojem i já. Ale Gruberova jako pěvkyně největšího formátu dokázala tyto tóny brzy srovnat. V následujícím duetu s Giovannou byly dva (!) tóny hodně ostré. A to je – myslím – vše, co se dá vytknout. Kromě toho ve zmíněném duetu předvedla skvělou koloraturu a zbytek večera už jen zářila. Dokonalá byla scéna s Giovannou z druhého dějství, kdy Anna zjistí, že ona je její sokyní. Během několika minut v hlase vystřídá celou škálu emocí od nejistoty, smutku, přes překvapení a otřesení až po pohrdání a zlobu. Její zpěv napodobuje vzdechy, blíží se i skřekům, aby vyjádřila citový stav hrdinky. Závěrečných dvacet minut opery (od dvanácté scény „Piangete voi?“) patřilo jen jí a předvedla v něm to, co asi všichni tolik obdivujeme: úchvatná piana, brilantní koloraturu, jisté a zářivé vysoké tóny i fluidum své osobnosti. Kdyby se ještě jezdilo kočáry, očarované publikum by asi vypřáhlo koně, aby svou divu odvezlo do hotelu.

José Bros, Edita Gruberova, Riccardo Frizza, Sonia Ganassi, Stephanie Atanasov

Samotný výkon Gruberové by pro představení získal přívlastek „nezapomenutelné“. Ale i další role byly obsazeny skvěle. Jako Giovanna vystoupila Sonia Ganassi, jeden z těch krásných sametových mezzosopránů s barevnou a hutnou nižší polohou a přitom naprosto spolehlivými výškami. Zpěvačka výborně přednesla árii „Per questa fiamma indomita“, po níž následoval výborný duet s Enricem. Ve druhém dějství jí kromě zmíněného duetu s Annou patřila velká scéna v druhém obraze. K jejímu výkonu nelze mít výhrady, stejně jako k Orenu Gradusovi, jenž zpíval Enrica. Jeho mocný, přitom poměrně lehký baryton, byl pro roli ideální. Hlavní mužskou postavou – tenorem – je však v opeře Lord Riccardo Percy. Jeho představitel José Bros již v minulosti s Gruberovou mnohokrát zpíval, Annu Bolenu spolu nahráli i na CD. Také tentokrát podal fenomenální výkon, od počátku skvěle „sázel“ všechny výšky, přitom ty v jeho závěrečném čísle „Nel veder la tua constanza“ byly přímo vražedné, takže ta úplně poslední úplně nevyšla, ale Bros dokázal, že je důstojný Rubiniho pokračovatel. V kalhotkové roli pážete Smetona potěšila mladá, pohledná a špičkově zpívající Stephanie Atanasov. Také Markus Butter jako Annin bratr Lord Rochefort a Francisco Brito jako Sir Hervey podali výborné výkonu. K tomu je potřeba přidat dobře připravený sbor (sbormistr Christof Bauer), který má v opeře poměrně podstatnou úlohu. Orchestr pod vedením Riccarda Frizzy hrál po celý večer bezchybně. Večeru v Semperově opeře nechybělo k dokonalosti absolutně nic.

Gaetano Donizetti:
Anna Bolena
Dirigent: Riccardo Frizza
Sbormistr: Christof Bauer
Sächsicher Staatsopernchor Dresden
Sächsicher Staatskapelle Dresden
Premiéra 6.června 2011 Semperoper Dresden

Enrico – Oren Gradus
Anna Bolena – Edita Gruberova
Giovanna–Sonia Ganassi
Lord Rochefort – Markus Butter
Lord Riccardo Percy –José Bros
Smeton – Stephanie Atanasov
Sir Hervey – Francisco Brito

www.semperoper.de

Edita Gruberova na Opera Plus: přečtěte si o zpěvačce po kliknutí na konkrétní řádek:
-Exkluzivní rozhovor pro Operu Plus
-Anna Bolena (Barcelona) – 30.1.2011
-La traviata (Hamburk) – 12.11.2010
-Roberto Devereux (Mnichov) – 4.7.2010
-Lucrezia Borgia (Drážďany) – 12. 6. 2010
-Roberto Devereux (Mnichov) – 21.2.2010

www.gruberova.com

Související články

Komentáře: 3

Anonymous dne 8.6.2011 v 22:10

E. Gruberovou jsem pro sebe v zivem divadle objevil o hodne let pozdeji nez Pavel a mohu jen rici pozde ale prece a take se priznam k bezmeznemu obdivu teto uz davno legendarni umelkyne. Tohle byl jiste dalsi skvely zazitek, dekuji za recenzi. VT

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Anonymous dne 9.6.2011 v 05:06

Občas slýchávám okolo sebe hlasy, že ta dáma by už měla svoji kariéru ukončit, že už je na koloratury stará. Kdykoliv jsem ji však měl možnost slyšet, vždy jsem odcházel s takovým zážitkem, který se nezapomíná celý život. Je to v prožitku, v cítění, v absolutně kultivovaném přednesu. Je to v tom, že dokáže na posluchače přenést niternost prožitku postavy kterou zpívá, je to pro její dokonalou techniku. Už jen proto jí i nám jejím obdivovatelům přeji pevné zdraví, abychom ji mohli v jejích vrcholných rolích, jakou je i Bolena, slýchat ještě pár let. Je to prima donna absoluta současnosti. Navíc skromná. AB

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Anonymous dne 9.6.2011 v 13:40

Jistě, že ano. Je to skutečná dáma opery. Její síla je nejen v dokonalé technice, ale právě ve věku, kdy dokáže procítit a rozumět psychologii postavy, kterou zpívá. Tím je jedinečná a to také přenáší na posluchače. Její Bolena je tisíckrát věrohodnější, než Bolena A. Netrebko. V tom je její síla.

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.