Díky za optání, daří se mi skvěle

Rozhovor s varhaníkem a dirigentem Adamem Viktorou před novodobou světovou premiérou Zelenkovy Missy Paschalis 

Vzhledem k tomu, že už příští pátek 12. dubna je očekávána hudební událost nejen v našich poměrech docela zásadního významu – novodobá světová premiéra Zelenkovy Missy Paschalis, a to v pražském kostele U Salvátora v provedení vašeho souboru, moje první otázka jiná snad ani být nemůže: Jakým řízením osudu se vám tahle partitura ocitla v rukou a co se vám o ní podařilo zjistit?

Všechny partitury Zelenkových děl, která jsme uvedli v novodobých premiérách, byly a jsou k dispozici komukoliv. Pokud mluvíme o řízení osudu, je jím pro mne trochu nepochopitelný fakt, že já jsem prvním, kdo po nich sáhl. Žijeme v době, kdy Zelenkova hudba přepisuje dějiny barokní hudby a já prožívám tento proces jako fascinující dobrodružství. Dnes máme v Ensemble Inégal na repertoáru stěžejní část Zelenkova díla a také velmi dobrý přehled o Zelenkových kompozicích, která na své objevení teprve čekají. Již před mnoha lety upoutal mou pozornost náš letošní objev, velikonoční mše Missa Paschalis ZWV 7. Kromě provedení v Drážďanech se mše pravděpodobně hrála také v Čechách, o čemž svědčí mělnický opis přibližně z roku 1750, další opis z konce 18. století je dnes uložen v Oxfordu.

Je známo, za jakých okolností Missa paschalis vznikla? Případně jaké v jejím případě byly Zelenkovy inspirační zdroje? Kdy byla poprvé provedena a s jakým ohlasem?

Jedná se o takzvanou missu solemnis, tedy zhudebnění mešního ordinária určené pro mimořádně významnou událost nejen s ohledem na liturgickou dobu, ale také vzhledem k organizaci dvorních liturgických ceremonií v Zelenkově působišti v Drážďanech. Tento typ slavnostní mše býval totiž na drážďanském dvoře prováděn jen několikrát do roka v rámci velkých církevních svátků, a to za přítomnosti panovníka, saského kurfiřta a polského krále v jedné osobě. Privilegium ke zkomponování a řízení provedení takového díla náleželo výhradně kapelníkovi drážďanského dvorního orchestru. Je všeobecně známo, že Zelenka ale drážďanským kapelníkem nebyl, v této pozici byl ve dvacátých letech 18. století, tedy v době kdy, Missa Paschalis vznikla, Johann David Heinichen. V muzikologické literatuře se dnes můžete dočíst, že Zelenka v Drážďanech nedosáhl zvláštního uznání, že byly marné jeho naděje a doufání ve jmenování kapelníkem a spolu s teoriemi o jeho jakýchsi údajných pocitech viny, vytváří absolutně fiktivní a chybný obraz Zelenkovy osobnosti jako člověka neúspěšného, nešťastného, osamoceného a tak podobně. Nejen z ověřených skutečností, které máme k dispozici, ale také jednoduše a prostě z povahy jeho hudby vyplývá, že se jednalo o člověka velice vzdělaného, o imponující, ale zároveň velmi pokornou osobnost, o člověka s vyhraněnou osobitostí, šarmem a především s neopakovatelným a zcela originálním smyslem pro humor. Navíc vzdor tomu, že kapelníkem opravdu jmenován nebyl, mu kapelnické povinnosti, v tomto případě možno lépe hovořit spíše o privilegiích, náležely. A to jak v době, kdy zastupoval nemocného a později zemřelého Heinichena, tak také částečně i v době, kdy byla drážďanským kapelníkem jmenována německo-italská celebrita, Johann Adolf Hasse. Zelenka zůstal pro Drážďany “jen“ chrámovým skladatelem, mimochodem stejný titul, i když jen čestný, měl v té době další ne příliš populární skladatel, Johann Sebastian Bach. Jinak řečeno, ani dnes nic nového pod sluncem – hluboko je skryta pravá hodnota, zatímco na povrchu leskne se záře pozlátka.Jaké místo v Zelenkově tvorbě zmíněná kompozice zaujímá? S jakými prostředky v ní Zelenka hlavně pracuje? A je něčím zajímavý i samotný text?

V této mši je všechno, co na Zelenkovi po právu hudební svět obdivuje. Skvělý kontrapunkt a nádherné dvojité fugy, působivá a neotřelá harmonie s využitím pro Zelenku typických chromatismů, výjimečně barevná instrumentace, typicky zelenkovská temná melancholie i nespoutané gejzíry radosti, mnoho překvapení i humoru a přitom navýsost dojemná a hluboká duchovní hudba. Příznačné je pro Missu Paschalis, stejně jako pro další Zelenkovy slavnostní mše, použití žesťových nástrojů, v tomto případě čtyř trumpet společně s tympány. K vaší předchozí otázce bych ještě doplnil, že vzhledem k tomu, že zhruba od doby kompozice Missy Paschalis, tedy doby, kdy byly kapelnické povinnosti Zelenkovi svěřeny poprvé, následovala ještě pěkná řádka objednávek velkých slavnostních mší, měla Missa Paschalis při svém prvním uvedení jistě velký úspěch.

Můžete říci, resp. dokážete odhadnout, v čem bude vaše provedení jiné od toho původního? Ať už co se obsazení týče, tak i interpretace?

Zelenka měl v Drážďanech k dispozici obrovské těleso, jeden z největších orchestrů své doby. V tomto ohledu se tehdejší praxi nevyrovná žádný ze současných souborů interpretujících takzvaným autentickým způsobem. Ne proto, že bychom nechtěli, ale protože se naše finanční možnosti zkrátka nemohou rovnat poměrům ambiciózního královského dvora první poloviny 18. století, a to se v případě nadcházející premiéry Missy Paschalis bavíme o bezmála padesátce účinkujících v našem souboru. Co se týče interpretace, tak na tuto otázku bohužel neexistuje žádná relevantní odpověď. Provozování staré hudby je nesmírně dynamickým oborem, můžeme sledovat rok od roku pokroky a změny v jeho vývoji a musíme s údivem žasnout, jak se dnešní interpretační úroveň liší od produkcí, které jsme obdivovali jako nepřekonatelné ještě před pár lety. Myslím si, že ideál toho “původního provedení“ je zcela neuchopitelnou záležitostí, jakousi metou, o níž upřímně usilujeme, ale o níž si nikdy nemůžeme být jisti, zda se k ní opravdu přibližujeme, nebo se od ní vzdalujeme. Navíc Zelenkova hudba se nehrála jen v Drážďanech, ale například i v Praze, a to samozřejmě v úplně jiném obsazení. Nabízí se určitá paralela s naší dnešní praxí. Pokud se pozorně podíváte do řad našich hudebníků a navštívíte některý z koncertů jiných českých barokních souborů jako je například Musica Florea, Collegium Marianum a Collegium 1704, zjistíte, že většina tváří je stejná. Mnohdy je rozdíl jen v dirigentovi, a přesto jsou vždy výsledky diametrálně odlišné. Teď si ale představme, že je kromě všeho dalšího navíc ve hře téměř tři sta let, tedy nějakých dvanáct až patnáct generací.Jaké hudebníky jste k provedení přizval? A proč právě je?

Naše obsazení je velmi proměnlivé v závislosti na volbě repertoáru a zelenkovský obor, to je obzvláště vyhraněná kapitola sama pro sebe. Sluší se na tomto místě přiznat, že bez skvělých českých hudebníků, s nimiž máme tu čest spolupracovat, bychom mohli všichni společně na Zelenku rovnou zapomenout. Během našich zelenkovských projektů se v uplynulých letech vytvořil okruh špičkových interpretů, bez nichž si provedení díla jako je Missa Paschalis už ani nedovedu představit. Ze zahraničních hostů bych zmínil alespoň našeho koncertního mistra, vynikajícího a nesmírně zkušeného slovenského houslistu, vedoucího legendárního souboru Musica Aeterna, Petera Zajíčka, skvělého švýcarského violoncellistu Jonathana Peška, rakouského altistu Terryho Weye, který podává dech beroucí pěvecké výkony již od svých dětských let a fenomenálního německého trumpetistu Hannese Ruxe, který se poprvé v Praze objevil před šesti lety při naší premiéře Zelenkovy Missy Purificationis. Kdybych měl být ale opravdu spravedlivý, musel bych nyní vyjmenovat všechny naše kolegy, protože každý z nich je svým způsobem nenahraditelnou součástí celku a přispívá ke konečnému výsledku nenapodobitelným způsobem.

Uplatníte toto nastudování Zelenkovy mše i po její novodobé světové premiéře v Praze? Myslím tím jak při dalších koncertech, tak pořízením nahrávky?

Ano, hned po pražské premiéře odjíždíme do Německa, kde mši uvedeme ještě dvakrát a na červen pak máme naplánováno natáčení CD. Bude to pátá Zelenkova mše v našem provedení na CD nahrávce.

Zelenka na většinu dnešních posluchačů často působí doslova jako zjevení. Čím si to vy jako muzikant vysvětlujete? V čem vidíte hlavní důvod? Myslíte, že nejinak tomu bylo i za jeho života?

V dobové básni Johanna Gottloba Kittela se můžeme zhruba dočíst, že Zelenka je „dokonalý virtuos, jehož velkou slávu zná celý svět, a který dokáže svou působivou hudbou nadchnout lidské duše pro boží čest tak, že již zde na zemi mohou okusit radost nebeskou“. Pokud bych to měl shrnout jednoduše a prostě, Zelenkova hudba je na nejvyšší intelektuální úrovni a zároveň působí srdcervoucím dojmem. Elektrizuje nás dnes stejně, jako kdysi nadchla Johanna Sebastiana Bacha, který Zelenku považoval za jednoho z nejlepších skladatelů, jejichž díla kdy poznal.

Máte nějaké podobné kousky, jako je Zelenkova Missa Paschalis, ještě v zásobě? Podle čeho se vůbec pro váš soubor snažíte vybírat repertoár?

Co se týče Zelenky, stále ještě více než sto jeho skladeb nikdo neslyšel. V tomto případě je naše volba jasná. Nedávno jsem na otázku „které ze Zelenkových kompozic byste rád hrál a natočil?“ odpověděl úplně jednoduše, že všechny. Repertoár našeho souboru je ale velice různorodý. A protože mám pocit, že plaveme v neuvěřitelně širokém a hlubokém moři plném nádherné hudby, stačí se jen trochu rozhlédnout a nápady se jen hrnou. Spíše než představitelem současného mainstreamu v barokní hudbě je Ensemble Inégal advokátem krásné hudby, které by si jinak nikdo nevšiml. Myslím, že čím více komerce totiž v umění připustíme, tím hůře to s ním nakonec dopadne.Nechci vzbudit podezření, že náš rozhovor hodlám skončit pesimisticky, ale nedá mně to: Jak se v dnešní v mnohém ohledu nelehké době daří podobným souborům, jakým je Ensemble Inégal?

Proč pesimisticky? Naopak! Dovolte mi ale, prosím, trochu ješitnosti – podobných souborů, jakým je Ensemble Inégal, moc nenajdete. Specializace pro nás není omezující, je to spíše výzva kam až se dá dojít. Odkrýváme neznámou fascinující tvář barokní hudby, v našich programech a na CD nahrávkách najdete romantickou i soudobou hudbu a vždy se přitom jedná o nový pohled na věc, o poodhalené tajemství, o překvapující souvislosti. Pokud bychom kopírovali úspěšné programy jiných kapel, nebo se vrhli na Händelova Mesiáše, Vivaldiho Čtvero ročních dob a mnohá další “highlights“ v barokní hudbě, nebo dokonce vsadili na hudební celebrity, módně řečeno takzvané hvězdy, měli bychom větší podíl na té světské slávě, ale připadali bychom si tak nějak zbytečně a trapně. Rádi hledáme cesty, po kterých ještě nikdo nešel. Kdybyste slyšel nadšený řev publika při ovacích po našem koncertě v MeetFactory, nevěřil byste, že se může jednat o reakci na provedení klasické soudobé hudby.

A jak se daří v hudební branži, ale i v soukromí Adamu Viktorovi?

Díky za optání, daří se mi skvěle. Mám práci, kterou mám rád a mám své blízké, kteří mají rádi mne. Co více si přát?

Děkuji za vaše odpovědi!

Vizitka:
Adam Viktora (1973) vystudoval Konzervatoř v Plzni a Akademii múzických umění v Praze. Vzdělání si dále rozšířil soukromým studiem u Ch. Bosserta a na mistrovských interpretačních kurzech například u Tagliaviniho, Erickssohna, Koimanna a Haselböcka. Jako dirigent, varhaník, hráč na harmonium či sbormistr vystupoval na hudebních festivalech u nás i v zahraničí, jeho koncertní činnost ho zavedla do většiny evropských zemí, přednášel a koncertoval na varhanních kongresech ve Švédsku a Chorvatsku, nahrává pro Český rozhlas a Českou televizi. Velký zájem věnuje studiu historických varhan a aktivitám usilujících o jejich záchranu a propagaci, působí jako poradce v odborných komisích při restaurování významných historických varhan, publikuje v českém i zahraničním odborném tisku a aktivně spolupracuje na mezinárodním projektu Varhany – evropská kulturní hodnota. Vyučuje varhanní hru na Konzervatoři v Plzni a hudební teorii na Konzervatoři v Praze. Je uměleckým vedoucím souborů Ensemble Inégal a Pražští barokní sólisté, s nimiž uskutečnil bezpočet novodobých koncertních a nahrávacích premiér evropského barokního repertoáru a s nimiž se stal také v posledních letech jedním z nejvýraznějších reprezentantů  znovuobjevování díla českého barokního génia Jana Dismase Zelenky.

www.inegal.cz

Ptal se Vít Dvořák
Foto Vojtěch Vlk