Operní panorama Heleny Havlíkové (105)

Týden od 21. do 27. ledna 2013 
– Festival Opera 2013:
    – Brněnská operní laboratoř
    – Truchlivý konec Palackého nebo invence Opery Diversa? 
– Fenomenální Traviata ze Scaly 
– Dvacátá Thálie zná i operní nominace 
– Inspirace na dny příští  
*** 

Brněnská operní laboratoř

Pod názvem VCHOD, což je zkratka složená z prvních písmen Výzkumného centra hudebního operního divadla, se skrývá – podle řešitele Tomáše Studeného – „doktorandský grantový projekt specifického výzkumu, realizovaný na Hudební fakultě Janáčkovy akademie múzických umění v Brně.“ Vlastní popis činnosti centra pak jazykem připomíná Orwellův newspeak nebo Havlovo ptydepe („Předmětem výzkumu je, herec/pěvec a jeho výrazivo. Prioritou naší práce je rozvíjení osobnosti interpreta a jeho vyjadřovacích prostředků s uplatněním moderních i tradičních technik. Postupujeme od počátku systematicky a jednotlivé činnosti plánujeme tak, abychom měli prostor pro trénink, etudy a cvičení i vlastní přípravu inscenací. Ty pak budou zdrojem pro teoretické zpracování.“) – ale jinak by asi grant dostal někdo jiný. (Zvyknout si ale na to, že pomazánkové máslo je zakázaný název nelze – máme-li si uchovat zdravý rozum.)

Brněnská „hudební laboratoř“ přivezla na festival Opera 2013 do pražského Divadla Kolowrat Gioacchina Rossiniho (1792-1868) operní frašku Příležitost dělá zloděje (1812) podle námětu hry francouzského dramatika EugenaScriba. Děj této svižné jednoaktovky, která stojí na počátku Rossiniho závratné kariéry operní skladatele, rozvíjí oblíbené téma záměny identit při námluvách, na jejímž počátku je záměna zavazadel. Dvacetiletý Rossini ji napsal v rámci pětice frašek pro benátské divadlo San Moisè v době, kdy byla Itálie zaplacená módní vlnou těchto operních hříček, které si získávaly publikum svou bezprostředností, efektní melodikou árií, brilantními ansámbly, břitkým humorem i jímavou citovostí. Nezapřou svůj původ v staroitalské komedii dell’arte.

Původní text italského libreta přeložil, upravil a vtipně převedl do současné češtiny Tomáš Studený, který si s chutí i zahrál, ba dokonce i zazpíval tatíka a strýčka Eugenia (jakkoli zpěv není v portfoliu jeho schopností dominantní). Studený je zároveň autorem režie, scény a kostýmů společně s Markem Mokošem, který špásoval a zasahoval do děje v přidané pohybové/němé roli Kupida, jakéhosi Puka – a ze svého luku místo milostných šípů vrhal na milence „postmoderně“ jen barevné konfety.

Děj se z Neapole 18. století dostává do české (Ikeové) současnosti, takže žádná markýza, žádný hrabě, ale movitý Matyáš v elegantním pískovém obleku, který je na cestě za svou předurčenou snoubenkou, jejíž podobu ovšem nezná, a Matěj, celý uřícený v černém tílku, jak běhá, aby našel zmizelou sestru svého přítele. Náhodou se sejdou v hospodě, kam se schovali před bouřkou. Jenže si při odchodu omylem vymění zavazadla a mazaný Matěj se svým kumpánem Bonifácem využije příležitosti a rozhodne se vydávat za zámožného snoubence. Netuší ovšem, že se energická nevěsta Klementina nehodlá jen tak stát kořistí jí neznámého muže. Nejdřív chce utéct z domu, ale když se u nich znenadání objeví neteř Ernestina, dostane lepší nápad – holky si vymění role. „Taťku neřeší“. Po řadě peripetií s vyjasňováním identit, láskami na první pohled, žárlivostí i uražeností, ba i rvaček, kdy si holky doslova vjedou do vlasů, vše dospěje ke šťastnému konci se dvěma novomanželskými páry, jak se na operní burlesku patří.Pro operní dílnu je taková hříčka ideální, jakkoli pěvecké nároky mají plně rossiniovské parametry. Hrálo se pouze za klavírního doprovodu, který spolehlivě obstaral Kostiantyn Tyshko (a jistě by obešel bez vedení dirigentky Emy Mikeškové a „postaru“ mohl řídit produkci od klavíru).

Taškařici dominovala v roli energické trucovité Klementiny Lucie Kašpárková, která už školní škamny opustila a zocelena i průpravou v alternativním operním souboru Opera Diversa se vydala se na sólovou dráhu. Z jejího výkonu byla zřejmá herecká „ostřílenost“ díky mnohaletému působení v alternativním operním souboru Opera Diversa. Nicméně po Jenůfě (verze z roku 1904) nebo titulní roli v Janáčkově Šárce odhalil rossiniovský part limity, které tato talentovaná sólistka po pěvecké stránce ještě má. Melancholičtější Ernestinu zpívala Aneta Petrasová v indispozici, alespoň herecky vhodně vytvořila s Klementinou kontrastní dvojici mladých dívek. Tenorového romantického milovníka Matyáše vystihl Lukáš Hacek a rošťáka Matěje barytonista Roman Hoza. Komickou roli protřelého sluhy Bonifáce ztvárnil – i zjevem – výrazný basista Aleš Procházka.

Je třeba ocenit, že se festival vrátil k zařazování školních produkcí, které osvěží a mohou inspirovat. Brněnská „hudební laboratoř“ naštěstí není tak úplně sterilní. Projekt má pokračovat Smetanovou Hubičkou – tak se můžeme těšit.

Hodnocení autorky: 55 %
***

Truchlivý konec Palackého nebo invence Opery Diversa?

Na festivalu byla v divadle Kolowrat v premiéře uvedena loutková opera (nebo spíše kabaretní pásmo) Miloše Štědroně Palackého truchlivý konec na libreto zpracované volně podle textu Huberta Krejčího. Texty tohoto současného dramatika, který se nevyhýbá jarmarečnímu stylu morytátů, již dříve využili kmenoví autoři Opery Diversa Ondřej Kyas a Pavel Drábek pro „hororovou báchorku“ Mluvící dobytek, která na festivalu zazněla po čtyřech letech znovu, ovšem nikoli ve svěží filmové, ale v hrané podobě. Pokud Mluvící dobytek byla sice bizarní, ale veselá hříčka o Boženě Němcové, sbírající v „terénu“ náměty pro své lidové pohádky, pak Palackého truchlivý konec invence Mluvícího dobytku (a dřívějších produkcí Opera Diversa, zejména jejich Pickelheringa) nedosáhl. Zmatený příběh, propojující Palackého s Drakulou, upíry, Riegerem, Sabinou, ba dokonce i císařpánem postrádal vtip (a obyčejnou soudnost). Neříká se to snadno, protože Opera Diversa je sympatické uskupení, které s minimálním finančním zázemím produkuje původní mini/opery a orchestrální skladby, zpravidla humorné a ve vtipném aranžmá. Tentokrát jde s Palackým ale o přešlap. Palacký dozajista svým vzděláním a kreditem výrazně přesahoval tvůrce tohoto kousku. Legraci si lze činit z kohokoliv, ale pokud nedosahujeme kvalit zesměšňovaného, nastane problém. A právě do této pasti se inscenátoři chytili. Trapné „aktualizace“ na prezidentské volby pak byly příslovečnou poslední kapkou, kterou pohár přetekl. A produkci nemohlo zachránit ani „rapování“ prostořekého Kašpárka.

Hodnocení autorky: 40 %
***

Fenomenální Traviata ze Scaly
Pražské Bio Oko uvedlo ze záznamu z milánské La Scaly představení Verdiho La Traviaty z července roku 2007, dostupné již řadu let také na DVD. Přesto – byl to jeden z největších operních zážitků, které přenosy do kin zprostředkovaly. Zásluhu má celý inscenační tým – dirigent Lorin Maazel, režisérka Liliana Cavani, scénograf Dante Ferretti, kostýmní výtvarnice Gabriella Pescucci, výborný orchestr a sbor La Scaly – a samozřejmě obsazení.

Všichni potvrdili starou pravdu, že není třeba vymýšlet nejrůznější „aktualizace“ – pokusili se „jednoduše“ naplnit to, co do partitury vložil skladatel. Jasně se ukázalo, že netřeba plnit jeviště nahými statistkami či dokonce sboristkami, vymýšlet nejrůznější sexuální praktiky, zdrogované Anniny atd. atd. Inscenace se nedělí na tradiční a moderní, ale na dobré a špatné. Ta ze Scaly byla vynikající.

Strhující byl výkon rumunské sopranisty Angely Gheorghiu, která v té době zpodobňovala nešťastný osud kurtizány Violetty Valery asi nejlépe na světě. Měla k tomu ideální hlasové i herecké dispozice a věk, když bylo zřejmé, že už přesně chápe, v jaké situaci se Violetta nachází. Navíc měla štěstí na partnera – mexický tenorista Ramón Vargas v roli Alfreda přesvědčil, že se skutečně osudově zamiloval a jeho kantiléna a tvarování frází jsou nádherné. A jeho operní otec Germont, italský barytonista Roberto Frontali, tento trojúhelník nabitý emocemi doplnil navýsost zdařile. V této sestavě je Traviata ze Scaly uměleckým zážitkem, který už tak vysokou laťku přenosů opery do kin ještě zvedl.

Hodnocení autorky: 95 %
***

Dvacátá Thálie zná i operní nominace

Minulý týden byly zveřejněny nominace již 20. ročníku cen Thálie, které se udělují za mimořádné jevištní výkony v činohře, baletu, muzikálu s operetou – a také v žánru operním.

Je třeba říci, že ceny Thálie jako jediné u nás jsou založené na tom, že odborné poroty skutečně zcela systematicky v průběhu roku vidí většinu produkce ve „svých“ žánrech. Oborová porota pro operu (jejíž jsem členkou) rozhoduje o pěti širších, „semifinálových“ nominacích a třech „finálových“ – a to v ženské a mužské kategorii. Za období od prosince 2011 do konce listopadu 2012 jsme viděli na pětatřicet inscenací nejen ve stálých operních divadlech po celé České republice, ale i alternativních, festivalových nebo jednorázových produkcích, což při několika alternacích znamená hodnocení více než pětistovky výkonů. A mohu prozradit, že jsme v osmičlenné operní porotě na kandidátech shodli. Letošním adeptům na operní cenu jednoznačně dominuje Národní divadlo moravskoslezské, takže už teď je jasné, že Ostravu nemůže minout cena za nejlepší mužský výkon, protože všechny tři nominace jsou z ostravských inscenací – Aleš Briscein jako Gounodův Romeo, Tomáš Černý v roli rytíře Rinalda v Dvořákově Armidě nebo Luciano Mastro, který v Ostravě působí už řadu let a nás letos zaujal svým výkonem v roli Kudrjáše v Janáčkově Kátě Kabanové. A z této inscenace se do širší nominace dostala ještě Jana Sýkorová díky své Varvaře.

Ostrava bodovala i v ženských finálových nominacích. Za roli Julie v Gounodově inscenaci je navržena Jana Šrejma Kačírková. Pro nominaci jsme nakonec vybrali z obsáhlého repertoáru této mimořádně talentované koloraturní sopranistky tuto roli, ovšem podobně vysoké uznání zaslouží za Stravinského Anne v Životě prostopášníka, což je další ostravská inscenace, která pro mě jako celek byla vrcholem roku 2012. Dalšími adeptkami operní Thálie jsou altistka Kateřina Jalovcová za Pannu Rózu v plzeňském nastudování Smetanova Tajemství a sopranistka Pavla Vykopalová. Ta nás zaujala svým ztvárněním Míly v brněnské inscenaci Janáčkova Osudu.Pokud ve finálových nominacích dominovala Ostrava, tak v těch širších má za rok 2012 výrazné zastoupení opera plzeňská – a to díky Ponchielliho Giocondě a Smetanovu Tajemství. Z Giocondy jsme vybrali představitelku nesmírně obtížné titulní role Ivanu Veberovou a představitele špicla a nesmlouvavého pronásledovatele Barnaby Jana Bárty. A ve Smetanově Tajemství upoutal Richard Samek jako Vítek a Svatopluk Sem v roli Kaliny. Abych doplnila kompletní pětici ženských výkonů – patří mezi ně Marie Fajtová díky své Norině v budějovické inscenaci Donizettiho Dona Pasquala, Lívia Obručník-Vénosová jako Violetta v liberecké Traviatě a z další liberecké inscenace Massenetovy opery Don Quichotte Jana Wallingerová, která zde vytvořila Dulcinée. A mužskou pětici kompletují Michal Lehotský – v inscenaci Státní opery Praha, která kombinuje osvědčenou dvojici veristických oper Sedlák kavalír a Komedianti, vytvořil obě hlavní tenorové role Turiddu a Cania. A konečně barytonista Nikola Někrasov zaujal jako Nabucco, kterého vytvořil jak v Opavě, tak v Ústí nad Labem.

Za úvahu ale stojí, že v operních nominacích za rok 2012 se neobjevil nikdo z Národního divadla v Praze. Téma porovnání našich operních divadel ovšem otevírá také bienále Opera 2013, během kterého se v Praze představila všechna tzv. oblastí operní divadla – s výjimkou brněnského, které svou Dafné kvůli onemocnění v souboru muselo zrušit. Určitě se k němu vrátím po skončení tohoto festivalu, který se uzavře až v neděli 3. února.

O laureátech rozhoduje Kolegium Cen Thálie za účasti notáře tajným hlasováním až těsně před vlastním vyhlášením cen, které se letos koná 23. března tradičně v Národním divadle a v přímém přenosu ho odvysílá ČT 1.
***

Inspirace na dny příští

Bohuslav Martinů: Divadlo za bránou. NOS (Netradiční operní studio) HAMU na festivalu Opera 2013, Nová scéna pondělí 28. ledna 2013 19,00 hod.

Hvězdy barokní opery – Benátský karneval. Claudio Monteverdi, Biagio Marini, Antonio Vivaldi. Topi Lehtipuu – tenor. Collegium 1704, dirigent Václav Luks. Rudolfinum, Dvořákova síŃ, úterý 29. ledna 19,30 hod.

Christoph Willibald Gluck: Orfeus a Eurydika. Dirigent Jan Latham-Koenig, režie a scéna Hartmut Schörghofer, kostýmy Corinna Crome, choreografie Karine Guizzo, sbormistr Pavel Vaněk, dramaturgie Ondřej Hučín. Orfeo – Jiří Hájek / Roman Janál, Euridice – Marie Fajtová / Alžběta Poláčková, Amor Hana Jonášová / Yukiko Šrejmová Kinjo. Národní divadlo Praha ve Stavovském divadle, 1. premiéra sobota 2. února 2013 v 19 hod., 2. premiéra a představení v rámci festivalu Opera 2013 neděle 3. února 2013 v 19 hod.
***

Festival hudebního divadla Opera 2013
Gioachino Rossini:
Příležitost dělá zloděje
Překlad a úprava: Tomáš Studený 
Režie, scéna a kostýmy: Tomáš Studený, Marek Mokoš a kolektiv
Dirigentka: Ema Mikešková
VCHOD (Výzkumné centrum hudebního / operního divadla)
Premiéra 26. 6. 2012 v Brně
(psáno z festivalové reprízy 26. ledna 2013 19 hod. Divadlo Kolowrat Praha)

Klementina (milovnice nezkrotná) – Lucie Kašpárková
Eugenio (strýček dobrotivý) – Tomáš Studený
Matyáš (milovník romantický) – Lukáš Hacek
Matěj (rošťák roztomilý) – Roman Hoza
Ernestina (milovnice melancholická) – Aneta Petrasová
Bonifác (sluha protřelý) – Aleš Procházka
Kupido – Marek Mokoš

www.vchod.operanekouse.cz
www.festival-opera.cz

***

Festival hudebního divadla Opera 2013
Ondřej Kyas – Pavel Drábek:
Mluvící dobytek
Režie: Tomáš Studený
Ensemble Opera Diversa
Premiéra 25. ledna 2005 v Brně
(psáno z festivalové reprízy 27. ledna 2013 v 19 hod. Divadlo Kolowrat Praha)

Němcová – Lucie Kašpárková
Hostinská – Jana Janků
Učitel – Jakub Tuček
Pohodný – Roman Hoza
Štamgast – Zdeněk Nečas
Štamgast – Ondřej Kyas
Štamgast – Tomáš Studený

Miloš Štědroň:
Palackého truchlivý konec
Dirigent: Gabriela Tardonová
Režie: Tomáš Studený
Scéna a kostýmy: Sylva Marková
Ensemble Opera Diversa
Premiéra 27. ledna 2013 Divadlo Kolowrat Praha

Drákula / Palacký – Roman Hoza
Rieger / Sabina – Aleš Procházka
Kašpárek / Císařpán – David Vonšík
Služka – Veronika Pacáková
Paní Palacká – Michaela Jančaříková 

www.operadiversa.cz
www.festival-opera.cz

***

Giuseppe Verdi:
La Traviata 
Dirigent: Lorin Maazel
Režie: Liliana Cavani
Scéna: Dante Ferretti
Kostýmy: Gabriella Pescucci
Sbormistr: Bruno Casoni
Choreografie: Micha van Hoecke
Orchestr a operní sbor Teatro alla Scala 
Premiéra roku 2007 Teatro alla Scala Miláno
Projekce záznamu 27.1.2013 Bio Oko Praha

Violetta Valéry – Angela Gheorghiu;
Alfredo Germont – Ramón Vargas
Gastone – Enrico Cossutta
Dottor Grenvil – Luigi Roni
Giorgio Germont  – Roberto Frontali
Flora Bervoix – Natascha Petrinsky
Annina – Tiziana Tramonti
Barone Douphol – Alessandro Paliaga
Marchese d’Obigny – Piero Terranova

www.izive.net
www.teatroallascala.org

***

Připravujeme ve spolupráci s Českým rozhlasem 3-Vltava
Zvukovou podobu zkrácené rozhlasové verze Operního panoramatu Heleny Havlíkové najdete zde