Requiem za Ernsta Wiesnera: BCO v krematoriu

„…dnešní architekt je povolán dáti kultu jeho formu, jeho vnější výraz, aby jím bylo dosaženo účinku vnitřního,“ píše Ernst Wiesner o brněnském krematoriu.

Dne 21. ledna 2020 uplynulo 130 let od narození významného architekta Ernsta Wiesnera, který se významně podepsal na tváři moderního Brna. Jednou z jeho nejvýznamnějších realizací je nepochybně fascinující budova brněnského krematoria. Wiesner byl přesvědčen, že modernistická forma a využití nejmodernějších technologií nemá být samoúčelné, ale má sloužit k umocnění vnitřního prožitku, má nabízet duchovní rozměr pro pietní rozloučení s tělem i duší zesnulého, která odchází někam do země zaslíbené.

„Koncertem, který není liturgický, ale duchovní, který nezazní v sakrálním, ale pietním prostoru, bychom rádi navázali na představu Ernsta Wiesnera a alespoň symbolicky vztyčili „komín“ propojující tento svět se světem, který nás přežívá a dalece přesahuje. Koncert v krematoriu může být chápán, jako rozloučení s Ernstem Wiesnerem, jako určité requiem za zbytečné oběti brutálních válek a vraždění, jak je geniálně vyjádřil Ladislav Fuchs ve svém Spalovači mrtvol, ale též připomínkou naší smrtelnosti a nesmrtelnosti, neboť každý člověk je jedinečný a zanechává otisk, který je nesmazatelný. Především se však jedná o koncert, na kterém zazní jedinečná hudba“, vysvětluje Viktor Pantůček, dramaturg BCO.

Po předehře ke všemu temnému zažijeme zázrak a poté vyšplháme po řetězu, zaslechneme Píseň lásky a možná nalezneme usmíření.

„Jedná se o spojení mimořádné architektury letos jubilujícího téměř zapomenutého brněnského architekta Wiesnera s jedinečnou hudbou klasiků soudobé hudby. Krematorium nemusí být považováno jen za místo posledního rozloučení, ale za bránu do světla, do věčnosti. Navíc, kdo byl v krematoriu večer? Já teda ne a sám jsem zvědav, jaké to bude“, dodává Pavel Šnajdr, umělecký vedoucí a dirigent BCO a pokračuje: „Sciarino je velmi tichý až staticky meditativní umožňující “soukromou adoraci”, Zemek je koncert pro klavír a smyčce, s krajními polohami ppp-fff, kontemplativní-dramatický… stejně jako zjevení Panny Marie v Medjugorje. Lutoslawského řetěz – je hra s tóny a tématy, jako když se korálky navlékají a Penderecki je “snová” transformace jednoho z nejstarších textů na světě – Písně písní připisované králi Šalamounovi – je to jako když se díváme do krasohledu (kaleidoskopu), kde běžné tvary získávají nový, krystalický tvar…“.

 

PO POPUKÁNÍ POKÁNÍ, aneb cesta do země zaslíbené
Krematorium Brno, 9. února 2020 – 19.30 hodin

PROGRAM:
Salvatore Sciarrino: Introduzione All’Oscuro
Pavel Zemek Novák: Symfonie č. 3 (Medjugorie) pro klavír a 10 smyčcových nástrojů
Witold Lutoslawski: Chain I.
Krzysztof Penderecki: Canticum canticorum (sbor a komorní orchestr)

NIKOL BÓKOVÁ– klavír
ENSEMBLE FRIZZANTE – vokální soubor
BCO – dirigent PAVEL ŠNAJDR