Requiem za Ernsta Wiesnera: BCO v krematoriu

Ernst Wiesner: Krematorium Brno (archiv OP)

„…dnešní architekt je povolán dáti kultu jeho formu, jeho vnější výraz, aby jím bylo dosaženo účinku vnitřního,“ píše Ernst Wiesner o brněnském krematoriu.

Dne 21. ledna 2020 uplynulo 130 let od narození významného architekta Ernsta Wiesnera, který se významně podepsal na tváři moderního Brna. Jednou z jeho nejvýznamnějších realizací je nepochybně fascinující budova brněnského krematoria. Wiesner byl přesvědčen, že modernistická forma a využití nejmodernějších technologií nemá být samoúčelné, ale má sloužit k umocnění vnitřního prožitku, má nabízet duchovní rozměr pro pietní rozloučení s tělem i duší zesnulého, která odchází někam do země zaslíbené.

„Koncertem, který není liturgický, ale duchovní, který nezazní v sakrálním, ale pietním prostoru, bychom rádi navázali na představu Ernsta Wiesnera a alespoň symbolicky vztyčili „komín“ propojující tento svět se světem, který nás přežívá a dalece přesahuje. Koncert v krematoriu může být chápán, jako rozloučení s Ernstem Wiesnerem, jako určité requiem za zbytečné oběti brutálních válek a vraždění, jak je geniálně vyjádřil Ladislav Fuchs ve svém Spalovači mrtvol, ale též připomínkou naší smrtelnosti a nesmrtelnosti, neboť každý člověk je jedinečný a zanechává otisk, který je nesmazatelný. Především se však jedná o koncert, na kterém zazní jedinečná hudba“, vysvětluje Viktor Pantůček, dramaturg BCO.

Po předehře ke všemu temnému zažijeme zázrak a poté vyšplháme po řetězu, zaslechneme Píseň lásky a možná nalezneme usmíření.

„Jedná se o spojení mimořádné architektury letos jubilujícího téměř zapomenutého brněnského architekta Wiesnera s jedinečnou hudbou klasiků soudobé hudby. Krematorium nemusí být považováno jen za místo posledního rozloučení, ale za bránu do světla, do věčnosti. Navíc, kdo byl v krematoriu večer? Já teda ne a sám jsem zvědav, jaké to bude“, dodává Pavel Šnajdr, umělecký vedoucí a dirigent BCO a pokračuje: „Sciarino je velmi tichý až staticky meditativní umožňující “soukromou adoraci”, Zemek je koncert pro klavír a smyčce, s krajními polohami ppp-fff, kontemplativní-dramatický… stejně jako zjevení Panny Marie v Medjugorje. Lutoslawského řetěz – je hra s tóny a tématy, jako když se korálky navlékají a Penderecki je “snová” transformace jednoho z nejstarších textů na světě – Písně písní připisované králi Šalamounovi – je to jako když se díváme do krasohledu (kaleidoskopu), kde běžné tvary získávají nový, krystalický tvar…“.

 

PO POPUKÁNÍ POKÁNÍ, aneb cesta do země zaslíbené
Krematorium Brno, 9. února 2020 – 19.30 hodin

PROGRAM:
Salvatore Sciarrino
: Introduzione All’Oscuro
Pavel Zemek Novák: Symfonie č. 3 (Medjugorie) pro klavír a 10 smyčcových nástrojů
Witold Lutoslawski: Chain I.
Krzysztof Penderecki: Canticum canticorum (sbor a komorní orchestr)

NIKOL BÓKOVÁ– klavír
ENSEMBLE FRIZZANTE – vokální soubor
BCO – dirigent PAVEL ŠNAJDR

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na