V divadle Kolowrat zazněla ve světové premiéře opera Toufar

Několikaminutovým uznalým potleskem dnes v pražském Divadle Kolowrat skončila světová premiéra “dokumentární opery” Toufar. Působivé hudební divadlo zkomponoval Aleš Březina na motivy komunistického policejního vyšetřování takzvaného číhošťského zázraku, které skončilo umučením katolického kněze Josefa Toufara. Režie se ujal Petr Zelenka a hudbu nastudoval Jiří Štrunc. Dílo navazuje na produkci o vykonstruovaném procesu s političkou Miladou Horákovou – Zítra se bude…

Skladatel Březina se inspiroval známým příběhem kněze z Číhoště na Havlíčkobrodsku. V prosinci 1949 při mši v místním katolickém kostele před jeho kázáním se údajně několikrát pohnul kříž na hlavním oltáři. Dodnes neobjasněný úkaz se měl později opakovat. Toufar byl státní bezpečností zatčen, mučen a 25. února 1950 zemřel.

Ve zhruba hodinové inscenaci Březina navazuje na úplné počátky raně barokní “monteverdiovské” opery, rychle střídá prokomponované recitativní a mluvené pasáže. Hudba mnohdy až přebírá roli interpreta, napovídá či naopak protiřečí archivním textům, které autor zhudebnil a na nichž je dílo postaveno. Oproti zhudebněnému příběhu o Horákové je Toufar, jehož ztvárnil kontratenorista Jan Mikušek, propracován více divadelně.Cynismus a zoufalost mučednické smrti prostupují celým dějem. Hned na začátku připomenula osmaosmdesátiletá pěvkyně Soňa Červená v roli vypravěče umučení katolického faráře Jana Sarkandera v roce 1619. Zhostila se ale i dalších rolí komunistických “pohlavárů”. Známý Toufarův příběh začíná o více než tři století později, kdy arcibiskup Josef Beran ztvárněn Petrem Louženským slouží Te Deum ve Svatovítské katedrále k inauguraci komunistického prezidenta Klementa Gottwalda.

Skladatel opakovaně prolíná odpor církve vůči režimu a naopak jeho plány na oslabení církevního vlivu, střídá stěžejní historické události a absurdnost situací. V libretu použil výhradně dobové texty, které krátil, ale neupravoval. Doplnil je například dobovým rozhlasovým vysíláním, rekvizitami spisů, vynuceným Toufarovým doznáním i propagandistickým filmem o “číhošťského zázraku”. Ten komunisti označili za podvod, který měl být součástí protistátního spiknutí katolické církve.

Napjatou atmosféru počátku 50. let minulého století a potlačení církevního vlivu připomínaly dobové kostýmy i jednoduchá scéna, které dominoval “oltář” s kresbou Ježíše Krista na kříži. Kulisa posloužila i k náčrtům plánů režimu. Příběh doplnilo pět sboristek Kühnova dětského sboru v rolích duchovních, vyšetřovatelů StB, věřících a lékařů. Kněz zemřel na následky prasklého žaludečního vředu v pražské nemocnici.

Na přípravě opery spolupracoval Březina s historičkou Stanislavou Vodičkovou z Ústavu pro studium totalitních režimů. Jak připustil, zredukovat tisíce stran dokumentů z dobových archivů do třicetistránkového libreta, dalo asi největší práci. Operu tvořil dva roky. Vznikla na objednávku festivalu Divadelná Nitra pro cyklus Paralelní životy, který se zabývá různými aspekty vztahů tajných služeb a občanů. Národní divadlo v Praze se podílelo koprodukčně.

Foto Hana Smejkalová 

Opera Plus připravuje recenzi