Operní panorama Heleny Havlíkové (159)

Týden od 24. do 30. března 2014
– Ceny Thálie
– Pražané mu rozumějí
– Líbezné tóny Magdaleny Kožené
– Inspirace na dny příští
***

Ceny Thálie
V sobotu byly uděleny Ceny Thálie za rok 2013, které už po dvacáté první vyhlásila Herecká asociace. V opeře je získali Jana Šrejma Kačírková za roli Anny Boleny v ostravském nastudování této Donizettiho opery a Jiří Přibyl za Verdiho Falstaffa v opeře olomoucké.  Za celoživotní mistrovství cenu obdržel tenorista Zdeněk Švehla.Třebaže závěrečné hlasování Kolegia je tajné, když těsně před vyhlášením jeho členové za účasti notáře odevzdávají svůj hlas na základě nominací odborných porot, činnost Kolegia i všech porot, nejen té operní, je systematická: do hodnocení zahrnuje pokud možno všechny operní inscenace, které ve sledovaném období vznikly v České republice. Práce osmičlenné operní poroty, do níž se vedle respektované sólistky a profesorky Magdalény Hajóssyové nyní nově zapojil i dirigent Jan Štych, je rozložená do celého roku. Jezdí se na premiéry i reprízy všech inscenací – a to nejen v deseti takzvaných kamenných divadlech, ale i mimo tuto síť, protože sympaticky houstnou i operní produkce na letních festivalech a s operními tituly přicházejí i alternativní sdružení. Za rok tak operní porota zhlédne v průměru čtyřicet inscenací, což při alternacích sólistů znamená, že se hodnotí až pět stovek výkonů. Cenu mohou získat i cizinci, podmínkou pro všechny je, že roli v dané inscenaci nastudovali a nejde pouze o hostování. Na závěrečném zasedání poroty po důkladné rekapitulaci všech výkonů i vyhodnocení návrhů, které zasílají jednotlivá divadla, pak porota hlasuje o třech nominacích do ženské kategorie a o třech do mužské. Často bývá těžké rozhodování.

Teď už mohu prozradit, že jsem hlasovala pro ty, kteří se stali laureáty: Janu Šrejmu Kačírkovou a Jiřího Přibyla. V kariéře Jany Šrejmy Kačírkové je role Anny Boleynové dalším významným krokem.Její koloraturní soprán stříbřité lehkosti, hbitosti a pružnosti, který dokáže rozvinout do dramatické síly, získává na homogenitě, s níž obsáhne celý rozsah tohoto partu až po tříčárkovanou oktávu. A navíc se probarvuje i v hlubší, mezzosopránové tessituře. Je nadána muzikalitou, s níž dává frázím stavbu při propracování dynamiky. A hlavně – přesně ví, o čem zpívá. Byla královnou ostravské inscenace nejen proto, že věrohodně vytvořila roli panovnice, která se ocitla na osudové křižovatce a i při vědomí smrtelného ortelu si nejen dokázala uchovat svou důstojnost, ale svým nepřátelům i velkoryse odpustit. V minulosti operních Cen Thálie se už několikrát stalo, že někteří sólisté získali cenu dvakrát, Ivan Kusnjer dokonce třikrát, Jana Kačírková má ovšem primát, který se za těch dvacet jedna let, co se Thálie udělují, ještě nepodařil nikomu – stala se laureátkou ve dvou po sobě jdoucích letech.

Mladý sólista Jiří Přibyl se dosud uplatňoval spíše v basových partech. Jeho obsazení do rozsáhlé barytonové role Falstaffa, navíc stárnoucího bonvivána, bylo hodně odvážné.Přibyl s pružným pohyblivým hlasem tohoto tlustého chvástavého tlučhubu, kterému není cizí žádná špatnost, přesně vystihl jako nenapravitelného poživačného pijana, ale i svérázného filozofa, který sám sebe nebere příliš vážně. V notně vycpaném a zdánlivě neohrabaném kostýmu přitom Přibyl uplatnil mrštnost, takže se tento jeho svérázný rytíř stal báječným zdrojem humoru.

Zatímco ještě do roku 2007 mezi laureáty jasně převažovali sólisté z inscenací pražského Národního divadla, v posledních šesti letech se v opeře naše první scéna – s výjimkou Christiny Vasilevy jako Janáčkovy Káti v roce 2010 – ztrácí, jak o tom svědčí i poslední ročník. I to je obraz toho, kam se Národní divadlo, jehož rozpočet přitom výrazně převyšuje ekonomické možnosti mimopražských scén, propadlo.
***

Pražané mu rozumějí
Praha se stala startem pro turné jednoho z předních světových tenoristů – Rolanda Villazóna – na podporu jeho nejnovější nahrávky Mozart – Koncertní árie, kterou vydala letos v lednu firma Deutsche Grammophon. Tradovaný Mozartův výrok „Moji Pražané mi rozumějí“ lze parafrázovat i na Villazóna – publikum zcela zaplněné Smetanovy síně tohoto rtuťovitého temperamentního tenoristu, který v Praze vystoupil opakovaně, vítalo bouřlivým potleskem.A Villazón, s pro něj typickou obrovskou energií, zpíval árie, z nichž některé složil Mozart jako desetiletý kluk. Třebaže stvrzovaly, že Mozart byl odmalička zcela mimořádný talent, je otázkou, nakolik jsou tyto árie, odkazující na emoce milostných vzdechů, smutku a lítosti, kterým chlapec ještě stěží mohl v plné šíři rozumět (jakkoli už tuší jejich zásadní význam), tím pravým repertoárem právě pro Villazóna. Ten je rozený šoumen, a zdálo se, že se musí až krotit, než se konečně prozpívá k dramatičtějším částem, ve kterých mohl uplatnit právě výbuchy extrémních afektů.

Na našich webech oblíbené diskuse, jak se po pěvecké krizi a operaci hlasivek Villazónovi proměnil hlas, přitom nedávají smysl. Podstatné je, že Villazón se svým temnějším tenorem suverénně ovládá intonaci, dech, deklamaci i techniku, včetně koloratur. A podmanivou silou své osobnosti dokáže přesvědčit o své robustnější interpretaci Mozartových árií. Ostatně nedoprovázel ho orchestr, který se specializuje na starou hudbu, ale Basilejský komorní orchestr, jehož hráči používají soudobé nástroje s výrazně ostřejším zvukem ve srovnání s těmi dobovými. (Mohli jsme si uvědomit, jak rychle jsme si zvykli na špičkovou kvalitu Collegia 1704, které nás s Václavem Luksem v čele právě v klasické a starší hudbě „rozmazlilo“.) Villazonův přístup k Mozartovi byl nejzřetelnější v jednom z přídavků – Ottavia v jeho árii Il mio tesoro z Dona Giovanniho nepojal jako naříkajícího milence, který je přes všechny proklamace ve skutečnosti neschopný činu, ale jako odhodlaného chlapa, který ve fortissimu dští pomstu na svého soka.

Hodnocení autorky: 75 %
***

Líbezné tóny Magdaleny Kožené
Zatímco Villazón svůj mozartovský recitál – tak trochu navzdory zvolenému programu – opřel o vnějškový efekt zpěvu i gest, umění Magdaleny Kožené, která si udržuje, ba rozvíjí už řadu let renomé špičkové sólistky v mezinárodním kontextu, je založeno na hloubce prožitku a detailním propracování výrazu. Ve svém novém programu s názvem Con che soavi accenti – Tak líbeznými tóny – se vrátila ke skladateli, kterého si oblíbila už od studentských let – ke Claudiu Monteverdimu. Navázala tak na svoji nahrávku italských skladatelů přelomu šestnáctého a sedmnáctého století s názvem Lettere Amorose, kterou vydala v roce 2010. V madrigalech, ale i výstupech z opery Korunovace Poppey, každý tón, každé slovo nesly nějaký obsah, význam, emoci ve vzájemném propojení i kontrastech. Akustika Rudolfina je pro Koženou velice příznivá – a i tentokrát se zde její hlas krásně nesl v plnosti, vyrovnanosti, barevnosti. Vrcholem pak byl dramatický madrigal, označovaný také jako operní scéna – Souboj Tankréda a Clorindy z Monteverdiho Osmé knihy madrigalů. V epizodě z křížové výpravy podle Tassova Osvobozeného Jeruzaléma si troufla zpívat všechny tři party – vypravěče, křesťanského rytíře Tankréda i muslimkou dívku Cloridnu, které Tankréd v líté hudebně mimořádně dramaticky vyjádřené bitvě zasadí smrtelnou ránu. Kožená postihla jak Tankrédovu bojovnost, odhodlání, až zuřivost, tak ztišenou bolest a lítost, chvění a vzlyky s vyústěním do vnitřního klidu dlouhého drženého závěrečného tónu, kdy se Clorindě po udělení svátosti křtu ve smrti otevírá harmonie nebes.

Pro Koženou je typické, že uvážlivě volí hudební partnery svých recitálů. Tentokrát si vybrala svrchovaného mistra interpretace hudby italské renesance a baroka – dirigenta, cembalistu, varhaníka a hudebního znalce Andreu Marcona, se kterým už spolupracovala při svých předchozích projektech s nahrávkami árií Antonia Vivaldiho a Georga Friedricha Händela. Marcona – ať už s orchestrem La Cetra nebo Benátským barokním orchestrem – a jeho nakažlivé muzikantství u nás známe i z recitálů Patricie Petibon, Philippa Jarousského nebo Mojky Erdman. Třebaže prokládání programu až rozverně dovádivými instrumentálními skladbami Monteverdiho současníků vytvářelo hodně příkré protiklady, i Marconovo umění plasticky vystihnout Monteverdiho typickou zvukomalbu dodalo koncertu v synergii s Magdalenou Koženou atmosféru svrchovaného zážitku.Hodnocení autorky: 90 %
***

Inspirace na dny příští
Wolfgang Amadeus Mozart: Kouzelná flétna. Komorní verze slavné opery v nastudování studentů katedry zpěvu a operní režie HAMU. Dirigent: L. Pohůnek, G. Galanis, režie, scéna, kostýmy: M. Lieberzeit, sbormistr: G. Galanis, P. Vaněk, klavírní doprovod: J. Snítil, choreografie: B. Danzerová, light design: D. Tesař, J. Podubský, M. Lieberzeit, výroba kostýmů: L. Křehová, korepetice: J. Snítil, M. Erlebachová, masky: H. Poršová. Obsazení: Tamino – M. Bragagnolo / J. Turek j. h., Papageno – M. Chadima / L. Bařák, Pamina – A. Vráblová / L. Prokopová, Královna noci – M. Růžičková / P. Havránková, Sarasto / Mluvčí – J. Janda / J. Kovačič, Papagena – Z. Seibertová / E. Milotová, I. Dáma – T. Morozová / E. Kývalová, II. Dáma – L. Laubová / E. Pavlů, III. Dáma – A. Vomáčková / E. Katrovasová, Monostatos – T. Sup / R. Prügl, I. Génius – E. Milotová / M. Malá, II. Génius – E. Katrovasová / K. Mikšíková, III. Génius – T. Hořejšová / J. Prouzová, I. Ozbrojenec – J. Brindzák / M. Guth, II. Ozbrojenec – M. Pashayev / M. Mazár. Strašnické divadlo, pátek 4. dubna 2014 v 19.00 hodin.

Jacques Offenbach: Hoffmannovy povídky. Hudební nastudování a dirigent Tomáš Brauner, režie Dominik Beneš, scéna Martin Černý, kostýmy Zuzana Přidalová. Divadlo J. K. Tyla v Plzni, premiéra sobota 5. dubna 2014 v 19.00 hodin.

Giacomo Puccini: La bohème. Dirigent Stefano Ranzani, režie Franco Zeffirelli. Účinkují: Mimì – Anita Hartig, Musetta – Susanna Phillips, Rodolfo – Vittorio Grigolo, Marcello – Massimo Cavalletti, Schaunard – Patrick Carfizzi, Colline – Oren Gradus, Benoit / Alcindoro Donald Maxwell. Přímý přenos z Metropolitní opery, sobota 5. dubna 2014 v 18.45 hodin.
***

Rolando Villazón – Mozart
Rollando Villazón (tenor)
Kammerorchester Basel
Florian Donderer (dirigent, housle)
28. března 2014 Smetanova síň Obecního domu Praha

program:
Wolfgang Amadeus Mozart:
–  Předehra Lucio Silla, KV 135
–  Si mostra la sorte, KV 209 árie pro tenor a orchestr
– Per pietà, non ricercate, KV 420 árie pro tenor a orchestr
– Dva pochody D dur, KV 335 (320a)
– Misero! O sogno… Aura, che intorno spiri, KV 431 (425b) recitativ a árie pro tenor a orchestr
=přestávka=
– Adagio – Allegro (1. věta)
   Symfonie č. 38 D dur, KV 504, „Pražská”
– Va, dal furor portata, KV21 (19c) árie pro tenor a orchestr
– Andante (2. věta)
   Symfonie č. 38 D dur, KV 504, „Pražská”
– Dove mai trovar quel ciglio? (Pulcherio)
   Lo sposo deluso, KV 430 (424a)
   1. dějství (realizace: Franz Beyer na základě fragmentů Mozartovy partitury)
– Finale – Presto
   Symfonie č. 38 D dur, KV 504, „Pražská”
– Or che il dover… Tali e cotanti sono, KV 36 (33i) recitativ a árie pro tenor a orchestr

přídavky:
– Il mio tesoro intanto  (Ottavio-Don Giovanni)
– Con ossequio, con rispetto
– Clarice cara mia sposa
***

Magdalena Kožená – Con che soavi accenti…/ Jak líbeznými tóny…
Claudio Monteverdi a jeho doba
Magdalena Kožená (mezzosoprán)
Andrea Marcon (dirigent, cembalo)
La Cetra Barockorchester Basel
30. března 2014 Dvořákova síň Rudolfina Praha

Marco Uccellini: Bergamasca
Claudio Monteverdi: Con che soavità, Disprezzata Regina
Tarquinio Merula: Ballo detto il Polliccio, Ciaccona
Claudio Monteverdi: Addio Roma, addio Patria, amici addio
Dario Castello: Sonata XV a quattro
Claudio Monteverdi: Quel sguardo sdegnosetto, Si dolc’è il tormento, Damigella tutta bella
==přestávka==
Biagio Marini: Passacaglio a quattro
Claudio Monteverdi: Il Combattimento di Tancredi e Clorinda

www.ceskafilharmonie.cz

Připravujeme ve spolupráci s Českým rozhlasem-Vltava
Zvukovou podobu zkrácené rozhlasové verze Operního panoramatu Heleny Havlíkové najdete zde

Foto archiv ND, NDM, MDO, archiv, Petr Dyrc