Český filharmonik píše z Číny (1)

redakce, 06.06.2014 9:15

Milá Opero Plus,
tak ti konečně píšu z našeho asijského zájezdu. Jsme tu už skoro dva týdny. Za sebou máme šest koncertů a také korejský Seongnam, Šanghaj, Peking a Hongkong. Naštěstí v Pekingu i Hongkongu jsme hráli vždy dvakrát, tak jsme si trochu odpočali. Pořádající agentura se letos vytáhla, bydlíme skvěle a máme dokonce i snídaně, což dříve v Asii nebývalo zvykem. Zítra nás čeká úplně poslední vystoupení v Kantonu.

Turné zatím probíhá ve velkém stylu. Klasická hudba tu skutečně táhne, určitě tady má perspektivu a rozvoj je patrný všude. Všechny sály, kde hrajeme, jsou prestižní, ba ty vůbec nejlepší. Přivítání a propagace velkolepá. Až dojemné to bylo hned na začátku v Seongnamu. Ředitelka Seongnam Arts Center totiž nějaký čas žila v Praze a miluje českou kulturu. Vybudovala tu dokonce muzeum hudebních nástrojů z celého světa. Hádej, co tu zastupuje Čechy? Dudy a můžeš slyšet, i jak hrají :-). Přivézt Českou filharmonii byl ředitelčin celoživotní sen. Na náš koncert nakonec dorazil i náš velvyslanec, což znamenalo pro Seongnam Arts Center vrchol sezony. Paní ředitelka nakonec dostala i medaili za propagaci naší kultury v Koreji.

Naše vystoupení tu mají skvělou odezvu u publika i v novinách. Představení v obrovských sálech jsou beznadějně vyprodaná. Lístky se před představením shánějí na poslední chvíli od překupníků postávajících před sálem. A že je o ně zájem, jsem viděl na vlastní oči. Reakce čínských diváků jsou bouřlivé a myslím, že tu máme vůbec největší aplausy za celou sezonu. Připadáme si jako popové hvězdy. Po koncertě je slyšet často úplný řev jako na fotbale. Skoro vždy přidáváme dva až tři přídavky. V Šanghaji jsme překvapili jakousi místní oblíbenou záležitostí, která vyvolala reakci jako Radeckého pochod na novoročním koncertu ve Vídni. S úspěchem jsme to zopakovali i v Pekingu se stejným účinkem.

Náš nový komplet Dvořákových symfonií tu už vyšel a po každém koncertě se prodává po stovkách. Na autogramiády našeho šéfdirigenta a klavíristy Paula Lewise se stojí dlouhé fronty. Ostatně z šéfa se tu stává skutečná superstar. Po turné s filharmonií tu zůstává a připravuje dva další koncerty s Šanghajskou filharmonií a Čínskou filharmonií. Úspěch má i koncertní mistr Špaček, narychlo tu pro něj zorganizovali master class a bavil posluchače i na místním preludiu.

Jsem opravdu unešený z těch místních sálů a jejich akustiky. Nejlepší jednoznačně v Šanghaji, skvělá i v Pekingu. Je vidět, že i čínské publikum ušlo velký kus cesty. Je kultivovanější než minule, netleská už mezi větami, je tišší. Je znát, že evropskou hudbu přijímá ve velkém množství. Lidi jsou celkově emotivnější a upřímnější než Japonci, kde máme takovou tradici. V Pekingu po úspěchu prvního koncertu dorazil znovu na druhý prezident National Centre for the Performing Arts, který údajně chodí jen na koncerty největších hvězd. Dostali jsme taky okamžité pozvání zpět. Stejně reagovala i Šanghaj. Nejzkušenější publikum bylo ale v Hongkongu. Taky jsme tu mohli hrát 4. symfonii Bohuslava Martinů, jedině zde byli schopni takto náročný program akceptovat. A venku mezitím probíhala přímo před sálem demonstrace s připomínkou událostí na Tien-an-men před dvaceti pěti lety.