Čtvrthodinka s paní profesorkou: Dawn Upshaw poprvé v Praze

V rámci koncertního cyklu Musica Orbis, který v Praze v jarním a letním období představuje zahraniční studentské a mládežnické orchestry, se pořádající agentuře The Prague Concert Co. podařilo konečně splnit sen mnoha českých operních fanoušků. Po neuvěřitelném trojím zrušení svých plánovaných vystoupení na festivalu Pražské jaro se totiž díky tomuto projektu u nás konečně objevila americká sopranistka Dawn Upshaw. Dlouholetá hvězda Metropolitní opery, protagonistka významných provedení a nahrávek zejména soudobé hudby (připomeňme zde alespoň její účast na takřka kultovním CD s Góreckého Symfonií č. 3, jehož se po celém světě prodalo přes milion kusů) a držitelka pěti Cen Grammy (poslední získala letos za titul Winter Morning Walks) vystoupila jako host evropského turné Bard College Censervatory Orchestra. Upshaw vede na prestižní hudební konzervatoři Bard College magisterské studium zpěvu, takže s devadesátičleným symfonickým tělesem, tvořeným studenty školy, cestuje tak trochu jako „pedagogický doprovod“. Spolu s uznávaným dirigentem a dlouholetým ředitelem školy Leonem Botsteinem se orchestr i s pěvkyní představili v sobotu 21. června také v pražském Rudolfinu.Program měl titul Šostakovič a jeho svět a hlavní skladbou večera byla v jeho druhé polovině skladatelova Symfonie č. 15 z roku 1971, tedy jeho pozdní a do značné míry sumarizační dílo. V první půli zazněly skladby, které Dmitrij Šostakovič ve své kompozici přímo cituje: Rossiniho předehra k Vilému Tellovi a Wagnerův Siegfriedův smuteční pochod ze Soumraku bohů. Ještě před přestávkou se však na jevišti objevila Dawn Upshaw se zhruba čtvrthodinovým písňovým cyklem Witolda Lutosławského Chantefleurs et Chantefables, nesmírně půvabným a poetickým souborem hudebních miniatur o zvířatech a rostlinách s texty francouzského surrealisty Roberta Desnose. Zpěvačka tak trochu překvapila už svým zjevem. Kdo si ji z fotografií a televizních záznamů pamatuje jako útlou dívku s mírně chlapeckými rysy a charakteristickým krátkým účesem, možná by ji ani nepoznal. Už za měsíc čtyřiapadesátiletá zpěvačka se nápadně zakulatila a se svými dnes už delšími a lehce prošedivělými vlasy působí… Inu, jako laskavá paní profesorka. Zůstal jí však šibalský výraz ve tváři a především nezaměnitelně zabarvený lyrický soprán, který dnes zní možná trochu ostřeji, než jak ho známe z nahrávek, ale stále není možné si ho splést s žádným jiným. Devět písní za citlivého doprovodu redukovaného orchestru zazpívala Upshaw s příkladným důrazem téměř na každé slovo, během celého cyklu dokázala plynule přecházet ze zasněných poloh až k pobavenému nadhledu. Zážitek z nevšední interpretace trval bohužel jen zhruba čtvrthodinu a přinesl s sebou otázku, zda by nestálo Pražskému jaru za pokus pozvat Dawn Upshaw k samostatnému recitálu ještě jednou. Třeba to tentokrát konečně vyjde…Bard College Conservatory Orchestra je tvořen nadanými studenty z celého světa (nechybí v něm ani několik hráčů z České a Slovenské republiky) a jeho výkon stál rozhodně za poslech. Pod zkušenou rukou Leona Botsteina zněl po technické stránce velmi profesionálně, a přestože po něm jako studentském tělese není možné žádat specifický zvuk či jiné výjimečné kvality, bylo znát, že se v jeho řadách nachází mnoho nesporně talentovaných mladých hudebníků. Nejprve v Rossinim a později v Šostakovičovi na sebe upoutala pozornost kvalitně sehraná violoncellová sekce pod vedením Johna Belka a Sarah Ghandour, v Symfonii č. 15 pak zazářily samostatné houslové vstupy koncertního mistra Dongfanga Ouyanga. Celému koncertu bohužel chyběla ze strany orchestrálních hráčů jakási spontaneita – hudebníci působili sice soustředěně, ale esprit, jaký by posluchač očekával u mladého tělesa ze Spojených států, se bohužel nedostavil.

Tváře členů orchestru i početného publika se naštěstí nakonec přeci jen rozzářily, a to během tří přídavků. Tady už se americká koncertní tradice projevila naplno: Botstein prohnal studenty Bard College svižným tempem oslnivým Pochodem č. 1 z Elgarovy Pomp and Circumstance, pokračoval milou citací muzikálové písně Vincenta Youmanse Tea for Two v brilantní Šostakovičově úpravě Tahiti Trot a ke skandovanému potlesku donutil posluchače Sousův vlastenecký pochod The Stars and Stripes Forever. Večer samozřejmě nemohl skončit jinak než se standing ovation, které patřily studentům, zjevně unaveným náročným programem i dlouhým turné, plným právem. Cyklu Musica Orbis se nepochybně podařilo přilákat k sobě opět o trochu více pozornosti, a nezbývá než se těšit, že se v příštích letech v Praze objeví spolu s nadějnými mladými muzikanty také nějaký ten zajímavý pan profesor nebo paní profesorka…

Hodnocení autora recenze: 60 %

Musica Orbis 2014
Dirigent: Leon Botstein
Dawn Upshaw (soprán)
Bard College Conservatory Orchestra
21. června 2014 Dvořákova síň – Rudolfinum Praha

program:
Gioacchino Rossini: Vilém Tell – předehra
Richard Wagner: Siegfriedův smuteční pochod z opery Soumrak bohů
Witold Lutosławski: Chantefleurs et Chantefables (pro soprán a orchestr)
=přestávka=
Dmitrij Šostakovič: Symfonie č. 15
přídavky:
Edward Elgar: Pochod č. 1 (Pomp and Circumstance)
Dmitrij Šostakovič: Tahiti Trot
John Philip Sousa: The Stars and Stripes Forever

Foto archiv