Renesanční vášeň a melancholie

Jubilejní osmdesátá sezona Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK se pomalu chýlí ke konci a v úterý 21. dubna se v kostele sv. Šimona a Judy uskutečnil poslední koncert komorního cyklu Stará hudba. Hostem tentokrát byl švýcarský soubor La Morra, který patří mezi přední ansámbly na poli renesanční hudby. Nevšední program s názvem Nelítostný čas! posluchačům představil intimní svět italských madrigalů a frottol.Večer byl rozčleněn do několika tematických bloků. Po úvodním tanci Ballo ’Rostibolli gioioso’ následovalo šest písní s texty, pojednávajícími o vášni. Jejich autory byli Bartolomeo Tromboncino, Marchetto Cara a Benedetto Gareth. Poté byla zařazena tři balla, která byla příjemným uvolněním před další sérií madrigalů, které spojovalo téma pomíjivosti života, opět většinou od italských komponistů. Tyto skladby uzavíraly celkovou dramaturgii. Takováto kompozice programu by se snadno mohla po nějakém čase stát velmi jednotvárnou, což však při provedení souborem La Morra rozhodně nehrozilo.Hudebníci se představili jako skutečně prvořadí odborníci na renesanční hudbu a hráli nejen velmi poučeně a precizně, což samo o sobě nemusí být ještě nijak zábavné a zajímavé, ale především s hlubokým porozuměním duchu této hudby. Vivabiancaluna Biffi ve svém projevu mistrně spojovala zpěv a hru na violu d’arco (též fidula). Její vokální technika byla velmi přirozená, hlas byl průzračně čistý a příležitostně zdobený jemným vibratem, které umocňovalo emoce, obsažené v hudbě. Madrigalům dokázala vtisknout obsah díky výtečné modelaci italských veršů, které byly velmi dobře patrny i ve velkém prostoru kostela sv. Šimona a Judy. Precizní byla i její hra na smyčcový nástroj, ať se doprovázela sama, nebo hrála s ostatními kolegy. Mimořádným fenoménem je pak Corina Marti. Nejen že je to prvotřídní hráčka na zobcovou flétnu a na clavisimbalum, což na tomto koncertě beze zbytku prokázala, ale její invence v této hudbě je skutečně fascinující. Nepřeberné množství možností v diminučních obměnách, které zaznívaly jen jakoby mimochodem v jednoduchosti a přirozenosti, jako když voda vytéká z pramenu v lesnaté stráni. Kromě toho je však třeba zmínit také výtečně lehkou techniku a bohatě propracovanou artikulaci na obou nástrojích. U zobcových fléten bych pak rád zmínil nádhernou tónovou kulturu a dynamiku zvuku, který vytvářel pozoruhodný dialog se zpěvem. Stejně výborně se představil rovněž polský loutnista Michal Gondko, jenž hrál na violu da mano, což je nástroj s violovým korpusem, na který se však hraje loutnovou technikou. Zvuk, spojující plnost a jemnost, byl perfektně dotvářen vytříbenou a bohatou artikulací. Nejvíce možností tohoto nástroje Gondko představil v brilantní sólové Fantasii od Francesca da Milano na chanson De mon triste desplaisir Jeana Richaforta.Tato trojice navíc byla především dokonale sehraná a bez ohledu na to, jestli hráli všichni či část hudebníků jako duo, bylo jejich interpretační sjednocení a hluboké ponoření do hudby vždy skvělé. Porozumění estetice i zdobení kompozicím dodávalo na svěžesti a dramaturgie, která byla poutavě postavená sama o sobě, byla dovedena k dokonalosti proměnami instrumentace a barevných kombinací. Hudebníci dokázali využít beze zbytku všech možností, které jim jejich obsazení skýtalo, a čas koncertu plynul neobyčejně lehce. To podpořilo i velmi uvolněné vystupování interpretů. Jediné, čeho lze litovat, že kostel sv. Šimona a Judy je přece jen příliš velký na tento typ komorní hudby, a nebylo možné si tak vychutnat veškeré bohatství detailů, jež hudebníci své interpretaci vtiskli a co by ucho stihlo pojmout. Profesním povzdechnutím je skutečnost, že z našich odborníků i „odborníků“ na renesanční hudbu bylo možno v publiku zahlédnout bohužel jen málo kolegů, protože jen stěží bychom si mohli přát ještě lepší a poutavější představení tohoto repertoáru, které nám zprostředkovala La Morra. Po dlouhém vřelém potlesku se soubor s pražským publikem rozloučil přídavkem v podobě italského madrigalu.

Hodnocení autora recenze: 100 %

Stará hudba
Nelítostný čas!
La Morra
– Vivabiancaluna Biffi (zpěv a viola d’arco)
– Corina Marti (zobcové flétny a clavisimbalum)
– Michal Gondko (viola da mano)
21. dubna 2015 kostel sv. Šimona a Judy Praha

program:
I. Úvod
– Ballo ’Rostibolli gioioso’ (Domenico da Piacenza?)

II. Vášeň
– Hor che’l ciel e la terra (Bartolomeo Tromboncino, text: Francesco Petrarca)
– Non va l’acqua al mio gran foco (Bartolomeo Tromboncino)
– Oimè il cor, oimè la testa (podle Bartolomea Tromboncina)
– Amando e desïando (Benedetto Gareth)
– Più che mai (Bartolomeo Tromboncino nebo Marchetto Cara)
– Nasce la speme mia (Marchetto Cara)

III. Mezihra
– Ballo ’Lionzello’ (Domenico da Piacenza?)
– Ballo ’Rossina’ (in: Hans Judenkünig, Ain schone kuenstliche Underweisung, 1523)
– Ballo ’Petit vriens’ (Guglielmo Ebreo da Pesaro/La Morra)

IV. Pomíjivost života
– Non resta in questa valle (anonym/Andrea Antico)
– De che la morta la mia signora (anonym/Andrea Antico)
– O passi sparsi (Sebastiano Festa, text: Francesco Petrarca)
– O despietato tempo (Zanin Bisan)
– Ecce video celos apertos (Nicolas Craen)
– De mon triste desplaisir – Fantasia (Jean Richafort/Francesco Canova da Milano)
– Per dolor mi bagno il viso (Bartolomeo Tromboncino)

www.fok.cz

Foto Evo Kolková