Svjatoslav Richter o sobě a o hudbě (43)

Deníky o hudbě (24)

22. 6. 1984 Grange de Meslay. Zahájení Fêtes musicales de Tourraine
Beethoven: Kvartety F dur op. 18 č. 1 a cis moll op. 131. Kvarteto Amadeus
Kvartet F dur byl zahrán tak průměrně, že jsem už začal o kvalitách proslulého Kvarteta Amadeus pochybovat, o to silnější byl dojem z op. 131. Vzdor pokročilému věku je první houslista skutečný umělec a celý soubor strhává s sebou. Byl to šťastný a důstojný začátek Fêtes musicales.

23.6. Grange de Meslay
Beethoven: Kvartety G dur op. 18 č. 2, D dur č. 3, c moll č. 4. Kvarteto Orlando
Všechny tyhle kvartety jsem zamlada hrál čtyřručně. Jsou to tedy mí staří známí. Nejraději mám druhý G dur. Škoda, že hráli první větu tak rychle, něco z jejího půvabu se tím vytratilo. Z koncertu jako celku mám dobrý dojem. Je to velké štěstí, že se letos budou hrát všechny Beethovenovy kvartety.

24. 6. Grange de Meslay
Beethoven: Sonáty pro housle a klavír A dur op. 30 č. 1, G dur op. 96, c moll op. 30 č. 2. Régis Pasquier (housle), Jean-Philippe Collard (klavír)
Velké zklamání… Jean-Philipp Collard mi dnes připadal průměrný, bez zájmu a proto také nezajímavý. Při vzpomínce na jeho interpretaci třetí Schumannovy sonáty jsem čekal něco jiného. Koncert to byl dobrý, ale příliš rutinní. Houslista je to slušný, ale nic víc, hrál zkrátka ukázněně. A proč je mi sonáta c moll tak proti mysli? Vždyť je určitě vynikající.

30. 6. Grange de Meslay
Beethoven: Kvartety B dur op. 18 č. 6, Es dur op. 74, e moll op. 59 č. 2. Kvarteto Vita Nova
Špatně se mi poslouchalo, protože jsem byl trošku přiopilý (bylo to šampaňské, které jsem pil v baru v Meslay, whisky u Francise van der Velde, nebo něco jiného?). Ať tomu bylo jakkoli, nestál pro mě tento koncert pod dobrou hvězdou, hlavně když začalo finále 6. kvartetu s názvem „Melancholie“. Poslední dobou je život v Tournai poněkud neklidný a už to není tak sympatické jako dřív.

1. 7. Grange de Meslay
Beethoven: Kvartety Es dur op. 127, B dur op. 130, Velká fuga B dur op. 133. Brandisovo kvarteto
Hutný program, zdařile a dokonale provedený takovými vypasenými Němci. Vcelku to nebylo špatné, ale velmi „německé“. Co se dá po takovém koncertě dělat jiného než jít do hospody a objednat si klobásy, kyselé zelí a tak dále?

2. 7. u Patricka Lefevra. Nahrávka z koncertu v Meslay
Beethoven: Trio B dur op. 97, Michail Kopelman, Valentin Berlinsky, S. R.; Brahms: Klavírní kvartet A dur op. 26, Michail Kopelman, Dmitri Šebalin, Valentin Berlinsky, S. R.
Arcivévodské trio jsem s Kopelmanem a Berlinskym hrál jen jednou. Na to, že to bylo poprvé, a k tomu v Meslay, to nebylo špatné. Vím, že mé „stálé“ trio žárlilo. Něco takového nedokážu pochopit. Žárlivost považuju ve všech jejích formách za skutečný hřích a mohu říci, že sám touto neřestí neoplývám.

4. 7. Paříž, u Erica Anthetra, nahrávky
Prokofjev: 8. sonáta B dur op. 84, 1) Andrej Gavrilov, 2) S. R.
S Prokofjevovou 8. sonátou jsem se nechal nachytat. Zahráli mi Gavrilovovu nahrávku jako moji (a já jim věřil a byl jsem s interpretací strašně nespokojený) a moji jako Gavrilovovu (a tomu jsem také věřil a říkal jsem si: „To je přece něco docela jiného.“) Nebezpečná hra. Moc jsme se tomu nasmáli.

22. 7. v autě po Německu
Beethoven: Sonáta c moll op. 10 č. 1, Artur Schnabel
Ta podivuhodná interpretace mě skutečně porazila. Najednou se to dílo probudilo k životu, dalo se na ně skoro sáhnout. Něco úžasného!

14. 8. Moskva, Komorní hudební divadlo
Stravinskij: Concertino pro smyčcový kvartet, Dvě poemy Konstantina Balmonta, Dvě poemy Paula Verlaina, Pribautki, Ragtime pro 11 nástrojů, Příběh vojáka; dirigent Anatolij Levin
Velmi neuspokojivý večer. Celou dobu jsem měl vztek. Začalo to skromně a víceméně seriózně. Pak to šlo už jen z kopce a začalo to dostávat špatnou příchuť; „soudobou“, tučnou a lepkavou příchuť, což se publiku evidentně líbí, ale absolutně se to nehodí ke skladateli takové extrémní přísnosti a čistoty. Všechna tahle „cingrlátka“ na hranici naturalismu – odpudivé.
Kupředu, mladé talenty! Příběh vojáka režíroval třiadvacetiletý mládenec, který sotva opustil školu, bez vkusu a talentu, měl jen „své ideje“. Pěkně děkuju…
Vzpomínám si jen na jedno – jak se objeví čert. Prokopl membránu velkého bubnu, na které byl Stravinského portrét a tím celý ten nesmysl spustil. Po takovém představení potřebuje člověk okamžitě sprchu. A publikum? Šílený úspěch.23. 8. Jurij Bašmet, Ninočka a já. V autě Jurije Bašmeta mezi Jaroslavlí a Moskvou
Johann Strauss, valčík Hlasy jara, Perpetuum mobile, dirigent Herbert von Karajan. Haydn: Houslový koncert C dur, Josef Suk
Nádherný slunný den, Rusko, les, Rostov, Pereslavl-Salesskij a hudební požitek z Johanna Strausse a… Karajana. (… vlaštovky, výstřely a originální vídeňské veselí). Potom, po „snídani v trávě“ a Jurijově pokusu o pár momentek zase hudba. Jestli to byl opravdu Suk, kdo to hrál, tak je to vynikající houslista, a Haydnův Koncert C dur zněl jako pravý svátek.
Pomalu se blížíme k Moskvě a pozorujeme, jak člověk přírodu své země ničí.

19. 9. nahrávka
Schönberg: Klavírní koncert. Anatolij Veděrnikov, dirigent Igor Blaškov
Slyším to dílo poprvé. Nahrávka je zdařilá a svým způsobem je ta skladba zjevně dokonalá. Veděrnikov hraje s nepostradatelnou čistotou a precizností, orchestr zrovna tak. Taková díla se musí slyšet častěji, když je chceme pochopit. Ale někdy na to není nálada. Boulez mi jednou řekl, že tenhle koncert se hraje snadno. Hm, hm?

20. 9. ráno, nahrávka
Beethoven: Kvartet B dur op. 130, Budapešťský smyčcový kvartet
Beethoven za svítání. Nutím se k poslechu kvartetní hudby; často je to pro mě namáhavé. Nevím, proč mi činí potíže v sobě tuhle hudbu uchovat, brzy mě unaví. Co s tím?

20. 9. večer, nahrávka Arioly
Čajkovskij, 14 lyrických skladeb, S. R.
Řekl bych, že jsem tyhle kousky (které nikdo nehraje) pro svou desku nevybral špatně. Všechny mají půvab ruského venkova z minulého století a hudebně jsou výjimečné. Mnozí se mnou nesouhlasí. Zase jeden povrchní názor.11. 10. Velký sál konzervatoře
Písně Mendelssohna, Schumanna a Schuberta; Peter Schreier (tenor), Walter Olbertz (klavír)
Na všechny detaily koncertu si už nevzpomínám, ale Schreier byl jako vždycky ve vrcholné formě, prostý a vznešený. Skvělý a neobvyklý program. Jaká škoda, že si z písňové literatury nic nepamatuju. Je to jako s komorní hudbou pro smyčce a… s poezií (v tom jsem absolutně bez talentu). Schreierův způsob vycházet z hudby a slovo jí podřídit se mi moc líbí. Je to pravý opak Fischera-Dieskaua, který vychází ze slova. Mně osobně to nevyhovuje, a když ho doprovázím, ztrácím část tvůrčí svobody. Ale jakým bohatstvím nás skladatelé vokální hudby obdařili!!

14. 10. Vzpomínkový večer za Heinricha Neuhause (20. výročí úmrtí)
Wagner: Tristan a Isolda. René Kollo, Margaret Price, Brigitte Fassbaender, Dietrich Fischer-Dieskau, Kurt Moll, dirigent: Carlos Kleiber
Nahrávka Tristana s Carlosem Kleiberem je velká hudební událost. Všechno je velmi inspirované, bez nejmenšího zaváhání, hudba proudí jako přirozený jev; působí to úplně výjimečně. Zpěváci jsou nejlepší, jaké si jen lze přát, a ze všech největší je dirigent. Přesto si pořád myslím, že Furtwänglerova nahrávka je ještě o něco lepší, ale o tom se můžeme přít. V průběhu doby (presto agitato) se počet přítomných Neuhausových žáků stále zmenšuje.

3. 11. Velké divadlo, hostování opery z Tbilisi
Richard Strauss: Salome, dirigent Dschansug Kachidze
Ano, Salome, a německy! V divadle v Tbilisi – to je výkon! Všichni zpívají dobře. Dirigent ovšem Strausse neovládá, jak by bylo třeba, jeho orchestr hraje přesně, trochu suše a spíš jako Prokofjeva. Nemám dost místa, abych tady v detailech vypsal všechny hlouposti domýšlivého režiséra. Proč Salome svádí Jochanaana a stojí přitom za ním, to mi ušlo. Jochannaan je v bílém a vypadá jako Kristus… Po celém jevišti je rozvěšeno bílé prádlo jako na balkónech v Tbilisi. Ale to je jedno, provincie se snažila.

10. 12. Prosincový večer v Puškinově muzeu
Bartók: Elegie č. 1, Allegro barbaro; Zoltán Kocsis. Smyčcový kvartet č. 4, Takácsovo kvarteto
Takácsovo kvarteto zase jednou překonalo všechna moje očekávání. Slyšel jsem ten koncert podruhé a opět to byl dokonalý zážitek. Myslím, že Kocsis je jedním z nejserióznějších hudebníků dneška. Je rozhodně mnohem serióznější než Gavrilov (vzdor jeho ďábelskému talentu) a možná solidnější než Ránki. Především je však mnohem zajímavější než Pollini nebo Ashkenazy. Je domýšlivý, tvrdohlavý a náladový, ale to mu nebrání, aby dobře hrál. (Jen by mohl vynechat ta různá přepracování).

21. 12. Televizní přenos
Ravel: 4. věta Tria a moll; Oleg Kagan, Nataša Gutman, S. R.
„Televize přenáší Trio, pojďte se honem podívat,“ volala Nina. Ani jsme nedopili čaj a šli jsme do pokoje, kde vládne nepředstavitelný zmatek: je tam křídlo, dva televizory, gramofon, skříň plná not a knih, starý kus nábytku z doby Ludvíka XV., na klavíru jsou samozřejmě také noty, na okenním parapetu časopisy a noviny… Už hráli poslední větu Ravelova Tria, byl to přenos z Velkého sálu konzervatoře, tak bylo brzo po všem.

(Pokračování)
Přeložila a připravila Vlasta Reittererová

Foto archiv