Richard Strauss a jeho Elektra již tento týden v Brně

Po dlouhých dvanácti letech se již tento pátek objeví na repertoáru brněnské opery Richard Strauss – jeho hudební tragédie s textem Hugo von Hofmannstahla na motivy Sofoklovy tragédie Elektra (1909). Zatímco v Praze se toto strhující drama objevilo hned následujícího roku po drážďanské premiéře, Brno si na první nastudování Elektry muselo počkat až do října 1927, kdy byla pod taktovkou Františka Neumanna a v režii Oty Zítka uvedena v Divadle na Hradbách, tedy dnešním Mahenově. Richard Strauss je v Brně vůbec sporadickým hostem. Jeho Růžový kavalír se tu sice hrál zatím v pěti nastudováních (poprvé roku 1925, naposledy pak před devětadvaceti lety, roku 1983), z dalších straussovských operních partitur tu ale uvedli už jen podvakrát Salome (1932 a 2000). Balet přispěl dvěma tituly – Josefskou legendou (1923) a Donem Juanem (1969).

Teď bude Straussova Elektra na scéně Janáčkova divadla uvedena v nastudování hudebního šéfa operního souboru Caspara Richtera a v režii Rocca, který ío jejím zařazení do brněnského repertoáru rozhodl ještě před svým odchodem do Prahy. Ohlášena jsou v tuto chvíli pouze čtyři provedení, v titulní roli s především ve wagnerovském repertoáru uznávanou americkou sopranistkou Janice Baird.

Ve chvílích, kdy přípravy na brněnskou premiéru vrcholí, přinášíme pohled na Elektru Richarda Strausse z pera jejího režiséra a také scénografa a spoluautora kostýmů Rocca.

***
Antický mýtus zpracoval pro Richarda Strausse libretista, spisovatel, dramatik Hugo von Hofmannsthal. V mýtu mívají jednotlivé figury jasný až stereotypní úděl. Mají danou cestu, ze které za žádných okolností nesejdou. Je jedno, jestli jim byla dána věštbou, prokletím… Hofmannsthalův přístup k postavám v Elektře mě velmi zaujal. Řekl bych, že jejich psychologickou črtu více rozepsal. Jsou plastické.

Základním konfliktem opery je touha Elektry pomstít smrt svého otce Agamemnona, kterého zavraždila její matka Klytaimnestra s milencem Aigisthem. To samo o sobě stačí, aby Klytaimnestra byla většinou považována za zlo, černou magii, zcela negativní aspekt příběhu. Podle mého názoru v tomto případě ale platí – vražda za vraždu. Elektra totiž volí stejný postup jako kdysi její matka.

Klytaimnestra je obyčejná žena, která má dvě základní myšlenky. První přirozeně existenční je – přežít. Druhá je udržet si pozici, sílu a moc. Agamemnon představuje velmi úspěšného muže. Mykény za jeho vlády byly bohaté a velmi významné a on se rozhodl, že se vydá
do Trojské války. Opouští ženu. Pokud Klytaimnestra chce žít, musí se nějakým způsobem politicky udržet. K tomu ji pomohl Aigisth a já jsem přesvědčený, že Klytaimnestřino rozhodnutí bylo pragmatické a racionální v takto výjimečné situaci a stejně by jednalo mnoho z nás.

Po deseti letech se Agamemnon vrací. Ale není sám, přiváží s sebou jinou ženu – Casandru. Klytaimnestra v tu chvíli ví, buď ona nebo ta druhá. Pokud by ona nezabila Agamemnona, zničil by on ji. A rozhodne se pro jeho likvidaci. Po zavraždění otce, čeká Elektra ve špíně
na svého bratra Oresta, aby pomstil otcovu smrt. Elektra by mohla Klytaimnestru sama zabít, ale nechce, čeká na bratra, což svým způsobem beru jako alibismus.

V naší inscenaci Elektry není Klytaimnestra to absolutní zlo. Je to oběť, která se dostává do konfrontace se svou dcerou Elektrou. Nelze totiž vnímat jednotlivé postavy jen ryze pozitivně či negativně. Každá má motiv pro své jednání, své vrstvení, chování, uvažování. Svět není ve skutečnosti černobílý ani v Elektře.

Z těchto úvah vychází i scénický návrh. Na točně velkého jeviště Janáčkova divadla stojí brány Mykén, vytvořeny ze čtyř sloupů „z pravého zlata“. Tento symbol království má více vstupů a více náhledů. Na forbíně je scéna zastřežena řetězy, takže se dostáváme do jakési klece, ale je otázkou, kdy se postava nachází v kleci a kdy ne. Stejně jako u jednotlivých postav záleží na úhlu pohledu. Poprvé jsem do inscenace přizval ke spolupráci módního návrháře Miroslava Saba. V kostýmech hledáme módní antiku, která koresponduje s dnešním světem, kterou lze na módních přehlídkách vidět i dnes.

Na závěr se ještě vrátím k citátu Jeana Cocteau – ٫privilegium mýtu je jeho nesmrtelnost.‘

Elektra, příběh o pomstě, se může odehrávat kdykoliv a kdekoliv.

Ještě bych rád dodal: to nejzásadnější při díle, jakým Elektra je – je především pěvecké a herecké obsazení. Právě v tomto díle na něm velmi záleží.. A troufám si dopředu říci, že v Brně máme obsazení jednotlivých postav mimořádné.

Richard Strauss:
Elektra
Dirigent: Caspar Richter
Režie a scéna: Rocc
Kostýmy: Rocc, Miroslav Sabo
Sbormistr: Pavel Koňárek
Orchestr a sbor Janáčkovy opery Národního divadla Brno
Premiéra 18. května 2012 Janáčkovo divadlo Brno

Klytaimnestra – Helena Zubanovich / Jitka Zerhauová
Elektra – Janice Baird
Chrysothemis – Adriana Kohútková
Aigisthos – Ivan Choupenitch
Orestes – Jakub Kettner
Orestův vychovatel – Pavel Kamas
Důvěrnice – Adriana Hlavsová
Nosička vlečky – Jitka Klečanská
Mladý sluha – Petr Levíček
Starý sluha – Ladislav Mlejnek
Dohlížitelka – Daniela Straková-Šedrlová
1. služka – Jana Iskrová
2. služka – Jana Wallingerová
3. služka – Hana Kopřivová
4. služka – Martina Králíková
5. služka – Andrea Široká

www.ndbrno.cz

Foto ze zkoušek Jana Hallová