Velký tenor pro velkou operu aneb Bryan Hymel v Obecním domě

Jedno z reklamních hesel současné kampaně amerického pěvce Bryana Hymela (narozen 1979 v New Orleans) zní Pavarotti is Over – Bryan Hymel is Here (Pavarotti odešel, Bryan Hymel je zde). A opravdu, něco na tomto heslu je. Nadějný umělec, který si rychle získal světové renomé i díky záskokům, především ve své stěžejní roli Aenea v Berliozových Trojanech v Covent Garden, respektive v Met (v prvém případě za Jonase Kaufmanna a v druhém pak za Marcella Giordaniho) evidentně míří na pole italské opery. Zatím jeho doménou byla spíše francouzská opera devatenáctého století, především žánr velké opery, ze které čerpala i jeho profilová deska Héroïque, natočená v Praze právě s orchestrem PKF-Prague Philharmonia, který ho doprovázel i na nedělním koncertu v pražském Obecním domě.

Prvá, kratší část koncertu byla věnována italské veristické opeře. Pěvec se uvedl ne zcela rozehřátým hlasem v roli Cavaradossiho z Pucciniho Toscy (Recondita amonia). Hymelův hlasový materiál je velmi krásný, ale spíše je mu bližší frázování ve francouzštině než v italském jazyce. Hlas je ve střední poloze trochu uzavřenější a teprve ve výškách rozkvétá do plného lesku a uvolněnosti. Vysoké tóny jsou nejlepší kvality a nejsvětlejší barvy, omamně kovově zabarvené, a jak bylo na koncertě slyšet, tyto nejvyšší tóny mu opravdu nečiní žádné potíže. Dosahuje jich uvolněně a bez tlaku. Naopak nejhlubší tóny jsou někdy zastřenější a méně znělé. Hymelův hlas je pravým pokladem pro počítače C, Cis a případných D, které zazní na zmiňované profilové desce v Meyerbeerově Afričance (což neopomene také uvést programová brožura).

S Bryanem Hymelem vystupovala jeho manželka, řecká sopranistka Irini Kyriakidou. Velmi půvabná a elegantní zpěvačka s lyrickým sopránovým fondem, kultivovaně přednesla árii Tosky (Vissi d´arte), jež ovšem byla dramaticky i výrazově nad jejím oborem, který se momentálně pohybuje v rolích Lauretta – Zerlina – Pamina – Micaëla.

Světlejší hlas ne příliš osobitého témbru zjevně tíhne k lyrickým partům. Následující ukázka – scéna z prvního dějství Pucciniho Bohémy, dala příležitost poznat Hymelovu interpretaci partu, se kterým slavil úspěch v lednu 2016 v Met a na jaře 2015 v Dallasu. Vyznění chronicky známé scény bohužel utrpělo potleskem diváků, který oddělil jednotlivé výstupy. Zde se tenorista nejvíce přibližuje k určitým italským pěveckým vzorům, zdařile imituje jejich frázování a také se dostává na výrazovou platformu sentimento italiano, tolik oblíbenou u posluchačů, bohužel poněkud zplošťující dílo samé až na hranici plačtivé sentimentálnosti. Nicméně proud krásných tónů vzbudil u diváků značný emocionální ohlas. Po orchestrálním Intermezzu z Mascagniho Cavallerie rusticany zpěvák překvapil dokonale vypointovanou árií nevěrníka Turiddu, který se v obavě loučí se svou matkou, Mamma, quel vino é generoso, v níž veristický styl bez zbytečných naturalistických zvukových efektů a zároveň hlasová krása došly plného propojení.

Druhá část koncertu byla věnována francouzské opeře, až na výjimku, kterou představovalo zařazení árie Rusalky Měsíčku na nebi hlubokém, což zřejmě byla úlitba sponzorovi nebo divákům. Pěvkyně si ale poradila s „národním pokladem“ velmi profesionálně – zpaměti i bez vážnějších jazykových prohřešků, a vroucí kantilénou naplnila poselství vodní bytosti na pomezí dvou světů.

Této árii předcházela ukázka z Gounodovy opery Romeo a Julie, Romeova árie z druhého dějství, z níž bylo znát, že tenorista se dostává na svoji nejvlastnější půdu. Kvalitativní (nikoliv však ohlasový) vrchol koncertu představovaly dvě árie z málo známých francouzských oper. Původně v programových materiálech ohlášená árie Sigurda (Esprits, gardiens de ces lieux) z druhého dějství stejnojmenné opery (1884) Ernesta Reyera (1823-1909), kterou ale tištěný program koncertu neuváděl (a uvedl ji krátce sám pěvec), představuje velmi zdařilou fůzi prostředků francouzské velké opery, wagnerianismu a nastupujícího impresionistického kolorismu. Pozoruhodný přednes tísnivé árie Sigurda (starofrancouzská verze jména Siegfried), který se setkává se spící Brunehild, z nebe vyhnanou Valkýrou, v kouzelném paláci, dal plně vyniknout výrazovým možnostem Hymelova hlasu, dokonalému frázování i pocitovému odstínění. Za ní následovala modlitba Jana Křtitele (Jeana) z Masseneteovy opery Hérodiade. A opět se dostavilo dokonalé stylové souznění pěvce s dílem i jazykem. Závěrečným řádným číslem koncertu byla proslulá Květinová árie Dona José z Bizetovy Carmen. Další ze stěžejních rolí tenorista interpretuje afektivně uměřeně v dokonalém vokálním pojetí jako psychologickou bolestnou vzpomínku na první setkání s Carmen.

V přídavcích se interpreti vrátili do vod italské opery. V březnu tenorista vytvoří Vévodu mantovského ve Verdiho Rigolettovi v Deutsche Oper Berlin, tak logicky předvedl efektně zvládnutou árii Questa o quella? z této opery. Sopranistka zazpívala snad nejčastější dámský koncertní přídavek – árie Lauretty z Pucciniho Gianniho Schicchiho, půvabně a prostě. Jde o roli, která je jí zřejmě velmi blízká. Na závěr diváky zvedl ze sedadel poslední přídavek – Nessun dorma z Pucciniho Turandot, kdy při závěrečném Vinceró ovládla většinu publika obvyklá hysterická potřeba ovací ve stoje.

Zpěváky doprovázel orchestr PKF – Prague Philharmonia (se kterým pěvec již třikrát spolupracoval), tentokráte sice opět hlučně, ale s pečlivějším hudebním nastudováním, než tomu bylo u koncertu Nekoranec-Blue-Agresta. Bohužel chyběla důkladnější práce s intenzitou zvuku. Snad právě proto vzbudil největší ohlas z orchestrálních čísel u publika masivní zvuk Baccanale ze Samsona a Dalily Camilla Saint-Saënse, kdy jsem měl pocit, že tympanista je spíše instruován jako plašič lvů v savaně než spolupracující hráč sofistikovaného orchestrálního tělesa. Temperamentně dirigoval italský dirigent Paolo Bressan, ústrojem stylizován trochu jako básník z Bohémy. Trocha rafinovanějšího zvuku ve francouzském repertoáru zůstává jen přáním.

Obecenstvo miluje tenory. A koncert Bryana Hymela byl takovou příležitostí. Ukázal umělce v obou repertoárech, italském i francouzském. Právě interpretace romantických a hrdinných tenorových partů žánru grand opéra (plus jeho Don José) byla zásadním přínosem Hymelova koncertu, i když pražský divák spíše ocenil nejznámější ukázky italských oper. Bohužel jsme neslyšeli ukázku z žádného Berliozova díla, pro které je pěvcův „trumpetový“ témbr doslova stvořený. Snad příště ….

Hodnocení autora recenze: 80%

Bryan Hymel
Dirigent: Paolo Bressan
Bryan Hymel (tenor)
Irini Kyriakidou (soprán)
PKF-Prague Philharmonia
14. února 2016 Smetanova síň Obecního domu Praha

program:
Giacomo Puccini: Recondita armonia (Cavaradossi)
– Tosca, 1. dějství
(Bryan Hymel)

Giacomo Puccini: Vissi d’arte (Tosca)
– Tosca, 2. dějství
(Irini Kyriakidou)

Giacomo Puccini: Che gelida manina – Mi chiamano Mimì – O soave fanciulla (Rodolfo, Mimì)
– Bohéma, 1. dějství
(Bryan Hymel, Irini Kyriakidou)

Pietro Mascagni: Intermezzo
– Sedlák kavalír

Pietro Mascagni: Mamma quel vino è generoso (Turiddu)
– Sedlák kavalír
(Bryan Hymel)

=přestávka=

Charles Gounod: Ah! lève-toi, soleil! (Roméo)
Roméo et Juliette, 2. dějství
(Bryan Hymel)

Antonín Dvořák: Měsíčku na nebi hlubokém (Rusalka)
– Rusalka, 1. dějství
(Irini Kyriakidou)

Camille Saint-Saëns: Bacchanale
– Samson et Dalila

Ernest Reyer: Esprits, gardiens de ces lieux (Sigurd)
– Sigurd, 2. dějství
(Bryan Hymel)

Jules Massenet: Ne pouvant réprimer les élans de la foi – Adieu donc, vains objets (Jean)
– Hérodiade, 4. dějství
(Bryan Hymel)

Georges Bizet: Entr’acte
– Carmen, 3. dějství

Georges Bizet: Parle moi de ma mere (Micaëla, Don José)
– Carmen, 1. dějství
(Irini Kyriakidou, Bryan Hymel)

Georges Bizet: La fleur que tu m´avais jetee (Don José)
– Carmen, 2. dějství
(Bryan Hymel)