Vondráčkovo vítězství v Bruselu? Jako zlatá olympijská medaile, komentují úspěch českého klavíristy odborníci

Úspěch klavíristy Lukáše Vondráčka, který zvítězil v sobotním finále Mezinárodní soutěže královny Alžběty v Bruselu, je podle šéfa České filharmonie Davida Marečka srovnatelný se ziskem zlaté olympijské medaile. Klání založené už před druhou světovou válkou je podle odborníků ve svém oboru tím nejnáročnějším. Vondráček je prvním českým vítězem v této soutěži.

„Vítězství v soutěži královny Alžběty je srovnatelné snad jenom s úspěchem v Mezinárodní soutěži Fryderyka Chopina ve Varšavě, je to opravdu mimořádná záležitost,“ okomentoval Vondráčkovo vítězství Mareček.

Lukáš Vondráček si ve finále podmanil publikum i porotu interpretací díla Clauda Ledouxe A Butterfly’s Dream a Klavírního koncertu č. 3 d moll Sergeje Rachmaninova. Zařadil se po bok slavným vítězům, jako byli Emil Gilels, Leon Fleischer, Vladimír Ashkenazy, Malcom Frager, Evgeny Mogilevsky, Denis Kožuchin nebo Boris Giltburg.

„Pro českého pianistu je to zcela mimořádný úspěch a seznam vítězů soutěže královny Alžběty je jeden z nejzajímavějších seznamů klavíristů v historii, o něco významnější je snad už jenom Chopinova soutěž ve Varšavě,“ uvedl hudební publicista Jindřich Bálek. „Je také dobře, že se Vondráček takto vrátí do hledáčku českého publika, protože tím, že žije v zahraničí, tak se trochu nespravedlivě ztrácí,“ dodal. Vondráčkova kariéra je podle něj pozoruhodná i trochu svérázná, protože soutěž vyhrál až ve třiceti letech, což je na věk „zázračného dítěte“ trochu pozdě.

Lukáš Vondráček pochází z Opavy a hře na klavír se věnuje od raného dětství. Nyní žije v USA. Ve čtvrtek měl Vondráček vystoupit na jednom z koncertů Mezinárodního hudebního festivalu Janáčkův máj v Ostravě. Místo toho bude muset plnit závazky spojené s vítězstvím v Bruselu.

„Lukáše Vondráčka si pamatuji ještě z doby, kdy já jsem byl konzervatorista a on malé dítě, udivující svými schopnostmi – chvíli jsme měli dokonce stejnou pedagožku, paní profesorku Martu Toaderovou z Janáčkovy konzervatoře v Ostravě. Přestože se po období studií na Ostravské univerzitě u profesora Rudolfa Bernatíka na jeho uměleckém vývoji podíleli již výhradně zahraniční pedagogové, je jeho vítězství na soutěži královny Alžběty v Bruselu skutečně historickým úspěchem českého interpreta,“ uvedl klavírista Ivo Kahánek. Náročnost této soutěže podle Kahánka spočívá mimo jiné v povinnosti nastudovat ve finálovém kole povinnou skladbu za poměrně krátkou dobu a hlavně bez možnosti jakkoli konzultovat se svým pedagogem či jakékoli jiné pomoci.

Když má Arie Van Lysebeth, předseda poroty prestižní belgické Mezinárodní hudební soutěže královny Alžběty, hovořit o vítězi letošního ročníku, je viditelně potěšený. Český pianista Lukáš Vondráček, který dnes první cenu převzal z rukou belgické královny Mathildy, je podle něj výjimečný svou hudební intenzitou.

„Už první dva takty byly tak neobyčejné… Nebyla to jen hra na piáno, bylo to přesně to, co potřebujete, abyste si okamžitě získal plnou pozornost publika. A v těch pár taktech vnutil svou uměleckou vůli celému orchestru. Jen velký umělec má takový dar. A já si po těch dvou taktech řekl, že teď se děje něco neobyčejného,“ popsal Van Lysebeth chvíli, kdy Vondráček ve finálovém vystoupení porotu zřejmě přesvědčil svou interpretací Klavírního koncertu č. 3 d moll Sergeje Rachmaninova, podle některých nejtěžší skladby pro tento nástroj vůbec.

„Je to pro muzikanty asi největší soutěž na světě, něco jako vyhrát Wimbledon pro tenistu. Ale pro mne to znamená spíš velkou zodpovědnost, protože se mi jedná víc o muziku samotnou než o nějakou popularitu,“ svěřil se Lukáš Vondráček.

Před převzetím ceny musel devětadvacetiletý muzikant absolvovat několik kol náročné soutěže. Porota vybírala z dodaných nahrávek a podle Van Lysebetha byl už tehdy jasně patrný zápal, který Vondráček do své hry vkládá.

Přibližně osm desítek hudebníků pak přijelo v dubnu do Bruselu a z nich bylo vybráno čtyřiadvacet postupujících. Ti poté postupně spolu s orchestrem představili jeden z klavírních koncertů Wolfganga Amadea Mozarta a porota se rozhodla pro dvanáct finalistů.

Tucet nadaných hudebníků poté organizátoři doslova zamkli v „Hudební kapli královny Alžběty“, od roku 1939 sídle soutěže ve Waterloo u Bruselu. Měli týden na to naučit se jim dosud neznámou skladbu, letos nazvanou Sen motýla (A Butterfly’s Dream) od Belgičana Clauda Ledouxe.

„Dali nám skladbu, kterou do té doby nikdo neviděl. Noty. Bylo to asi pětačtyřicet stran, moderní skladba,“ popsal situaci Lukáš Vondráček. „Musím říct, že to byla hrozně těžká věc. Cvičili jsme víceméně od rána do večera. Pak jsme tam už jen popíjeli nějakou vodku, protože to bylo úplně na zbláznění,“ vzpomíná s úsměvem.

Podle Van Lysebetha byla právě Vondráčkova finálová interpretace Snu motýla nejlepší a český hudebník pak následným přednesem už zmíněného Rachmaninovova koncertu své vítězství minulý čtvrtek jednoznačně potvrdil. Na druhém místě skončil americký pianista Henry Kramer.

S výhrou je spojena nejen finanční prémie 25.000 eur, ale také řada koncertů po celém světě. A publikum od vítězného pianisty očekává hodně.

„Doufám, že už jsem na to připravený i mentálně. Ono to není jen o tom, jak rychle vám běhají prsty po klaviatuře,“ říká český klavírista. Vondráček si podle svých slov uvědomuje, že se vítězstvím v soutěži – považované za nejnáročnější klavírní klání světa – zařadil po bok hudebních legend.