Opera Národního divadla zahájila sezonu netradičně tradičně

Zářijový zahajovací koncert nadcházející sezony 2016-2017 navázal programem s názvem Co Národní divadlo dlouho neslyšelo a asi už nikdy neuslyší II na dramaturgicky podobnou loňskou akci. Orchestrální hudbu koncertu v září 2015 vystřídalo letos mnoho pěveckých vystoupení celkem šestnácti sólistů a vysoký počet interpretovaných hudebních skladeb, což komentoval dirigent koncertu, umělecký ředitel Opery Národního divadla Petr Kofroň s humorem sobě vlastním jako snahu prezentovat co nejvyšší počet skladeb a sólistů během jediného koncertu, a to i za cenu krátkosti jednotlivých úryvků z oper, které se v minulosti na jevišti Národního divadla objevily jednou, výjimečně i vícekrát, aniž by v repertoáru zanechaly výraznější stopu.

Ze šestnácti skladeb bylo pět orchestrálních (Před slunce východem Emila Františka Buriana, Goldmarkova Královna ze Sáby a Domácí cvrček, Pickův Malíř Rainer, Vzorná rodina Francesca Benizza), jen několik vokálních ukázek bylo rozsáhlejších (duet z Novákova Karlštejna v podání Kateřiny Kněžíkové a Jiřího Rajniše ml., duet z opery Václava Suka Lesův pán – Jana Sýkorová a Václav Lemberk, duet z opery Adolfa Piskáčka Ughlu – Lucie Hájková a Josef Moravec), jiné poskytly pěvcům jen malý prostor k předvedení jejich pěveckého umění, který dokázali využít jen někteří z nich. Jistě k nim patří Martin Šrejma (Svatební noc od Rudolfa Zamrzly), Ivan Kusnjer jako Otec Timofej z Moorovy opery Vij, Zdeněk Plech v titulní roli Vodníka z opery Boleslava Vomáčky, Kateřina Jalovcová jako Orlanda z Lerouxovy Královny Fiammetty, Petra Alvarez Šimková v dramatické árii Viviane z Goldmarkova Merlina nebo Jiří Hájek a Maria Kobielska v duetu z Dcerušky hostinského od Jana Evangelisty Zelinky. Téměř všichni byli vcelku pochopitelně více či méně závislí na notovém záznamu, který měli před sebou. Většině z nich se podařilo vystihnout podstatu skladatelova sdělení, nejfádněji snad vyzněla árie Málky ze Sudovy opery U božích muk v podání Jany Sibera (zvoleno dobře pro její typ hlasu?), duet z Lesův pána od Václava Suka a zpěv Barunky z Babičky Antonína Vojtěcha Horáka (Michaela Kapustová) s přizvukováním Miloše Horáka v roli Pana otce.

Poskládáme-li uvedené skladby chronologicky podle data jejich premiér na jevišti Národního divadla, pak sahají od let 1886-1916, tedy od premiéry Goldmarkovy Královny ze Sáby po premiéru Novákova Karlštejna (obě díla byly naprosté výjimky, protože je nastudovalo Národní divadlo celkem šestkrát, jak uvádí Beno Blachut v tištěném programu), pak dále přes rok 1925 (Před slunce východem Emila Františka Buriana a Dceruška hostinského Jana Evangelisty Zelinky) až k opeře Boleslava Vomáčky Vodník, která měla premiéru na konci roku 1937 a byla znovu uvedena roku 1948 v Divadle 5. května (později Smetanovo divadlo a Státní opera Praha) s legendárním basbarytonistou Ladislavem Mrázem v titulní roli.

Směsici hudebních čísel dokázal propojit svými vtipnými a věcnými komentáři umělecký ředitel Opery Národního divadla Petr Kofroň, osobnost mimořádné inteligence, rozhledu a smyslu pro humor. Málokdo by se mu v této roli pohotového dirigenta-glosátora mohl vyrovnat a dá se říci, že hlavním protagonistou večera byl bezesporu právě on – „Ten, který dokáže propojit nepropojitelné“. Přístup ostatních aktérů k tématu koncertního večera byl spíše nečitelný. Orchestr je zvyklý hrát s výrazem hodným pokerového hráče, sólisté ovládají tuto vlastnost už méně a na některých z nich bylo patrné, že se úkolu podrobují s určitým odstupem, případně i s rozpaky. Nemyslím si, že je to v pořádku, člen souboru by se měl s profesionalitou sobě jistě vlastní podvolit dramaturgii večera, který má být lehkonohý a poutavý. Právě svou zjevnou profesionalitou by jej každý ze sólistů dokázal povýšit na očekávanou lahůdku. Tím spíš, že k oživení hudby (po)zapomenutých autorů je v Národním divadle tak málo příležitosti a k pobavení publika ještě méně.

Sezona 2016-2017 byla zahájena, ať tedy žije nejlépe, jak umí!

Hodnocení autorky recenze: 75%

Koncert k zahájení sezony 2016-2017
Co Národní divadlo dlouho neslyšelo a asi už nikdy neuslyší II.
Dirigent: Petr Kofroň
Jiří Hájek (baryton)
Lucie Hájková (soprán)
Michaela Kapustová (mezzosoprán)
Kateřina Kněžíková (soprán)
Maria Kobielska (soprán)
Ivan Kusnjer (baryton)
Václav Lemberk (tenor) 
Josef Moravec (tenor)
Zdeněk Plech (bas)
Jiří Rajniš ml. (baryton)
Jana Sibera (soprán)
Jana Sýkorová (mezzosoprán)
Petra Alvarez Šimková (soprán)
Martin Šrejma (tenor)
Orchestr Národního divadla
16. září 2016 Národní divadlo Praha

program:
Emil František Burian: Před sluncem východem, část Zrození člověka

Vítězslav Novák: Karlštejn, duet z 3. jednání
Alžběta – Kateřina Kněžíková
Karel – Jiří Rajniš ml.

Rudolf Zamrzla: Svatební noc
Petr – Martin Šrejma

Stanislav Suda: U božích muk, zpěv Málky z 1. jednání
Málka – Jana Sibera

Karl Goldmark: Královna ze Sáby, střední část předehry

Karel Moor: Vij, modlitba z 1. jednání
Otec Timofej – Ivan Kusnjer

Václav Suk: Lesův pán, duet z 3. jednání
Jarmila – Jana Sýkorová
Vilém – Václav Lemberk

Boleslav Vomáčka: Vodník, árie z 2. jednání
Vodník – Zdeněk Plech

František Picka: Malíř Rainer, předehra k 3. jednání

Adolf Piskáček: Ughlu, duet z 2. jednání
Haralda – Lucie Hájková
Harald – Josef Moravec

Xavier Leroux: Královna Fiammetta, árie z 2. jednání
Orlanda – Kateřina Jalovcová

Antonín Vojtěch Horák: Babička, scéna z 3. jednání
Barunka – Michaela Kapustová
Pan otec – Miloš Horák

Karl Goldmark: Domácí cvrček, úvod k prvnímu jednání

Karl Goldmark: Merlin, zpěv z 3. jednání
Viviane – Petra Alvarez Šimková

Jan Evangelista Zelinka: Dceruška hostinského, scéna ze závěru opery
Opuštěná – Maria Kobielska
Ženich – Jiří Hájek

Francesco Benizzo: Vzorná rodina, intermezzo pro symfonický orchestr

www.narodni-divadlo.cz