Zážitek, který stojí za to. Na Sophii Jaffé a Filharmonii Brno s Petrem Altrichterem do Besedního domu
Mozartova Serenata notturna v počátku koncertu nebyla nejsilnější skladbou večera. Šlo sice na začátku o příjemný zážitek, její výrazová síla i radostná nota ale mohla být mnohem silnější. Plochý zvuk nezachránila ani plná sóla prvních houslí. Byla to asi otázka nálady nebo potřeby se rozehrát, ale autor recenze neměl pocit, že by tato hra způsobila to, co ve skladbě má, tedy rozveselit a pobavit.
Největší očekávání večera bylo ukryto v houslovém partu druhé skladby. Schumannův Houslový koncert d moll je zvláštní směsí lyrické virtuozity a lidského osudu. Je to skladba, která jako by vystupovala ze zástupu romantických houslových koncertů svým citovým obsahem a díky této vlastnosti je provedení houslisty vždy nesmírně složité na koncentraci. Sophia Jaffé, která je brněnskému publika známá již několik let a lze tak dobře pozorovat během jednotlivých vystoupení její hudební vývoj, otevřela sólový part koncertu nesmírně jistě.
A ve stejném duchu pokračovala. Precizní hru vykazovala během celé skladby, neměla žádný problém ani se složitějšími pasážemi, ani s nesmírně hlubokým obsahem střední věty. Z lehkosti a lyričnosti tónu pomalé věty se její nástroj jiskřivě rozezpíval v radostném závěru skladby. Petr Altrichter řídil skladbu, aniž by v ní zbytečně experimentoval. Jistě je otázkou vkusu každého posluchače, jaká interpretace jednotlivých skladeb je mu bližší, v případě brněnského Schumannova houslového koncertu to ale byl ryzí Schumann se všemi aspekty, které obsahuje. A onu přidanou hodnotu, o které již byla řeč, naplnila Jaffé do posledního tématu skladby. Podstata hodnoty se skrývá v tehdejším tragickém závěru života Roberta Schumanna a osudu, který skladbu provázel. Schumann koncert složil pouhé tři roky před svou smrtí. Bylo to období stagnace ve všech aspektech jeho života. Pro silné psychické problémy byl Schumann zavřen do léčebny, kde za dva roky zemřel.
Schumannův osud a jeho psychická nemoc má na další vývoj koncertu zvláštní vliv. Skladba byla dedikována maďarskému houslistovi Josephu Joachimovi. Protože ji však Joachim odmítl jako výplod chorého ducha autora, byl koncert poslán do zapomnění a měl být publikován až za sto let. K tomu naštěstí nedošlo a jeho první uvedení bylo v roce 1937. Hodnota a odkaz tohoto jediného houslového koncertu Roberta Schumanna spočívá tedy nejen v jeho silné hudební a výrazové složce, ale i v tomto poměrně zajímavém aspektu osudu.
Na sdělení jednoduché a technicky poměrně nenáročné Legendy Antonína Dvořáka uzavřely koncert Filharmonie Brno. V této skladbě se všichni hudebníci našli. Byl to příjemný, zvukově i hudebně čistý zážitek, který logicky navazoval na složitější obsah Schumannova koncertu.
A už zpráva, že bude Dvořáka dirigovat Altrichter, dávala k těmto očekáváním jasné kontury. Epický Dvořák nebyl plochý. Byla to radostná a temperamentní hra, střídající v jednotlivých deseti částech skladby silné a slabé momenty, rychlou a pomalou hru, citové vyjádření i dramatické momenty. Původně skladba pro soukromé muzicírování u klavíru byla v Brně příjemným muzicírováním v podání Filharmonie Brno.
Možnost poslechnout si recenzovaný koncert mají posluchači ještě dnes a zítra v Besedním domě v Brně. Návštěva a zážitek jistě stojí za to.
Hodnocení autora recenze: 80%
Lyrický Schumann, epický Dvořák
Dirigent: Petr Altrichter
Sophia Jaffé (housle)
Filharmonie Brno
30. listopadu, 1. a 2. prosince 2016 Koncertní sál Besedního domu
(psáno z koncertu 30. 11. 2016)
program:
Wolfgang Amadeus Mozart: Serenáda č. 6 D dur KV 239 „Serenata notturna“
Robert Schumann: Houslový koncert d moll
Antonín Dvořák: Legendy op. 59
Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky
[mc4wp_form id="339371"]
