Eva Urbanová zakončila Pardubické hudební jaro

Program devětatřicátého ročníku mezinárodního festivalu Pardubické hudební jaro se na konci uplynulého týdne definitivně naplnil. Na slavnostním závěrečném koncertě, uspořádaném v Sukově síni pardubického Domu hudby, vystoupila sopranistka Eva Urbanová doprovázená Filharmonií Hradec Králové pod vedením dirigenta Davida Švece. Finální večer byl důstojným završením festivalu, který díky jeho organizátorům z obecně prospěšné společnosti Barocco sempre giovane přerostl měřítka krajského města a patří dnes k nejvýznamnějším kulturním i společenským událostem v celém regionu východních Čech.

Když jsem letos v únoru psal o Prologu Pardubického hudebního jara v Hlinsku se stejným programem i interprety, nešetřil jsem zde na adresu hlavní protagonistky večera chválou. Bude jistě zajímavé porovnat hlinecký zážitek s dalším vystoupením slavné sopranistky, napsal jsem před třemi měsíci (recenze zde). Tehdy se mohlo zdát, že hlubší dojem v posluchačích Eva Urbanová snad ani už nemůže zanechat. Jak jsem se mýlil!

Pardubický koncert, dlouho předem vyprodaný do posledního místa, představil sólistku v ještě větší formě než v Hlinsku, jako skutečně špičkovou pěvkyni disponující dokonalým hlasem ohromného rozsahu, vládnoucí perfektní technikou i úžasnou empatií, což vše jí umožňuje prostřídat v průběhu večera neuvěřitelné množství poloh. V první polovině večera, sestavené výhradně z českého repertoáru, publikum snad ani nedýchalo při její Rusalce, o Kostelničce ani nemluvě. Pak přišly na řadu árie z oper italských skladatelů a těžko vybírat, která z nich působila v podání Evy Urbanové nejintenzívněji. Možná Ave Maria Desdemony z Verdiho Otella, interpretka však podala, jak je pro ni typické, s maximálním nasazením úplně všechny.

Velké ocenění zaslouží i Filharmonie Hradec Králové. Dirigent David Švec ji opět skvěle připravil. Orchestr hrál naprosto přesně, s citem a vyváženě. Jen těžko by se hledaly chybičky, všechny sekce podaly bravurní výkon. Vedle Intermezza z Mascagniho opery Sedlák kavalír tentokrát vynikly skvělá souhra a zvuk orchestru asi nejvíce v předehře k Verdiho opeře Síla osudu, čímž ale nechci snižovat veskrze příznivý dojem z provedení ostatních orchestrálních skladeb zařazených do programu večera.

Pardubické publikum nešetřilo již od začátku svými sympatiemi. Tleskalo s upřímným nadšením, několikeré ovace vestoje v případě tohoto koncertu měly dozajista své opodstatnění. Věřím, že alespoň částečně patřily nejen interpretům hodnotného závěrečného večera festivalu, ale že byly i vyjádřením díků obětavým pořadatelům Pardubického hudebního jara.

Ti si uznání bezesporu zaslouží. Festival se v jejich režii stále vyvíjí k lepšímu. Pozoruhodné je spojení prvotřídní interpretační kvality s pořádáním koncertů na netradičních místech, včetně malých měst a obcí, i v památkových objektech. Pardubické hudební jaro roste i žánrově, jeho nedílnou součástí se staly crossovery, jazz, baletní a operní divadelní představení. Návštěvníci si mají z čeho vybírat – a na jejich počtu je to znát. Letos festivalová nabídka oslovila více než osm a půl tisíce posluchačů. To je velmi pěkný výsledek. Již nyní se dopilovávají podrobnější obrysy příštího jubilejního čtyřicátého ročníku, zaměřeného programově na sté výročí vzniku samostatného Československa.

Hodnocení autora recenze: 95 %

 

Pardubické hudební jaro 2017
Slavnostní závěrečný koncert
Dirigent: David Švec
Eva Urbanová (soprán)
Filharmonie Hradec Králové
14. května 2017 Sukova síň Domu hudby Pardubice

program:
Bedřich Smetana:
–Předehra k opeře Libuše
–Libuše, árie Libuše „Bohové věční tamo nad oblaky“
–Dalibor, árie Milady „Jak je mi?“
Antonín Dvořák:
–Rusalka, Polonéza
–Rusalka, árie Rusalky „Měsíčku na nebi hlubokém“
–Rusalka, árie Rusalky „Necitelná vodní moci“
–Čert a Káča, Předehra k třetímu dějství
Leoš Janáček: Její pastorkyňa, árie Kostelničky „Co chvíla“
Giuseppe Verdi:  Otello, árie Desdemony „Ave Maria“
Giacomo Puccini: Manon Lescaut, árie Manon „Sola, perduta, abbandonata“
Pietro Mascagni: Sedlák kavalír, Intermezzo
Francesco Cilea: Adriana Lecouvreur, árie Adriany „Ecco, respiro appena – Io son l’umile ancella“
Giuseppe Verdi:
–Trubadúr, árie Azuceny „Stride la vampa“
–Síla osudu, předehra
–Macbeth, árie Lady Macbeth „La luce langue“

www.pardubickehudebnijaro.cz