CD vzniklé za situace, která má téměř blízko k zázraku

Recenzovaný snímek "Historical organ in Dobruška II" představuje opravdovou vzácnost vzniklou za situace, která má téměř blízko k zázraku. Tím téměř zázrakem lze označit záchranu a rekonstrukci varhan v Husově sboru Církve československé husitské v Dobrušce. Je to další z dokladů vzácné iniciativy a solidarity, společného upřímného zájmu „Dobrušťáků“ a krajanů při snaze o záchranu vzácné kulturní památky. Dnes jsou varhany v Husově sboru Církve československé husitské ve znamenité kondici a nesporně budou v provozu nejen při bohoslužbách, nýbrž i jako výborný nástroj koncertní. K tomu nezbývá než upřímně poblahopřát.

Jiří Fux (Dobrušské varhany, 2008) uvádí o varhanách v Husově sboru pouze stručnou zmínku na straně osmdesát devět své stati s poznámkou, že nástroj není funkční. Je zde ovšem uvedena i původní Klossova dispozice. O firmě Schuster & Sohn ze Žitavy, tedy o původním staviteli varhan, zde ovšem není ani zmínka. To bylo odhaleno až v průběhu rekonstrukce nástroje. Zatímco první CD věnované varhanám děkanského chrámu sv. Václava bylo v komentáři o nástroji samotném až příliš skoupé, tentokrát vybavil Pavel Svoboda, jinak hlavní interpret, nahrávku důkladným komentářem o historii varhan a o procesu jejich nákladné rekonstrukce. Firma Schuster & Sohn ze Žitavy byla zdatná a k jejím největším dílům patří například varhany arciděkanského chrámu sv. Antonína v Liberci. Dispozice rekonstruovaného nástroje respektuje původní dispozici Klossovu (a nejspíš i Schusterovu), která je spíše romantického (já bych dodal, že až „cecilského“) typu. V celkovém zvuku nezní nástroj nikterak monstrózně, jeho zvuk je nicméně velice barvitý a vždy bude vyhovovat především „menšímu“ romantickému repertoáru. Tuto charakteristiku také nahraný repertoár plně respektuje a to plně ku prospěchu věci.

Program zahajují dvě kompozice Carla Philippa Emanuela Bacha. Nejprve šestiminutová Fantazie a fuga c moll Wq 119, která má v prvé části ještě punc dožívajícího barokního patosu, fuga je ovšem už rokokově odlehčenější. Ve zvuku vychází znamenitě, uměřeně, nepateticky, s důrazem na jemné rytmické detaily i precizní koordinaci hlasů. Následující Sonáta a moll Wq 70/4 už je psána v galantním slohu ohlašujícího se raného klasicismu s oním typickým stínem romantické krize (druhá věta), která na počátku druhé poloviny osmnáctého století zasáhla větší počet skladatelů – mimo jiné i raného Haydna. Galantní hravost a dekorativnost nicméně převažuje v obou krajních větách a jemný, diskrétně ztlumený a barevně čistý zvuk manuálového stroje bez pedálu přináší vskutku příjemný poslechový zážitek. Ztlumený „cecilský“ zvuk drobné Skizzy Roberta Schumanna má sice povahu dílka spíše příležitostného či instruktivního, je to ovšem právě jedna z těch vzácných miniaturních perliček romantické nástrojové lyriky. I zde můžeme obdivovat jemné valéry zvukových barev diskrétní dispozice varhanního stroje.

Rovněž z díla Maxe Regera interpret zvolil koncertně méně provozované drobnosti – totiž dvě části ze Šesti trií op. 47, která sice stěží mohou konkurovat Regerovým monumentálním varhanním projektům, ale jsou to již díla zralého mistra, jenž i v jednoduchosti a stručnosti naplno odhaluje svůj kompoziční um. Tria jsou ostatně z roku 1900, kdy vznikla rovněž monumentální Fantazie a fuga na BACH op. 46, kterážto skutečnost nepotřebuje dalšího komentáře. Mírně sentimentální romantická Siciliana je následována kontrapunkticky brilantní Gigou. Vigilie Svobodova krajana, opočenského rodáka Luboše Sluky (ročník 1928), vyrůstá z pozdně romantické slohové tradice a poprvé přináší na gradačním vrcholu působivé pléno nástroje, který byl doposud prezentován spíše v tišších a jemnějších dynamických polohách. Pléno není hřmotné, ale nevšedně působivé.

Závěrečná dvojice skladeb nahrávky je z tvůrčí dílny Franze Liszta, rovněž přináší ukázky plného zvukového lesku nástroje: Hutný zvuk se ozve nejprve v Einleitung und Fuge podle Bachovy kantáty BWV 21 Ich hatte viel Bekümmernis, nejplastičtěji se pak zvukový potenciál nástroje ukáže v závěrečné skladbě a dominantě celého snímku – Lisztových brilantních variacích podle Bachovy kantáty BWV 12 Weinen, Klagen, Sorgen, Zagen z roku 1714 (to je mimochodem rok narození Bachova druhorozeného syna Carla Philippa Emanuela, což lze možná pokládat za dramaturgickou pozoruhodnost snímku).

Celkově lze snímek hodnotit jako mimořádně zdařilý jak z dramaturgického, tak i z interpretačního a v neposlední řadě i technického hlediska. Zvuková režie velmi citlivě snímá i ty nejsubtilnější odstíny jednotlivých rejstříků a podtrhuje tak celkovou plasticitu nahrávky. Výtvarně je CD velice zdařilé včetně českého a anglického komentáře.

Hodnocení autora recenze: 80%

 

Historical organ in Dobruška II
Pavel Svoboda (varhany)
Zvuková režie: Aleš Dvořák
Hudební režie a produkce: Vít Havlíček
Celkový čas – 60:59 minut (1 CD)
Nahráno 15. října 2016 v Husově sboru Církve československé husitské v Dobrušce
Vydalo Arta Records v roce 2017

Carl Philipp Emanuel Bach:
– Fantasie a fuga c moll Wq. 119
– Sonáta a moll Wq 70/4
Robert Schumann: Skizze op. 58 Nr. 1
Max Reger: 6 Trios op. 47
Luboš Sluka: Vigilie
Franz Liszt:
– Einleitung und Fuge (podle kantáty Johanna Sebastiana Bacha)
– Weinen, Klagen, Sorgen, Zagen