Varhaník Pavel Svoboda a benefiční koncert pro svatovítské varhany

Z mladé nastupující generace varhaníků na sebe v poslední době nejvýrazněji upozornil Pavel Svoboda. Je laureátem mnoha mezinárodních varhanních soutěží – v Brně, Opavě, německém Korschenbroichu, na Pražském jaru 2013 a především je nositelem 2. ceny Mezinárodní bachovské soutěže v Lipsku 2016. Projevuje také výrazný organizační talent. Je ředitelem mezinárodního festivalu Františka Ladislava Věka v rodných východních Čechách, předsedou spolku pro ochranu historických varhan PROVARHANY. Vydal dvě CD s nahrávkami historických varhan v Dobrušce a vyvíjí čilou koncertní činnost doma i v zahraničí. Vyučuje hru na varhany na pedagogické fakultě Univerzity Hradec Králové a vede Oddělení historicky poučené interpretace na Hudební fakultě Akademie múzických umění. Vzhledem k věku pozoruhodný výkon! Hráčsky je vybaven brilantní nástrojovou technikou, dobré nervy a záviděníhodnou pohotovost osvědčil při soutěžích. To vše je ovšem podloženo výrazným talentem, který slibuje při příznivém rozvoji mnoho do budoucnosti.

4. prosince 2017 vystoupil v rámci koncertní sezony Českého spolku pro komorní hudbu České filharmonie na koncertě v pražském Rudolfinu za pozorného sledování četného obecenstva. Koncert byl zároveň benefičním koncertem ke zbudování varhan v katedrále sv. Víta.

První polovinu svého vystoupení věnoval Pavel Svoboda barokní hudbě. V Buxtehudeho Preludiu g moll výrazně zvukově i výrazově odlišil jeho přísné polyfonní části od improvizačních. Z Bacha zvolil půvabnou chorálovou předehru Ich ruf zu dir, Herr Jesu Christ v komorní registraci a vrcholnou Preludium a Fugu Es dur. Zdůraznil monumentalitu Preludia a trochu pospíchal se závěrečnou částí trojité fugy. Mezi Buxtehudeho a Bacha byly vloženy dvě skladby Bohuslava Matěje Černohorského. Toccata C dur je formálně toccatou na prodlevě. Její zachované torzo bylo hráno s velice problematickým romantickým a bombastickým dokončením, plným nestylových chromatických spojů prvního vydavatele díla Otto Schmidta z roku 1901. Zůstává otázkou, zda toto zakončení hrát ještě v roce 2017 a zda vůbec je torzo Černohorského skladbou. O následující Fuze a moll je již delší dobu prokázáno, že dílem Černohorského není. V opisech je nejčastěji jmenován jako autor Josef Seger nebo rukopis nemá autora. Hrána byla v prestissimu a při registraci pouze na čtyřstopový rejstřík v manuálu poněkud nezřetelně.

Po přestávce, kde se většinou očekává „oddechová“ skladba mírnějšího tempa a nízká dynamika, provedl Pavel Svoboda plný síly Allegro z Šesté symfonie francouzského romantika Charlese Maria Widora v brilantním svižném tempu, které nepostrádalo zřetelnost, a hýřil temperamentem. Poctou krajanovi z východních Čech Luboši Slukovi bylo provedení jeho Vigilie s půvabným střídáním lyrických ploch s dramatickými gradacemi. Následující lyrická Vigilie Bohuslava Martinů přinesla ve Svobodově podání trochu nejednoznačné vyznění díla. Tato skladba, zamýšlená autorem jako volná věta cyklu Vigilií, byla hrána v rychlejším tempu značně přerývaně a neklidně, s rozvrásněnými gradacemi. Důraz na klidnější tok hudby a pomalé tempo bude zřejmě otázkou dalšího Svobodova hudebního zrání. U závěrečného Mota ostinata Petra Ebena se zdálo, že vyvrcholí koncert, ale závěrečnou tečku utvořila až přidaná slavná Widorova Toccata F dur.

Hodnocení autora recenze: 90 %

 

Český spolek pro komorní hudbu
Benefiční koncert
Pavel Svoboda (varhany)
4. prosince 2017 Dvořákova síň Rudolfina Praha

program:
Dietrich Buxtehude: Preludium g moll BuxWV 149
Bohuslav Matěj Černohorský: Toccata C dur
Bohuslav Matěj Černohorský: Fuga a moll
Johann Sebastian Bach: Ich ruf zu dir, Herr Jesu Christ BWV 639
Johann Sebastian Bach: Preludium a fuga Es dur BWV 552
=přestávka=
Charles-Marie Widor: Allegro ze Symfonie č. 6 g moll
Luboš Sluka: Vigilie
Bohuslav Martinů: Vigilie
Petr Erben: Moto ostinato z Nedělní hudby

www.ceskafilharmonie.cz