Jesličky něžné, temné i odvázané

28. prosince 2017 se v chrámu svatých Šimona a Judy na Starém Městě pražském odehrál další z pravidelných barokních podvečerů Collegia Marianum, tentokrát s názvem Šalmaje pastýřů a – jak jinak – s vánočním zaměřením. Soubor pod vedením umělecké vedoucí Jany Semerádové a společně s pěticí zpěváků přednesl málo hraná až neznámá díla z barokního repertoáru dvou hudebních velmocí: Francie a Itálie.

Do první půlky koncertu byly zařazeny kusy italské, nejčastěji neapolské provenience. Vedle kompozic málo známého Legrenziho a Kapsbergera zazněly skladby u nás nehraných autorů, jako Cristofaro Caresana, Francesco Provenzale a další. Na hudební vyváženost však rozdílná renomé autorů neměla žádný vliv. Jako vždy objevná dramaturgie namíchala pestrou paletu árií a duetů z kantát i samostatných písní a orchestrálních předeher a meziher převážně tanečního charakteru. Ve vokálních číslech se vystřídali Hana Blažíková a Barbora Kabátková (soprán), Tomáš Lajtkep a Vojtěch Semerád (tenor) a Jaromír Nosek (bas).

Že italská hudba oplývá chytlavou melodikou i rytmikou je všeobecně známo a uznáváno. Objevem tohoto koncertu pro mnohé posluchače byla jistě temná stránka italské vánoční tématiky. Na rozdíl třeba od českých pastorel se v jejích textech objevují i síly podsvětí a království temnot, jež kvílí nad svou konečnou porážkou oné noci, kdy se narodil Spasitel. Vedle dokonalého duetu obou sopranistek (Hodie collaetentur coeli cives od Giovanni Legrenziho) a líbezné ukolébavky v intimním podání famózní Hany Blažíkové (Figlio, dormi Giovanni Girolama Kapsbergera) jsme tedy slyšeli i vícevrstevnatou ukolébavku Dormi, o ninno Cristofara Caresana, která zdůrazňuje osudovou atmosféru už volbou hlasu (vynikající bas Jaromíra Noska), a ve druhé části navíc ostinátním doprovodem pouze tří tónové melodie.

Nebyl by to italský repertoár a nebylo by to Collegium Marianum, kdyby nezařadilo i hravé prvky a nevyužilo herecký potenciál svých členů. Protiváhu k časté oslavě Boha a ještě častější oslavě Panny Marie tvořil svět neapolských rybářů. (Koho by snad pohoršovalo spojení s tímto světským až rozverným prostředím, ten nechť si vzpomene na naše koledy, v nichž láká vlk rohatou kozu, aby slezla z košaté vrby, kde se žádá v hospodářství, aby dali syna, protože se kolednici nechce „samo líhat“, nebo kde koledník shání po celém kraji ingredience na vánočky, které se však nepovedou a muž vyslaný na nákupy dostane doma na závěr lopatou.) Krom toho je tu pojítko ryby jako křesťanského symbolu, a to platí i v anonymní milostné Canzone del pescatore, kde se ryba osmaží na pánvičce a sní. Zpěváci zde kromě hereckých etud uplatnili pro větší účinek i značně stylizované hlasy, neotesané, ale tradičně po italsku dobře posazené. Koho by snad mrzelo, že tyto perly neslyšel, mohu odkázat na nahrávky dostupné například na YouTube, ale upozorňuji, že navzdory profesionální úrovni zdaleka nemají tentýž půvab a švih (například Tarantella Cristofara Caresana).

Jediné, nad čím pro mě visí otazník, bylo uspořádání skladeb do jakýchsi pásem, která zjevně neměla být narušena potleskem. Pokud spolu skladby tematicky souvisejí (což byl ale případ až druhé poloviny koncertu), je to dramaturgicky opodstatněné. Avšak stejně se může stát, že krásná a samostatná skladba, jako například Kapsbergerova Toccata in C teorbisty Jana Krejči, je degradována na mezihru a její poslech ztížen, přestože je podání maximálně zvučné a přesuny na podiu maximálně decentní. Navíc tato pásma znesnadňují časovou orientaci. Komentář v programu tomu tentokrát nepomohl; patchworkový způsob řazení se musel někde projevit, i když hudebně vše logicky navazovalo. (Na mě ale třeba zařazení pouze dvou vět ze čtyřvětého koncertu působí příliš tříštivě.) V textech árií se také objevilo více šotků, než jsme zvyklí.

Možná, že působí malicherně, že se o tom zmiňuji. Podle slov jednoho vzdělaného návštěvníka koncertů se má na začátku v sále zhasnout a kdo se dívá při koncertu do programu, není schopen kvalitního poslechu. Tento pán je však celoživotním abonentem symfonických koncertů v Rudolfinu. Jeho názor platí v případě známých skladeb, o nichž si vše můžete nastudovat v pohodlí domova a eventuálně si předtím srovnat několik referenčních nahrávek. V případě souboru Collegium Marianum platí, že publikum je dychtivé slyšet nové skladby, stejně tak je ale zajímá jejich text, kontext vzniku a interpretační uchopení nejen hudby, ale i slova, protože barokní hudební svět je slovem veden. To, že je tištěný program skutečně zásadním atributem posluchače, se projevovalo častým listováním na všech stranách kolem mne.

Pokud bych já sestavovala tento program z čisté vody, dopadlo by to samozřejmě žalostně, protože nevím, kam umělecká vedoucí Jana Semerádová na ty skvosty chodí. Pokud bych ale mohla pouze měnit pořadí, přehodila bych první a druhou polovinu večera. Druhá, francouzská část totiž působila kompaktněji, slavnostněji a byla blíž našemu ideovému i hudebnímu uchopení vánoční tématiky. Anonymní písně a koledy na téma zvěstování a neposkvrněné početí připomínají atmosféru rorátů a melodie Une jeune pucelle se objevuje s českým textem i v našich mešních zpěvech. Se skladateli Michelem Richardem de Lalandem a Marcem-Antoinem Charpentierem je české publikum už rovněž obeznámeno.

Pokud byl ale záměr ohromit posluchačstvo na samém počátku, je třeba říct, že vyšel impozantně, a dramaturgickou gradaci pro tentokrát oželme. Není vždy nutné nechávat nejlepší víno nakonec. Ježíšek se narodil, pojďte, bouchnem šampáňo!

Hodnocení autorky recenze: 85%

Barokní podvečery 2017
Šalmaje pastýřů
Hana Blažíková (soprán)
Barbora Kabátková (soprán)
Tomáš Lajtkep (tenor)
Vojtěch Semerád (tenor)
Jaromír Nosek (bas)
Collegium Marianum
–Jana Semerádová (flauto traverso, umělecká vedoucí)
–Lenka Torgersen (koncertní mistr)
28. prosince 2017 kostel sv. Šimona a Judy Praha

program:
Cristofaro Caresana: Ballo detto Barrera z vánoční kantáty La Veglia
Giovanni Legrenzi: Hodie collaetentur coeli cives
Giovanni Girolamo Kapsperger:
–Toccata in C
–Figlio, dormi
Cristofaro Caresana: Con un vel d’humanità, duet z kantáty La Caccia del Toro
Francesco Provenzale: Sinfonia in g z opery Il schiavo di sua moglie
Cristofaro Caresana:
–Dormi, o ninno, árie z kantáty La Veglia
–Alle selve, alle valli, tarantella z kantáty La Tarantella Per la Nascita di Verbo
Nicola Fiorenza: Concerto per il Flauto
Giuseppe Tricarico: Non vuol più tregua (ciaconna)
Simone Coya: Lu rusciu de lu mare z kantáty L’amante impazzito
Anonym: Vurria addeventare pesce d’oro (canzone del pescatore)
=přestávka=
Michel Richard Delalande: Ritournelle – Ou s’en vont ces guays bergers – Une jeune pucelle (Symphonies des Noëls)
Anonym: Une jeune fillette
Anonym: Une jeune pucelle
Robert de Visée: Noël pour le theorbe
Anonym: Joseph est bien marié
Marc-Antoine Charpentier:
–Or, nous dites Marie
–À la venue de Noël
–Salve, puerule

www.collegiummarianum.cz
www.baroknipodvecery.cz