Quo vadis Czecho-Slovakia? Světové premiéry světových autorů pro rok 2018

Druhý koncert balíčku FOR a FROM CZECHOSLOVAKIA ze 7. koncertní řady brněnského souboru Brno Contemporary Orchestra je tu!!
20. března 2018 v 19:30h představí BCO skladby věnované stému výročí republiky, tentokrát z per dvou světových skladatelů, za jejich přítomnosti!

„Když se v roce 1928 slavilo desáté výročí vzniku Československa, byla uspořádána Výstava soudobé kultury, žádná rekapitulace, ale takové The Best Of…, přehlídka toho nejlepšího, nejaktuálnějšího a nejperspektivnějšího, prostě optimistická vize budoucnosti nového, vzkvétajícího státu. I my se o devadesát let později ptáme společně s Aloisem Piňosem Kam kráčíš? – Quo vadis? Žádná ohlížení, ale to nejnovější, nejaktuálnější.

Oslovili jsme tři významné světové skladatele, aby pro BCO – Brno Contemporary Orchestra zkomponovali díla s podtitulem „pro Československo“, co to pro ně znamená, jsme nechali na jejich rozhodnutí“, vysvětluje dramaturgický záměr Viktor Pantůček.

Snad můžeme být dnes v České i Slovenské republice optimističtější, a otázka Quo vadis? nemusí nést tak hysterické konotace, jak jsou všudypřítomně hlásané mediální i politickou honorací. Máme se moc dobře, ale mohlo by to být ještě lepší, minimálně díky tomu, že si můžete poslechnout něco, co jste ještě nikdy neslyšeli. Navíc v podání špičkových interpretů.

KDO píše pro BCO?
Elliott Sharp (*1951) je americký multiinstrumentalista, saxofonista, kytarista, klarinetista a hudební skladatel. Inspirovala ho i česká skupina The Plastic People of the Universe. V roce 2010 byl jedním z hudebníků, kteří zahráli na koncertě pro českého básníka Ivana Jirouse. Spolu s ním také vystoupili David Soldier, Anthony Coleman, Jonathan Kane a český hudebník Ivan Bierhanzl. Během své kariéry spolupracoval s mnoha hudebníky, mezi které patří například Bill Laswell, Eugene Chadbourne, Bobby Previte a Anthony Coleman.

Roland Dahinden (*1962) je švýcarský trombonista a skladatel. Studoval skladbu a hru na trombón v Grazu a Florencii, dále na Wesleyanově univerzitě v Connecticutu u Anthonyho Braxtona a Alvina Luciera, a titul PhD získal na univerzitě v Birminghamu. Jako trombonista se věnuje interpretaci současné hudby a improvizace/jazzu. Koncertuje po celé Evropě, Americe a Asii. Jako skladatel spolupracuje s mnoha umělci (výtvarníky Guido Baselgia, Andreas Brandt, Stéphane Brunner, Daniel Buren, Rudolf de Crignis, Philippe Deléglise, Inge Dick, Rainer Grodnick, Sol LeWitt, Lisa Schiess, či architekty Morger & Degelo a autory Eugen Gomringer. Své zvukové instalace a sochy vystavuje v Evropě a Americe.

PROGRAM
20I3I2018 Besední dům, 19:30
FOR CZECHOSLOVAKIA
ALOIS PIŇOS: Quo vadis? Hudba pro trombon sólo a komorní soubor (2001)
ROLAND DAHINDEN: Brno (2018) Klangraumprozess for bassclarinet with 2 violins, viola, cello, double bass, percussion and electronic
SOFIA GUBAJDULINA: Concordanza pro komorní orchestr (1971)
ELLIOTT SHARP: Plastovy hrad (2018)
Brno Contemporary Orchestra/ dirigent Pavel Šnajdr
Gareth Davis – basklarinet

AUTORSKÉ KOMENTÁŘE a INSPIRACE

Elliott Sharp se nechal inspirovat literárním zobrazením společnosti v tvorbě Franze Kafky a Egona Bondyho. A to na pozadí odkazu normalizačního undergroundu v popředí se skupinou Plastic People of the Universe.
… Ze sluchátka se ozývalo bzučení, jaké K. ještě nikdy při telefonování neslyšel, Vypadalo to, jakoby by se z bzukotu nespočetných dětských hlasů – avšak ani bzukot to nebyl, nýbrž zpěv velmi vzdálených, nesmírně vzdálených hlasů-, jako by z tohoto bzukotu přímo nemožným způsobem utvářel jediný vysoký, ale silný hlas, který dorážel na ucho, jako kdyby si žádal proniknout hlouběji než jen z ubohému sluchu. —- Franz Kafka, Zámek

“Kurvafix!”; “Peace, peace, peace; Just like a piece; Of bog roll” —- Egon Bondy

„Plastový hrad, přestrojený za koncert pro basklarinet vzdává hold spisovateli Franzi Kafkovi, básníkovi Egonu Bondymu, a legendárním Plastik People of the Universe. Všechny jejich odkazy jsou stále živoucí“ doplňuje Elliott Sharp (NYC – 201)

Roland Dahinden se inspiroval zvukem poněkud tvrdé slovanské fonetiky češtiny (zprvu si vyžádal texty Václava Havla, tak uvidíme, zdali z nich něco použil).

„b r n o Klangraumprozess (proces rozeznění prostoru) pro basklarinet, ansámbl a elektroniku vrství a pracuje se zvukem a hraje si se vzpomínkami tak, aby zakončil překvapující zvukovou syntézou. Díky přímému ozvučení se odhalí kvalita zvuku, která je prostorová již sama o sobě. Toto bude naopak umocněno v auditoriu elektronikou. Pro dosažení něčeho specifického pro BCO, vychází kompozice ze zvučnosti české řeči“ vysvětluji Roland Dahinden (8.1.18)

Skladba Quo vadis? Aloise Piňose z roku 2001 a dvě světové premiéry z roku 2018 jsou doplněny „binárně opoziční“ kompozicí Concordanza od Sofie Gubajduliny. Tu si v roce 1970 objednal Marek Kopelent pro soubor Musica viva Pragensis, tedy pro Československo reálné, ještě existující, i když na počátku nepříliš slavné etapy.