S Janem Pirkem o hudbě klasické i neklasické

Zeptali jsme se našeho významného kardiochirurga a přednosty Kardiocentra IKEMu, profesora Jana Pirka, na jeho vztah ke klasické hudbě.

Hudbu mám rád. Ale při položení vaší otázky mě hned napadlo, co to je vážná hudba. Myslíte si, že např.  Vivaldiho Čtyři roční období jsou vážná hudba a nebo  je to nevážná hudba? To už spíše název, který uvádíte později – klasická a neklasická. I když kam patří např. Beatles? Není to již klasická hudba? Jestliže se myslí vážnou hudbou stará, klasická, tak i tu mám rád. Nejsem vůbec žádným odborníkem  a mám raději starší hudbu. Musím se přiznat, že současné, tzv. vážné hudbě, příliš nerozumím. Takže z klasické hudby mám rád staré skladatele, konče Janáčkem. Nemusím chodit na Wagnerovu hudbu. Z neklasické hudby, nebo tedy nevážné, mám rád swing a klasický neworleanský jazz. Ono také záleží na okolnostech, za kterých hudbu posloucháte. Takže i Olympic je prima – některé jejich písničky patří také vlastně už do klasiky. Na koncerty chodíváme s manželkou několikrát do roka, a to nejen na symfonické orchestry, ale občas i na komorní hudbu. Nemohu říci, že by nějaká hudební událost na mě dělala mimořádný dojem, protože mimořádným dojmem je pro mě každý koncert. Já sám totiž jsem nebyl nadán tím, abych se naučil na něco hrát a tak z každého koncertu odcházím s úžasným dojmem, co lidé dokázali nejen složit, ale i interpretovat.