Varšavský unikát: Festival Warszawska Jeseń

V dobách ještě vlastně nedávno minulých nebylo mnoho možností, jak v totalitní střední a východní Evropě slyšet nejaktuálnější západoevropskou avantgardní hudbu, konfrontovanou s hudbou skladatelů východního bloku. Nejzásadnější takovou příležitostí je od roku 1956 festival Varšavský podzim, jehož 61. ročník před pár dny skončil.

Měl jsem tu čest slyšet svou symfonickou skladbu na zahajovacím koncertě tohoto ročníku (v provedení Varšavské filharmonie a dirigenta Johannese Kalitzkeho) a též jsem měl při zpáteční cestě dost času přemýšlet o tom, co celá akce znamená a znamenala pro československou hudbu. Bezpochyby hudební „most“ mezi Východem a Západem, jakkoli to zní jako klišé. Neboli – skladatelé, po léta krmeni propagandou o hudbě „sloužící pokroku a lidu“ si mohli ověřit, že skládat se dá i jinak a nejen na Západě, ale i v tom blízkém sousedském Polsku (Lutoslawski, Penderecki a další). Jsem si jist, že bez inspirace „Varšavou“ by hudba mnoha českých a slovenských autorů nezněla tak, jak zní (nebo zněla). Hudba je totiž „otevřená struktura“ a nelze ji udržovat ve stavu umělé zakonzervovanosti a uzavřenosti, potřebuje nové myšlenky, nové vlivy a čerstvý vzduch, jinak zákonitě degeneruje.

Nevím, proč v českém a slovenském prostředí nikdy podobný festival nevznikl a taktéž netuším, jak je možné, že Varšavský podzim přežil všechny potíže, které ho v průběhu času provázely. Ale mám dojem, že i díky němu je „současná vážná hudba“ považována v Polsku za něco samozřejmého, důležitého pro vývoj kulturního prostředí národa a (někteří) její autoři jsou dokonce čímsi jako celebritami (v tom pozitivním slova smyslu). Přál bych si, aby nově vznikající „vážná hudba“ byla též v Čechách tím, čím je pro publikum „Varšavy“ – samozřejmou součástí kulturního dění, o které se diskutuje a která žije a rozvíjí se, stejně jako jiné obory lidské činnosti. A která není nesrozumitelnou snůškou pazvuků, jak si leckdo myslí, ale mnohovrstvým organismem, zajímavým na poslech i dotek, organismem, který potřebuje prostor a podporu, tak jako třeba ve Varšavě.