Albrecht Mayer: Chci dál rozšiřovat hobojový repertoár

Albrecht Mayer je mezi hobojisty králem. Svou profesionální kariéru zahájil v roce 1990 jako hlavní hobojista Bamberského symfonického orchestru. O dva roky později přešel na stejnou pozici do Berlínské filharmonie a je zde prvním hráčem dodnes. Vedle toho má také bohatou sólovou kariéru, koncertoval s mnoha významnými dirigenty, jako je Claudio Abbado nebo Sir Simon Rattle. V roce 2007 debutoval v Carnegie Hall a v roce 2013 byl zapsán na prestižní seznam Síně slávy britského časopisu Gramophone. Je vyhledávaným komorním hráčem a hraje také na hoboj d’amour. Nyní již potřetí v Německu získal titul Instrumentalista roku.

Říká se, že tón hoboje je nejblíže lidskému hlasu. Vy jste v dětství zpíval v chrámovém sboru v bamberské katedrále. Myslíte si, že tahle zkušenost ovlivnila vaši hru na hoboj?

Skoro každý instrumentalista věří, že právě jeho nástroj je nejbližší lidskému hlasu. Setkal jsem se dokonce s perkusistou, který to tvrdil o trianglu. Myslím, že při interpretaci některých skladeb nesmírně pomáhá každému hráči, když věří, že ten nástroj je jeho hlas. Historicky vzato, nejblíže lidskému hlasu byl vox humana (rejstřík varhan), který měl také velmi blízko k hoboji, to je pravda. Když si projdete Bachovy kantáty, je v nich velmi často použit hoboj a lidský hlas zároveň, proplétají se a místy opravdu splývají. Ještě se podobně používá anglický roh nebo hoboj d’amour. Ale ptáte-li se na vliv zpěvu, ano, samozřejmě jsem byl jako dítě velmi ovlivněn zpěvem, a také sborovým repertoárem, který je fantastický. Zkušenost se zpěvem v takovém sboru pro mě rozhodně byla zásadní, věděl jsem, že chci být hudebníkem a krok po kroku jsem na této zkušenosti stavěl dál.

Co vás vedlo k tomu, že jste si vybral právě hoboj?

To byla čirá náhoda. Můj otec byl dětský lékař. Jednou přišel domů a položil na stůl hoboj a řekl mně a mému staršímu bratrovi: „Naučíte se na tohle hrát.“ Neměli jsme možnost volby, zkrátka jsme měli před sebou tento nástroj. Tak jsme se začali učit, chodili jsme do třídy, kde nás bylo pět, byl jsem tam nejmladší. Po dvou letech náš učitel rozpoznal, že bych mohl mít pro hoboj speciální talent, možná malinko víc než ostatní ze třídy (smích).

Který z vašich učitelů vás inspiroval nejvíce?

Měl jsem mnoho inspirativních učitelů… Mým prvním učitelem byl Gerhard Sheuer, který byl druhým hobojistou u Bamberských symfoniků. Bamberští symfonikové, to byli Němci, kteří původně žili v Praze a kvůli Benešovým dekretům přesídlili do Bamberku, kde založili nový orchestr. Gerhard Sheuer mi dal veškeré základy a byl to také on, kdo mi pomohl rozhodnout se, že se hoboji chci opravdu věnovat. Od doby, kdy mě učil, mám jasnou představu, že tohle je můj život.

Měl jste nějaké vzory kromě učitelů?

Vzorem pro mě v dětství byl Heinz Holliger, podle mě nejvlivnější hobojista všech dob. Kompletně změnil pohled na možnosti hoboje. Na celém světě. Byl vzorem asi pro každého hobojistu mé generace.

Jste sólista, komorní hráč a první hobojista v Berlínské filharmonii. Je podle vás snadné tyto role kombinovat?

Ještě bych doplnil, že také diriguji. Ano, jde to kombinovat, dokonce bych řekl, že každá z těch činností je velmi prospěšná pro ty ostatní. Když přijdu zpět hrát do orchestru poté, co jsem hrál sólově nebo třeba dirigoval, pokaždé to přinese nové nápady, novou perspektivu a obohatí to můj pohled na hudbu, kterou hrajeme. Osobně mi to také hodně přináší. Nechtěl bych ani o jednu z těchto rolí přijít.

 

Chystáte se jako sólista přijet do Prahy a zahrát 30. a 31. ledna se Symfonickým orchestrem hl. m. Prahy FOK Hobojový koncert Ralpha Vaughana Williamse. Proč jste si vybral toto dílo?

Je to krásná romantická skladba, přestože byla složená ve dvacátém století, je příjemná na poslech, a zároveň jsou v ní obsaženy hluboké myšlenky. Myslím, že skladatel dobře zvolil zrovna hoboj pro jejich vyjádření, v tomto případě to naprosto zázračně sedne. Na konci jsou i velmi virtuózní části, takže si myslím, že je to dobrý kaleidoskop všeho, co může hoboj předvést. A je to vzácná kombinace!

Zahrajete ještě jednu skladbu, a to Náhrobek Couperinův od Maurice Ravela v úpravě pro hoboj a smyčce Joachima Schmeissera. Tato úprava zazní v České republice poprvé a byla napsána speciálně pro vás, je to tak?

Je to tak, tahle aranž byla napsána pro mě. Já jsem před tím tu skladbu hrál mnohokrát s celým orchestrem, tedy to už byla také úprava, ale od samotného skladatele. Úplně původně, jak asi víte, to totiž byla jen klavírní skladba. Už i v té orchestrální instrumentaci má hoboj výraznou úlohu, je tam v podstatě celou dobu sólový. Mám tu skladbu moc rád. K tomu, aby vznikla verze pro hoboj smyčcový orchestr, už zbýval jen malý krok.

Kdo s tím návrhem přišel? Byl to Joachim Schmeisser, nebo to byl váš nápad?

Byl to můj nápad. Přišel jsem za Joachimem, protože jsem znal jeho další vynikající práce pro dřevěné dechy, například jeho úpravy pro flétnu. Připadalo mi to jako logické rozšíření hobojového repertoáru. My hobojisté nemáme od Ravela žádný koncert, ale proč bychom nemohli vyzdvihnout tohle nádherné sólo? Je to skvělá příležitost. Takže jsem ho oslovil a podařilo se. S výsledkem jsem opravdu spokojený. Už jsem tu aranž nahrál, a to pod taktovkou Jakuba Hrůši, nahrávka by měla vyjít letos v květnu.

Když zmiňujete nahrávky, nedávno jste byl prohlášen instrumentalistou roku 2018 za album Tesori d’Italia v německé soutěži Opus Klassik. Můžete nám to album představit?

To album vychází z mého prvního repertoárového výzkumu. Je na něm hobojový repertoár, který byl ztracen a znovu objeven, je to klasická hudba z mozartovské doby. Našel jsem tolik hobojových koncertů z té doby, které se vůbec nehrají! Při výzkumu jsem narazil asi na sto koncertů, které úplně upadly v zapomnění. Také je mnoho italských barokních koncertů, které snad nikdy nebyly hrány, (nebo o tom jen nejsou žádné záznamy) a rozhodně je doposud nikdo nenahrál na CD. Jsou to skladatelé jako třeba Ristori nebo Sammartini a myslím si, že ty skladby jsou na velmi dobré úrovni, ty nejlepší jsem si vybral pro CD. Určitě bychom tyto skladby mohli srovnávat s Vivaldiho díly, několik jeho zapomenutých koncertů je na tom CD také nahráno a řekl bych, že jsou rovnocenné.

Plánujete v této cestě pokračovat a nahrávat další znovuobjevené skladby?

Samozřejmě! Už se na to těším! Mé následující CD, které vyjde na jaře, je ale trochu jiného zaměření – jak už jsem zmínil, bude na něm ta nová instrumentace Ravela s Jakubem Hrůšou, dále například Straussův Hobojový koncert. To je také úžasný repertoár. Mám před sebou různé projekty a jsem rád, že mohu také živě koncertovat a hrát s různými orchestry. V květnu mě například čeká koncert v Hamburku právě se zmíněným Straussem… Ale určitě chci navázat na objevování a rozšiřování hobojového repertoáru a ukázat světu další dosud skryté poklady!