Den hudby ve vile Tugendhat: Brno Contemporary Orchestra

Vila Tugendhat v Brně je sice chráněnou památkou UNESCO, ale přesto naplno žije. Přes den se tu střídají skupiny návštěvníků, konají se zde důležitá jednání a společenské akce a nechybí ani domácí koncerty.

Do obytného prostoru mezi onyxovou stěnou a jídelnou se vejde jen asi padesát posluchačů, je to však právě tolik, aby se zde cítili jako na návštěvě u majitelů, na pohodovém „hauskoncertě“. Prostor je akusticky vhodný právě tak pro komorní publikum, jako pro komorní účinkující soubory. Vedení vily Tugendhat citlivě vybírá dramaturgii, která se do tohoto prostředí hodí a navozuje atmosféru doby.

Koncert na apríla, 1. dubna 2019, měl specifickou atmosféru i dramaturgii. Představil se tu, nikoli poprvé, brněnský soubor s nevelkou tradicí, zato s velkou erudicí: Brno Contemporary Orchestra, který vznikl v roce 2011 a dal si do vínku nelehký úkol jak interpretační, tak marketingový. „Hudební tvorba nekončí Janáčkem, naopak jím začíná…“ Jde o to, navázat na Janáčkův odkaz a věnovat se hudbě jeho žáků a jejich pokračovatelů, a to nejen v České republice, ale i ve světovém kontextu.

Koncert „na apríla“ měl podtitul Tanec a variace a byl zajímavý, ale určitě ne podbízivý. Zahájila ho skladba polského skladatele 20. století Witolda Lutosłavského s názvem Dance Preludes. Pětivětá skladba střídá rychlé a pomalé části a těží z tanečních nápěvů a rytmů, přitom využívá i aleatoriku, skladební techniku, kterou autor ve svých skladbách používal. Plnokrevné a invenční skladby pro deset nástrojů jak smyčcových, tak dechových, z žesťů je využitý jen lesní roh. Skladby mají odpich a jsou hravé, přitom technicky velmi náročné.

Sinfonietta Benjamina Brittena je emočně velmi silná a technicky vycizelovaná, náročné sólové vstupy, zejména výborného lesního rohu, ale i ostatních dechových nástrojů, byly zahrané s jistotou. Provedení skladby Igora Stravinského s názvem Ragtime pro 11 hudebních nástrojů znamenalo, že se orchestr rozšířil o cimbál, bicí, trubku a trombon. Neobvyklá instrumentace umožnila také neobvyklá nástrojová spojení, která přinesla zajímavé barvy, jako cimbál a lesní roh, ale také plnost a barevnost. Další skladbou byl Nonet pro flétnu, hoboj, klarinet, fagot, lesní roh, housle, violu a violoncello, jehož autorem je Josef Adamík. Tento moravský skladatel, sbormistr a klavírista, absolvent brněnské konzervatoře a JAMU, působil až do roku 2009 ve Valašských Kloboukách. Jeho skladby až do této doby zůstávaly v podstatě neznámé, dokud se jich nechopil právě dirigent Pavel Šnajdr. Začal skladatele propagovat a uvádět jeho skladby svým souborem. A zdá se, že právem. Josef Adamík je sice poněkud nepostihnutelný a nezařaditelný, ale jeho hudba je emočně silná a nápaditá. Využívá neobvyklé konsonanční i disonanční postupy a střídání poloh a nálad, které jdou rytmicky proti sobě, nicméně celek je logický a působivý.

Na závěr přednesl orchestr bonbónek, skladbu Daniela Forró, brněnského rodáka žijícího v Japonsku, který pro orchestr napsal variace s názvem 100 tvarů české hymny. Šlo o světovou premiéru, neboť skladba vznikla na objednávku orchestru a je poněkud šibalskou reflexí na 100. výročí vzniku Československé republiky, která vlastně v době 100. výročí už neexistovala. A paradoxem je, že republika byla rozdělena právě zde, pod platanem v zahradě vily, a posluchači měli možnost se na to místo přímo dívat.

Variací samozřejmě nebylo provedeno sto, ale jen čtrnáct, ale i to stačilo k pozvednutí nálady. Navíc byli posluchači vtaženi do pořadu. Dostali vytištěný kvíz, ve kterém byly jednotlivé části zpřeházeny. Posluchač měl za úkol ke jménům částí napsat správné číselné pořadí. Za správné odpovědi získají posluchači volné vstupenky na další koncert orchestru. Jak to dopadlo, není zatím známo, výsledky budou teprve vyhodnoceny. Ale nebylo to lehké. Změny stylu se pohybovaly v různých dimenzích, od orientálních, afrických, ragtime, chorál, ale zazněl tu i Mozart, Smetana, Dvořák, valčík nebo moravská lidová. Nedalo mi to a zeptala jsem se po koncertě několika návštěvníků na názor, jak vnímají takovéto nakládání s národním symbolem, zda by se to nedalo označit jako hanobení. Odpovědi byly jednoznačné, bez ohledu na věk. Bylo to vtipné a osvěžující, bavili jsme se a přineslo to pocit uvolnění a kreativity; nezaznamenala jsem jedinou negativní reakci.

Koncert měl nejen pohodovou a přátelskou atmosféru, ale byl i na vysoké umělecké a interpretační úrovni a přinesl skladby, které byly pro posluchače novinkou a přitom korespondovaly s jedinečným prostředím vily.

 

Hodnocení autorky recenze: 95 %

 

Tanec a variace
Brno Contemporary Orchestra
Vila Tugendhat, 1. dubna 2019

Program:
W. Lutoslawski: Dance preludes
G. Ligeti: Šest bagatel
J. Adamík: Nonet
D. Forró: 100 tvarů české hymny
I. Stravinskij: Ragtime